úterý 2. února 2016

Cantucci

Cantucci (v překladu znamená "růžky) jsou podle posledních statistik na třetím místě jako nejznámější italské sušenky ve světě. Jsou původem z Toskánska a právě jim bylo evropským parlamentem uděleno právo používat značku IGT což znamená "chráněné zeměpisné označení". Znamená to, že jedině sušenky (právě tak jako např.vína, rajčata, sýry a další typické italské výrobky) vyrobené v tom určitém kraji, v tomto případě Toskánsko mohou používat název Toskánské cantucci. Pokud je použije někdo jiný, jedná se o podvod. Asi jako plzeňské pivo se má dělat jen v Plzni atd. Dobře známe různé mozzarella cheese, Parmazan atd. Jsou to výrobky které s originálem mívají málo společného.
Sušenka se v italštině jmenuje "biscotto" což doslovně znamená "2x pečený" Co znamená "bis" jistě všichni znáte a "cotto" je pečený, nebo vařený. Jméno vděčí za svůj původ latinskému "panis biscotus" - chléb 2x pečený. Těsto bylo pečené a pak ještě jednou sušené v peci, aby ztratilo veškerou vlhkost a "biscotti" tak měly větší trvanlivost.
Cantucci jsou perfektním příkladem. Těsto s celými mandlemi se peče ve formě válečků které se pak nakrájí na kousky a dá znovu do trouby aby oschlo a ztvrdlo. Lze je pak uchovat delší dobu v plechové krabici.
Nebojte se, nepřijdete o zuby až je budete chroustat - maximálně vás postihne cirhoza Usmívající se
Tradice totiž vyžaduje, aby se pojídaly namočené do sladkého likérového vína, toskánského Vinsanta, což je v překladu Svaté víno které se používalo při mši.Původ se datuje až do 14.století kdy bylo používáno jako lék při epidemii moru - asi fungovalo proto dostalo název svaté.Mimo jiné toskánské Vinsanto je též držitelem ochranné známky.
Chutí připomíná naši Medovinu, ale s Cantucci vám budou chutnat i namáčené např. do sektu.
A teď když jsem vás doufám příjemně naladila a navnadila, samotný recept.
*****************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
250 gr hladké mouky
200 gr cukru
150 gr celých mandlí
2 vejce
strouhaná kůra z 1 pomeranče a z 1 citronu
1/2 prášku do pečiva
špetka soli, vanilka
*********************************************************************************************************************
Mandle můžete ale nemusíte oloupat. Lze je nechat všechny vcelku nebo část (asi 1/3) nasekat nahrubo. Smíchejte je s moukou, cukrem a ostatními suchými přísadami. Udělejte důlek a do něj dejte rozšlehaná vejce. Zadělejte těsto - trochu se lepí. Vytvořte válečky o průměru asi 3 cm a dejte na plech vyložený pečicím papírem dost daleko od sebe (viz foto) protože dost nabydou. Pečte na světlý odstín, pak nechte jen mírně vychladnout (jen tak, abyste je udrželi v ruce) a ještě na plechu nakrájejte na asi 1cm široké plátky. Dejte do vypnuté ale ještě teplé trouby dosušit asi 10 minut.Pokud je chcete přece jen měkčí k normálnímu zakousnutí tuto poslední fázi vynechte a pak je upečte na lehce zlatavý odstín,
Receptů pro domácí pečení existuje spousta na rozdíl od velice přísných průmyslových receptur. Můžete místo mandlí použít i kousky čokolády nebo lískové oříšky. Vychladlé uchovejte v plechové krabici, vydrží i několik týdnů - když se vám jí podaří dobře schovat!

14 komentářů:

  1. Ahoj Růženko, jsem ráda, že jsi nám připravila tenhle úžasný receptík. Myslím, že brzy vyzkouším   

    OdpovědětVymazat
  2. Růženko, pečeš na kolik stupńů? 180? Něco takového se tady prodává, musím kouknout na název. Vypadá to k zakousnutí.

    OdpovědětVymazat
  3. [1]:Za vyzkoušení určitě stojí - pokud si pro ně nepřijedeš osobně!   

    OdpovědětVymazat
  4. [2]:Heli, ono záleží na troubě, ale tak 170 - 180. Je lepší je upéct do světla, hned to tam připíšu protože pak se ještě dosušují, pokud chceš křupavé. Asi jsi je viděla, prodávají se všude, je to klasika

    OdpovědětVymazat
  5. To byla skvělá exkurze do sušenkového světa, děkuji!
    Sušenky vypadají skvěle, trochu mi to připomíná naše Masarykovo cukroví, kam se dávají celé ořechy, ale těsto je naprosto odlišné.

    OdpovědětVymazat
  6. Sušenky vypadají moc chutně. Až se rodina rozhodne, že bude zase jíst sladké, vyzkouším. Díky za procházku historií. 😍

    OdpovědětVymazat
  7. [5]: Není problém je udělat, je to rychlovka

    OdpovědětVymazat
  8. [6]: Masarykovo cukroví jsem dělala na vánoce a mělo veliký úspěch - zřejmě Italům taky něco připomínalo Těsto je jiné, ale taky rychle hotové, postup téměř stejný.   

    OdpovědětVymazat
  9. [7]: Jsem ráda že se líbilo i povídání. Tady má skoro každé jídlo (to co se dědí z generace na generaci) nějakou historii   

    OdpovědětVymazat
  10. Jsem tak ráda, že i tebe, Růženko, mám v oblíbených, protože do Itálie jsme jezdili často, všichni jako Hujerovic dokud byla vnoučata malá a já ještě zvládala autobus a moc nám tam chutnalo. Řekla bych, že téměř vše, proto jsem ráda za ty tvoje podrobné návody s recepty. Díky!

    OdpovědětVymazat
  11. [11]:Tak to mě opravdu moc a moc těší co jsi napsala      Snažím se trochu objasnit italskou kuchyň která je jednoduchá ale musí se tam dát to pravé co tam patří, žádné "skoro jako" Taky k tobě moc ráda chodím, máš takový pohodový blog a umíš všechno pěkně popsat

    OdpovědětVymazat
  12. Růženko, sušenky vypadají náramně jedle. Určitě je vyzkouším. Líbí se mi i tvůj průvodní popis a seznámení s italskými recepty.   

    OdpovědětVymazat
  13. [13]: Sušenky jsou opravdu moc dobré - jinak by to asi nebyl takový "šlágr"
    Pokud to jde, snažím se u každého receptu napsat i jeho historii   

    OdpovědětVymazat