čtvrtek 21. prosince 2017

Přání k vánocům

Příjemné prožití vánočních svátků a hodně zdraví, pohody a štěstí do nového roku 2018
vám všem přeje
Růžena

pátek 15. prosince 2017

Ciocco-crock

Většina z vás má jistě napečeno, ale pokud by jste potřebovali nějaký rychlý recept mám pro vás jeden, který jsem našla na italském Pinterestu - zaujalo mě jméno, ciocco-crock (čte se čoko krok).
Cukroví jako takové se zde na Vánoce nepeče, když tak třeba jen jeden druh a většinou jako dárek, plné mísy cukroví neznají, pokud si chtějí dopřát, koupí si drobné sušenky nebo různé krémové kousky už hotové.
Na italských vánočních stolech trůní Panettone nebo Pandoro o kterých se zmiňuji v minulém článku.
Příprava dnešního mlsku je velice jednoduchá, žádné formičky nebudete potřebovat, vlastně se jedná jen o rozkrájenou placku :-) Chuť je ale velmi dobrá, udělala jsem podle originálu, jinak lze obměňovat a můžete využít i zbylé ořechy, oříšky, mandle, různé druhy čokolády apod.
*********************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
250 gr hladké mouky
1 rovná lžička prášku do pečiva
125 gr másla
1 vejce + 1 žloutek
špetka soli
110 gr třtinového cukru
100 gr hrozinek
70 gr hořké čokolády
******************************************************************************************************************************************
Hrozinky dejte namočit do vody nebo rumu, pokud chcete tuto pasáž urychlit, spařte je horkou vodou.
Čokoládu nasekejte nožem nebo v mixéru ale ne na moc drobné kousky. Rozložte na alobal, dobře zabalte a dejte do mrazáku alespoň na 15 minut, tím se docílí toho, že se při pečení nespálí.
Změklé máslo utřete s cukrem, vmíchejte jedno po druhém žloutek a vejce, pak mouku prosátou s práškem do pečiva a solí a nakonec vmíchejte hrozinky a čokoládu. Zpracujte rychle těsto a nechte odpočinout aspoň půl hodiny v lednici. Pak rozdělte na 2 části a na pečicím papíře vyválejte dvě tenké placky, asi 4 mm, v troubě trochu naskočí.
Lépe se vyvalují když těsto přikryjete papírem nebo potravinářskou folii i zvrchu a rozválíte, tvar nemusí být pravidelný. Peče se při 165°na horkovzduch asi 15 - 16 minut, až jsou mírně zlatavé.
Vyndat z trouby, nechat chvilinku stát a hned krájet ostrým nožem (osvědčil se mi pilkový) na čtverečky, obdélníčky nebo kosočtverce. Sundat i s papírem z plechu na mřížku a nechat vychladnout, pak pocukrovat.
Hned po upečení jsou křupavé, pak změknou, dobré jsou v každém případě a nepotřebují ani uležet!
V plechové krabici vydrží bez problémů do Vánoc pokud je někdo neobjeví dřív Usmívající se

pondělí 4. prosince 2017

Italské Vánoce

Na moje první italské vánoce jsem se velice těšila a o to větší bylo moje zklamání - byla jsem totiž přesvědčená že když máme tak skvělou vánoční atmosféru za totality, co se bude teprve dít v zemi s dlouhou křesťanskou tradicí! Viděla jsem pár let předtím vánoční přípravu v Bavorsku a byla jsem si jistá, že v Itálii bude ještě o hodně lepší, malebnější, prostě úžasná.
Překvapení bylo hned několik - na Štědrý den jsou obchody plné až do večera, pravděpodobně se většina dárků nakupuje právě až ten den. Tudíž žádné prázdné ulice už ve 4 odpoledne a všude ticho a klid..
I když typickou večeří je také ryba - kapra jsem samozřejmě nečekala -pro ty, kteří dodržují půst jak se sluší na "Vigilia di Natale" ( předvečer Vánoc), často se chodí do restaurace kde můžete dostat jak rybí menu tak běžné pokrmy, ale klidně i pizzu. Po večeři konečně náznak vánoc - půlnoční mše.
Po ní všichni domů a překvapení pod stromečkem najdou až druhý den.. Ale často se může stát že někdo známý přijde o týden dříve a přinese vám dárek.
Musím ale podotknout, že mluvím o Toskánsku - v jiných krajích, především v jižní Itálii se Štědrý den slaví sice trochu jinak než u nás, ale na večeři se připravují už od rána, sejde se celá rodina a pak se čeká na půlnoc,jak má podle tradice být a lidé si tam na ně hodně potrpí, Vánoce jsou procítěné.
Na severu, hlavně v oblasti Tyrolska jsou zvyky podobné českým.
Blázinec a davové vánoční šílenství je jediné všude naprosto stejné...


Čeho si opravdu užijeme je stromeček - ten se nezdobí až těsně před vánoci, ale už 8.prosince, kdy je svátek Panny Marie - Neposkvrněného početí (a taky máme volno!)
Ale ani ten se dříve v Itálii nezdobil, tento zvyk sem proniknul poměrně pozdě a ještě dnes není řečeno že ho musí všechny rodiny mít. Co nesmí určitě chybět, je "presepe" - Betlém. V tom je podstata oslavy vánoc a figurka Ježíška se do kolébky ukládá až o půlnoci 24.prosince.
Nejkrásnější betlémy se určitě nacházejí v Neapoli kde jsou nádherně vyřezané figurky vystavené na obdiv turistům i místním obyvatelům.


Hlavním svátkem je pro Italy 25.prosinec - opulentní oběd kdy nebudou chybět nejlepší krajské a rodinné speciality - typicky vánoční jídlo v Itálii neexistuje, taky díky rozmanitosti její kuchyně.
Probíhá to, co v našich krajích na Štědrý večer - až do pozdějšího odpoledne není na ulici ani živáčka...
Prvním chodem oběda bývá nějaká speciální "pasta" - těstoviny ať to jsou tortellini, ravioli, lasagne..
Po nich následuje pečeně, může to být drůbež nebo jateční maso, různé přílohy a na závěr typický italský vánoční moučník podobný naší bábovce - a ani tady nejsou Italové zajedno. Na severu se setkáme s "pandoro" ve tvaru vysoké bábovky bez otvoru uprostřed. Jeho jméno znamená "zlatý chléb" a původně byl jen z čistého těsta typu piškotového. Dnes se plní nejrůznějšími krémy a polevami.
V jižnější části Itálie se fandí "panettone" - opět tvarem připomíná bábovku, ale je nižší a bachratější, plněný rozinkami a kandovaným ovocem - tak přikazuje tradice. I tady ale zvítězila chuť po něčem zvláštním a tak jsou "panettoni" plněné vším možným, zato téměř vymizely ty s kandovaným ovocem, většina lidí totiž přiznávala že je vyplivnou :-)) Pravda je taková, že často bývalo ve větších kouscích a ne vždy měkké.
Jak pandoro tak panettone můžete koupit buď průmyslové výroby nebo od cukráře - cenový i chuťový rozdíl bývá znát. Také jsou oblíbeným dárkem a kolují z ruky do ruky takže se často stává že vámi zakoupený mls se po několikadenním putování vrátí zas domů - unaven ale zdráv...


Ani s Ježíškem se nesetkáte byť v jeho fiktivní podobě - dárky nosí Babbo Natale - Táta Vánoce. Je to obdoba Santa Klause ale Italové si ho poitalštili, respektive potoskánštili, protože "babbo" se tatínkovi říká hlavně v Toskánsku (jinak je to papá).
Tato postava neexistuje odjakživa. Dříve totiž dárky nosila ošklivá (ale hodná - pokud jste nezlobili) čarodějnice Befana. Obdoba našeho Mikuláše co se dárků týče - sladkosti pro hodné děti, uhlí pro zlobivé. Byly to jediné dárky které děti dostávaly a jen v tento den - Mikuláše ani jeho doprovod zde neznají, i když jeho svátek (san Nicola) se slaví 6.prosince.
Befana je zkomolenina řeckého slova "Epifania" které znamená zjevení, událost. Jedná se o starodávný křesťanský svátek který se slaví 12 dní po Vánocích - přesně 6.ledna den kdy byl Ježíšek ukázán třem králům.
Po pravdě řečeno, asi je to tak správně. Jak může Ježíšek nosit dárky 24.prosince řekněme v 6 večer když se ještě nenarodil? A vlastně ani dárky nemohl nosit on - miminko, ale nosili je lidé z okolí a až o půlnoci. Nejlepší dárky pak přinesli 3 králové 6.ledna ... Proč vypadá Befana spíš jako čarodějnice to se mi nepodařilo vypátrat.
A jakpak je to u nás doma? Po prvním šoku a jeho překonání (částečném) jsem se pevně rozhodla že Štědrý večer prostě bude!! Takže k večeři je smažená ryba, stromeček je sice ozdobený už od 8.12. ale z velké většiny českými ozdobami, dárky se pod něj dají na Štědrý večer..
A to nemluvím o kilech cukroví které poctivě rok co rok peču..obdarovávám příbuzné a známé, kolegy a kamarádky, pana doktora a sousedy a právě tento český zvyk je kvitován s velkým povděkem.
Existují sice typicky vánoční, sladké speciality, za všechny budu jmenovat torrone (turecký med), ricciarelli (mandlové jemné dortíčky - toskánská specialita), panforte (sladký koláček plný mandlí, kandovaného ovoce, medu - jeho vlastí je město Siena), marcipánové pochoutky ze Sicílie, ale pokud vím, kupují se už hotové.
Protože co si budeme povídat - ano, mají pravdu oni, svátek vánoční je až 25.prosince, dárky nosí 3 králové - ale tu atmosféru očekávání, vůně pečeného cukroví, pohádky celý den, večeři po setmění a chvíle kdy opravdu cítíte klid a mír v čase vánočním - to se žádným argumentem nahradit nedá...

pondělí 27. listopadu 2017

Boloň (Bologna)

Boloň je hlavním městem stejnojmenné provincie i regionu Emilia - Romagna, žije v ní necelých 400 000 obyvatel, rozkládá se v jižní části Pádské nížiny v blízkosti Apeninského pohoří.
Je nazývána La Dotta (doktorská, protože je sídlem nejstarší evropské univerzity), la Grassa (tučná - díky své výtečné kuchyni, proslavené především specialitami jako lasagne, torlellini, mortadella, salsicce, ragú..), la Rossa (červená, rudá - zde jsou vysvětlení hned dvě, červené jsou střechy většiny boloňských domů anebo i pro politické cítění svých obyvatel - komunistická italská strana měla v Boloni a okolních městech hodně svých zastoupenců.
Srdcem města je Piazza Maggiore (Hlavní náměstí) , jedno z největších center v Itálii. Je proslavená hned několika monumenty, jako slavnou Neptunovou fontánou, jejíž fotku jsem si půjčila z internetu neboť byla momentálně v rekonstrukci...


..a starobylými paláci z 13. a 15. století..


Jednou z největší atrakcí města je impozantní Basilica di san Petronio (Bazilika svatého Petronia) na níž vás hned zvenku upoutá nedokončené průčelí. Její výstavba byla započata v roce 1390, ale protáhla se po několik století. Aby se bazilice zajistil dostatečný prostor, bylo zbouráno celkem 8 kostelů, několik věží a soukromých domů - nakonec šlo o nejdůležitější stavbu města. Chrám je dlouhý 132 metrů, široký 60 metrů a je pátým největším z celé Itálie. Je věnován patronu města svatému Petroniovi který byl jeho osmým biskupem v letech 431 až 450. V roce 1530 v ní proběhla korunovace císaře Karla V papežem Klementem XIII.


V této krásné bazilice se mi stala příhoda, podle mě i ostatních návštěvníků pokud ne přímo divná, tak přinejmenším zvláštní. Když jsme se trochu porozhlédli a pokochali oko i duši, začala jsem si fotit nejzajímavější objekty, tak jako dalších asi 100 turistů. První byla Petroniova kaple, vedle které trůnil stánek s upomínkovými předměty, jehož paní prodavačka mě upozornila že fotit se nesmí. Myslela jsem, že se to týká jen téhle kaple a poslušně jsem mobil dala do kapsy (stejně už jsem si vyfotila co jsem chtěla :-))


Pak jsem chodila chrámem, všude to cvakalo, nejsem maniak abych si dělala selfíčko před krucifixem, ale fotit bylo co. Pak začal najednou pobíhat kolem dokola velký, nepříjemný pán s tím, že fotit se nesmí, je to povoleno jen když si koupíte lístek. Který se "kupodivu" prodával ve stánku s upomínkami. Všichni koukali jak vyjevení, ptali se proč když to není nikde napsané? Prý je, hned u vchodu. Asi bylo, ale zvláštní je, že si toho nikdo nevšimnul. Já jsem měla nafoceno asi 30 fotek ( které tímto zaplatí Vatikán ), a sunula jsem si to k východu. Jenže pán se dostal do ráže,u cizinců nepochodil, jeho jediné cizí slovo které používal "ticket, ticket" nebylo bráno na vědomí. Buď jsem vypadala nejvíc italsky nebo nejvíc přitrouble, ale zasedl si na mě a začal hulákat na celý svatostánek, ať si jdu koupit lístek. Opravdu řval jak tur, asi dostával procenta za každý ten jeho "ticket".
Podle vzoru Japonečků apod. jsem začala mluvit cizí řečí, tedy česky. Nejdřív slušně : "Nerozumím!"
"Jo, jo, to známe!! Jen si pojďte k pokladně, hezky si zaplatíte!" Hrozilo, že budu platit za celý kostel. "Nerozumím, co chcete?" Trochu znejistěl, ale nevzdal to. "Jdeme, jdeme, už jsem vám říkal, že se fotit nesmí!" Brala jsem za kliku a za mnou se začala tvořit fronta nechápajících (a celou dobu hojně fotících ) turistů.
Dostala jsem na toho blbého náfuku vztek (byl to takový uhlazený seladon, ale měl špinavé boty a mastné vlasy) a zvýšila jsem můj český hlas :"Co tady řvete? Nevidíte, že jste v kostele??!" a pateticky jsem zdvihla oči k nebesům. Zaváhal, sice udělal pohrdlivé "pche" a určitě si myslel něco o chudých turistech z východu, ale pustil mě z pomyslných pařátů. Manžel už byl naštěstí venku a ničeho si nevšiml, takovou ostudu by nepřežil :-)
Nevím,za kolik byl famozní ticket, takto jablko sváru, abychom zůstali u tématu, myslím tak 2-3 eura, o to nešlo, ale ten přístup mě trochu rozladil. Musela jsem hrát svou roli české turistky až do konce,ale bývala bych moc ráda tomu náfukovi řekla, že například v Římě toho mají o hodně, ale opravdu o hodně víc, na nikom nechtějí žádný "ticket" a pokud se fotit nesmí, jako třeba v kostele svatého Klementina, kde jsme byli před 10 dny, je na každé lavici veliká cedule s nápisem No photo a v kostele hlídač který je o hodně, ale opravdu o hodně sympatičtější než on! Nicméně to nic nemění na faktu, že návštěva Baziliky byla skvělým zážitkem.
Mimo jiné, další stánek s upomínkovými předměty byl umístěn přímo v jedné kapli...asi jsou v Boloni opravdu komunisti! Mrkající



V jedné z kapliček se nacházejí kopie výjevů z bible, jejichž originály od sochaře Jacopo della Quercia zdobí hlavní portál chrámu, od stvoření světa, vyhnání z ráje, narození Krista až po vraždění neviňátek...


V chrámu je celkem 22 kaplí, z nichž nejslavnější je Cappella Bolognini (Kaple Bolognini zvaná též Kaple 3 králů), bohatě zdobená freskami vytvořenými v rozmezí let 1410 až 1415. Znázorňují život Svatého Petronia, život 3 králů a levá, nejznámější je část věnována zobrazení Pekla a Ráje. Bohužel jsme se nedostali až k ní, byla ohrazená kvůli opravám.


Neméně slavné jsou Boloňké věže,které se nacházejí hned vedle náměstí a z jedné z nich, Torre dei Asinelli,která je přístupná veřejnosti můžete po vyšlápnutí všech 498 schodů obdivovat panoráma města.
Původně byla Bologna město věžaté, dnes se jich zachovalo jen pár, nejznámější jsou právě tyto dvě a myslím že při pohledu na ně téměř každého napadne podoba s neméně slavnými, bohužel již neexistujícími americkými dvojčaty...


Bologna je městem podloubí - kdybyste tam jeli, nechte klidně deštník doma! Prakticky by vám posloužil jen při přecházení z jednoho chodníku na druhý. Podloubí jsou všude, vedou celým městem a můžete si v klidu prohlížet obchody, kavárny, lidé posedávají u stolků i když venku řádí hromy blesky...


...a tím se dostáváme k další excelenci Boloně - jídlo!! Boloňa je bez přehánění gastronomický ráj. Vůbec celá oblast se vyznačuje dobrým jídlem i pitím - každý si ovšem bedlivě střeží, aby jejich specialitu snad nedělali o pár kilometrů dál! Takže parmskou šunku jedině z Parmy, tortellini z Boloně, zrovna tak jako mortadellu..
A mám pro vás jedno překvapení - tolik famozní a v celém světě připravované a oblíbené boloňské špagety...neexistují!! Když se totiž zeptáte pravého Boloňana, udiveně se na vás podívá :"Spaghetti??? Snad jste chtěli říct TAGLIATELLE ALLA BOLOGNESE!!" A věřte mi, není nic horšího pro italského labužníka než prznit jeho regionální kuchyni.
Tagliatelle jsou nudle asi 1 cm široké, absolutně ručně dělané pouze z vajec (čerstvých, "naturalmente"!) a mouky. Na každých 100 gr mouky 1 vejce a pak už jen vál a silné ruce. Vypracovat, vyválet, nechat oschnout, stočit volně do role a ručně krájet na stejnoměrné plátky. Rozvinout a nechat usušit.
Samozřejmě , dnes se koupí vše hotové, nebo se na přípravu tagliatelle používá strojek. Ale pořád je ještě v Boloni a okolí spousta hospodyněk které si tuto tradici nenechají vzít. Podávají se s boloňským ragú připraveným jak jinak než podle tradičního receptu.
To samé platí o plněných taštičkách "tortellini" - tenounká vrstva těsta (spíš nádech) a uvnitř náplň z mortadelly. Miniaturky, malinké prstýnky...i cena odpovídá - kolem 25 euro za kilogram.


Obchody s potravinami, které jsem viděla v Boloni, jsem neviděla už léta. Pár jsem jich vyfotila, ale jen to zvyšuje mojí skepsi a že na tom "my Toskánci" zas úplně špatně nejsme - ale třeba na maso musíte najít soukromého řezníka kterých ubývá s přibývajícími obchodními centry. Ale pomalu, pomaličku si lidé začínají všímat že kolikrát koupíte za méně peněz na první pohled hezké maso, které když vyndáte z balíčku a ořežete vyjde vám na kilo dráž než u řezníka. Tak jestli chcete, můžete závidět se mnou...


Velmi známým místem pro labužníky nebo prostě jen pro ty, kteří si chtějí něco dobrého zakousnout, je už léta letoucí tržnice, zvaná Mercato di Mezzo, kde najdete vše od velmi dobré kávy (dokonce i té bez kofeinu, kterou si dopřává můj manžel), čerstvých zákusků, křupavého pečiva a voňavých uzenin až po obrovská kola parmezánu, několikakilogramových mortadel či od stropu visících celých šunek.
Nebudu ani připomínat, že jsme se skvěle najedli v jedné zahradní restauraci, na fotografii vlevo nahoře jsou pravé boloňské tortellini zasypávány čerstvě nastrouhaným parmezánem, který vám obsluha přinese ve velké míse - a osobně nasype na talíř (a nepřestane dokud neřeknete dost, jako se to stalo mě, protože jsem fotila)!

pondělí 20. listopadu 2017

Šlehačková bábovka

Dnešní recept na šlehačkovou bábovku je vlastně univerzální těsto které můžete obměňovat podle vlastní chuti a fantazie. Já jsem na zkoušku udělala jen základní verzi a byla jsem překvapená její chutí a jemností. Navíc příprava nezabere víc než čtvrt hodiny! Další výhodou je, že ať dáte máslo nebo olej, máte 100% tuk, kdežto šlehačka obsahuje jen 33% tuku.
Můžete udělat klasickou mramorovanou, když do části těsta přidáte trochu kakaa, nebo hrozinky či čokoládové pecky, kokos, strouhané jablko, ořechy, mandle, oříšky...kombinací je nespočet a fantazii se meze nekladou.
**********************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
3 vejce
180 gr cukru (v původním receptu bylo uvedeno 250gr, ale zdálo se mi to přehnané)
250 ml smetany ke šlehání
250 (270) gr hladké mouky
1 prášek do pečiva
špetka soli
strouhaná kůra z bio citronu (nebo pomeranče)
2 lžíce vaječného koňaku nebo rumu (nemusí být, ale rozhodně neuškodil, naopak!)
******************************************************************************************************************************************
Vejce šleháme s cukrem do pěny a pomalu přiléváme smetanu. Použila jsem ruční elektrický šlehač, ale šlehala jen pár minut, dokud se vše dobře nepromísilo. Mouku smícháme se solí a práškem do pečiva, přes sítko posypáváme po povrchu a vařečkou promícháváme odspoda nahoru. I mouky bylo v receptu o něco víc (300 gr), ale těsto se mi zdálo příliš husté, proto je uvedena dvojí váha, správnou hustotu odhadnete určitě sami. Vmícháme i jemně strouhanou kůru a vlijeme do vymazané a moukou nebo strouhankou vysypané formy na bábovku. Pečeme v mírně vyhřáté troubě na 170° asi půl hodiny - jako vždy podle trouby a velikosti formy.
Pokud chcete přidat např. rozinky, namočte je, osušte a smíchejte se lžící mouky, aby nepropadly ke dnu a nepřipálily se - to samé udělejte s čokoládovámi peckami nebo strouhanými ořechy apod. Pro jistotu dám na dno trochu čistého těsta, do zbytku vmíchám pochutiny a pak teprve vliju do formy. Většinou se podaří :-)

pondělí 13. listopadu 2017

Vepřová panenka se zeleným pepřem a smetanou (Filetto di maiale al pepe verde e panna)

Vepřová panenka se zeleným pepřem a smetanou je jídlo které máte hotové za pár minut a chutná i těm, kdo milují omáčky. Ingrediencí pár, pokud se vám zdá panenka moc drahá dobře poslouží i vepřové plátky, stačí když budou měkké a vhodné pro rychlou úpravu - v tom případě by měly být spíš menší a nepříliš tenké.
Dále je zapotřebí použít zelený pepř v nálevu, je měkčí. Může být i černý i když se zeleným je pokrm jemnější a lépe se hodí ke kombinaci se smetanou.
******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro 4 osoby:
600 gr vepřové panenky
3 polévkové lžíce zeleného pepře v nálevu
200 ml tekuté smetany (šlehačky) nebo smetany na vaření
3 lžíce másla (nebo olivového oleje)
3 polévkové lžíce brandy nebo koňaku
sůl
******************************************************************************************************************************************
Kuličky zeleného pepře vyjměte z nálevu, zhruba polovinu dejte na prkénko a trochu rozdrťte pomocí paličky na maso, zbytek nechte vcelku. Maso osolte a přitlačte na něj rozdrcený pepř. Dejte opéct na pánev s horkým máslem (olejem, pro ty kdo preferují lehčí verze - já dávám většinou od každého trochu) a opékáme asi 2 minuty na každé straně. Když je maso opečené, vyjměte jej a uložte na nahřátý talíř. Do pánve přilijte koňak nebo brandy - ne rum, je příliš aromatický - nechte povařit aby se odpařil alkohol (pozor na plamen!), dejte zbytek pepře, zalijte smetanou, vložte opečené maso, nechte krátce prohřát a hned podávejte. Jako příloha jsou vhodné opékané brambory nebo hranolky. Získáte velmi chutný a časově nenáročný pokrm. DOBROU CHUŤ! Usmívající se

úterý 31. října 2017

Třená mramorovaná bábovka s pomerančem a kakaem

Pro další ze série bábovek jsem použila trochu jiný recept než obvykle (hrníčkový nebo kelímkový), ale klasické třené těsto. Zlákala mě i kombinace kakaa a pomeranče, která se mi osvědčila i v jiných receptech.
Nejdříve si vyndejte máslo z lednice aby mělo pokojovou teplotu, omyjte pomeranče, odvažte si potřebné množství mouky, Maizeny nebo bramborové moučky, kakaa a cukru abyste měli vše při ruce a jdeme na to!
**********************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
230 gr hladké nebo polohrubé mouky
40 gr Maizeny nebo bramborové moučky
120 gr másla
3 vejce
1 pomeranč nejlépe bio kvality
150 gr cukru
20 gr kakaa bez cukru
100 ml vlažného mléka
1 prášek do pečiva
špetka soli
******************************************************************************************************************************************
Změklé máslo třete s cukrem až vznikne měkký, hladký krém. Přidejte sůl a pak vejce, jedno po druhém. Každé dobře vmíchejte do směsi másla a cukru a pak teprve přidejte další. Pak pramínkem přilévejte vlažné mléko, dejte i nastrouhanou pomerančovou kůru a vše dobře promíchejte.
Mouku prosijte spolu s polovinou Maizeny (nebo bramborové moučky) a práškem do pečiva. Touto směsí posypávejte povrch máslového krému a pomocí vařečky promíchávejte odspoda nahoru.
Nyní si těsto rozdělte na dvě poloviny. Do jedné vmíchejte prosáté kakao a do druhé zbytek Maizeny.
Do vymazané a moukou nebo strouhankou vysypané formy dejte po obvodu několik lžic tmavého těsta, na něj světlé těsto, pak zas tmavé až vypotřebujete všechno. Dejte péct na 180°po dobu asi 35 - 40 minut. Po upečení nechte prochladnout, vyklopte na drátěnou mřížku a úplně vychladnutou bábovku pocukrujte moučkovým cukrem.

pondělí 23. října 2017

Kakaové sušenky s rikotou a pomerančem (Biscotti al cacao con la ricotta e arancia)

Kakaové sušenky které vám dnes představím jsou další ze série "bez"... tentokrát bez vajec a másla. Objevila jsem je na Pinterestu jako hodně dalších a pokud mě nějaký zaujme a hlavně když je tam napsáno že "vyzkoušeno" s přilehlým komentářem, zkouším také. K receptům z internetu nemám zas tak úplnou důvěru, párkrát jsem si "naběhla" a většinou vařím podle starých kuchařek nebo blogerek o kterých vím, že opravdu vaří!
****************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
250 gr mouky
130 gr třtinového cukru
150 gr rikoty (tvarohu) nebo stejné množství jogurtu
50 ml rostlinného (nejlépe slunečnicového) oleje
1 plná lžička prášku do pečiva
40 gr kakaa bez cukru
špetka soli
špetka skořice
strouhaná kůra z jednoho pomeranče
nebo 1 - 2 lžíce jemně sekané kandované pomerančové kůry
************************************************************************************************************************
Do mísy prosijte mouku, kakao, prášek do pečiva, přidejte sůl, skořici a pomerančovou kůru a promíchejte.
Uprostřed utvořte důlek, do něj dejte rikotu nebo tvaroh, přilejte olej a s pomocí vidličky začněte zadělávat těsto - hezky od prostředka míchejte a přidávejte od krajů sypké ingredience, kdyby se vám hmota zdála příliš hustá, přidejte 1-2 lžíce pomerančové šťávy nebo mléka. Vyklopte na vál a zpracujte rukama na hladké těsto, pak na plech vyložený pečicím papírem tvořte malé kuličky které můžete zploštit vidličkou a udělat jim vroubky nebo nechat jak jsou. Pečte ve vyhřáté troubě na 170°asi 15 minut. Vychladlé pocukrujte moučkovým cukrem.

neděle 8. října 2017

Sušenky s ovesnými vločkami a čokoládou (Biscotti con fiocchi d'avena e cioccolato)

Většina receptů typu "bez" vajec, "bez" cukru, "bez" tuku - mě nikdy příliš nedojímala. Ke všem těm "bez" jsem si přidávala i svoje "bez chuti e bez zápachu" :-)) Pak jsem narazila na tyto sušenky a protože jsem doma měla jak ovesné vločky tak dokonce i mandlové mléko, pustila jsem se do nich. V receptu bylo psáno, že se vločky mají nechat namočené zhruba hodinu, na to nebyl čas tak jsem je namočila jen krátce, zato když jsem zadělala těsto nebyl ani čas je upéct, takže odpočívalo v lednici až do dnešního rána. Díky tomu vločky zaručeně změkly jak bylo pravděpodobně žádáno v originále. Nevím jaký by byl výsledek kdyby se vločky nenamáčely, ale pravda je, že po upečení byly sušenky zvenku křupavé, ale uvnitř krásně měkké.
**********************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
130 gr hladké mouky
100 gr celozrnné mouky
12O gr ovesných vloček
80 gr třtinového cukru
50 ml rostlinného oleje (nejlépe slunečnicového)
150 ml mandlového mléka (můžete použít i normální mléko)
1 čajová lžička prášku do pečiva
špetka soli
80 gr čokoládových pecek
******************************************************************************************************************************************
V původním receptu byla uvedena jakási polo-celozrnná mouka, kterou ani neznám, proto jsem dala zhruba půl normální hladké a zbytek normální celozrnné.
Pokud máte čas, namočte vločky (kromě 2 lžic které si necháte na posypání) do mléka asi na hodinu a pak do nich přidejte cukr a sůl, přilejte olej pak po částech přidávejte prosátou mouku smíchanou s práškem do pečiva a nakonec čokoládové pecky. Vařečkou vypracujte těsto a dejte na chvíli uležet do lednice. Pomocí dvou lžiček
nebo mokrýma rukama tvořte malé hromádky na plech vyložený pečícím papírem o velikosti ořechu které trochu zploštěte a povrch posypte ovesnými vločkami. Pečte v předehřáté troubě na 180° asi 15 - 20 minut až mírně zezlátnou.
Po upečení dejte vychladnout a mírně pocukrujte. Skladujte nejlépe v plechové krabici, kde vydrží zhruba 3-4 dny .
Jsou výborné se sladkým dezertním vínem - vyzkoušeno!Usmívající se

středa 4. října 2017

Bavette s krémem z tuňáka (Bavette con la crema di tonno)

"Bavette" podobně jako "linguine" jsou placatá verze špaget, široké asi 3 mm. Nejčastěji se dělají s bazalkovým pestem, ale vhodné jsou všechny krémové omáčky které tyto těstoviny hezky obalí a pak je to ta pravá bašta!
Vybrala jsem jeden z našich oblíbených domácích receptů, na kterém se shodne celá rodina - bavette s tuňákovým krémem. Jako vždy, i tuto pochoutku připravíte v krátkém čase, během varu těstovin. Nebudete potřebovat nic jiného než konzervu tuňáka, krémový sýr - v originálním receptu je uveden čerstvý, krémový sýr Robiola,který bych zařadila někam mezi žervé a Lučinu... Můžete samozřejmě použít i jiný sýr tohoto typu, nebo hustou smetanu na vaření, pokrm bude jen o něco tučnější, ale pokud nemusíte dodržovat opravdu striktní dietu, není to zas takové množství aby byl rozdíl znát. Pak trochu cibule a česneku, petrželky a může se začít!
**********************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro 4 osoby:
400 gr těstovin "bavette"
200 gr tuňáka v přírodním nálevu
2 stroužky česneku
1/2 střední cibule
100 gr sýru Robiola (nebo podobného krémového sýra)
50 ml plnotučného mléka
sekaná petrželka
olivový olej, sůl a pepř
******************************************************************************************************************************************
Nejdřív si dejte vařit vodu na bavette, osolte jí a vhoďte těstoviny, míchejte než voda znovu dosáhne bodu varu, pak stačí jen občas.
Než jsou bavette uvařené "al dente" (řiďte se návodem na obalu) připravte si krémovou omáčku:
nechte okapat tuňáka a nakrájejte nebo rozmixujte na jemno, ale ne úplně na kaši. I cibuli a česnek nakrájejte na hodně malé kousky a dejte podusit na větší, hlubší pánev s rozehřátým olivovým olejem. Když začne mírně zlátnout (ale opravdu jen mírně, jinak zhořkne), přidejte sýr a míchejte až se rozpustí, pak vložte tuňáka, opět dobře promíchejte a přilejte mléko, ochuťte solí a pepřem a povařte na mírném plameni až vznikne hustší krém. Sundejte z plotny a vmíchejte sekanou petrželku.
Místo sýra můžete použít 100 ml smetany na vaření.V tom případě se většinou nemusí přilévat mléko.
Mezitím jsou hotové i bavette,sceďte je a hned vhoďte do pánve s omáčkou, dobře zamíchejte, aby se pěkně obalily a ihned podávejte. Nezbývá než popřát BUON APPETITO!Usmívající se


pondělí 25. září 2017

Bramborový salát

Na bramborový salát, jako na spoustu dalších tradičních mlsků české kuchyně, jsem se při mých návštěvách domoviny vždycky těšila. V prvních letech to byla legrace - skočilo se do nejbližšího lahůdkářství a mohlo se koupit salátů ať už bramborových nebo jiných, kolik se chtělo a málokdy zklamaly.
Pak přišla vytoužená svoboda a s ní i změny ve stravování. Do lahůdkářství, restaurací, hospůdek a podobných zařízení začal pronikat svět v podobě všelijakých specialit - někdy to bylo k dobru, někdy méně.
V případě MÝCH oblíbených krmí spíše ke zlu. Na tom "správném" bramborovém salátku jsem si pochutnávala už jen díky mým obětavým kamarádkám které mi tuto dobrotu připravovaly doma. Ale bohužel moje návštěvy nejsou zas tak časté, proto mě mlsná dohnala k tomu připravit si jej sama. Okurky sice nemáme ty pravé sladkokyselé s koprem, ale objevila jsem jedny které se jim dost podobaly, jsou malinké a křupavé, na můj vkus trochu víc kyselé ale nebudeme hledat chlup! Recept jsem dostala léty vyzkoušený domácí a šla jsem do toho. Zdá se, že salát je poživatelný, ochutnávka proběhla úspěšně a tak vám jej bez obav předkládám.
**********************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
1/2 kg brambor
100 grmrkve
100 gr celeru
100 gr hrášku
70 gr okurek v nálevu
3 lžíce majonézy
1 lžíčka plnotučné hořčice
trochu nálevu z okurek
ocet, pepř a sůl
*********************************************************************************************************************************************
Brambory uvaříme ve slupce do měkka. Zvlášť uvaříme v osolené vodě s trochou octa mrkev a celer - stačí zhruba 10 - 15 minut podle velikosti, nesmí se rozvařit. Necháme vychladnout, brambory oloupeme a vše nakrájíme na kostičky. Přidáme hrášek (dala jsem sterilovaný).
Pro zjednodušení jsem majonézu a hořčici trochu rozředila nálevem z okurek, přidala sůl a pepř a opatrně vmíchala do salátu.
Váhy jsem uvedla tak jak recept káže, ale dělala jsem trochu od oka, celeru i hrášku dala o něco méně. Taky jsem na radu jednoho kamaráda - specializovaného na výrobu bramborového salátu - nakrájela úplně malinko čerstvé cibulky, spíš nádech a nebyla na škodu.
V Itálii se prodává cosi podobného pod názvem "insalata russa" - ruský salát. Párkrát jsem se nechala nalákat, ale pochodila jsem špatně - majonézový blivajz s tvrdými kousky mrkve a hrášku, kdoví jestli tam vůbec dávají brambory a nehodlám po tom ani pátrat, stačilo mi těch pár ochutnávek.
Nevím jaké mají představy o ruské kuchyni, ale myslím že je to podobné jako třeba naše španělské ptáčky o kterých ve Španělsku nemají ani ponětí ( ale které jsou na rozdíl od toho ruského paskvilu výborné!)
Výsledkem mého snažení je mísa bramborového salátu který uspokojí mé choutky alespoň do vánoc protože jeho konzumace bude především na mě - ale ujistili mě, že nejlepší je uleželý.... takže DOBROU CHUŤ!! Usmívající se

úterý 19. září 2017

Hrníčkové knedlíky

O mém boji s knedlíkem jsem se již jednou rozepisovala - http://nejenhackovani.blog.cz/1509/jak-se-vari-knedliky-v-italii
Dnes mohu směle ohlásit mé vítězství nad touto pro mě záludnou přílohou, jinak chloubou každé správné hospodyňky.
Recept který přináším je pravděpodobně většině z vás znám, ale jde mi hlavně o to chlubení!
Jedná se o hrníčkové knedlíky zvané též televizní, prý proto že když na ně zapomenete během nějaké napínavé detektivky, nic se nestane (pokud se neodpaří všechna voda) - připravují se totiž ve vodní lázni.
Místo hrubé mouky jsem opět použila polohrubou ale jinak jsem striktně dodržela recept. Přidala jsem jen trochu petrželky pro barvu (Italové mají rádi barevná jídla) a také jsem jednou experimentovala a udělala knedlíky s drobně krájenou slaninou, které připomínaly "kanederli" jak je dělají v severském regionu Trentino - Alto Adige.
Vše vyšlo jak mělo a bude opakováno pro velký úspěch zvlášť pokud nám vydrží současné podzimní počasí..
**********************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
Na 1 hrnek (250 ml) hrubé mouky :
1 hrnek mléka
1 rohlík nakrájený na malé kostičky
1 žloutek
1 ušlehaný bílek
sůl podle chuti
sádlo na vymazání hrnků
******************************************************************************************************************************************
Nejdříve si připravte hrnky ve kterých se budou knedlíky vařit, dobře je vymažte sádlem a také dostatečně velký kastrol kam je uložíte.
Mouku osolte a smíchejte s mlékem ve kterém jste rozkvedlali žloutek, přidejte nakrájený rohlík a nakonec jemně vmíchejte ušlehaný sníh.
Vzniklým těstem hned naplňte vymazané hrnky asi do 2/3, pak vložte do kastrolu s horkou vodou která by měla sahat asi do jejich poloviny. Vařte pod poklicí, když těsto začne odstávat od stěn hrnečků, je hotovo!
Nechte prochladnout a pak knedlíky vyklopte. Tahle fáze, kdy se z hrnků vykutálely úhledné bábovičky mě potěšila nejvíc! Pak se nakrájí na plátky jako obvykle a podávají se např. s nějakou dobrou omáčkou - zaslouží si to!Usmívající se

pondělí 11. září 2017

Bábovka s čokoládou a mandlemi (Ciambella con cioccolato e mandorle)

Mám bábovkové období! V Itálii se snídá na sladko což mi velice vyhovuje, mám sladké ráda a po ránu mi dodá dostatek energie. Dlouho jsem jedla opékaný chléb s máslem a marmeládou nebo sušenky někdy i svačinky a pokud jdete na snídani do denního baru ( rituál pro většinu Italů) dostanete různé briošky, cornetti (to samé těsto ale ve tvaru rohlíku) plněné marmeládou, cukrářským krémem, nutellou..koblihy nebo smažené kroužky z koblihového těsta, šátečky z listového těsta plněné jablky, krémem,rikotou apod., linecké koláčky s marmeládou nebo čokoládovým krémem... a ještě jsem určitě na spoustu dobrot zapomněla.
Ale mám ráda snídani doma, v klidu, třeba u televize, do baru si raději zajdu jen na kávu. Jenže moje obvyklé snídaně se mi začínaly trochu přejídat a tak jsem se vrhla na pečení bábovek.
Klasické jogurtové těsto se propůjčuje k mnoha variantám a baví mě fantazírovat,takže po letních kombinacích s ovocem nastal i zde vytoužený náznak podzimu a s ním změna chutí - včera jsem ve spíži objevila mandle, zbytek oříšků a v lednici zapomenutý pistáciový jogurt a kus čokolády... co jiného mě mohlo napadnout než upéct bábovku? Při té příležitosti jsem si udělala i zásobu na příští pečení - mandle jsem spolu s lískovými oříšky dala do mixéru s trochou cukru (vždy to tak dělám, cukr absorbuje část tuku a vše zůstane hezky drobivé a ne kašovité) a pak jsem směs nasypala do sklenice s víčkem a uložila do lednice.
Následující recept je ten klasický s kelímky od jogurtu.
**********************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
3 vejce
1 pistáciový (oříškový, mandlový) jogurt - měla jsem o obsahu 125 ml, ale může být i o něco víc
2 plné kelímky od jogurtu mouky
1 plný kelímek cukru
3/4 kelímku rostlinného oleje
1/2 kelímku strouhané čokolády
1/2 kelímku strouhaných mandlí (přidala jsem i něco zyblých lískových oříšků)
1 prášek do pečiva s vanilkou
trochu rumu (pomůže nakypřit těsto a dodá vůni, ale není nutný)
******************************************************************************************************************************************
Mouku prosijeme a smícháme se strouhanými mandlemi a čokoládou. V míse šleháme vejce s cukrem do pěny, přidáme jogurt,potom po částech přiléváme olej a přisypáváme moučnou směs . Přidáme rum - stačí 2 lžíce ale můžete vynechat pokud budou bábovku jíst i děti. Nakonec do těsta vmícháme prosátý prášek do pečiva a velmi dobře promícháme nebo krátce prošleháme.
Vlijeme do předem vymazané a moukou nebo jemnou strouhankou vysypané formy a pečeme při 170°asi půl hodiny. Použila jsem nízkou formu na "ciambellu" u vyšší bude asi třeba pár minut přidat.
Po částečném zchladnutí vyklopíme a nakonec vychladlou bábovku pocukrujeme moučkovým cukrem.
DOBROU CHUŤ! Usmívající se

středa 6. září 2017

Penne s cukinami, šunkou a smetanou (Penne con le zucchine, prosciutto e panna)

Máte málo času a chuť na něco chutného a barevně zajímavého? Dnešní recept je pro vás, suroviny které budete potřebovat pravděpodobně máte už doma - cukíny, česnek, trochu šunky nebo slaniny či libového uzeného,rajský protlak nebo zralá čerstvá rajčata a penne, které můžete nahradit i jiným typem těstovin...hrnec, pánev, 15 minut času ...můžeme začít!
**********************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro 4 osoby:
320 gr těstovin (penne, vřeténka, mašličky)
300 gr cukínek
100 gr šunky, pancetty nebo libového uzeného krájené na kostičky
2 stroužky česneku
300 gr dobře vyzrálých rajčat nebo rajský protlak
kelímek smetany
olivový olej
strouhaný sýr Parmezán
sekaná petrželka
sůl a pepř (nebo peperoncino)
******************************************************************************************************************************************
Nejdřív dejte vařit dostatek vody, osolte jí až když dosáhne bodu varu, pak vhoďte těstoviny. Promíchejte aby se neslepily, dále stačí zamíchat jen občas během vaření.
Omyjte a očistěte cukínky, nastrouhejte na hrubém struhadle a dejte na stranu. Pak si připravte větší pánev, tak velkou aby se do ní vešla i uvařená "pasta", vlejte tam olej a když se zahřeje, vložte do něj stroužky česneku, nechte jen lehce osmahnout a vyjměte jej. Lépe se to podaří když nahnete pánev tak, aby byl česnek ponořený v oleji.
Vložte na kostičky nakrájenou uzeninu, mírně opečte, přidejte cukíny, zvyšte plamen a za občasného míchání nechte odpařit vodu.
To vše trvá jen pár minut, potom vlijte rajský protlak (neochucený) nebo máte-li zralá rajčata, předem je spařte horkou vodou, oloupejte a nakájejte na kostičky. Nechte opět chvilku povařit, ochuťte solí a pepřem nebo peperončínem. Nakonec odstavte z plotny, vmíchejte smetanu na vaření, přidejte scezené těstoviny (neproplachovat!) a míchejte až se obalí hotovou směsí. Na závěr posypejte sekanou petrželkou a strouhaným parmezánem a horké podávejte. BUON APPETITO!Usmívající se

pátek 1. září 2017

Švestkový koláč


Koupila jsem švestky, ale nejsou jako ty české, které si pamatuji z dětství. Ty byly menší, podlouhlejší a sladké jak med. Což o to, tyhle jsou sladké taky, jen o něco kulatější a větší. Nejsou to blumy, je tam psáno švestky - jen nemají takovou tu pravou, švestkovou chuť...ale kdoví jestli ji dnes mají i ty české - myslím ty kupované v obchodě..
Přestala jsem nad tím uvažovat v momentě kdy začaly podezřele měknout - a shnilé ovoce je všude stejné!
Rychle jsem se rozhodla - když smrt, tak ať je sladká 😄! Zapnula jsem totiž troubu...o horkém počasí se letos psalo až moc, ale slibují ochlazení a já jsem nedočkavě předběhla dobu.
Nebylo to až tak úplně hrozné, rána jsou díky delší noci přece jen chladnější. Na švestkový koláč s drobenkou mám osvědčený recept který používám i na koláče s jiným ovocem - podle sezóny - jen jsem tentokrát zvolila rustikální verzi. Musím říct, že ke švestkám docela dobře pasovala.
Pokud se vám urodilo a neuděláte ze všech povidla, vyndejte pomůcky a jde se na to!
******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
1 hrnek hladké mouky
1 hrnek celozrnné mouky
1 hrnek třtinového cukru
1 hrnek mléka
1 vejce
125 gr másla nebo rostlinného tuku
asi 15 švestek
1/2 prášku do pečiva
špetka skořice
špetka soli
*******************************************************************************************************************************************
Nejdřív si uděláme drobenku. Smícháme obě mouky, přidáme skořici a sůl, prosáty prášek do pečiva a promísíme. V jednom receptu na drobenku jsem četla, že se má dát i trochu krupičky. Ubrala jsem asi 2 lžíce mouky a a dala jí tam - chuťově se mi to velký rozdíl nezdál, ale lépe se "drobilo". Pak do směsi rozsekáme studené máslo nebo tuk a dobře rozemneme až získáme drobky. Teprve poté přidáme cukr a dobře promísíme.
Švestky omyjeme a rozpůlíme.
Asi 1/3 drobenky dáme stranou. Do mléka rozkvedláme vejce, přidáme do té zbylé a umícháme těsto. Vlijeme do vymazaného a moukou vysypaného pekáčku ( použila jsem rozměr asi 30 x 40 cm ) a povrch trochu posypeme drobenkou aby se ovoce nepropadlo ke dnu. Švestky klademe slupkou dospod a sypeme zbytkem drobenky. Dáme péct na 180° asi 40'.
Necháme trochu vychladnout ve formě a opatrně vyklopíme. Můžeme pocukrovat moučkovým cukrem.

úterý 29. srpna 2017

Mrkvová bábovka

Dnešní recept je jedním z řady tzv. univerzálních, klasický jogurtový, který se dá obměňovat podle sezony a vlastní chuti... Mám je ráda právě proto a letos jsem si bábovek užila i v létě..snad poprvé co jsem tady!
Pokud jste šťastlivci a ochladilo se u vás, možná se vám bude chtít i zapnout troubu... Pokud ještě trpíte jako my (dnes opět dusných 34, ale bylo hůř), můžete si recept nechat na příhodnější dobu. Já tuto bábovku lépe řečeno "ciambellu" spáchala díky mému "divotvornému hrnci" a upekla na slabounkém plamínku protože jinak přes léto vůbec nepeču a troubu neznám.
Jak jste si všimli i vy, letos padaly teplotní rekordy. Nešlo ani tak o teplotu jako takovou, ale když na vás při 40° fouká horký vzduch jako z fénu, není úniku. Od pátku slibují ochlazení a jak bývá v posledních letech zvykem, buď hop nebo trop - na víkend jsou hlášené bouřky, silné deště a ochlazení asi o 10° - jásáme! Asi je pravda, že člověk si zvykne na všechno...
Ale dost naříkání, jdeme mlsat!
******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
(jako odměrku jsem opět použila kelímek od jogurtu)
3 vejce
3 kelímky mouky (dala jsem polohrubou ale hodí se i hladká)
1 1/2 kelímku cukru
1 bílý jogurt (zde 125 gr, ale může se dát i 150) nebo 100 gr ricotty či tvarohu
2 - 3 jemně nastrouhané nebo rozmixované mrkve (asi kelímek)
šťáva ze dvou pomerančů nebo kelímek pomerančové šťávy bez cukru
strouhaná kůra z půlky pomeranče - je proto lepší použít pomeranče bio kvality
1 sáček prášku do pečiva s vanilkou
špetku soli
3/4 kelímku rostlinného oleje např.slunečnicového
******************************************************************************************************************************************
Mám vždy po ruce tak 2 -3 vymyté kelímky od jogurtu právě kvůli těmto praktickým receptům, jinak se musí dát jogurt do nějaké jiné misky, vymýt, dobře osušit, odměřit cukr, přesypat, to samé s moukou, pak odměřit olej a konečně smět vyhodit.. ale ušpiní se i jiné nádobí.

POSTUP:
Ze všeho nejdřív si nastrouhejte nebo rozmixujte oškrábanou mrkev. Nastrouhejte i kůru a vymačkejte šťávu z pomerančů. Formu vymažte tukem a vysypejte moukou nebo prosátou strouhankou.
Vejce rozbijte do mísy a rozšlehejte s cukrem do pěny až vznikne světlá hmota (asi 5 minut) Pak přidejte jogurt nebo ricottu (tvaroh). Ještě jednou prošlehejte a dále se bude používat jen vařečka, pokud nemáte mixér. Já mám totiž jen ruční elektrický šlehač a těsto se někdy "rozběhne" po kuchyni a tentokrát obzvlášť prskalo :-)
Začněte postupně a po troškách přidávat mrkev,olej, špetku soli, pomerančovou šťávu a kůru, prosátou mouku a prášek. Nezapomeňte, pokaždé když přidáte nějakou ingredienci, dobře promíchat!
Dávám vždy na střídačku od každého trochu aby se těsto lépe promísilo i když každý má pak svůj oblíbený postup. Hotové vlijte do připravené formy - můžete použít jakoukoliv, ať na bábovku, na věnec, nebo třeba čtvercovou - vložte do mírně předehřáté trouby a pečte při 180° asi 35 - 40 mimut.
Po upečení nechte mírně prochladnout, pak vyklopte na drátěnou podložku a úplně vychladlou pocukrujte.

čtvrtek 17. srpna 2017

Jak jel Ital do Brna

V nadprůměrně horkých dnech které zde panovaly téměř 3 měsíce pouze s kratičkými přestávkami (a jak se zdá ještě není konec - dnes opět 36°) jsem nostalgicky pročítala Českou kuchařku z 80.let protože náš jídelníček se zmrsknul na studená jídla, saláty, minutky, nebo salát - mozzarella, v nejlepším případě těstoviny s nějakou rychlou omáčkou. Dále ovoce- zelenina - ovoce, jako dezert přicházela v úvahu pouze zmrzlina...a pak voda a zas voda. Zdravá strava, samozřejmě, ale mám pocit že můj žaludek je rybník a v břiše kvákají žáby. Tak jsem se alespoň teoreticky laskala s omáčkami, knedlíčky, bramboráky a dortíčky. Když jsem slzela nad tím, jak možná ne příliš zdravě, zato jednoduše a chutně se u nás dřív vařilo, vzpomněla jsem si na jednu srážku mezi českou, respektive moravskou kuchyní a mým italským manželem.
Abyste byli trochu v obraze - můj jinak celkem klidný a spořádaný choť má fobii z čehokoliv tučného, slaného, sladkého a vůbec strašně nezdravého (podle jeho mínění) co se nachází v každé jiné národní kuchyni kromě té italské a i tam s výhradami podle toho z jakého pocházejí regionu.
Pokud mu naservírujete cokoliv co se vymyká běžné zvyklosti, jeho první otázka bude : "Co to je?" a hned za ní druhá : "Co to se mnou udělá??" Podle již osvědčeného scénáře já odpovím : "Nic, když na to nebudeš myslet!"
V tom je právě ten problém - když ví co pokrm skrývá, hned řekne že to jíst nebude protože by mu bylo špatně.
Je to opravdu jen jeho dojem a důkaz, že většina nemocí je psychického původu - kdyby věděl kolik másla, sádla, smetany, bešamelu a majonézy spořádal v domnění že ta omáčka na špagetách zrovna tak jako pěkně opečená krusta na čemkoliv je z parmezánu anebo že to bílé mazlavé je jogurt, jsem už dávno vdova.
Pokud se vám zdá, že to hraničí s hypochondrií - máte pravdu!
Jenže jak říkával můj tatínek, svět chce být klamán - a já dám na otcovské rady! Pravdivé je i přísloví které praví že i mistr tesař se někdy utne aneb na každého jednou dojde.
A na mého Itala "došlo" právě v Brně. Na toto malebné město mám já krásné vzpomínky z dětství kdy jsem tam jezdila za tetou a strejdou a manžel tam byl párkrát ještě než jsme se poznali. Pro Italy byla totiž Česká republika zajímavá už v dřívějších dobách, obzvlášť v období mezi 70. a 80. lety a "památkám" za kterými tam údajně jezdili bylo podle mě v průměru tak 20 - 25 let.
Při naší poslední návštěvě Prahy se na nás přijel na pár dní podívat i syn který pracuje v Mnichově a jelikož maminka byla jako vždy zaneprázdněná běháním po návštěvách, dělal společnost hlavně tatínkovi.
Prahu už viděl několikrát, tak prý kam se podíváme - jeden den jeli vlakem do Drážďan, druhý do Brna.
Manžel nadšeně souhlasil (kupodivu ho zrovna nikde nic nebolelo) a zvládl oba náročné výlety na jedničku. Sice mě trochu mrzelo že jsem do Brna nemohla jet taky, ale bylo mi slíbeno, že se tam podívám příště také, takže jsem je s lehkým srdcem pustila do světa.
Zatímco jsem se veselila, synek mi posílal z rychlíku vtipná sms,jako třeba že jsou na cestě a vlak se místy řítí krajinou až 80 kilometrovou rychlostí :-)) Alespoň si užili panoráma.
V pořádku a na čas dojeli, prošli se po hlavní třídě, prohlédli si město v novém kabátě a když jim vyhládlo, manžel zamáčknul slzu a rozhodl se zavzpomínat na staré, dobré (pro něj) časy kdy oběd v nejlepší restauraci jej přišel asi na tolik, co kafe na stojáka v Itálii. Z Prahy už věděl, že je všechno jinak, ale kdoví jestli se sem ještě vrátím - pravil - ať to stojí co to stojí, vzhůru na město!
Vybral restauraci hotelu Continental, kdysi jsme tam byli i spolu ještě před svatbou. Prý ten samý elegantní styl, vzorná obsluha, krásné prostředí...ve kterém přece nemohou číhat žádné nástrahy!
K jídlu si objednali polévku a pak specialitu šéfkuchaře - vybíral synek, tatínek se důvěřivě přidal, přiobjednali 2 pivka a hody mohly začít. Na závěr se ještě dorazili skvělým štrůdlem a kávou.
Jen na okraj, mám syny dva - jeden je český vzhledem a povahově Ital, druhý přesný opak. Chutě mají tak půl na půl, ale zvlášť ten mladší - co byl s námi v Praze - je přímo zamilovaný do české národní kuchyně a poměrně dobře se vyzná. Když někdo dokáže jet z Mnichova do dejvické cukrárny protože tam mají výborné žloutkové věnečky, řekla jsem vám všechno.
Večer jsme se zas sešli v pražském hotelu a já si vyposlechla nadšený komentář jak úžasné jídlo jim připravili! Prý malé, krásně měkkounké kousky masa, hlaďounké noky a HLAVNĚ naprosto skvěle uvařenou cibuli s malými kousíčky opečené slaniny (ale byla úplně libová, samozřejmě!) Něco mi nesedělo...aha..vařená cibule? Jak vařená? Prý taková dlouhá, nahoře trochu opečená a posypaná tou výbornou, libovou slaninou.
Kdybych si nelámala hlavu co to bylo za pro mě zcela neznámou, inovativní a superlativní specialitu, všimla bych si synátora kterak se usmívá pod fousy.
I optala jsem se ho, co to vlastně pojedli. Podal mi účet , nijak astronomický, mimochodem, vzhledem k místu, kde bylo černé na bílém napsáno - moravský vrabec s dušeným zelím a bramborovým knedlíkem!! On to prý věděl od začátku co si objednali, ale mlčel aby tatínka nepřešla chuť a hlavně (dodávám já) aby se zbytečně nezdržovalo protože měl hlad - jako vždy a pořád.
Pak už mu nechtěl kazit radost a (dodávám opět já) riskovat šokem vyprovokovaný žlučníkový záchvat.
Vzpomněla jsem si na všechno to vrtání, šťourání, vyptávání se na neznámé a nebezpečné potraviny - a pak se mi rozplývá nad moravským vrabcem se zelím ?? ( což byla ta "dlouhá cibule" ). Budiž maso, ale zelí? To samé zelí které jsem se asi 2x pokusila neúspěšně servírovat ... kdepak, je moc kyselé, moc sladkokyselé, nadýmá atd..
Přiznávám se, že když jsem mu vysvětlovala, že to co pozřel a bezproblémově strávil byla zavrhovaná poživatina, tak z mého hlasu zaznívala nemalá škodolibost. "Ale na lístku bylo přece napsáno "cibulka"? - bránil se (umí trochu česky a jídelní lístek v italštině nebyl, anglicky zas neumí on..) Jo, to byla..a kdyby rozuměl ještě o něco lépe, kromě zelí a knedlíků by si přečetl i "škvarečky!" Jenže to by si musel dát něco úplně jiného a třeba ne tak báječného...takže vlastně lépe tak!
Zlomyslně jsem koupila balíček kyselého zelí a táhla se s ním v kufru domů s tím, že ho udělám a bude se jíst bez odmluvy! Jenže pak se na něj nějak zapomnělo a když vyplulo na povrch, přečetla jsem si, že bylo vyrobeno a zabaleno někde v Polsku a záruční doba byla asi 2 roky..To bylo dost i na mě a putovalo do koše. Ale nevzdávám se, slyšela jsem, že v Lidlu se prodává a pomsta bude sladká -nebo spíš sladkokyselá..
Pokud někdo z vás pojede do Brna nebo znáte někoho kdo dělá v hotelu Continental, zajděte tam nebo jim vzkažte a vzdejte jim hold - učinili šťastného jednoho italského pamětníka a všechno bylo naprosto perfektní.
Jen v jednom byl maličko zklamán - po tom všem co do sebe naládoval, mu nebylo ani trochu špatně!!

pátek 11. srpna 2017

Bábovka "7 kelímků" s broskvemi (Ciambella 7 vasetti con le pesche)

Konečně! Dočkali jsme se - alespoň dočasně - mírného ochlazení. Tedy mírného relativně, protože teplota, i když je pořád 26°prakticky klesla asi o 10 - 12... To už je pěkný skok. Ale hlavně přestal foukat horký vzduch který spolu s asi 80% vlhkostí všemu dodával zcela nežádoucí africkou atmosféru.
Od rána fouká čerstvý a silný vítr "maestrale" - mistrál, který nám umožní nejen dýchat, otvírat okna dokořán a chodit po ulici bez funění, ale i návrat do kuchyně :-)
Na oslavu jsem upekla bábovku (ciambellu) zvanou "7 vasetti" aneb 7 kelímků, s broskvemi.
Její jméno vychází právě z toho, že k její základní přípravě se použije přesně tolik kelímků od jogurtu jak je uvedeno v názvu a pak se propůjčuje k nesčetným obměnám. Podobný recept určitě znáte, jedná se o klasickou jogurtovou bábovku, tahle je trochu jiná hlavně tím, že místo oleje se přidá rozmixovaná broskev. Další broskev pak přidáte krájenou na kousky do těsta a získáte tak lehký, zdravý moučník který můžete konzumovat bez výčitek svědomí. Kromě toho je vláčný a hezky klouže do krku, což není především v létě k zahození.
Uděláno, vyfoceno a publikováno - připravte vše potřebné a jdeme na to!
********************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
3 kelímky od jogurtu polohrubé mouky
2 kelímky cukru
1 kelímek bílého jogurtu (nebo jogurtu s broskví, v tom případě dejte o něco méně cukru)
1 kelímek rozmixovaných broskví ( dvě nebo tři, podle velikosti)
..a tady máme splněno jak je psáno v názvu - 7 kelímků :-))
..dále budeme potřebovat:
3 vejce
1 prášek do pečiva s vanilkou
1 - 2 broskvě které nakrájíme na kousky a přidáme do těsta
trochu mléka nebo ovocné šťávy na eventuální rozředění
špetka soli
trocha strouhané citronové nebo pomerančové kůry
******************************************************************************************************************************************
Nejdříve rozmixujeme oloupanou broskev, nektarinky můžeme nechat i se slupkou, já jsem přidala i nějakou meruňku..Odměříme mouku a prosijeme do ní prášek do pečiva, přidáme sůl. Odměříme si i cukr.Nakrájíme na kousky ovoce. Formu (použila jsem klasickou na Ciambellu nebo chcete-li na věnec, ale lze použít jakoukoliv) dobře vymažte tukem a vysypejte hrubou moukou nebo strouhankou.
Celá vejce rozklepneme do mísy a spolu s cukrem šleháme do pěny. Pak přidáme jogurt, rozmixované ovoce, strouhanou kůru a dobře promísíme. Nakonec přisypáváme mouku s práškem - to už nešlehám, jen posypávám povrch a promíchávám pomocí vařečky. Pokud se vám zdá směs hustá, rozřeďte jí trochou ovocné šťávy (dala jsem trochu pomerančové bez cukru)
A musím se k něčemu přiznat - zbylo mi trochu másla (asi 30 gr) které jsem rozpustila a vlažné přidala do těsta. Není určitě na škodu, ale myslím že se obejde i bez něj, tak jak praví originální recept.
Asi lžíci mouky jsem si nechala na konec a posypala jsem s ní kousky ovoce, neklesnou tak ke dnu.Pak je vmícháme do těsta a nalijeme do formy. Peče se asi 40 minut při zhruba 170 - 180°. Troubu příliš nepředehřívám, moučníky s práškem do pečiva rychle naběhnou a pak často spadnou když je z trouby vyndáte.
Upečenou "ciambellu" necháme ve formě trochu zchladnout, pak vyklopíme na drátěnou podložku aby úplně vychladla, poté pocukrujeme moučkovým cukrem a s chutí se do ní zakousneme! BUON APPETITO!Usmívající se

středa 2. srpna 2017

Pesto z cukinek (Pesto di zucchine)

Pasta con pesto - těstoviny s pestem je velmi dobré a rychlé jídlo. Takové to klasické, originál janovské, se připravuje z bazalky, pinolů, olivového oleje, parmezánu, pecorina a česneku. Nebyli by to Italové kdyby na každou z těchto ingrediencí neměli svá pravidla - bazalka jen s malými lístky, dokonce pouze ta pocházející z jedné části Janova a opatřená ochrannou známkou DOP (Di Origine Protetta - chráněný originál) pinoli a olej extra panenský též z ligurského pobřeží, Parmigiano Reggiano extra uleželý (nejméně 30 měsíců) a Pecorino sardo (ovčí sýr ze Sardinie) Fiore sardo též DOP. Dokonce i česnek má pocházet pouze z oblasti Vessalico blízko ligurského města Imperia, protože má jemnější chuť. A hlavně žádný mixér, ale používat striktně hmoždíř! Jen tak se uvolní ty pravé chutě a aromata..
Jedině takové pesto se smí honosit názvem "originale genovese", originál janovské. Jako téměř u všech krajských, oblastních nebo národních specialit, je opatřeno výše zmíněnou ochrannou známkou DOP anebo také DOC (Di Origine Controlata - kontrolovaný původ) a tento název se ujal i v běžné mluvě, takže když vám Ital o něčem řekne že je to "doc" (čte se "dok") máte co dělat s něčím opravdu kvalitním.
Tohle je ovšem teorie, i když stále existují výrobci - většinou malé, soukromé podniky nebo typické restaurace - kde dostanete "pesto alla genovese" jak má být. Pak ho vyrábí prakticky kde kdo i když se samozřejmě nesmí honosit značkou DOP nebo DOC, je to trestné (pokud se na to ovšem přijde - ale často se přijde :-))
Když čtete ingredience na obalu, dozvíte se leccos...Některé pesto je ale velmi dobré, jiné méně (hlavně bývají dost slaná) a nemám pro vás dobrou zprávu - to co se prodává v českých supermerkatech je jedno z nejhorších, aspoň to které se mi dostalo pod zuby - a nebylo ani to nejlevnější. Většinou podobné výrobky "original Italy" venku nekupuji, ale v nějakém pohnutí mysli jsem se chtěla přesvědčit, jestli je kvalita opravdu tak hrozná jak se povídá a bohužel asi je. Nepamatuji se jaká to byla značka, chutnalo jako zde to z diskountu, ale cena příliš diskount nebyla.
Chtěla bych být optimista a říct že jsem měla jen smůlu, ale většina mých českých kamarádek tvrdila, že pesto nerada protože není dobré, dokud ho neochutnaly tady, nebo jsem jim ho nepřivezla - a já kupuji to se značkou našeho supermerkatu nebo ho dělám doma a rozhodně nejezdím pro suroviny až do Ligurie.
Ale proč jsem vůbec sepsala tento román - dnes jsem udělala pesto z cukínek a jelikož bylo opravdu dobré, hned se s vámi podělím o recept. Pesto totiž je název pro cokoliv "pestato" - rozdrceného, takže ho můžete dělat i z jiných surovin než z bazalky, kromě cukín se připravuje třeba z ořechů, ze sušených rajčat a nevím z čeho všeho možného (ale zjistím a vyzkouším).
A teď už to naše cukínové:
******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro asi 250 ml pesta:
200 gr cukinek (malé, bez jader)
hrstka bazalkových lístků
30 gr oloupaných mandlí
4 plné lžíce strouhaného parmezánu (Parmigiano Reggiano, Grana Padano nebo i Gran Moravia)
2 plné lžíce strouhaného ovčího uleželého sýru Pecorino
100 ml olivového extra panenského oleje
stroužek česneku
špetka soli (ale nejdřív ochutnejte, sýry jsou už dost slané)
******************************************************************************************************************************************
Cukíny dobře omyjte a odžízněte konce, pak nastrouhejte na hrubo a nechte na cedníku odpočinou asi půl hodiny aby ztratily přebytečbou vodu. Bazalka by se neměla omývat, ale jen otřít vlhkým hadříkem, aby neztratila aroma. Připravte si mandle nebo mandlové lupínky. Natrouhejte oba sýry, oloupejte a utřete česnek, ze kterého vyjměte prostředek, bude pak stravitelnější. Pokud ho nemáte rádi, můžete vynechat - v původním receptu ani nebyl ale zdá se mi, že tam "pasuje".
Do mixéru dáme vymačkané cukíny, sýry, bazalku a oloupané mandle a začneme mixovat - krátce zapneme, vypneme, přilijeme trochu oleje, opět zapnout na pár otáček, vypnout, přidat olej atd, až jej spotřebujete. Kdo chce přidat česnek, ať ho dá až nakonec a krátce promixuje. Konzistence záleží na vaší chuti, já nechávám pesto trochu hrubší, někdo má rád spíš jemnější.
Pokud ho chcete upotřebit hned, dejte ho do mísy do které se pak vejdou i těstoviny. Když jsou uvařené, sceďte je, dejte do mísy a pěkně promíchejte aby se obalily pestem.
Jestli ho chcete použít později, můžete jej buď zmrazit nebo dát do skleničky a povrch zalít olivovým olejem - v lednici vydrží 2 - 3 dny. Můžete jej zamíchat i do uvařené rýže nebo jako pomazánku, třeba na jednohubky.
Pokud vás zajímá pesto ořechové, recept na něj najdete zde .BUON APPETITO!Usmívající se

pondělí 31. července 2017

Salát se smaženým kuřetem (Insalata di pollo fritto)

Je horko, pořád větší a teď nás čeká prý nejteplejší období z celého, již tak rekordního léta .. Konkrétně dnes je 38°...co dodat. U plotny se dá být jen krátce a pokrmy musí být raději trochu výraznější chuti, protože v takovém horku není ani velký apetit.
Jedním z takových je "insalata di pollo fritto" nebo-li salát ze smaženého kuřete. Jedná se o malé kousky masa, obalené a rychle osmažené. Pro větší křupavost jsem dala i trochu sezamových semínek. Pak uděláme zeleninový salát podle chuti, zalejeme zálivkou, promícháme a nakonec přidáme maso.
Já jsem jej připravila s malými rajčátky, trochou opečených brambor, trochou rukoly a olivami.
Jiná chutná verze je s hlávkovým salátem, salátovou okurkou, rajčaty a strouhanou mrkví.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro 4 osoby:
kuřecí maso - asi 400 gr
2 vejce
strouhanka
sezamová semínka - podle obliby
olej na smažení
Salát:
hlávkový salát nebo pár brambor
asi 20 cherry rajčátek
rukola
salátová okurka
hrstka černých oliv (nebo strouhaná mrkev)
Zálivka:
asi půl sklenky olivového oleje
3 lžíce bílého vinného octa
sůl a pepř
******************************************************************************************************************************************
Kuřecí prsa rozkrájíme na proužky o délce asi 4 - 6 cm a široké zhruba 1 cm. Vejce rozkvedláme, osolíme a vložíme do nich maso - když si trochu odpočine, je křehčí. Pokud máte sezamová semínka přidejte je ke strouhance, pak v ní obalte maso, smažte obvyklým způsobem a dejte na papírovou utěrku aby se vsáknul přebytečný tuk.Jestliže chcete použít brambory a udělat trochu vydatnější jídlo, nakrájejte je na kousky, povařte asi 5 minut, osušte a osmažte spolu s kuřetem.
Poznámka : v Itálii se nepoužívá klasický trojobal jak jej známe my, t.j. obalit nejdříve maso v mouce. Přijala jsem tento zvyk za svůj a musím říct že maso je lepší, křupavější a hlavně lehce stravitelné.
Připravte salát.Ten s brambory je popsán výše, jinak nastrouhejte okurku na hrubší nudličky, nakrájejte salát, rukolu a rajčata na kousky, nebo pokud jsou opravdu malá jen přepůlte, přidejte i olivy. Pokud je nemáte nebo vám nechutnají, zaměňte je např.za strouhanou mrkev. Smíchejte s kousky masa a zalijte zálivkou kterou si připravíte z olivového oleje, octa, soli a pepře. Tuto zálivku smíchejte zvlášť a dobře vidličkou rozkvedlejte.
Přidejte osmažené kuřecí kousky, promíchejte a hned podávejte, aby maso zůstalo křupavé. BUON APPETITO!Usmívající se

neděle 23. července 2017

Meruňkové "tiramisú"

Nad názvem dnešního receptu by asi italští vyznavači kulinárních tradic (a není větší tradicionalista než Ital co se týče jídla) ohrnuli nos. Tiramisú znamená "zdvihni, pozvedni mě" a název je dán používanými surovinami - vejce, káva, čokoláda, likér... Dnes ale pomalu nenajdete recept který by nebyl nějak upravený, vylepšený, odlehčený..atakdále. Nejsem zrovna přítelem podobných kreací i když samozřejmě svoje triky, zlepšováky a hlavně zrychlováky mám také, ale nic se nemá přehánět. Pravá italská pizza nemůže mít počet ingrediencí dlouhý jako telefonní seznam zrovna jako vepřová pečeně se má podávat s knedlíkem a zelím a ne třeba s celozrnnou rýží a brokolicí jen proto, že je zdravější nebo právě módní.
Tímto se omlouvám všem vyznavačům a fandům pravého nefalšovaného tiramisú že jsem tento název použila i pro dnešní dezert. Společného má namočené piškoty, mascarpone, likér..takže mě lynčujte jen napůl - vi prego! Mrkající
Budiž mi též omluvou horké tropické léto které nás momentálně zužuje a proto jsem vyrobila lehčí, svěží krém kombinovaný s ovocem a místo kávy použila pomerančovou šťávu.
Kdo je při mě ať mě následuje, jdeme na to!
**********************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
250 gr mascarpone
1 kelímek hustého bílého jogurtu (použila jsem řecký, zde 170 gr)
3 plné lžíce cukru
sáček piškotů
šťáva z jednoho pomeranče nebo pomerančový džus
2 lžíce pomerančového likéru (použila jsem Grand Manier) nebo Amaretta
asi 10 2 zralých, šťavnatých meruněk (nebo broskví, malin, borůvek..)
hrstka mandlových lupínků - pokud máte rádi
******************************************************************************************************************************************
Nejdříve si připravíme vše potřebné. Vymačkáme pomeranč a jeho šťávu (nebo ovocný džus) nalejeme do misky. Pro dospělé přidáme likér. Na pánvičce mírně opražíme mandlové lupínky se lžičkou cukru - nezapomenout míchat :-)
Na krém jsem nepoužila vejce, takže do mísy dáme jen mascarpone do kterého po částech zašleháme cukr a jogurt. Pokud se vám zdá směs moc hustá, dejte trochu šťávy, ale opatrně, po kapkách, jinak se může srazit. Meruňky nebo jiné ovoce omyjte a nakrájejte na malé kousky. Mělo by být šťavnaté, ale ne příliš mokré. Do formy podle vašeho výběru - já použila rozměr zhruba 18x24 cm - dejte na dno trochu krému, jen aby bylo pokryté. Pak jeden po druhém namáčejte piškoty - nepřehánět, aby z nich nebyla kaše - a skládejte vedle sebe. Na ně přijde další vrstva krému kterou pokladete ovocem. Můžete je i rovnou zamíchat do krému, podle chuti a nálady. Pak opět namočené piškoty a zbytek krému. Pro ty kdo mají rádi trochu křupavého, posypte povrch opraženými mandlemi. Dejte vychladit do lednice alespoň na hodinku a servírujte. BUON APPETITO!Usmívající se