Milán je nejen moderní metropole ale i město plné kultury a památek. Vydali jsme se tam jednou vloni v listopadu a letos znovu v dubnu jak jinak než naším oblíbeným vláčkem. Tentokrát jel ještě rychleji než do Říma, zřejmě i díky tomu že si to uhání pádskou nížinou, takže 300km v hodině nebyl problém a ani bychom si toho nevšimli kdyby se po blízké dálnici "neploužila" auta a protijedoucí vlak se stal jen červenou čárkou.
Vystoupili jsme na Hlavním nádraží (Stazione Centrale) která je už sama o sobě historickou památkou. Impozantní budova zdobena uvnitř freskami a obrazy, obrovská vstupní hala, veliké sochy jak vevnitř tak zvenku.
Od nádraží jsme se vydali pěšky k největší a nejznámějsí atrakci Milána - Milánskému dómu
jehož přesné jméno je Katedrála Narození Panny Marie (Santa Maria Nascente) v Itálii častěji zvaný Duomo di Milano. Nachází se na stejnojmenném náměstí (Piazza del Duomo) a je třetí největší katedrálou na světě a druhou v Itálii - větší je jen Bazilika svatého Petra ve Vatikánu.
Stavba v gotickém slohu, zdobená stovkami soch a věžiček byla zahájena již v roce 1387 a poslední detaily byly dokončeny až v roce 1965. Je celá z mramoru což vyžaduje častou a složitou údržbu.
Celková výška dómu je přes 106 metrů, je 157 metrů dlouhý a 109 metrů široký. Na samém vrcholu
byla umístěna v roce 1774 Madonnina del Duomo, pozlacená socha Madony, která je vysoká 4,16 m a je nejvyšším bodem chrámu. Obyvateli Milána nazývaná "Madunina" se stala pravým symbolem města a když se řekne "ve stínu Maduniny" každý Ital ví, že se mluví o Milánu. Asi jako když Pražák řekne "sejdeme se pod ocasem" aby jako místo schůzky udal Václavské náměstí.
Turisté netrpící závratí mohou vystoupit až na ochoz chrámu ze kterého lze obdivovat panoráma města a při slunečném počasí jsou vidět i vrcholky Alp.
Kuriozita: podle tradice by žádná stavba v Miláně neměla být vyšší než "Madunina". Mrakodrap Pirelli je vysoký 127 m a tak na jeho vrcholu byla umístěna kopie svaté sochy aby tradice nebyla porušena.
Vnitřek chrámu je stejně fascinující jako vnějšek. Sochy, obrazy, sarkofágy, hrobky, oltáře, kaple..a především veliké vitráže které zobrazují biblické výjevy.
Po prohlídce chrámu vyjdeme opět na náměstí a vejdeme do dalšího symbolu města Milána - Galleria Vittorio Emanuele II. Je to krytá pasáž spojující náměstí dómu s náměstím La Scala, zbudovaná na přání krále Emanuele Vittorio II obyvatelům Milána v roce 1865 a která byla díky elegantním obchodům, kavárnám a restauracim jakož i krásné výzdobě (mozaika a fresky) nazývaná též "milánským salónem" kde se scházela tehdejší milánská smetánka. Dnes patří především turistům a spolu s ulicemi Montenapoleone a via della Spiga je sídlem luxusních obchodů.
Pasáží projdeme na již zmíněné Náměstí La Scala (Piazza della Scala) a neuvítá nás nikdo jiný než samotný Leonardo da Vinci, jehož socha náměstí zdobí. Jeho pohled je zaměřený na další skvost umění, tentokrát divadelního a operního - divadlo La Scala (Teatro della Scala). Pokud byste ale čekali něco ve stylu Národního divadla nebo snad ještě pompóznějšího, budete zklamáni - divadlo je zvenku vcelku nenápadné. Zato vevnitř je bohatě zdobené a úplně největší je jeho sláva a pověst - na jeho podiu se vystřídali největší umělci všech dob a pro každého je vystoupení na jeho pódiu vrcholem slávy a úspěchu. Bylo slavnostně otevřeno roku 1778 a k té příležitosti byla uvedena lirická opera Europa riconosciuta (Poznaná Evropa) od Antonia Salieri (pamatujete si film Amadeus? Jedná se právě o toho Salieri, soupeře Mozarta). V milánské Scale uvedl své nejznámější opery i Giuseppe Verdi. K němu se váže tato kuriozita:již ve vysokém věku nacházel se Verdi právě v Miláně když se jeho zdravotní stav velmi zhoršil. Ulice kolem hotelu ve kterém pobýval byly vystlané slámou, aby drkot kočárů nerušil mistra v odpočinku. Verdi pak za necelý měsíc zemřel a v Miláně je také jeho hrobka.
Z náměstí se krátkou procházkou dostáváme ke hradu Castello Sforzesco. Byl založen roku 1450 vévodou Francesco Sforza a na výzdobě jeho interiéru se podílel i Leonardo da Vinci a Bramante - malíř a architekt - jeho je např. projekt Basiliky svatého Petra v Římě. V současné době se v budově nachází několik muzeí, jako Museo di arte antica a Museo della Preistoria. K hradu patří též krásná zahrada v anglickém stylu s květinovými záhony, říčkou a fontánami. Je zde také vyhlídková věž, aréna a neoklasický vítězný oblouk Arco della Pace.
Naše cestování zakončíme v moderní části města kde se nachází i druhé největší nádraží Milána - Porta Garibaldi.
Uvítají nás impozantní mrakodrapy a rarita v podobě dvou vysokých paláců jejichž terasy nejsou zdobeny truhlíky s květinami, nýbrž stromy - celkem 900 druhů! Říká se jim vertikální zahrady nebo lesy - v italštině "il bosco verticale". Návštěva Milána byla víc než příjemná, poučná a už se těšíme na další výlet!
