Bazilika svatého Jana v Lateránu (Basilica di San Giovanni in Laterano)

 Za normálních okolností bychom letos alespoň 2-3x navštívili Řím a v plánu byla i návštěva milánského muzea Brera. Bohužel, člověk míní a virus mění, takže sahám do archívu pro fotografie z jedné  cesty do věčného města. Byla to jedna z těch, na které ráda vzpomínám, protože jsme viděli opravdové skvosty italské architektury a umění. 

Jako vždy jsme z Florencie vyrazili rychlým vlakem do Říma v časných ranních hodinách, abychom stihli vidět co nejvíce. Měli jsme přesně určený cíl, Baziliku svatého Jana v Lateránu, jeden ze čtyř papežských kostelů v Římě ( spolu s bazilikou svatého Petra ve Vatikánu, Svatého Pavla za hradbami a Svaté Marie nejvyšší, zvané také Panny Marie Sněžné ke které se dostanu někdy příště).   

 První zastávka ale byla v bazilice svatého Klementa (San Clemente), věnovaná papeži Klementu I., která se nachází při cestě k náměstí Laterano. Je tam zakázáno fotit, tak jsem si alespoň vypůjčila fotky z internetu. I když je to svým vzhledem nenápadný kostel,  je významný z archeologického hlediska, protože v jeho podzemí se nacházejí dvě podlaží, objevena v 19. století při rekonstrukci,  na kterých je postavena dnešní bazilika. Nejstarší stavba je datována v 1.století našeho letopočtu. 

Pro nás Čechy a především Moravany má i jiný význam, nacházejí se v něm totiž ostatky svatého Cyrila, který se spolu s bratrem Metodějem zasloužil o šíření náboženství v naší zemi a do historie se zapsali jako Slovanští věrozvěstové. Cyrilův hrob, vlastně jen zbytky ostatků, jsou uloženy v podzemní části baziliky kde je umístěna i pamětní deska. 

 

Po více jak tříletém působení na Moravě byli oba bratři v roce 867 povoláni do Říma, kde je uvítal sám Adriano II. (Hadrián II.) Této pocty se jim dostalo pravděpodobně i proto, že sebou přivezli ostatky papeže Klementa , které si na Velkou Moravu vzali z předchozího působiště na Krymu.

Po prohlídce jsme se vydali ulicí San Giovanni in Laterano ke stejnojmenné bazilice. Už vchod je jiný než u ostatních církevních staveb, musíte projít pod detektorem a dohledem stráže.

Stavba je impozantní a  je součástí monumentálního komplexu který zahrnuje i velký obelisk, nejvyšší v Římě (37,2 m a stojí na 8 metrovém podstavci) a vážící asi 455 tun,  Lateránský Palác a Svaté schodiště, po kterém údajně kráčel sám Ježíš krátce před svým ukřižováním. Dnes se skládá z 28 schodů, které lze vystoupat pouze po kolenou.

Detail podstavce obelisku - kašna

Scala Santa

Bazilika byla založena v letech 311 - 312 našeho letopočtu v místě známém jako Horti Laterani, usedlosti rodiny Lateránů, které byly zkonfiskovány během vlády císaře Nerona.

Během staletí byla několikrát přestavěna, protože vypleněna barbary a poškozena zemětřesením, ve 14.století pak 2x vyhořela. Její přesné jméno je Arcibazilika Největšího Spasitele a sv.Jana Křtitele a Jana Evagelisty  s titulem "Basilica Maggiore" (Nejvyšší Bazilika). 

Vzhledem k tomu, že prvotní stavba byla započata 14 let před výstavbou chrámu svatého Petra, je nejstarší bazilikou na světě.  Latinský nápis na přední fasádě baziliky hrdě hlásá, že je " matka a hlava všech kostelů Města (t.j. Říma) i světa"  

Hlavní fasáda pochází z roku 1735 a je dílem architekta Alessandra Gallilei. Skládá se z řady pilastrů a horní římsa je zdobena 15 sochami Krista a svatých (každá měří 7 metrů).

Do baziliky vede 5 dveří, kterými se vchází do každé z pěti lodí uvnitř. Do hlavní lodi vedou bronzové dveře. které pocházejí z budovy Senátu , který se nachází na Římském Fóru. 

    

  Vpravo jsou dveře zvané "Svatá brána" (Porta Santa), které se mohou otevřít pouze ve Svatý rok, po zbytek času jsou zazděny. Začíná se otevřením svaté brány baziliky sv. Petra ve Vatikánu, pak se otvírají další brány ostatních papežských kostelů. V minulosti byly brány již částečně vybourány před začátkem Svatého roku, aby papež mohl rozbít kladívkem jen slabou vrstvu malty. Nicméně v roce 2000 u příležitosti Jubilea papež Jan Pavel II cerimonii zjednodušil, zdivo bylo odstraněno dříve a zůstaly jen zavřené dveře, které papež otevřel zatlačením. Dveře zůstanou otevřené během svatého roku, pak jsou opět zazděné. Prý kdo jimi 3x projde, je za určitých okolností zbaven svých hříchů :-)

    Za současnou barokní  podobu baziliky vděčíme slavnému italskému architektovi Francesco Borromini (1599 - 1667)  a je považována za jeho největší mistrovské dílo. Jeho byl projekt na tzv.světelné komory, které způsobily rozsáhlé osvětlení a zvýraznění architektonických útvarů.

Je episkopálním kostelem papeže, který je i biskupem Říma a znamená to, že pouze on smí slavit mši z jeho oltáře, který se nachází na vyvýšeném předním okraji příční lodi. Je zdobený nádherným  baldachýnem s mnoha ostatky, včetně svatých Petra a Pavla.  

Apsida je zdobena mozaikou, která se dochovala z původní baziliky ze 4.století a zobrazuje řadu postav různých velikostí.

Papežovo křeslo tzv.”cattedra”

Dále můžeme obdivovat nádherný, bohatě zdobený kazetový strop, který navrhl Giacomo della Porta roku 1603 a mramorovou dlažbu z 15.století zdobenou mozaikou v hlavní lodi baziliky

V bazilice je pohřbeno 6 papežů a odehrála se tam řada důležitých událostí, například zde byl pokřtěn Karel Veliký, až do 19.století zde byli korunováni papeži a roku 1929 zde byla podepsána Lateránská smlouva mezi papežem Piem XI a Mussolinim, kdy se podařilo formalizovat vztahy mezi státem a církví.  

                 

Papež (Římský biskup) v bazilice pravidelně slouží mši na Zelený čtvrtek a zúčastňuje se zde i žehnání lidu. 

Hlavní loď je zdobena 12 výklenky, dílo již výše zmíněného Borromini, ve kterých jsou sochy apoštolů, ty byly ale umístěny později. 

                      San Matteo (Sv.Matyáš)

                            San Tommaso (Sv.Tomáš)

                              San Pietro (Sv.Petr)

San Paolo (Sv.Pavel)

V pravé boční lodi je je vlevo na pilíři obraz slavného malíře Giotto který zobrazuje papeže Bonifáce VIII s kardinály, jak vyhlašují první jubilejní rok 1300. 

V levé boční lodi je přistavena řada kaplí.

O této skvostné bazilice by se dalo psát dál a dál, historie je velice dlouhá. Za nás mohu jen říct, že jsme si jí prohlíželi s pusou dokořán a strávili jsme tam dobře hodinu. 

Varhany

Fresky

Během naší návštěvy začalo poprchávat a protože nejen duševní potravou živ je člověk, začala jsem se po východu z baziliky poohlížet po nějaké sympatické restauraci. Našli jsme hned pod náměstím, čisté a téměř prázdné místečko, kde jsme si dali hezkou porci těstovin a sklenku vína. 

Mimochodem, v Římě se skoro všude levně a dobře najíte, pokud si nechcete pochutnat přímo v nějaké "in" restauraci v centru. A ani tam to není tak cenově nedostupné jako v jiných centrech, hlavně když mluvíte italsky a netváříte se příliš turisticky.

Odtamtud jsme se vydali na naše oblíbená místa, která navštěvuji při každé návštěvě tohoto neskutečně krásného města, jako je například náměstí Navona...

...nebo Piazza del Popolo ...a jiné a jiné...

 V očekávání lepších zítřků, jak všichni doufáme,  brzy připravím další návštěvu kterou mám v záloze.   ARRIVEDERCI ROMA!   

Řím - Bazilika San Pietro in Vincoli

Cestovat nyní můžeme jen virtuálně a Google Foto mi právě v těchto dnech připomněl, kde jsem byla vloni - koncem března jsme navštívili Řím, konkrétně baziliku San Pietro in Vincoli. Chystali jsme se tam už několikrát, ale mlhavé indikace "je to někde blízko Kolossea" nás zmátli a pořád se ne a ne trefit. Čekala jsem když ne dobře viditelný kostel u nejvíce navštěvované italské památky , tak alespoň postavený v jeho stínu, ale kdepak.

Při podrobnějším zkoumání se cesta smrskla na rušnou ulici mezi nádražím Termini a Kolosseem, kudy jsme šli nejméně desetkrát. Dokonce jsme objevili i ukazatel, jenže jak jsem zjistila později, ukazoval jiným směrem (!).

Nakonec nás napadlo vyjít NAD hlavní ulici a konečně jsme přišli úzkou uličkou k zadní straně kostela. Pokud chcete mít úchvatnější zážitek, pokračujte o kousek dál po ulici, vyšlápněte si hezkých pár schodů a rozprostře se před vámi náměstí Svatého Petra in Vincoli a průčelí kostela.

A teď vám odhalím čím je tento titulární kostel tak zajímavý. "Vincoli" znamená v italštině svazky, pouta, řetězy v přeneseném smyslu - odtud název San Pietro in Vincoli.

Podle svědectví apoštolů obdržela císařovna Elia Eudocia během své návštěvy v Palestině v roce 442 darem od patriarchy Giovenale (Juvenal) řetězy, s nimiž byl svatý Petr uvězněn v Jeruzalémě a pověřila svou dceru Licinii, aby je odvezla do Říma. Církev již uchovávala řetězy kterými byl svatý Petr spoután v římské věznici Mamertino. Legenda praví, že když papež Leone I. (Lev I.) k sobě přiblížil oba řetězy, tyto se spojili do nerozlučného svazku a to bylo vzato jako božské znamení a na památku tohoto zázraku byla postavena bazilika, ve které jsou dodnes uloženy.

V následujících letech a stoletích prošla bazilika mnoha obnovami, nejdůležitější byly provedeny za vlády císaře Adriana v roce 780, papeže Sista IV v roce 1471 a papeže Juliusa II (Giulio II) v roce 1503.

Právě poslední z jmenovaných má zásluhu na veledíle kterým přispěl k světové proslulosti kostela, když pověřil známého sochaře Michelangela Buonarotti zhotovením své hrobky. Práce na ní byla započata v roce 1505 a několikrát přerušena, dokončena až v roce 1545, dokonce 32 let po smrti papeže. Původní projekt byl impozantní. Jednalo se v podstatě o mauzoleum, kde mělo být umístěno přes 40 soch a předpokládalo se i rozšíření baziliky. Nakonec, po šesté úpravě, zůstalo soch jen sedm, mezi které patří mistrovské dílo Michelangela - Mosé (Mojžíš).

Socha je považována za jedno z nejvýznamnějších děl renesančního sochařství.

Je vysoká 2 metry a 35 cm a zaujímá centrální pozici. Její výroba přinesla slavnému sochaři nemálo trápení,byl povolán papežem do Říma z Florencie kde již dosáhl slávy a to ho vystavilo závisti, kritikám a zlým jazykům ostatních umělců té doby. On sám nebyl s konečným výsledkem spokojený. Původně byla socha posazena tak, že hleděla přímo před sebe.Po 25 letech se jí rozhodl upravit jak jí vidíme dnes, s hlavou otočenou směrem ke vchodu, aby odvrátil pohled od řetězů Svatého Petra, zdá se z náboženských důvodů.

Aby toho dosáhl a socha si uchovala přirozenost pohybu, musel snížit podstavec na kterém Mosé seděl o 7 cm, zmenšit levé koleno a nohu přemístit trochu dozadu, vousy otočil doprava, protože pro levou stranu chyběl mramor, na úpravu nosu vytesal kousek mramoru z levé tváře.

Růžky na hlavě Mosého byly vytesány omylem - Michelangelo špatně přeložil popis napsaný v hebrejštině, kde se mluvilo o slunečních paprscích :-)

Legenda praví, že po konečné úpravě byl sám Michelangelo natolik překvapený jak realisticky jeho socha vypadá, že jí udeřil kladívkem do kolena a vykřikl : "Proč nemluvíš?"

O majestátním vousu Mosého se říkalo, že "víc než dílem dláta, zdá se být dílem štětce".

Sarkofág papeže Juliuse II je umístěný přímo nad hlavou slavné sochy, ale ostatky papeže se nacházejí v Vatikánu v Bazilice Svatého Petra.

Byl jedním z nejvýznamějších papežů renesančního období a zakladatelem Vatikánských museí.

Mám v rezervě ještě dost fotografií z našich cest za poznáváním věčného města a prozatím dost času ,takže...

ARRIVEDERCI, ROMA!

Římské fontány

 

Od nádraží Termini kam jsme brzy ráno dorazili se vydáváme na okružní cestu Římem, tentokrát na téma "římské fontány".

Některé jsem už popsala v minulých článcích o Římu, ale myslím že si zaslouží samostatný článek. Vybrala jsem jen ty nejslavnější, protože staří Římané měli ve fontánách velkou zálibu o čemž svědčí jejich neskutečný počet - odhaduje se, že na území hlavního města jich je přes tisíc. Samozřejmě ne všechny jsou famózní a veliké jako ty navštěvované turisty, ale dodnes je voda v Římě považována za jednu z nejchutnějších v Itálii.
Po pár minutách chůze objevíme hned čtyři fontány na křižovatce stejnojmenné ulice via delle Quattro Fontane. Jejich vznik se datuje mezi lety 1588 a 1593 a jedná se vlastně o jedno dílo rozdělené na čtyři části. Fontány jsou vytesané v rozích domů a jedná se o dvě alegorické mužské figury představující řeky Tibera a Arno - symboly měst Říma a Florencie a protější dvě ženské které pod jmény Diana a Giunone symbolizují Věrnost a Pevnost.

 

Vydáme se ulicí směrem dolů a již z dálky je vidět další skvost Říma - kostel Trinitá dei Monti (Svatá trojice al Monte Pincio) od kterého sejdeme Španělskými schody na stejnojmenné náměstí k neméně slavné fontáně La Barcaccia. V překladu to znamená člun a fontána jej skutečně svou formou připomíná. Zhotovena na přání papeže Urbana VIII sochařem Piero Bernini byla dokončena v roce 1629.

 

 

Unikátní je též Fontana del Tritone na náměstí Barberini (piazza Barberini) dokončená v roce 1643 sochařem Gianlorenzo Bernini, která představuje jedno z jeho mistovských děl. Na veliké lastuře se tyčí Tritone - mytologická postava, napůl muž a napůl ryba - který fouká do velké ulity ve formě trubky ze které stříká mohutný proud vody.

Jedním z největších náměstí Říma je Piazza della Repubblica (Náměstí republiky) v jejímž středu je umístěna Fontana delle Naiadi , což jsou mytologické postavy - nymfy - ochránkyně řek, jezer a také manželství. Bohužel dnes díky velkému provozu není jednoduché si fontánu dobře prohlédnout a obdivovat jak by si zasloužila.Jejím tvůrcem je palermitánský sochař Mario Rutelli a vznikla v roce 1901.

Z náměstí Republiky se přemístíme na Náměstí lidu - Piazza del Popolo, jedno z nejkrásnějších v Římě. Zde najdeme fontány hned tři - uprostřed se nachází impozantní Fontana dei Leoni (Lví fontána) zdobená na každém z rohů sochou lva z jejichž tlam proudí gejzíry vody. Byla zhotovena v letech 1814 - 1828 sochařem Giuseppe Valadierem místo jiné fontány z 16.století ze které byl ponechán egyptský obelisk.

Náměstí je elipsovitého tvaru a kromě Lví fontány se tam nacházejí další dvě - Fontana del Nettuno (Neptunova fontána) a Fontana della dea di Roma (Fontána bohyně Říma) na níž se tyčí jeden ze sedmi pahorků Říma - Monte Pincio.
                                                                     

Dalším krásným a veleznámým náměstím je Piazza Navona - Navonské náměstí a i zde najdeme fontány hned tři - Fontána 4 řek (Fontana dei Quattro fiumi) uprostřed náměstí před kostelem Svaté Anežky ( Sant Agnese in Agone)- sochy symbolizují 4 řeky kontinentů známých v té době - Dunaj,Nil, Ganga a Rio della Plata, která je dílem sochaře Gianlorenza Bernini jakož i Fontana del Moro - na jižní straně a Fontana di Nettuno - dílo sochaře Giacomo della Porta ve spolupráci s Berninim- na severní.

 
K fontáně 4 řek se váže tato kuriozní historka - Bernini zvolil odvážný projekt - nemá mohutný podstavec jak bývalo zvykem ale uprostřed je volný prostor a fontánu ještě zdobí vysoký obelisk. Sochařovi odpůrci ( a nebylo jich málo, neměl zrovna pěkný charakter jak už tomu u géniů bývá ) tvrdili, že fontána není vyvážená a brzy spadne. Bernini prý přijel v kočáře na náměstí, uvázal lano na spodek obelisku a připevnil jeho druhý konec ke stromu a se slovy "..a teď už nespadne" zapráskal do koní a ujel.. A ona opravdu nespadla a stojí tam už zhruba 360 let - a bez lana :-))


A na závěr ta nejznámější, kterou žádný turista věčného města nevynechá - Fontana di Trevi.

Jedna z nejkrásnějších a nejproslulejších ke které se váže známá legenda, že když do ní vhodíte minci, určitě se tam zase vrátíte, když vhodíte dvě budete mít štěstí v lásce a při třech se v Římě i vdáte...
Proč se jmenuje Fontana di Trevi? Nejpravděpodobnější je verze, že její jméno pochází od názvu "trivium" což v latině znamená 3 cesty - je totiž postavena tam, kde se scházeli tři ulice.
Projekt vypracoval architekt Nicola Salvi a na jejím postavení se podílel i již zmíněný slavný sochař Gianlorenzo Bernini. Uprostřed fontány vytesané v mramoru je umístěna socha boha moře Oceanuse který řídí kočár ve formě velké mušle vedený dvěma koňmi, z nichž jeden představuje moře rozbouřené, druhý klidné. Ve výklencích po stranách jsou sochy představující Hojnost a Zdraví ( Salubritá a Abbondanza ).
V žádném jiném místě na světě se neslaví nádherný a proměnlivý vodní svět jako ve Fontaně di Trevi. Její přítomnost tušíte již v přilehlých ulicích - je to voda, která s rostoucím hlukem najednou jakoby vybuchne na náměstí kde se objeví v dech beroucí podívané.
Naše dnešní procházka Římem končí a brzy naplánujeme další návštěvu "na téma".
Prozatím se rozloučíme s věčným městem a doufáme že legenda o vhozené minci je pravdivá!