Crostata furba (chytrý koláč)

Crostata furba - chytrý koláč, vděčí za své jméno formě která se používá k jeho pečení. Je kulatá, s vroubkovaným okrajem, dno je trochu vyzdvižené tak, že kolem dokola je vytvořený žlábek.

Její chytrost spočívá v tom, že do ní nalejete těsto piškotové, nebo jemu podobné a když se upeče, vyklopíte,neobracíte a tím získáte prohlubeň k naplnění například krémem a ovocem, čokoládovým nebo tvarohovým krémem , mascarpone, šlehačkou...a nazdobíte podle vlastní fantazie a chuti.Na fotografii je vidět forma z obou stran a konečný výsledek..

Mé první setkání s formou nebylo právě nejšťastnější. Nejdříve jsem koupila šest menších formiček a těšila se na malé dortíčky s krémem a ovocem, hezčích a úhlednějších než jsem doposud vytvářela.

Moje oblíbené "crostate di frutta" (koláče s ovocem), byly z lineckého těsta pečené v běžné koláčové formě, která když se uprostřed trochu vzdula, byla udusána, tím se vytvořil okraj a mohla se plnit. Někdo dává na těsto pečicí papír s fazolemi, aby se nevzdouvala, ale zdálo se mi to zdlouhavé - nemluvě o menších formách.

Byla jsem přesvědčená, že díky chytré formě jsem na to vyzrála. JENŽE... jsem použila jako vždy linecké těsto, pěkně do formiček nacpala a dala do trouby. Vrchní, tenká část se už připalovala, když jsem troubu vypnula a po částečném vychladnutí jsem je chtěla vyklopit. Ze šesti jsem doslova vydolovala vcelku jen dvě. Zbytek se lámal a ani ty dvě nebyly nijak úžasné, prostředek moc upečený a silnější okraje bledé a téměř nedopečené. Ani druhý pokus nedopadl o mnoho lépe a formičky putovaly zpět do svě krabičky odsouzené k věčnému odpočinku.

Pak jsem konečně na Pinterestu našla, jak se zachází s chytrou formou - těsto musí být podobné tomu na dorty, bublaniny, nebo bábovku a vše jde hladce. Stačí formu běžně vymazat a vysypat moukou, peče se jen krátce, protože vrstva je tenká a po vychladnutí se krásně vyklopí.

***************************************************************************************************************************************

Pro formu o průměru 28 cm jsem použila tento recept:

2 vejce

120 gr cukru

50 ml oleje

50 ml mléka

160 gr mouky

1/2 prášku do pečiva s vanilkou

špetka soli

citronová kůra

NÁPLŇ:

- vanilkový pudink uvařený z půl litru mléka nebo cukrářský krém

- asi 300 gr ovoce podle chuti

- želatina na potření uvařená podle návodu na sáčku

***************************************************************************************************************************************

Vejce se vyšlehají s cukrem, přidá se po částech olej a mléko, špetka soli, citronová kůra a nakonec mouka prosátá s práškem. Vymícháme hladké těsto, které vlijeme do vymazané a vysypané formy.

Vrchní vrstva je tenká, pohybujte formou aby se rovnoměrně rozprostřela, v troubě pak naroste.

Peče se zhruba 15 - 20 minut asi při 170° lépe bez horkovzduchu.

Upečenou nechte vychladnout a vyklopte. Vrchní, rovná část zůstane vespod, prohlubeň naplníte krémem a pokladete ovocem. Pro lepší uchování potřete želatinou a dejte ztuhnout do lednice.

Nevím, jestli se tyto formy běžně vyskytují v domácích potřebách, na internetu jsem našla tento odkaz

https://www.vsenavareni.cz/forma-na-kolac-29-5cm-korkmaz.

Ať už použijete jakoukoliv formu, ovocné koláče jsou oblíbené, pečení moc není a čerstvé ovoce je nyní sezónní, výborné, zdravé a skvěle vypadající. BUON APPETITO!

Když méně znamená více - spaghetti cacio e pepe

Nejdříve ze všeho vysvětlím, co je to "cacio" (čte se kášo neb káčo, podle toho, kde se právě nacházíte). Jedná se o zralý ovčí sýr, konkrétně "Pecorino romano".

Recept je totiž typicky římský, i když se vaří po celé Itálii a slaví úspěch i ve světě. V Americe je to prý poslední dobou úplný hit!

Neví se přesně, kdy vznikl, pravděpodobně jej používali v dávných dobách pastevci, kteří se stěhovali z místa na místo a vozili sebou jen to, co se nemohlo zkazit. Podobně vznikl i další typický římský recept, pasta alla gricia, kde se používá slanina (pancetta), přesněji by to měl být "guanciale", sušená vepřová líčka.

Na dnešní recept budete potřebovat pouze tři ingredience - kvalitni silnější špagety, výše zmíněný ovčí sýr, a čerstvě mletý černý pepř. Tím je míněn pepř, který se mele pomocí ručního mlýnku, buď takovým dlouhým co je vidět v restauracích, nebo po domácku ten ve skleněné lahvičce se speciálním uzávěrem, jehož otáčením pepř namelete. Měl by být hrubší než běžně prodávaný mletý, aby byl v pokrmu cítit.

Někdo používá i hmoždíř nebo rozdrtí kuličky paličkou na maso, operace ale poněkud obtížná pokud vás nebaví honit je po celé kuchyni.

**********************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE pro 4 osoby:

400 gr špaget

200 gr strouhaného ovčího sýra Pecorino romano

1 lžíce čerstvě strouhaného černého pepře

sůl

******************************************************************************************************************************************

Na první pohled se nezdá být nic jednoduššího - uvařit špagety, scedit, přidat pepř a posypat strouhaným sýrem. Tím ovšem získáte špagety s pepřem a sýrem, nikoliv cacio e pepe.

Tam je trochu jiná procedura.

Nejdříve věnujte pozornost výběru surovin, jejichž kvalita je v italské kuchyni důležitá vždy a u tohoto receptu ještě o něco víc.

V první řadě špagety - zásadně z tvrdé pšenice (grano duro) a především italské výroby. U značek jako je např. Voiello, De Cecco, Molisana nebo Garofalo či Barilla máte záruku, pokud je koupíte v italských prodejnách a jsou dovezené z Itálie. Těstoviny vyráběné pro cizinu jsou trochu jiné, i když je to ta samá značka. Nejsou špatné, ale musíte je trochu víc hlídat aby se nepřevařily.

Pepř musí být sušený , ale ne starý, poznáte to i podle vůně.

Trochu problematický může být nákup sýra - ten pravý, římský má černou slupku a je tvrdý asi jako parmezán a nevím jestli se dá běžně koupit na českém trhu. Možná se dá sehnat už strouhaný v italských prodejnách. Je dost aromatický a slaný, může se trochu zjemnit smícháte-li ho s parmezánem.

Strouhá se na zvláštním struhadle, na kterém jsou dírky se špičatými růžky. Nastrouhaný sýr získá podobu malinkých krupek, tím se brání jeho slepení. Pokud struhadlo nemáte, použijte normální a nechte sýr trochu oschnout, nebo rozmixujte, ale pozor ať není na kaši!

Jestli jste sehnali vše potřebné, dejte vařit o něco méně vody než obvykle aby obsahovala více škrobu a jdeme na to!

Když začne voda vřít, jen málo osolte (o zbytek se postará sýr) a vhoďte špagety přelomené napůl. Hned zamíchejte nejlépe velkou dřevěnou nebo nerez vidličkou a nechte vařit po dobu o něco kratší než je uvedeno na obalu.

Do větší pánve dejte polovinu pepře a za stálého míchání nechte na sucho rozvonět, trvá to chvilinku. Pak rozřeďte naběračkou horké vody ze špaget a povařte. Zbylý pepř smíchejte s větší částí sýra a rozřeďte po částech opět vodou ze špaget, vidličkou nebo ještě lépe metličkou pilně šlehejte až se vytvoří hladký krém.

Další naběračku vody si nechte stranou na eventuální zředěni, nejlépe v kastrolku kde jí můžete ohřívat.

Těstoviny vařené "al dente" sceďte a vhoďte do pánve, kde je míchejte asi minutu až dojdou. Pak odstavte pánev z plotny, vlijte sýrový krém a opět míchat, kdyby vše podezřele houstlo, přidejte něco vody kterou jste si dali stranou (někdy přidám i trochu olivového oleje, ale nejsem si jistá, jestli se to smí).

Je to delikátní fáze, protože omáčka nesmí být ani hustá ani řídká, špagety musí obalit a hlavně to celé nesmí vystydnout, takže musíte pracovat rychle.

Ale je rozhodně jednodušší toto jídlo připravit než popsat!

Ihned podávejte a na talíři ještě posypte zbylým sýrem.

Závěrem bych ještě chtěla upozornit, že pravděpodobně najdete několik různých receptů na téma "spaghetti cacio e pepe".. . Já sama jsem vyzkoušela pár postupů než se mi podařilo najít ten správný a mohla jsem servírovat špagety místo lepenice. Pokud použijete kvalitní suroviny a dodržíte postup, musí se podařit!

BUON APPETITO!