Naše zatím poslední cesta do Říma měla jako hlavní cíl výstavu sochaře Gian Lorenza Bernini v Galleria Borghese která se nachází v rozsáhlém parku Villa Borghese. Opět štěstí na římské azzurro a navíc nádherně čistý vzduch - den předtím pěkně pršelo.
Předplatné bylo povinné, každé 2 hodiny byla do galerie vpuštěna skupina maximálně 360 lidí s tím, že se můžete půl hodiny po zahájení jakéhokoliv turnusu přeptat, jestli nezbylo nějaké volné místečko.
Jeli jsme v polovině ledna a ve všední den, tak jsme si řekli že to riskneme. Po 9 hodině jsme už byli v Římě a něco po půl 10 v galerii. A koho tam nepotkám u kasy? Skupinku Brňáků! Bylo jich asi 5 a dohadovali se o koupi lístků. Trochu jsem jim vysvětlila jak je to zorganizované a vzali si další turnus, na 11. Pak za mnou přišla paní aby mi poděkovala a řekla mi, že do Říma jezdí s manželem a přáteli už asi 25 let vždy v tomto období, protože je oproti jiným sezonám prakticky vylidněno. Chodí po městě a výstavách, prostě za kulturou, nadšeni Římem. Bohužel jsme museli jít dál protože čas byl neúprosný a nestihli bychom vidět celou galerii, kromě výstavy Bernini jsou v ní i jiné skvosty i když není extrémně veliká. Jinak bychom se určitě zapovídali, byli to velmi příjemní lidé.
V Galleria Borghese byla uspořádána výstava soch, které se nacházejí jak tam tak i v jiných muzeích.Většina z nich je vytvořena na zakázku, především od papežů nebo bohatých rodin které v 17.století vládla Římu. Každá je pak vyjímečná díky neobyčejnému nadání tohoto umělce, lehkost, se kterou dokázal zpracovávat mramor jakoby to byla měkká hmota, jeho sochy nejsou chladné, bezvýrazné, ale v jejich tvářích a gestech je vidět napětí, strach, zloba nebo radost, oděvy se zdají lehké a vzdušné, vše je propracováno do nejmenšího detailu.
A kdo byl vlastně Gian Lorenzo Bernini? Než jsem přijela do Itálie, nevěděla jsem o jeho tvorbě téměř nic, jeho jméno jsem slyšela pouze ve spojení se slavnou fontánou Di Trevi ale kdykoliv se o něm mluvilo, tak jen s obdivem a úctou - "tohle je od Bernini!" Z umělců a památek jde v Itálii hlava kolem, ale o sochařství jsem se asi zajímala ze všeho nejméně. Pak ale vstoupil na scénu ON, génius baroka, sochař, architekt i malíř a bylo mi hned jasné, že tady jde o něco jiného. Cokoliv vyšlo z jeho dílny, zpod jeho rukou, bylo neobvyklé, skvostné a majestátní. Řím je plný jeho umění, kromě již zmiňované fontány di Trevi i Fontána 4 řek na náměstí Navona, fontána Barcaccia pod schodištěm na Španělském náměstí (spolu s otcem) několik dalších fontán a obelisků, kostelů jako např.S.Andrea al Quirinale i sloupoví které jakoby objímá náměstí před chrámem sv. Petra ve Vatikánu bylo postaveno podle jeho projektu, většinu z nich jsem už popsala v minulých článcích o Římu:
Gian Lorenzo Bernini se narodil 7.prosince 1598 v Neapoli a zemřel 28.listopadu 1680 v Římě. K sochařství se dostal už v raném věku, kdy sledoval svého otce, Pietra Bernini ,též sochaře původem z Florencie, při práci v jeho dílně. V roce 1606 se celá rodina odstěhovala do Říma kde v té době působili umělci jako Caravaggio nebo Annibale Carraci, protože otec dostal zakázku na zhotovení hrobky papeže Paola V a jeho předchůdce Clementa VIII které se nacházejí v kostele Santa Maria Maggiore (Panny Marie Sněžné)
Gian Lorenzo se brzy projevil jako extrémně nadaný a stal se důležitým spolupracovníkem svého otce díky kterému poznal i osobnosti vládnoucí v té době Římu jako rodiny Borghese a Barberini.
Jako jedno z jeho prvních děl ve spolupráci s otcem je označováno sousoší Koza Amaltea s Jupiterem a skřítkem (Capra Amaltea con Giove bambino e un faunetto) Podle pověsti byl Jupiter zachráněn před otcem Saturnem a odchován Ninfami kozím mlékem a medem.
Období jeho mladé tvorby bylo ve znamení malých soch "putti", roztomilá batolátka. K nejznámějším patří Putto s drakem (Putto con il drago) zapůjčené muzeem Getty v Los Angeles a "Putto kousnuté rybou" (Putto morso dal pesce). Hodně těchto sošek najdeme i v kostelích kde zdobí oltáře a ornamentální hrobky.
Byl to ale především kardinál Scipione Caffarelli - Borghese který vsadil na talent ani ne 20 letého umělce a dal mu zakázku na několik významných děl jako Enea, Anchise a Ascanio při útěku z Troje (1618 - 1619)
nebo Unos Proserpiny (Ratto di Proserpina - 1620 až 1621) kde je nejlépe vidět "přeměna mramoru v živé maso" - viz detail ruky zabořené do "masa". Proserpina byla mladá a krásná dcera Jupitera a Ceres (bohyně hojnosti) do které se zamiloval Plutone, strašlivý král podsvětí. Na jeho těle jsou vidět napjaté svaly a žíly, u nohou stojí tříhlavý pes Cerbero, který dohlíží aby jeho pán nebyl rušen a celá scéna je velice dramatická.
David (1623 - 1624) kde mistrně vystihl soustředěný výraz tváře před vrhem kamene.Tato socha je
považována za jedno z jeho nejvýznamějších děl
následuje Apollo e Dafne (1622 - 1625) . Jedná se o výjev z řecké mytologie kdy Dafne odmítne krásného Apolla a raději se nechá přeměnit ve strom než aby musela podlehnout jeho násilí. Bernini vystihl okamžik, kdy se tělo Dafne přeměňuje a její nápadník tak místo krásnéhé dívčího těla objímá jen kmen. Strom je v tomto přídadě "alloro" nebo-li vavřín kterému byly přisuzovány ochranné účinky.
Nejvíce fotografovanou sochou - vlastně bystou - se stala "Anima dannata" (Zatracená duše) a když se s ní setkáte tváří v tvář jako já, máte opravdu dojem, že na vás řve dejme tomu váš nadřízený ...(často jsem slyšela komentáře koho návštěvníkům připomíná - od tchána po ředitele apod. Někdy i klient, podle toho kde pracujete :-)) Ve skutečnosti se prý jedná o autoportrét samotného Gian Lorenza a jeho nehezkého charakteru.
Bysta také připomíná Caravaggiovu Medůzu.
Jako její protiklad stvořil bystu "Anima beata" (Blahoslavenná duše).
A něco pro potěchu oka...Satyrův tanec (Satyro danzante)..líc a rub :-))
Že Gian Lorenzo měl po kom zdědit své nadání, je vidět i výtvorech jeho otce, např. socha Zimy
....nebo Jara
Syn jej však svým talentem brzy předčil a dodnes je považován za největšího barokního sochaře a geniálního projektanta. I když se jeho nástupci snažili svými díly dosáhnout stejné velikosti, nikdo nedokázal zpodobnit emotivní napětí a vitální náboj jako on.
Mezi nejsugestivnější a famózní díla patří bezesporu "Ermafrodito dormiente" - Spící hermafrodit, znázorňující mytologickou postavu, napůl muž a napůl žena....
Gian Lorenzo samozřejmě nemohl zapomenout na svého největšího mecenáše a obdivovatele - kardinála Scipione Borghese. Ke zhotovení jeho bysty se váže zajímavá historka : na rozdíl od svého předchůdce Michelangela Buonarrotti který byl znám tím, že dlouho vybíral vhodný kus mramoru než byl spokojený, Gian Lorenzo materiálu nevěnoval takovou pozornost. Stalo se, že právě při téměř dokončené práci mramor prasknul a dlouhá jizva "zdobila" kardinálovo čelo. Nikomu nic neřekl a tajně zakoupil jiný, stejně velký kus a během 12 nocí (i když podle jeho syna Domenica byly jen tři ) kdy nepřetržitě pracoval, vytesal z mramoru novou bystu se všemi záhyby, podrobnostmi a detaily jak bylo jeho zvykem. Na fotografii to není dobře vidět, ale třetí knoflíček odspodu je nedopnutý :-)
Jeden ze sálů Galerie...
...a závěrem portrét samotného umělce, jednoho z největších italských géniů...
Je pohřbený ve výše jmenované bazilice Santa Maria Maggiore a na jeho výslovné přání nebyla zhotovena žádná impozantní hrobka jak by se dalo očekávat u tak slavného umělce, ale připomíná ho jen náhrobní deska umístěná po boku hlavního oltáře.
Po návštěvě výstavy jsme pokračovali parkem Villa Borghese ..
do Galerie moderního umění, kam vás zavedu příště, pokud budete mít zájem..i tam je na co se dívat - tolik, že nám málem ujel vlak! 
