pátek 30. prosince 2016

Epifania - Befana

Kdyby se Italové drželi jen svých tradic, na vánoce by dárky nikdo nedostal. Tato zvyklost se sem dostala pravděpodobně z Ameriky, na Štědrý den se slavilo narození Páně a byl to skrz naskrz pouze náboženský svátek.
Ani stromeček se v Itálii nezdobil, tento zvyk sem proniknul poměrně pozdě a ještě dnes není řečeno že ho musí všechny rodiny mít. Co nesmí určitě chybět, je "presepe" - betlém. V tom je vlastně podstata oslavy vánoc a figurka Ježíška se do kolébky ukládá až o půlnoci 24.prosince.


Dárky nosila ošklivá (ale hodná - pokud jste nezlobili) čarodějnice Befana až 6.ledna. Obdoba našeho Mikuláše co se dárků týče - sladkosti pro hodné děti, uhlí pro zlobivé. Byly to jediné dárky které děti dostávaly a jen v tento den.
Befana je zkomolenina řeckého slova "Epifania" které znamená zjevení, událost. Jedná se o starodávný křesťanský svátek který se slaví 12 dní po Vánocích - tedy přesně 6.ledna den kdy byl Ježíšek ukázán třem králům.
Proč vypadá Befana spíš jako čarodějnice to se mi nepodařilo vypátrat...


Po pravdě řečeno, asi je to tak správně. Jak může Ježíšek nosit dárky 24.prosince řekněme v 6 večer když se ještě nenarodil? A vlastně ani dárky nemohl nosit on - miminko, ale nosili je lidé z okolí a až od půlnoci. Nejlepší dárky pak přinesli 3 králové právě 6.ledna ...
Ale časy se mění a s nimi i zvyky. Italové to jako vždy vymysleli tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá - dárky se dávají pod stromeček 25. prosince a pro radost dětí je pak v lednu svátek Epifanie - a děti zde mají vánoční prázdniny až do tohoto dne - a na ulicích potkáte spousty ošklivých čarodějnic s koštětem a nůší plnou pamlsků.
A jak praví italské přísloví "Epifania tutte le feste si porta via" (Epifania odnese všechny svátky) čímž definitivně končí veškeré oslavy a začíná období plnění novoročních předsevzetí - diety v první řadě!!

čtvrtek 22. prosince 2016

Šťastné a veselé!

Hezké a klidné prožití vánočních svátků a hodně štěstí do Nového roku
všem návštěvnicím a návštěvníkům tohoto blogu přeje
Růžena

neděle 4. prosince 2016

Vinné kroužky (Ciambelline al vino)

Recept na vinné kroužky jsem našla v jedné malé brožurce s typickými toskánskými recepty a posléze i v českých kuchařkách. V Toskánsku se "biscotti" - sušenky připravují jednoduché, z lehce dostupných potravin, stručně řečeno z toho, co najdete ve spíži a v lednici. Žádné složité krémy, pokud se dělají něčím plněné tak domácí zavařeninou i když v posledních letech se často používá i Nutella.
Sušenky které vám představím dnes jsou vhodné jako vánoční cukroví, udělala jsem je z malé dávky abych viděla co je to zač, ale už vidím že se bude zadělávat ještě jednou (taky proto že mi na ně někdo chodí)! Italové je obalují jen v moučkovém cukru, ale vzala jsem si inspiraci z Čech a přidala skořici, lépe řečeno skořicový cukr smíchaný s moučkovým a určitě jim to prospělo. Možná by se místo skořice hodilo i kakao, ale to vyzkoušené nemám.
************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
150 gr hladké mouky
150 gr másla nebo rostlinného tuku (dávám zhruba půl na půl)
špetka soli
4-5 lžic bílého vína
moučkový cukr na obalení se lžičkou skořice nebo sáčkem skořicového cukru
*********************************************************************************************************************************
Mouku prosijeme do mísy, promícháme se solí a přidáme rozsekaný nebo nastrouhaný tuk. Dobře promneme až získáme větší drobky, pak začneme po troškách přilévat víno a vypracujeme hladké těsto. Udala jsem míry a váhy, ale toskánský recept byl jednodušší - dát stejné množství mouky a tuku, pak přilévat víno až je těsto zpracovatelné.
Dáme odpočinout do lednice aspoň na 2 hodiny, ale klidně i déle. Já ho dala dokonce do mrazáku protože jsem nemohla péct hned a vůbec mu to neublížilo. Jen je lepší jej rozmrazit pozvolna, při pokojové teplotě. Potom vyválujeme asi 1 cm silné válečky, odkrajujeme kousky zhruba 5 cm a spojíme v kroužky. Dá se též vyválet a vypichovat tvary, záleží na vašem vkusu (kroužky jsou určitě nejrychlejší :-)
Dáme na plech vyložený pečicím papírem a pečeme při 160° horkovzduchem nebo 180° bez asi 10 - 12 minut ale jako vždy to záleží na vaší troubě a na velikosti. Nesmějí zhnědnout ale zůstat světlé.
Mezitím si připravíme hluboký talíř nebo mísu s prosátým moučkovým cukrem a skořicí nebo skořicovým cukrem - ten se mi zamlouvá víc, protože cukroví pak trošku křupe. Upečené kroužky do něj vhodíme a protřeseme aby se dobře obalily.Po vychladnutí dáme do krabic a uschováme před nedočkavými klienty :-)

středa 30. listopadu 2016

Penne po lesnicku (Penne alla boscaiola)

Pokud jste v létě nasušili pár hub, připravte si chutné a rychlé "penne alla boscaiola" aneb penne po lesnicku s houbami - ale nejen s nimi. Přidává se i pancetta nebo šunka a jak tomu u italských receptů na těstoviny bývá, omáčku nebo-li "sugo" připravíte než se uvaří "pasta".
Uvedený recept je původem z Toskánska, časem se dočkal různých úprav např. můžete přidat trochu smetany a získat tak krémovitější konzistenci.Já dávám přednost originálu protože smetana trochu překrývá základní chuť hub a pancetty - ale rozhodnutí nechám na vás a vašich chutích.
*********************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro 4 osoby:
350 gr těstovin "penne"
1/2 malé cibule
100 gr pancetty(italská slanina) nebo šunky
100 gr cherry rajčátek nebo drcených rajčat v konzervě
30 gr sušených hub
2 - 3 lžíce olivového oleje
2 - 3 lžíce strouhaného parmezánu
1 žíce sekané petrželky
sůl a pepř podle chuti
********************************************************************************************************************************
Houby namočte do vody, pancettu nebo šunku ( ale přimlouvám se za pancettu ) nakrájejte na menší kostičky. Na větší pánev aby se do ní posléze vešly i těstoviny, dejte na olej nakrájenou cibuli. Když zesklovatí, vhoďte pancettu a když se mírně opeče přidejte pokrájené houby a rajčata, dochuťte solí a pepřem.
Duste alespoň 15 minut a mezitím uvařte penne v dostatečném množství osolené vody.Sceďte jí když je "al dente" nebo-li na skus (trochu tužší) a vhoďte jí do pánve s omáčkou. Lehce promíchejte a nechte na pánvi zhruba 2 minuty - pohybujte s ní sem a tam - pak přidejte strouhaný parmezán a pokud preferujete i smetanu a opět opatrně promíchejte. Servírujte posypané dalším parmezánem, sekanou petrželkou a jako vždy s přáním BUON APPETITO!

neděle 27. listopadu 2016

Vánoční ozdoby

Čas ubíhá, přímo letí a i když se to nezdá, už za měsíc bude po vánocích! Jako každý rok si slibuji (a se mnou určitě většina z vás) že nebudu bláznit, vše v klidu, dárky koupím s předstihem, cukroví jen na ochutnání atd., atd...
Jako každý rok nemám dárek ani jeden a začínám "blbnout s cukrovím".
Na uklidnění se večer věnuji výrobě kouliček a zvonečků mojí oblíbenou artyčokovou technikou - a doufám že si na poslední chvíli zas někdo nevzpomene abych mu jich pár udělala..
Tady mám pár posledních kouliček...


..a tady jsou zas zvonečky...

Prozatím je to všechno a přeji i vám všem úspěšné tvoření, pečení ..a pevné nervy!

pátek 18. listopadu 2016

Srdíčkový koláč a koláčky (Crostata e crostatine)

V italštině se mřížkovým koláčům říká "crostata" - od slova "crosta" což znamená "kůra". Méně poeticky to znamená i strup. Prostě něco tvrdšího co obaluje, chrání.
V našem podání by to byl mříkový koláč, ale místo mřížek jsem použila srdíčka, protože byl určený pro syna a jeho dívku a tato ozdoba je víc jak na místě! Dala jsem zčásti i celozrnnou mouku a musím říct že koláči to vůbec neuškodilo, naopak.
Ze zbylého těsta jsem vytvořila 2 koláčky posypané mandlovými lupínky což mě napadlo až když byl velký koláč upečený.. Příště je nezapomenu protože nám v této verzi moc chutnalo :-)
**********************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
150 gr hladké mouky
80 gr celozrnné mouky
140 gr tuku (dávám zhruba 1/3 másla a zbytek rostlinný tuk)
70 gr cukru
1 žloutek
citronová kůra, vanilka
špetka soli
400 gr zavařeniny dle chuti
mandlové lupínky - podle chuti
********************************************************************************************************************************
Do mísy prosijeme obě mouky a rozsekáme tuk. Promneme až získáme drobky, pak teprve přidáme cukr, citronovou kůru a vanilku, promísíme a přidáme žloutek. Rychle jej zapracujeme do směsi a utvoříme kouli z těsta, kterou dáme aspoň na půl hodiny odpočinout do lednice.
Pak odkrojíme asi 1/4 těsta kterou dáme stranou, ze zbytku vyválíme plát o něco větší než je dno formy, aby se vytvořily i okraje. Ze zbylého těsta vykrájíme srdíčka nebo jiné tvary. Formu vymažeme tukem a vysypeme hrubou moukou nebo vyložíme pečicím papírem. Vložíme těsto, trochu zvedneme aby se vytvořily okraje. Teď máte 2 možnosti - dát hned zavařeninu, poklást vykrájenými tvary a péct. Nebo předpéct těsto - já dávám přednost tomuto způsobu, koláč se pak lépe propeče a zavařenina zůstane měkčí, ale záleží na zvyku, troubě atd. Předpeču těsto asi 5 - 7 minut, jakmile se začne trochu zbarvovat, vyndám z trouby,dám zavařeninu a pokladu vykrájenými tvary nebo uděláte mřížky, podle chuti a nálady. Někdo doporučuje dát na syrové těsto pečicí papír a navrch suché fazole aby se při pečení nezvedalo. Nikdy jsem se k tomu nedostala, ale těsto občas propíchnu vidličkou když se vzdouvá a žádné problémy nebyly. Peče se asi na 170° - 180° až se zbarví do zlatova.
Ze zbytků těsta jsem udělala 2 koláčky, ty jsem ale rovnou potřela zavařeninou - lépe řečeno jeden zavařeninou, druhý povidly - a posypala trochou mandlových lupínků ale až asi po 5 minutách co se pekli, jinak hrozí že se mandle připálí.
Teď už jen uvařit kafíčko nebo čaj a popřát DOBROU CHUŤ! Usmívající se

pondělí 14. listopadu 2016

Římské fontány

Od nádraží Termini kam jsme brzy ráno dorazili se vydáváme na okružní cestu Římem tentokrát na téma "římské fontány".
Některé jsem už popsala v minulých článcích o Římu, ale myslím že si zaslouží samostatný článek. Vybrala jsem jen ty nejslavnější, protože staří Římané měli ve fontánách velkou zálibu o čemž svědčí jejich neskutečný počet - odhaduje se, že na území hlavního města jich je přes tisíc. Samozřejmě ne všechny jsou famózní a veliké jako ty navštěvované turisty, ale dodnes je voda v Římě považována za jednu z nejchutnějších v Itálii.
Po pár minutách chůze objevíme hned čtyři fontány na křižovatce stejnojmenné ulice via delle Quattro Fontane. Jejich vznik se datuje mezi lety 1588 a 1593 a jedná se vlastně o jedno dílo rozdělené na čtyři části. Fontány jsou vytesané v rozích domů a jedná se o dvě alegorické mužské figury představující řeky Tibera a Arno - symboly měst Říma a Florencie a protější dvě ženské které pod jmény Diana a Giunone symbolizují Věrnost a Pevnost.
Vydáme se ulicí směrem dolů a již z dálky je vidět další skvost Říma - kostel Trinitá dei Monti (Svatá trojice al Monte Pincio) od kterého sejdeme Španělskými schody na stejnojmenné náměstí k neméně slavné fontáně La Barcaccia. V překladu to znamená člun a fontána jej skutečně svou formou připomíná. Zhotovena na přání papeže Urbana VIII sochařem Piero Bernini byla dokončena v roce 1629.


Unikátní je též Fontana del Tritone na náměstí Barberini (piazza Barberini) dokončená v roce 1643 sochařem Gianlorenzo Bernini, která představuje jedno z jeho mistovských děl. Na veliké lastuře se tyčí Tritone - mytologická postava, napůl muž a napůl ryba - který fouká do velké ulity ve formě trubky ze které stříká mohutný proud vody.
Jedním z největších náměstí Říma je Piazza della Repubblica (Náměstí republiky) v jejímž středu je umístěna Fontana delle Naiadi , což jsou mytologické postavy - nymfy - ochránkyně řek, jezer a také manželství. Bohužel dnes díky velkému provozu není jednoduché si fontánu dobře prohlédnout a obdivovat jak by si zasloužila.Jejím tvůrcem je palermitánský sochař Mario Rutelli a vznikla v roce 1901.



Z náměstí Republiky se přemístíme na Náměstí lidu - Piazza del Popolo, jedno z nejkrásnějších v Římě. Zde najdeme fontány hned tři - uprostřed se nachází impozantní Fontana dei Leoni (Lví fontána) zdobená na každém z rohů sochou lva z jejichž tlam proudí gejzíry vody. Byla zhotovena v letech 1814 - 1828 sochařem Giuseppe Valadierem místo jiné fontány z 16.století ze které byl ponechán egyptský obelisk.

Náměstí je elipsovitého tvaru a kromě Lví fontány se tam nacházejí další dvě - Fontana del Nettuno (Neptunova fontána) a Fontana della dea di Roma (Fontána bohyně Říma) na níž se tyčí jeden ze sedmi pahorků Říma - Monte Pincio.





Dalším krásným a veleznámým náměstím je Piazza Navona - Navonské náměstí a i zde najdeme fontány hned tři - Fontána 4 řek (Fontana dei Quattro fiumi) uprostřed náměstí před kostelem Svaté Anežky ( Sant Agnese in Agone)- sochy symbolizují 4 řeky kontinentů známých v té době - Dunaj,Nil, Ganga a Rio della Plata, která je dílem sochaře Gianlorenza Bernini jakož i Fontana del Moro - na jižní straně a Fontana di Nettuno - dílo sochaře Giacomo della Porta ve spolupráci s Berninim- na severní.






K fontáně 4 řek se váže tato kuriozní historka - Bernini zvolil odvážný projekt - nemá mohutný podstavec jak bývalo zvykem ale uprostřed je volný prostor a fontánu ještě zdobí vysoký obelisk. Sochařovi odpůrci ( a nebylo jich málo, neměl zrovna pěkný charakter jak už tomu u géniů bývá ) tvrdili, že fontána není vyvážená a brzy spadne. Bernini prý přijel v kočáře na náměstí, uvázal lano na spodek obelisku a připevnil jeho druhý konec ke stromu a se slovy "..a teď už nespadne" zapráskal do koní a ujel.. A ona opravdu nespadla a stojí tam už zhruba 360 let - a bez lana :-))

A na závěr ta nejznámější, kterou žádný turista věčného města nevynechá - Fontana di Trevi.


Jedna z nejkrásnějších a nejproslulejších ke které se váže známá legenda, že když do ní vhodíte minci, určitě se tam zase vrátíte, když vhodíte dvě budete mít štěstí v lásce a při třech se v Římě i vdáte...
Proč se jmenuje Fontana di Trevi? Nejpravděpodobnější je verze, že její jméno pochází od názvu "trivium" což v latině znamená 3 cesty - je totiž postavena tam, kde se scházeli tři ulice.
Projekt vypracoval architekt Nicola Salvi a na jejím postavení se podílel i již zmíněný slavný sochař Gianlorenzo Bernini. Uprostřed fontány vytesané v mramoru je umístěna socha boha moře Oceanuse který řídí kočár ve formě velké mušle vedený dvěma koňmi, z nichž jeden představuje moře rozbouřené, druhý klidné. Ve výklencích po stranách jsou sochy představující Hojnost a Zdraví ( Salubritá a Abbondanza ).
V žádném jiném místě na světě se neslaví nádherný a proměnlivý vodní svět jako ve Fontaně di Trevi. Její přítomnost tušíte již v přilehlých ulicích - je to voda, která s rostoucím hlukem najednou jakoby vybuchne na náměstí kde se objeví v dech beroucí podívané.
Naše dnešní procházka Římem končí a brzy naplánujeme další návštěvu "na téma".
Prozatím se rozloučíme s věčným městem a doufáme že legenda o vhozené minci je pravdivá!

pátek 11. listopadu 2016

Špagety s tuňákem a cibulí (Spaghetti tonno e cipolla)

Pokud pospícháte a nemáte čas na vaření, neodbývejte se jen tak něčím narychlo nalezeným v lednici nebo hotovými jídly ohřátými v mikrovlnce! Za stejnou dobu si uvaříte chutné špagety a vše potřebné máte pravděpodobně už doma. Mluvím o špagetách s tuňákem a cibulí..a kdo z vás není zrovna milovníkem cibule ať se nebojí - nebude to cibule smažená, ale spíš dušená a její chuť nijak neruší ale jen zdůrazní tento rychlý a chutný pokrm. Dejte vařit vodu do většího hrnce, připravte vše potřebné na stůl a uvidíte že než se špagety uvaří bude hotovo.

*********************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro 4 osoby:
350 gr špaget (pokud možno pravých italských)
200 gr tuňáka v přírodním nálevu nebo v oleji
1 cibule
1/2 sklenky suchého bílého vína
3 lžíce olivového oleje
sekaná petržel
sůl a pepř ( nebo peperončíno)
2 lžíce strouhaného parmezánu (je-li libo)
*********************************************************************************************************************************
Dejte vařit větší množství vody do hrnce a dobře jí osolte až když dosáhne bodu varu. Špagety přelomte napůl a vhoďte do vody, zamíchejte dřevěnou vidličkou nebo vařečkou (dřevo je vhodné proto, že kovové pomůcky odvádí teplo a sníží se tak var vody). Ztlumte plamen aby voda jen pobublávala, občas promíchejte a začněte připravovat ostatní.
Cibuli jemně nakrájejte a dejte spolu s olivovým olejem na širší pánev nebo kastrol - tak velký aby mohl pojmout i špagety. Poduste na velmi mírném plameni a za stálého míchání asi 2 minuty, pak přilejte víno, zvyšte trochu plamen a dál míchejte až se víno odpaří - což bude za chvilku, v momentě kdy už není cítít jeho vůně. Pak opět zmírněte a vložte okapaného tuňáka, dochuťte trochou soli (opatrně, tuňák bývá slaný) a pepře ( nebo peperončína) dobře zamíchejte a nechte zhruba minutu podusit pod pokličkou. Nasekejte petržel.
Mezitím se uvařily špagety - nevařte je příliš do měkka aby se neslepily - uberte pár lžic nebo malou naběračku vody ve které se vařily (slouží k eventuálnímu rozředění omáčky - ať už děláte jakoukoliv - voda z těstovin obsahuje škrob a omáčka se rozředí ale nezvodnatí ), sceďte je a vhoďte do pánve s tuňákovou omáčkou. Zamíchejte, přidejte trochu výše zmíněné vody pokud se vám zdá že je vše moc husté a nakonec vsypejte sekanou petržel a eventuelně i parmezán a znovu promíchejte. Někdo jej do pokrmů s rybami striktně zamítá, ale já ho přidávám do všech těstovin. Záleží na vaší chuti - a taky na tom, jestli ho máte právě doma!
Vaše špagety jsou na světě a vsadím se s vámi že příprava netrvala déle než 15 minut.
Rozdělte je do hlubokých talířů (tak se v Itálii servíruje "pasta") a popřejte si BUON APPETITO! Usmívající se

úterý 8. listopadu 2016

Jablko-hruškový koláč s mandlovou krustou

Dnes si připravíme něco opravdu dobrého na zub, jako stvořeného pro odpolední posezení u šálku čaje nebo kávy. Recept na tuto skvělou dobrotu mi poslala moje kamarádka Boženka a byla to láska na první pohled. Měla jsem zrovna doma všechno potřebné a v poledne už byl moučník na stole a rychle mizel. Kombinace jemného těsta, měkkého a sladkého ovoce a křupavé, voňavé mandlové krusty je přímo neodolatelná...
***********************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
Těsto:
120 gr změklého másla
175 gr mouky (nebylo uvedeno jaké, dala jsem polohrubou)
120 gr cukru
3 vejce
1 lžička prášku do pečiva
špetka soli
6 lžic mléka
2 jablka
2 hrušky
1 lžící citronové šťávy
špetka skořice (nebyla uvedena, ale není na škodu)
Mandlová krusta:
120 gr plátkových mandlí
2 lžíce medu
60 gr cukru
60 gr másla
asi 50 ml mléka
**********************************************************************************************************************************
Všechny potřeby si vyndáme z lednice předem, měly by mít pokojovou teplotu.
Jablka a hrušky oloupeme, zbavíme jádřinců a nakrájíme na plátky které pokapeme citronovou šťávou. Změklé máslo utřeme s cukrem, pak postupně přidáváme jedno vejce po druhém a dobře zašleháme. Mouku prosijeme a smícháme se solí a práškem, pak po částech přidáme do směsi a vymícháme. Vlijeme do vymazané a moukou vysypané nebo pečícím papírem vyložené formy (použila jsem kulatou o průměru 26 cm ) a kruhově poklademe nakrájeným ovocem. Mírně zatlačíme do těsta a dáme péct asi 30 - 35 minut při 180 - 200° (záleží na vaší troubě).
Připravíme si vrchní vrstvu z mandlí. V hrnku roztavíme na slabém ohni máslo, cukr a med. Pak přidáme mandle a mléko a povaříme. Moučník vyndáme z trouby, potřeme mandlovou směsí a dáme znovu zapéct na 5 - 10 minut ( až mandle zezlátnou). Nechat vychladnout na místě kam nedosáhnou chtivé ručičky nedočkavých mlsounů, pak opatrně vyklopit a krájet. DOBROU CHUŤ!! Usmívající se

sobota 5. listopadu 2016

Fofr andílci

Někdo dělá fofr koláč, někdo má jen tak fofr, já uháčkovala fofr andílky! Po kouličkách (taky fofr) se mi dostalo zakázky udělat jich deset v době jednoho týdne. Z toho musíte odečíst jeden den kdy jsme jeli na výlet do Říma a vyjde průměr zhruba 2 andílků na den. Pak měli odjet až k Neapoli, kde jak mi bylo zaručeno, s nimi budou zacházet v rukavičkách, neboť darovány dámám, které se v ručních pracech vyznají.
Háčkovat je by ještě nebyl ten největší problém, ale škrobení je jiná, zvlášť když bylo vlhko jako v tropech - i teploty tomu nasvědčovali, na říjen bylo nezvykle mírné počasí.
Příšerná kombinace!! A aby toho nebylo málo, vypínám je na polystyrenovém zvonku ale ten správný, ne moc tlustý ani hubený, tak akorát velký mám jen jeden..
Ale stál při mě asi nějaký patron všech andílků, protože i když jsem je nakonec zčásti fénovala a zčásti sušila v troubě ( mírně zahřáté a vypnuté, samozřejmě!) v pátek večer jsem dodělala posledního a v sobotu putovali všichni do velké krabice, náležitě uspořádání a už jsou v cíli.
UFF!! Příště bych prosila o něco dřív..

středa 2. listopadu 2016

Těstoviny 7 P (Pasta alle 7 P)

Tento recept na omáčku pro těstoviny budete mít hotový než se vám "pasta" jak se v Itálii těstovinám říká, uvaří. Takže počítejte, že od doby kdy postavíte hrnec s vodou na plotnu, ve které se budou vařit až ke chvíli kdy je budete horké a voňavé servírovat neuplyne víc jak 15 - 20 minut! Stačí mít vše potřebné při ruce a můžeme začít..
A proč právě "7 P" ? Hned vám je spočítám :-)
**********************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
1. Pancetta (nebo prosciutto = šunka) 200 gr (2 silnější plátky)
2. Porro (pórek) 1 větší
3. Pomodori pelati (loupaná rajčata) 150 gr
4. Peperoncino (peperončíno) podle chuti
5. Piselli (hrášek) 100 gr
6. Panna (smetana) 200 ml
7. Parmigiano (parmezán) 50gr
***********************************************************************************************************************************
Těstoviny můžete použít jaké chcete, podle vaší chuti. Já měla tagliatelle (široké nudle) ale vhodné jsou i krátké formáty jako penne, vřeténka, mašle apod.
Dejte vařit vodu a osolte až když dosáhne bodu varu ( pokud osolíte hned, začne se vařit o něco déle).
Mezitím si připravíme omáčku. Na větší a hlubší pánev nebo kastrol dáme trochu oleje a když se rozehřeje vložíme na proužky nakrájenou pancettu nebo šunku. Trochu opečeme a přidáme kroužky pórku, zamícháme a vsypeme i hrášek (použila jsem zmrazený). Když hrášek trochu změkne, vložíme i loupaná rajčata která vidičkou dobře rozmačkáme nebo můžeme pro rychlejší zpracování dát rajčata už rozmixovaná, prodávají se též v plechovce. Ochutíme peperončínem, přikryjeme pokličkou a chvíli podusíme.
Mezitím se nám už začala vařit voda, do které vhodíme těstoviny a vaříme téměř do měkka ale ne úplně (tzv. na skus, měly by zůstat mírně tuhé). Nechte si stranou naběračku vody ve které se těstoviny vařily, poslouží vám k eventuálnímu rozředění omáčky kdyby byla moc hustá.
Do pánve s omáčkou vlijeme smetanu, dobře zamícháme a znovu přivedeme téměř k bodu varu ale už nevaříme. Těstoviny slijeme a vhodíme do pánve, rychle mícháme a přisypáváme parmezán.
Ihned servírujeme do hlubokých talířů a na stůl nezapomeňte dát misku se strouhaným parmezánem kterým si ještě každý může pokrm posypat.A pak už jen všem popřejte BUON APPETITO! Usmívající se

neděle 30. října 2016

Vepřová panenka s pancettou (Filetto di maiale con la pancetta)

Dnes něco masitého a podzimního - vepřová panenka je měkká, rychlá na přípravu a není ani nijak zvlášť drahá. Většinou jí připravuji nakrájenou na plátky a narychlo opečenou na pánvi jen tak, přírodně.
S pancettou získá ještě víc na chuti, šťavnatosti a na měkkosti.
*************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
1 vepřová panenka
Plátky pancetty (můžete nahradit anglickou slaninou) tolik kolik bude plátků masa
olivový olej
pár lístků šalvěje (nemusí být)
1 - 2 stroužky utřeného česneku
************************************************************************************************************************************
Maso si nakrájíte na plátky silné asi 1 - 1,5 cm. Pancettu rozložíte na prkénko a na každý plátek položíte jeden díl masa, který mírně potřete utřeným česnekem. Solit se nemusí, pancetta je už slaná dost a bývá i pepřená, ale záleží na druhu takže pokud máte rádi, trocha pepře neuškodí.
Suchou pánev dobře rozehřejte a položte na ní maso pancettou dolů. Opékejte krátce, jen co se opeče pancetta, ale na prudším ohni. Pak maso obrátíte a dopečete i na druhé straně. Myslím že celá záležitost zabere tak 3-4 minuty - jinak se riskuje že maso dlouhým pečením vyschne a ztvrdne.
Maso vyjměte, do pánve dejte trochu vody nebo ještě lépe vývaru a povařte pokud chcete trochu šťávy.
Jako přílohu jsem tentokrát podávala salát, ale dobré jsou i brambory nebo bramborová kaše.

pátek 21. října 2016

..a už je to zas tady..

O čem je řeč? No přeci o vánocích!! Podle počasí se to ještě nezdá, ale za 2 měsíce budeme sprintovat jako každý rok - hlavně ty z nás, co něco tvoří vlastníma rukama. Znáte to - na poslední chvíli se někdo ozve že potřebuje andílky, kouličky, zvonečky .. Nebo si vzpomeneme že nemáme dárek pro někoho koho vidíme právě jen o svátcích atd. atd.
Každý rok všechny eventuální "zákazníky" upozorňuji, aby své požadavky vznesli včas, ale pokaždé se nějaká přepadovka najde. Anebo, abych byla úplně upřímná, řeknou mi to včas, jenže přes léto se tady opravdu pracovat v křesle moc nedá, je velké teplo, chodí se víc ven a vůbec nic nenasvědčuje tomu, že by za pár měsíců měly přijít svátky zimy.
Takže jsem teď trochu fofrovala, protože pár kouliček muselo jít na export a muselo být z čeho vybírat. Nakonec odjely skoro všechny :-))
Ale zanedbala jsem andílky, o které je zde pořád zájem a musím jich do konce října "umotat" alespoň osm ale raději deset..
Veselé Vánoce vám zatím přát nebudu, ale úspěšné tvoření ano Usmívající se

pátek 30. září 2016

Benátky (Venezia)

Benátky - italsky Venezia (čti Venézia) jsou hlavním městem regionu Benátsko (Veneto). Je bezesporu "unica al mondo" - jediná na světě (v italštině je rodu ženského) a díky tomu i jedno z nejnavštěvovanějších měst což způsobuje sice nemalý chaos ale zároveň je to největší finanční přísun pro její obyvatele.
Byla jsem tam poprvé asi před 30 lety když jsem jezdila do Prahy a právě v Benátkách jsem musela pár hodin čekat na večerní vlak. V té době to bylo město sice velmi navštěvované, ale bez dnešních návalů leckdy bezohledných turistů, kteří projdu městem, rozloží si svačinku a svá těla na schodech některého z kostelů nebo odhazují odpadky do moře.
Pak jsem se tam ještě vrátila s rodinou ale od té návštěvy už uplynulo mnoho let takže když jsem objevila další výhodnou jízdenku rychlým vláčkem, nebylo pochyb - tentokrát se jede do Benátek!
Problém byl jen v tom, že jsme na prohlídku měli pouze odpoledne, zkrácené ještě nepředvídaným zpožděním vlaku (ale už jsme dostali úhradu :-)) nicméně to co jsme si naplánovali že navštívíme, to se stihlo.
Hned před nádražím je stanice parníků které vás odvezou po Canal Grande - Velkém kanálu - až na náměstí svatého Marka kde se nacházejí Basilica di San Marco, Campanile di San Marco a Torre del Orologio. Naší dnešní procházku začneme právě tam.

Impozantní basilika zasvěcená evangelistovi Markovi je charakterizována velkými kupolemi a zasazená do nádherné scenérie stejnojmenného náměstí. Její výstavba započala v roce 830 a byla ukončena až po 700 letech zanechávajíc na stavbě stopy všech prošlých epoch. Nádherná zvenku, uvnitř bohatá na historické a umělecké památky jako například křtitelnice, krypta a poklad svatého Marka a muzeum kde jsou uchovány 4 koně ze čtyřspřeží svatého Marka jejichž původ se datuje až do 2.století před naším letopočtem i když názory historiků se v tomto rozcházejí. V každém případě zdobily jezdeckou dráhu v Konstantinopoli (dnešní Istanbul) odkud byly převezeny do Benátek v roce 1204 během křižáckého drancování.
Koně měří v nejvyšším bodě 238 cm a každý z nich váží mezi 8,5 - 9 metráků a byli umístěni nad hlavní vchod Baziliky v roce 1254. Ale jejich putování ještě nebyl konec - roku 1797 je Napolenon nechal převézt do Paříže kde měli zdobit Vítězný oblouk. Po bitvě u Waterloo byli opět vráceny na své místo na Bazilice svatého Marka kde zůstali až do 80.let minulého století. Dnes jsou v muzeu Baziliky aby byli uchráněni před atmosférickými vlivy a smogem a na jejich místě jsou vystaveny kopie.


Pod kupolemi se uvnitř chrámu nacházejí nádherné mozaiky které jsou spolu s výše jmenovanými památkami významným dědictvím celé baziliky.

Campanile di San Marco (Benátská zvonice) je Benátčany nazývána v jejich sympatickém dialektu "El parón de casa" - Il padrone di casa aneb Pán domu. Symbol Benátek i celé Itálie tyčí se sám před stejnojmennou Bazilikou na stejnojmenném náměstí a je se svými téměř 100 metry jedním z nejvyšších v zemi.

Bystřejší z vás si možná povšimli že jsou Benátky spjaty se jménem a postavou svatého Marka :-) který je patronem města. Legenda praví, že tento evangelista byl mučen a uvržen do vězení v egyptské Alexandrii a po své smrti 25.dubna (od té doby se slaví svátek sv. Marka) měla být jeho mrtvola spálena. Tomu ale zabránili 2 benátští kupci kteří jeho pozůstatky zachránili a odvezli do svého rodného města. Býval často zobrazován spolu s okřídleným lvem, který v křesťanství symbolizuje sílu evangelického slova a stal se tak symbolem Benátek a celé Itálie.

V těsné blízkosti se nachází další památka na kterou benátčané nedají dopustit - Palazzo ducale (Vévodský palác) Stál vždy tam kde je dodnes přes nesčetné požáry kterým byl vystaven a jeho politickou významnost uznal i sám Napoleon v roce 1797 po dobytí města když z něj udělal sídlo své vlády.

Na druhé straně náměstí se nachází benátský orloj - Torre del orologio, který již 500 let sleduje čas, historii a veškeré události slavného města. Je zván též Maurskou věží neboť na jejím vrcholu jsou dvě tmavé sochy bijící do zvonu každou hodinu ale s jednou zvláštností - první socha zvaná Starý Maur diky vousaté tváři odbíjí hodiny s dvouminutovým zpožděním které symbolizuje čas který odešel, druhá - Mladý Maur s dvouminutovým předstihem který má znamenat čas, co teprve nadchází.

Celé náměstí je lemováno nesčetnými kavárnami, které si za tuto dech beroucí scenérii nechávají draze
zaplatit - dech tak ztratíte hned dvakrát. Náš program zahrnoval i kávu v nejstarší kavárně na světě zvané Florian. Byla otevřena roku 1720 kavárníkem Florianem Francesconi a vnější vzezření by mohlo vzbudit dojem, že od té doby ještě neměli čas ani nahodit novou omítku. Uvnitř to je ale jiné "kafe" v pravém i přeneseném smyslu. Zastavili jsme se jen u pultu jak je v Itálii zvykem a i tam bylo zařízení velmi strohé. Ovšem obsluha nadmíru vzorná a profesionální - ať si dáte sklenici vody na stojáka nebo ten nejdražší oběd chovají se k vám jako k pánu hostu. Dostalo se nám skvělé kávy od elegantního a milého pana barmana, zaplatili jsme za každou 3 eura (normálně stojí káva v Itálii jen jedno) a netroufám si odhadnout za kolik je venku u stolku. Mohli jsme též nahlédnout do různých salonků kde se scházívaly významné osobnosti v průběhu dějin a byl to pro nás moc hezký zážitek.



Pak už byl pomalu čas pomýšlet na cestu zpět, protože cesta parníkem trvá asi půl hodiny. Canal Grande má podobu obráceného písmena "S" a cesta po něm je úchvatná - lemují jej nádherné paláce, cestou potkáváte gondoly s gondoliéry ve svých typických oblecích, plujete pod benátskými mosty a všechno je tak krásně romantické - jak to nemůže být jinde na světě, jen v Benátkách..
Teprve po její návštěvě pochopíte proč je "unica al mondo"... Arrivederci, Venezia!



čtvrtek 22. září 2016

Kokosové sušenky plněné bílou čokoládou (Biscotti al cocco ripieni di cioccolato bianco)

Dnešní recept pro mlsouny jsou kokosové sušenky plněné čokoládou. Původně je uvedena pouze bílá čokoláda, ale dala jsem i mléčnou a hořkou - ne dohromady, každou zvlášť - vznikly sušenky s překvapením protože nikdo nevěděl jaká náplň je právě v té jeho. Doma jsem měla zbytky čokolád i kokosu, takže recept přišel jak na zavolanou. Po nečekaně teplém září jsem se už těšila až zase něco upeču .. a tady je výsledek. Hodily by se i na vánoční cukroví - zdá se to být ještě daleko, ale...
******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
200 gr hladké mouky
1 lžička prášku do pečiva
1 vejce
50 gr kokosové moučky
90 gr cukru
80 gr másla nebo tuku (nejlépe půl a půl)
kousky čokolády
******************************************************************************************************************************************
Smíchejte mouku kokosem, přidejte prášek do pečiva a nakrájené máslo na kousky, vše rozdrolte, pak přidejte cukr a rozkvedlané vejce. Zpracujte v těsto a dejte do chladna asi na půl hodiny. Potom vyválejte na mírně pomoučeném válu a vykrajujte kolečka o průměru asi 4 cm. Na polovinu koleček dejte pár kousků čokolády, jen doprostřed aby se dala uzavřít. Přiklopte druhým kolečkem a pěkně prsty přitiskněte okraje k sobě. Potom znovu vykrojte aby zůstala úhledná (a hlavně kulatá :-)). Dejte péct při 170° asi 15 - 20 minut, lépe řečeno jakmile sušenky začnou vonět a zlátnou, jsou hotová. Chce to hlídat, protože kdyby se kokos připálil, tak zhořkne.
Po vychladnutí mírně pocukrujte a .. máte to doma jak o vánocích!

pondělí 19. září 2016

Vepřové kotlety s fazolemi a pancettou (Bistecche di maiale con fagioli e pancetta)

Měla jsem v plánu udělat vepřové kotlety, ale chyběla mi příloha. Zeleninových salátů máme po létě až nad hlavu ale shodou okolností manžel vyrazil na trh kde objevil krásné fazole "borlotti" a tak se mi doma sešlo hned 1 a půl kg této lahůdky. Po vyloupání se jejich váha snížila asi na polovinu a byly to opravdu parádní kousky - pěkně naducaté, lesklé, ani jeden vadný.
Čerstvé fazole nazývané "borlotti" jsou zvláště v Toskánsku velmi oblíbené - v dřívějších dobách byly nazývány masem chudých pro svůj vysoký obsah proteinů. Poznáte je podle hezkých, červeně žíhaných lusků, dlouhých asi 20 cm. Jejich sezona končí s příchodem podzimu, pak se vyloupají, nechají usušit a prodávají se po celý rok. Suché se musí namočit, kdežto čerstvé vyloupete z jejich lusků a mohou se vařit hned, po dobu asi 50 minut. Přidává se k nim pár lístků šalvěje, stroužek česneku a trochu olivového oleje. Hodí se na nesčetné úpravy od polévek po přílohy nebo je z nich výborný fazolový salát.
Ochladilo se a tak jsem po delší době uvařila trochu sytější oběd - vepřové kotlety s vařenými fazolemi a křupavou pancettou. Na přání jsem navrch najemno nakrájela kolečka cibule, ale pokud nemáte rádi nebo nemůžete, klidně vynechte. My používáme cibuli z oblasti Tropea, která není štiplavá ani se po ní nenadmete jako balón, ale každá cibule tyto vlastnosti nemá, že..
Pravé toskánské fazole zřejmě neseženete, ale můžete použít jiné, podle vaší chutí anebo i konzervované, pokud jsou dobré kvality.
Výhodou tohoto pokrmu mimo jiné bylo i to,že po uvaření fazolí se vše připraví prakticky v jedné pánvi.
*********************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro 4 osoby:
4 vepřové kotlety
asi 400 gr fazolí
100 gr pancetty nakrájené na plátky (italská slanina)
olivový olej
sůl a pepř
trochu hladké mouky
*********************************************************************************************************************************
Nejdříve uvaříme fazole - měly by být jen mírně potopené vodou a pouze pobublávat. Solí se až když jsou téměř měkké, jinak slupka ztvrdne.
Kotlety naklepeme, osolíme, opepříme a lehce obalíme v mouce. Na větší pánev dáme rozehřát olej a maso v něm zprudka opečeme. Vyndáme na nahřátý talíř a vložíme pancettu kterou rychle opečeme do křupava - stačí 1 - 2 minuty. Vyjmeme a jsou na řadě fazole - dáme je prohřát s trochou jejich vývaru (pozor, neutopit!) - stačí opravdu málo jen aby se z pánve uvolnil výpek z masa.
Pancettu zamícháme do fazolí a servírujeme spolu s masem. Jestli máte rádi, posypte povrch tenkými plátky cibule, buď syrovou nebo osmaženou. Doporučuji zapíjet červeným vínem. BUON APPETITO!Usmívající se

pondělí 12. září 2016

Smažené rýžové koule (Arancini di riso)

Přesný překlad dnešního receptu by byl "Rýžové pomeranče" ale mohl by uvést v omyl že se jedná o nějaké ovocné nebo sladké jídlo. Naopak, tyto smažené koule jsou plněné masovým ragú, hráškem a mozzarelou (originální recept) nebo šunkou či jinou uzeninou a mozzarelou, po případě i zeleninou.
Původem ze Sicílie vděčí za své jméno pravděpodobně barvě kterou mají po usmažení a také kulatému tvaru o průměru zhruba 8 cm, i když v některých oblastech Sicílie se připravují arancini tvaru kónického.
Hlavní je zvolit vhodnou rýži rozhodně NE PŘEDVAŘENOU a smažit ve vyšší vrstvě oleje. Nebudou tak víc mastné jak by se někomu mohlo zdát, ale naopak olej vytvoří kůrku a dovnitř pak nepronikne žádná mastnota.
A nyní již samotný recept:
***********************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
300 gr do měkka vařené rýže
50 gr strouhaného parmezánu
200 gr mozzarely
200 gr šunky nebo jiné uzeniny podle chuti
nebo:
masové ragú a několik lžic vařeného hrášku
asi 200 gr hladké mouky a voda podle potřeby na těstíčko
strouhanka
sůl a pepř
olej na smažení
********************************************************************************************************************************
Nejdříve si uvaříme rýži do měkka, když trochu prochladne přidáme strouhaný parmezán a dobře promícháme. Dáme jí vychladnout rozprostřenou na širší míse nebo tácu aby se neslepila.
Pak si připravíme náplň - originál předepisuje ragú na které najdete recept zde a přidáte do něj i uvařený hrášek. V tom případě je lepší si vše připravit den předem, pokud vám ragú zbyde, použijete jej k přípravě těstovin nebo lasagní.
Jinak můžete "arancini" (čte se "arančiny") naplnit na kostičky nakrájenou šunkou nebo uzeninou podle libosti. Mozzarelu (v Itálii se často používá i sýr zvaný "scamorza") nakrájíte též na kostičky.
Připravíte si těstíčko z vody a hladké mouky. Asi 200 gr mouky prosijete a přidáte špetku soli. Pak začnete rozřeďovat vodou až vznikne hladká kašička, , konzistence je o něco řidší než na palačinky.
Jejím úkolem je dobře "utěsnit" arancini aby se při smažení nerozpadali - většinou se totiž nepoužívají vejce.
Teď nastane plnění - do jedné dlaně dáte malý kopeček rýže a vyhloubíte důlek do kterého vložíte buď ragú a kousek mozzarelly nebo kousky uzeniny a mozzarelly. Náplně nedávejte příliš aby nevypadla ale zas ne moc málo jinak budete mít smaženou rýži a ne arancini.
Pak zabalíte aby vznikla dobře uzavřená koule. Nyní krátce ponoříte do směsi mouky a vody a hned vhodíte do strouhanky a obalíte ze všech stran. Pokračujete až jsou všechny obalené a pustíme se do smažení.
Olej dejte nejlépe do vyšší nádoby - já použila malý hrnec a smažila tak po třech kouscích, musí v oleji plavat. Je to trochu delší ale spotřebujete méně oleje a arancini zůstanou po usmažení suché a nenasáknou tukem.
Když jsou pěkně zlatavé, vyndáme je na mísu vyloženou papírovou utěrkou.
V Itálii se do vařené rýže přidává i trochu šafránu ale nevím zda je u nás běžně k dostání. Pokud chcete mít rýži víc barevnou, můžete jí obarvit trochou rajského protlaku.
Arancini jsou nejlepší mírně prochladlé, ale jsou výborné i za studena - tedy ne přímo z lednice ale při pokojové teplotě. Mohou se dát i zmrazit.
Servírujte se sklenkou chlazeného bílého vína a nezapomeňte popřát BUON APPETITO!Usmívající se