čtvrtek 18. března 2021

Rýžové kobližky sv.Josefa (Frittelle di riso di san Giuseppe)

V Itálii se "frittelle di riso", nebo-li rýžové kobližky připravují především v období karnevalu, ale hlavně na svátek sv.Josefa, 19.3. Nedělám je moc často, protože smaženým moučníkům příliš neholduji, ale tyhle kobližky máme opravdu rádi. Našla jsem typický, toskánský recept, podle kterého je připravuji už několik let. Vypadají trochu pracně, ale zčásti se připravují den předem.
********************************************************************************************************
 INGREDIENCE:
150 g rýže (NE PŘEDVAŘENÉ!)
půl litru mléka a sklenička vody
40 g mouky
50 g cukru
1 větší vejce nebo 1 menší + 1 žloutek 
2 lžíce másla
50 cl rumu
lžička prášku do pečiva
větší špetka soli
kousek citronové kůry (pouze žlutá část)
2 - 3 lžíce předem namočených rozinek
olej na smažení (používám arašídový)
********************************************************************************************************
Nejdříve si připravíme vařenou rýži - do mléka s vodou vsypeme dobře propláchnutou rýži, cukr, máslo, citronovou kůru a větší špetku soli. Vaříme za častého míchání až do úplného změknutí rýže a vypaření tekutiny. Tuto fázi můžeme připravit den předem. 
Když je rýže vychladlá, vyjmeme citr. kůru a vmícháme  rozkvedlané vejce s rumem, prosátou mouku s práškem do pečiva a rozinky - můžete je vynechat, pokud vám nechutnají. Nechte odpočinout asi půl hodiny. 
Pak tvořte kobližky pomocí dvou lžic a vhazujte do vyšší vrstvy rozpáleného oleje, je lepší použít vyšší a ne moc široký kastrol než pánev . Musí být potopené, když je usmažíte v malém množství oleje, vzniknou spíš lívanečky, i když dobré je oboje.
Po usmažení je vyndejte na savý papír a hned posypte pískovým cukrem. Nejlepší jsou ještě vlažné. BUON APPETITO! 




 





sobota 13. března 2021

Velikonoční vejce s flitry

Velikonoce se kvapem blíží. Vejce z polystyrenu jsem dělala už několikrát,letos jsem je ozdobila flitry. K tomu nějaký háčkovaný košíček a mám hotové dárky pro známé a přátele, protže koledníci tu nechodí, ani se nemrská, prostě tyto svátky se slaví typicky italským způsobem - u stolu! 
V pondělí je pak zvykem jet někam na výlet a dělat piknik. Snad bude počasí přát...
P.S. Článek je z minulých let a letošní Velikonoce budou úplně jiné. Snad taky u stolu a doufejme, že aspoň s jedním synem a snachou.



pátek 12. března 2021

Fazole s okem (Fagioli dall’occhio)

 Dnes vám představím další toskánský recept, který můžete klidně připravit i u vás doma, protože k jeho přípravě se používá i jeden typicky český produkt -  tlačenka! Když jsem jí tady viděla poprvé, říkala jsem si, kdovíjak bude chutnat, to je přeci české, kdoví co tam dali. Soudila jsem tak i po zkušenostech s různými recepty  “made in Italy”  v zahraničí. Ale v případě tlačenky (italsky “soppressata”, v Toskánsku zvaná soprassata ) jsem byla příjemně překvapená. Připravuje se přesně jako u nás že zbytků prasete i vzhled je stejný .Je velmi chutná, žádné chrupky nebo kousky tlustého, s přidáním pepře, koření (přesné složení se mi nepodařilo zjistit) drceného rozmarýnu, česneku .... prostě kvalitní pochoutka. V téhle verzi se najde v Toskánsku , ale například na jihu Itálie se podobá salámu a je pikantní , s peperončínem. Toskánské uzeniny jsou dost slané a kořeněné, proto je toskánský chléb bez soli. Sám o sobě mi nechutná , ale k jejich uzeninám by se jiný nehodil. Krájená na slabé plátky jako salám je vynikající mezi dvěma krajíci čerstvého chleba, ale v zimě jí dělám spolu s další typicky toskánskou potravinou - malé fazole zvané “fazole s okem” (fagioli all’occhio). Jejich výhodou je, že mají velmi tenkou slupku a jsou tím pádem dobře stravitelné. Kromě receptu, který dnes uvádím se mohou používat jako příloha k masu nebo k jakémukoliv jídlu kam se hodí fazole, do zeleninových polévek, do salátů apod. 

******************************************************************************

INGREDIENCE pro 4 osoby

300 g fazolí s očkem

200 g tlačenky 

cibule podle chuti

olivový olej 

sůl a pepř podle chuti

******************************************************************************Den předem ( alespoň na 12 hodin) se fazole musí namočit do studené vody jako většina luštěnin a pak se asi hodinu vaří na mírném plamenu do měkka. Tlačenku vyndáme včas z lednice , nesmí být studená a nakrájíme na plátky (tady se krájí na stroji jako šunka nebo salám) a pak na malé kousky . Jestli jí máte vcelku, nakrájejte jí na malé proužky. Připravte si i cibuli , nejlépe čerstvou jarní, kterou nakrájejte na tenké plátky . Do nahřáté mísy vložte velmi horké fazole a hned přidejte tlačenku. Dobře zamíchejte. V teple se tučnější části tlačenky rozpustí a ochutí fazole, nakonec přidejte i cibuli a trochu olivového oleje. Podle potřeby můžete dosolit a opepřit, jak má kdo rád. Já většinou nepřidávám nic, protože místní tlačenka je už ochucená sama o sobě .Jestli máte chuť tlačenky spojenou s cibulí a octem, můžete klidně pár kapek přidat , nic se nezkazí . 

Použít se dá i jiný druh fazolí , lépe je věnovat jim trochu času a uvařit si je doma než použit konzervované.

Důležité je podávat pokrm ihned, dokud je horký . BUON APPETITO! 









úterý 16. února 2021

Jak jsme jeli do Němec aneb “Jste tam za 10 minut”

 Předloni jsme se vydali navštívit našeho mladšího syna který pracuje v německém Wiesbadenu, 40 km od Frankfurtu nad Mohanem. Letěli jsme z Pisy se společností Ryanair, kterou nemám ráda, protože jsou velmi nekompromisní co se zavazadel týče. Přesáhnout o 20 dkg váhu znamená otevřít kufr a vzít si z něj na sebe ještě jeden svetr. Vy tak vážíte o 20 deka víc , kufr o 20 deka míň, jakoby to letadlu nebylo jedno.
Až při porovnání ceny jejich letenek oproti jiným jsem je začala mít ráda o něco víc ( a v dnešní době bych s nimi letěla třeba v noční košili).
                
                                                            Pohled z letadla        
 

Před odletem jsem se ptala synka jak daleko od letiště vlastně bydlí a jak to ve Frankfurtu funguje - slyšela jsem, že letiště je obrovské . Řekl, že my přistaneme na druhém terminálu , odtamtud nás odveze letištní autobus na první terminál, kde počká on. "Jste tam za 10 minut",  kein Problem! 
Cesta proběhla v klidu. Během letu nám byla nabízena káva, nápoje, obložené chleby, časopisy, voňavky i lístky do loterie - vše za patřičný peníz. Kolem 18 hodiny jsme přistáli a letadlo jelo dál po letištní ploše. Jelo se tak dlouho, že jsme si mysleli, jestli jsme nepřistáli někde jinde a nebudeme zase vzlétat. Dodrncali jsme se konečně k terminálu a  spletitými chodbami jsme přišli do vestibulu. Pak dalších 15 minut autobusem na 1. terminál, kde přistávají letadla bohatších turistů a kde čekal synek.  Odtamtud jsme měli jet vlakem přímo z letiště do Wiesbadenu. Bylo asi tři čtvrtě na sedm. Ptal se, jestli se nechceme najíst na letišti. Mám s letištní stravou špatné zkušenosti a zeptala jsem se, za jak dlouho dorazíme do hotelu. 
“Za 40 minut jsme na nádraží ve Wiesbadenu a pak jsme za 10 minut v hotelu”. Dobrá, najíme se tam, nebo zajdeme do centra. 
Za 40 minut jsme opravdu byli na nádraží ve Wiesbadenu.

Po 10 minutách chůze jsme v dálce teprve zahlédli světla velkoměsta, po dalších 10 jsme prošli kolem domu, kde bydlí syn. Má malý byteček, kam se vejde jen on. Ptám se, jak dlouho ještě půjdeme, umírala jsem hlady.
“Jsme tam za 10 minut! Vydrž!”
Držela jsem, abych nemluvila sprostě. Jen tak mezi řečí prohodil, že neví, jestli ještě seženeme něco k jídlu, protože v restauracích se kuchyň zavírá ve 21 hodin a pak už se jen pije. 
 "A co hotel?” “ Tam se podávají jen snídaně . Ale už od šesti, v nejhorším si počkáte, ha ha!”
V Itálii se často chodí na večeři, když v Německu zavírají, s tím jsme nepočítali. 
Do hotelu jsme se doploužili ve tři čtvrtě na devět...

                                                               Hotel Novum 


Horký lázeňský pramen před hotelem..




...a zelený mužík..

Nakonec nás zachránila italská pizzerie, která se snažila udělat čest svému jménu a kuchyň byla otevřená až do 22 hodin. Škoda, že kromě názvu tam nepracoval jediný Ital, ale pizza byla výborná a pro mě za mě jí mohl péct třeba sám Lucifer v pekle. 


Druhý den poprchávalo a vydali jsme se na procházku městem, Po obědě se vyčasilo a krásné počasí nás doprovázelo během celého našeho pobytu.
Wiesbaden je lázeňské město se vším všudy - krásné zahrady,..



Herna (Kasino)...

Herna uvnitř...

radnice..




typické německé domy..
 
kostel Marktkirche


městské centrum


Druhý den nás čekal moc hezký výlet i krásné počasí . Vlakem jsme jeli do
Koblenze, starobylého historického města, které se rozkládá na  soutoku řek Mosely a Rýna. Původní římská pevnost založená kolem roku 9 př.n.l., ležela na cípu země mezi oběma řekami a z jejího latinského názvu "confluentes" (soutok) vzniklo dnešní jméno Koblenz.  Soutoku se říká Německý roh (Deutsches Ecke)





Nad soutokem se tyčí monumentální socha císaře Viléma I.

A kdo netrpí závratí, může jej obdivovat i z lanovky 

Historie dýchá na každém kroku, Koblenz se může pochlubit velkým množstvím kulturních a historických památek, malebnými uličkami a příjemnou, pohodovou atmosférou... 
 
              
                                                              Centrum města





Pak následoval den mého setkání s kamarádkou ještě ze ZDŠ, se kterou jsem se viděla před pár lety v Praze, i když se často slyšíme po telefonu. Bydlí ve městě Limburk, 40 km od Frankfurtu , ale na druhou stranu než je Wiesbaden. Městečko není velké, ale moc hezké, typicky německé.
 Jeho nejznámější památka, gotická  katedrála Sv.Jiří a Sv.Mikuláše se kdysi honosila privilegiem zdobit tisícovku marek.



Nachází se na kopci, kam se dostanete přes malebné náměstí spletitými uličkami....



 


S kamarádkou a jejím manželem jsme prožili krásné  odpoledne a pak už jeli zpět, kde na nás čekal hladový synátor . Vzal nás do předem vyhlídnuté restaurace , kde lehce povečeřel. 

My jsme tak odvážní nebyli a večeře byla skromnější.

Dobré pivo ale chybět nesmělo :-)


Druhý den nás čekala cesta nazpět a protože letadlo jsme měli až v šest, rozhodli jsme se jet už ráno a prohlédnout si Frankfurt, který  je finančním centrem Evropy, takže většinou  moderní výstavba. Z fotografií jsme viděli, že historické centrum je malé, ale malebné . 
Zeptala jsem se synka , kudy kam, abychom zbytečně neztráceli čas .
“Je to úplně jednoduché . Hned před nádražím je moderní část města , mrakodrapy a tak. Vpravo pak staré město” 
“Jak daleko vpravo?” 
“Blízko, jste tam za 10 minut!”
Vyšli jsme před nádraží do stínu mrakodrapů a vydali se hlavní třídou nahoru . Uvítalo nás nespočet restauraci, barů a pizzerií snad všech etnických skupin které jsem znala. Okolní ulice se nesly v podobném duchu a téměř nic se nepodobalo pověstnému německému pořádku - odpadky, prázdné krabice,  uprostřed chodníku nechybělo ani pečené kuřecí stehno.




Konečně jsme objevili slušně vypadající německé  bistro, kde jsme si dali kávu a zákusek na posilněnou. 
Mojí chatrnou němčinou jsem se zeptala milé paní u pultu, jak se nejlépe dostat do centra. Trochu mě zmátlo, když začala odpočítávat mosty. Něco ve smyslu, že nejkratší a nejhezčí cesta je kolem řeky, erste Brucke, zweite Brucke...atakdále. Vydali jsme se na cestu a zhruba u třetího mostu jsem se jiné paní znovu zeptala, kudy do centra. Ta začala opět odpočítávat ein, zwei...
Tam někde v dáli jsme zahlédli nějakou věž, pravděpodobně vytoužené historické jádro. 


V čase, který nám zbýval, bychom tam došli a museli se honem rychle vracet zpět. Nechtěli jsme riskovat a vzdali jsme to, vrátili jsme se na letiště . Zavolala jsem synátora , aby mi objasnil kudy a jak se tam za 10 minut dostal .
Vypadlo z něj, že to možná bylo o něco víc, možná 20 a že se i kousek cesty VEZL!! Prý na to zapomněl když jsme se o tom bavili...🙈
Zato já jsem si vzpomněla na kamarádku, která mluvila asi o hodinovém okruhu, ale synek to odbyl mávnutím ruky, že se asi někde loudali. 
Fotografie tedy dodal on, abychom se pokochali alespoň pohledem..
 



Frankfurtské letiště bylo opravdu veliké a neútulné
. Chvíli jsme poseděli , pak jsem se vydala na obhlídku. U bezpečnostní kontroly zrovna nikdo nebyl, tak jsem navrhla manželovi že půjdeme , ať to máme za sebou. 
 Před námi šlo pár mladých lidí a koho si vybrali k namátkové osobní kontrole? Přece nás, neškodné turisty! Hezky upažit, vzpažit, otočit se, ukázat i podrážky bot.
Měli jsme už vyndáno všechno z kapes kvůli detektoru a manžel si vzal schválně pásek bez kovové spony, aby si ho nemusel sundávat. Jenže kontrola je kontrola a pásek musel být prohledán. Bohužel s ním šly dolů i kalhoty .
Přicházejícím turistům se naskytl obraz dvou podezřelých individuí, z nichž jedno ve spodním prádle, jak se vzdávají dvěma kontrolorům, kdy kontrolorka se řehtala jako kůň a kontrolor stál v rozpacích opodál s řemenem v ruce.
Drogy ani zbraně se u nás nenašli a byli jsme propuštění dál. 
Let proběhl klidně , opět v komerčním duchu, ale čekalo nás ještě jedno překvapení, když jsme asi 20 minut kroužili nad mořem před přistáním v Pise. Pořád se ne a ne trefit. Letadlo opisovalo ladné křivky a mě přicházelo na mysl cokoliv, ale především filmy, kdy byla zjištěna závažná porucha motorů a letadlo se muselo zbavit paliva, aby v případě nouzového přistání nedošlo k devastujícímu požáru a zůstala alespoň nějaká, byť mlhavá, šance na přežití. 
Naštěstí se jednalo pouze o banální nedostatek místa na příletové dráze, protože na rozdíl od Frankfurtu, Pisa má jen jedno přívětivé letišťátko kde prostě vystoupíte z letadla a jste tam. 
Pak už jsme zahlédli staršího syna který pro nás přijel a dovezl domů. Náš prodloužený víkend zdárně skončil, ale jediné co jsme opravdu zvládli za 10 minut bylo vybalení příručních kufříků! 








středa 27. ledna 2021

Artyčok kardový (Cardo)

Artyčok pravděpodobně znáte, možná méně jeho příbuzného artyčok kardový (Cardo , čte se kardo ), o kterém bude dnes řeč.  Jedná se o zeleninu, která se pěstovala již ve starověku, vypadá jako velký bodlák a ke konzumaci se používají dužnaté řapíky,  které vzhledem připomínají řapíkatý celer a chutí jsou něco mezi chřestem a artyčokem - mírně nahořklé, ale jemné. Jsou široké kolem 4-6 cm a dlouhé asi 30 - 40 cm. Pár týdnů před sklizní ( je to zimní zelenina - mluvíme o zimě středomořské)  se obalí slámou aby se vybělily. 
Před kuchyňskou úpravou se jednotlivé stony odlomí od kořene a odkrojí tvrdší, spodní část. Pak se odstraní dlouhá podélná vlákna, podobně jako u řapíkatého celeru a nakrájí se na kousky, zhruba 5 cm. Aby neztmavl, vloží se do studené vody s citronovou šťávou, tím se zbaví i nečistot. Pak se propláchne a dá vařit do mírně osolené vody opět s přídavkem citronové šťávy. Doba varu je přibližně 45 minut až hodinu, podle stáří. Potom je jeho další úprava již rychlá.
V Toskánsku je oblíbený už od nepaměti, zelenina není náročná na pěstování ani na sklizeň, nesnese ale velkou zimu, takže v českých podmínkách by se na podzim musela vyndat ze země.

                             Tento kvetoucí týpek se celým jménem nazývá Cardo mariano

  
Tohle je jeho  jedlá část. Kardo je nazývaný také "gobbo" - hrbáč, protože celý stvol je mírně ohnutý a po uvaření se kousky trochu zkroutí. 


 A nyní jsme už pokročili v tepelné úpravě - vařené kousky stvolů nevypadají nijak zázračně, ale za svobodna to taky nebyl žádný krasavec :-)

                                                                           
Uvaření je podmínkou k další úpravám a věřte, že se vám odvděčí. Receptů je mnoho, předkládám moje nejoblíbenější - první je Kardo a salsiccia (italská klobáska)
*****************************************************************************
INGREDIENCE pro 2 osoby 
2 - 3 klobásky
2 - 3 kardové řapíky
pár lžic drcených rajčat nebo rajského protlaku
mleté peperončíno podle chuti
čerstvý chléb jako příloha
******************************************************************************
Příprava je víc než jednoduchá - klobásky nakrájíme na menší kousky a dáme do pánve, většinou není potřeba ani olej, nebo jen malinko. Mírně opečeme a přidáme rajčata nebo protlak, ochutíme peperončínem, pokud máte rádi pikantnější pokrmy. Italské klobásky jsou už kořeněné dost. 
Pak vložíme kardy a ještě asi 5 minut povaříme. Podáváme s čerstvým chlebem.
Pro vegetariány - vynechte klobásku a ke konci vaření posypte pokrm 2 lžícemi strouhanky smíchané se 2 lžícemi strouhaného parmezánu, Promíchejte, nechte chvíli odpočinout a podávejte. 
Podobně se připravuje i řapíkatý celer, jen je trochu víc aromatický než kardo,
 

  Druhý recept je pro milovníky smažených pokrmů. Nemějte výčitky, kardo obsahuje minimum kalorií a smažení v lehkém těstíčku a kvalitním oleji mu jich moc nepřidá.
****************************************************************************
INGREDIENCE:
množství vařených kousků se řídí počtem a chutí strávníků
Těstíčko - připravuji pouze z hladké mouky, soli a vody, nebo piva, někdy přidám i lžíci strouhaného parmezánu, ale nemusí být.  Do hlubokého talíře dám prosátou hladkou mouku, trochu soli a pomalu přilévám tekutinu. Míchám aby se neudělaly žmolky.
Dále budete potřebovat kvalitní olej na smažení
****************************************************************************  
Těstíčko by mělo asi půl hodiny odpočívat a HLAVNĚ být v lednici. Pak do něj namočím kousky vařeného karda, pěkně v něm obalím a dám znovu do lednice (tato pasáž je důležitá, protože až vložíte studený kousek do vyšší vrstvy velmi horkého oleje, vytvoří se ta správná a křupavá krusta).
 Smažte vždy jen několik kousků najednou, aby se olej moc neochladil a musí v něm plavat, to platí pro všechny smažené pokrmy. Smažte do zlatova, pak vyjměte na papírový ubrousek a podávejte. 

 
Typ - pokud mi zbyde těstíčko, přidám do něj trochu nakrájené šunky nebo jiné uzeniny a strouhaného sýra a usmažím slané lívanečky...
 

Kardo je nejen chutný, ale i zdravý, obsahuje především velké množství draslíku, vápníku, hořčíku a vlákniny.  BUON APPETITO!