Salát z čerstvých fazolí s tuňákem (Insalata di fagioli freschi con tonno)

V Toskánsku jsou fazole velmi oblíbené, dříve se jim pro jejich vysoký obsah proteinů říkalo "maso chudých". Existuje několik druhů, v různých velikostech i barvách a jak už je v Itálii zvykem, každý recept vyžaduje svůj specifický druh,ne že vezmete první fazole které vám přijdou pod ruku. V tom je opět na místě přirovnání k masu - jiné maso použijete na guláš a jiné na svíčkovou.

Na dnešní recept použijeme čerstvé fazole které se musí vyloupat ze svých krásně do červena zabarvených, žíhaných lusků Jedná se o fazole zvané "borlotti" a prodávají se i suché a vyloupané po celý rok. Jsou zbarvené podobně jako lusky, velké asi 1 cm, trochu oválné a mají tenkou slupku a měkkou dužinu.

Suché fazole se musí namočit - nejlépe přes noc - pak se uvaří pomalým varem s přidáním lžíce olivového oleje, pár snítek šalvěje a stroužku česneku asi hodinu, nebo o něco déle, musíte ochutnat.

Čerstvé fazole nepotřebují namočit a vaří se tím samým způsobem,jen o něco kratší dobu - zhruba 45-50 minut, ale i tady je ochutnávka nejspolehlivější metoda.

Důležitý je pomalý var, jinak fazole praskají a některé zůstanou tvrdé, jiné se rozvaří.

A nyní samotný recept:

*******************************************************************************************************************************************INGREDIENCE:

600 gr čerstvých fazolí "borlotti" - vyloupaných získáme asi 400 gr

nebo 200 gr suchých

- lze použít i konzervu fazolí, dobře okapaných např. značky Bonduelle

150 gr tuňáka

1 čerstvá cibulka

3 tvrdší salátová rajčata nebo asi 10 - 15 cherry rajčátek

špetku oregána

sůl a pepř

vinný ocet

olivový olej

***************************************************************************************************************************************

Fazole uvaříme podle druhu jak uvedeno v horní části receptu. Scedíme ale neproplachujeme, rozložíme na mísu a necháme prochladnout. Mezitím připravíme ostatní: tuňáka necháme okapat a rozkouskujeme, rajčata nakrájíme na kousky, cibulku na slabé plátky. Vložíme fazole, přidáme oregáno, ochutíme solí a pepřem, zakápneme vinným octem a asi 2 lžícemi olivového oleje. Dobře ale opatrně promícháme aby se fazole nerozpadly. Necháme uležet aspoň půl hodiny, pokud je velké teplo, i v lednici.

Podáváme s čerstvým chlebem.

Pasta s čerstvými rajčaty (Pasta al pomodoro fresco)

Jak všichni Italové vědí, "pasta al pomodoro fresco"je jedním z nejjednodušších (a nejlepších) receptů pro letní oběd nebo večeři. Zapomeňte na těstoviny polité kečupem a posypané strouhaným eidamem - dnes si dáme něco o hodně lepšího a zdravějšího.

Především si připravte pár ingrediencí, ale opravdu kvalitních - jako u většiny italských receptů platí pravidlo že méně znamená více a čím méně toho budete potřebvat, o to větší musí být kvalita. V první řadě těstoviny z tvrdé pšenice a přimlouvám se za opravdu italské ale ne ty nejlevnější, které jsou kolikrát i v Itálii vyrobené ale z podřadnější mouky. Nebo se honosí italským názvem ale jsou třeba z Německa.

Pokud máte možnost nejlepší je nakoupit v italském obchodě.

Dále budete potřebovat asi půl kg dobře zralých rajčat, pak česnek - pokud máte čerstvý, tím lépe- olivový, kvalitní olej a hrst čerstvě natrhané bazalky. Sůl a peperončino dodají ten správný šmak, vše se posype strouhaným parmezánem a je hotovo.

***************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE pro 4 osoby:

320 gr italských těstovin

asi 500 gr dobře vyzrálých rajčat

1 stroužek česneku

hrst čerstvé bazalky

sůl a peperončino

olivový olej - asi 4 lžíce

strouhaný parmezán na posypání

***************************************************************************************************************************************

Rajčata musíte oloupat a nejjednodušší způsob je vhodit je na pár vteřin do vroucí vody, vyndat, ochladit studenou vodou a slupka jde krásně dolů. Jinak se ozbrojte ostrým nožíkem a oloupejte je jako jablka. Rozkrojte je a vymačkejte přebytečnou vodu a semínka. Dužinu nakrájejte na poměrně dost malé kousky a dejte do větší mísy kam posléze přijde i uvařená pasta. Rajčata osolte, přidejte peperončíno a utřený česnek. Pokud se vám zdá nestravitelný, přepůlte ho podélně a vyndejte střed, který je všeho příčinou. Máte-li česnek čerstvý, obejdete se bez této operace.Pak přidejte bazalku a olej a nechte asi půl hodiny odpočinout.

Bazalka by se neměla krájet ani drtit v mixéru, ale trhat. Nemá se ani oplachovat a když už se musí, tak jen velice krátce a pod tekoucí vodou. Důvodem je že ztratí část své vůně, jak stykem s vodou tak s kovem.

Nevím ale, jak to s českou bazalkou je. Když tu byla vloni na návštěvě kamarádka, moc se divila jak je místní bazalka voňavá a to jí pěstuji v kořenáči.Prý takovou vůni a aroma u nás nemá, ale neměla jsem možnost porovnat. Sušenou italskou jsem zkusila a klidně se bez ní obejdu - voní podobně jako seno.

Dejte vařit těstoviny, nejlépe nějaký krátký formát, vřeténka, mašle, penne, pennone (to jsou široké penne) nebo jim podobné.

Pro dobu vaření se řiďte návodem na sáčku, pak ochutnejte jestli to pro vás není přece jen moc "al dente".

Platí pravidlo, že když těstovinu rozkousnete, měla by mít všude stejnou barvu - když je tam ještě bílá tečka, není úplně dovařená. Uvařenou hned sceďte a vložte do mísy s rajčaty. Pokrm bude příjemně teplý, ne horký, jak se na letní jídlo sluší a patří. Posypte hojně parmezánem - doporučuji pravý Parmigiano Reggiano nebo Grana Padano, ale vím že v poslední době je v Čechách oblíbený i Gran Moravia což je také velmi kvalitní sýr vyráběný spolu s italskou firmou která na něj určitě přísně dohlíží - jak je znám :-))

Na ozdobu pár lístků bazalky a pak už jen BUON APPETITO!

Malinový dezert

Tak dlouho jsem kolem něj chodila až na něj došlo - nemluvím o kdovíjaké pomstě, ale o malinovém poháru který se mi velice zalíbil u Alenky - blog Tetky perníkářky a jeho originál recept najdete ZDE. Vypadá i lépe než ten můj :-)

Pro úsporu nádobí jsem neudělala poháry ale dezert vcelku a navíc do alobalové formy která se pak vyhodí.

V teplotách které tu v tom období panovaly se muselo pracovat rychle a úsporně :-))

Na chuti mu to ale neubralo, neboť jsem jej ani nestihla vyfotit naporcovaný, lépe řečeno poslední porce byla snězena přímo z alobalu..

Trochu jsem recept upravila podle nabídky našich obchodů a chutí mých jedlíků.

******************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE:

350 gr rikotty

1 kelímek zakysané smetany

3-4 lžíce cukru (podle chuti)

cukrářské piškoty

čokoládové pecičky

trochu rumu nebo jiného likéru

maliny

*****************************************************************************************************************************************

Hlavní změna je v tom, že jsem piškoty trochu namočila v rumu - to víte, zbytek rodiny je pánský. Po pravdě řečeno, dala jsem trochu rumu a trochu vaječného koňaku. Obojí si vozím z Čech, protože tady specielně rum, takový ten hezky voňavý, abys pohledal.

Na krém jsem pěkně našlehala rikottu s cukrem a smetanou, pak vmíchala malé čokoládové pecičky(spíš kousíčky) z hořké čoklády. Na dno formy jsem dala trochu krému, na to mírně namočené piškoty a opět krém, do kterého jsem opatrně zamáčkla polovinu malin. Zarovnala zbytkem krému, pokladla malinami a posypala trochou strouhané čokolády - striktně hořké (opět ty mužské chutě!)

Dala jsem vše asi na hodinku vychladit a pak už jen sklízela chválu..o kterou se ráda podělím s Alenkou!

Bolgheri

Bolgheri je půvabná toskánská vesnička v okrese Livorno pár kilometrů od moře v oblasti zvané Maremma degli Etruschi a i když malinká je proslulá nejen v celé celé Itálii ale i ve světě. Nachází se v krajině charakterizované vinicemi a olivovníky a za svou slávu vděčí nejen své výhodné poloze a nádhernému okolí, ale především známé poesii básníka Giosué Carducci, nositeli Nobelovy ceny za literaturu, který tam prožil své dětství na které často vzpomínal i v pozdější tvorbě.

Báseň "Davanti San Guido" opěvující krásu krajiny a především 5 km dlouhou silnici vedoucí od kapličky San Guido až do Bolgheri lemovanou dvěma řadami vysokých cypřišů,které - velmi volně přeloženo - " vysocí a vzpřímení jdou od San Guido do Bolgheri v řadu dvojitém" napsal během jedné ze svých cest do Říma kde působil v pozdějších letech. Je to báseň dojemná a melancholická, popisuje loučení s milovaným krajem a jak vzpomíná můj manžel, který chodil do školy v době kdy se ještě po žácích vyžadovalo aby se učili, museli jí znát nazpaměť což byl nelehký úkol vzhledem k tomu, že je dlouhá na 3 a půl stránky a psaná ve starém toskánském dialektu - je z poloviny 19.století. Nicméně nikdo si nedovolil protestovat (blahé časy - zvlášť pro učitele) a i díky tomu mají tehdejší školáci skvělou paměť a znalosti z dějepisu o kterých se dnešním středo a vysokoškolákům často jen sní.

V básni s láskou vzpomíná i na svou milovanou babičku které byl na náměstí v Bolgheri postaven pomník a je pohřbena na tamním hřbitově.

Do Bolgheri se vstupuje bránou hradu z červených cihel, který je již od 13.století majetkem rodiny Gherardesca a pokračuje se uličkami vydlážděnými starobylou dlažbou kolem antických domů až k náměstí odkud je nádherný výhled do kraje.

Za pozastavení určitě stojí několik malých řemeslnických obchůdků s typickými toskánskými výrobky především z pálené hlíny a posezení v některé z kaváren, restaurací nebo vinárniček, které nabízejí gastronomické a především vinařské produkty tohoto pohádkového kousku toskánské země. Bolgheri se může pochlubit i produkcí jedním z nejlepších červených vín Itálie, například značky Ornellaia a Masseto a především Sassicaia z panství San Guido jehož nejdražší ročníky můžete obdivovat jen za sklem pečlivě uzamčených vitrínek. Tato skvělá kvalita je dána zvláštním druhem půdy a slunečným klimatem, poměrně suchým a mírně větrným. Když projíždíte kolem slavných vinic, máte pocit, že jsou česány hřebenem a kontrolovány lístek po lístku, hrozen po hroznu. Není to tak daleko od pravdy, protože výběr je pečlivě střežený a produkce není rozhodně industriální - sklizeň probíhá ručně. Tomu odpovídá samozřejmě i cena - láhev takového vína přijde v obchodě i na 400-500 euro ale je znám případ kdy byl soubor šesti lahví vína Sassicaia ročník 1985 vydražen na rekordní cifru přes 18 000 dolarů. Bylo též vyhlášeno nejlepším vínem na světě. Jsou samozřejmě i přístupnější ceny pro nás smrtelníky, záleží na ročníku, zralosti hroznů, jejich kvalitě - na nejdražší vína jsou vytříděny jen ty nejlepší. Produkce je omezená, to co je navíc se přidá k jiným druhům hroznů a vyrobí se z nich "normální" víno. Všechna tato vína jsou držitelem ochranné značky DOP (Di origine protetta) nebo-li Chráněný původ. Odjinud než z tohoto kraje nemohou vína s těmito jmény pocházet.

Bolgheri je součástí obce Castagneto Carducci. Původní název byl Castagneto Marittimo, začátkem 19.století bylo jméno změněno jako pocta významnému básníkovi který tam strávil část svého života a v domě kde žil bylo zřízeno muzeum. Obec má podobnou charakteristiku jako jeho "slavnější" příbuzná, nachází se na vyšším kopci odkud je možné obdivovat krásnou přírodu,je obklopena vinicemi a olivovníky. Pořádají se zde významné akce jako vinařsko-gastronomickou Castagneto a tavola (Castagneto u stolu) a Mezinárodní hudební festival.

Závěrem pár slov o typických produktech - kromě již zmíněných vín - vedle exkluzívního červeného se vyrábí i velmi kvalitní bílé a růžové, bohatá je produkce ovoce a zeleniny a mohu vás ujistit, že lepší a kvalitnější málokde ochutnáte. S tím souvisí i výroba výborných marmelád,medu a kompotů. Z masných výrobků stojí za pozornost a hlavně za ochutnání šunka,salámy a klobásy především z divokého kance které mají dlouholetou tradici.Blízkost moře vám pak zaručí speciality ze všech možných druhů ryb, ať ve spojení s těstovinami nebo upravené na různé způsoby. Ze sýrů bych vybrala výtečné ovčí sýry Pecorino maremmano.

Ale ze zkušenosti mohu směle tvrdit že cokoliv v této oblasti ochutnáte, uvaříte či vypijete vaše chuťové buňky budete přinejmenším rozmazlovat!

Pokud jsem vás příjemně naladila, ráda bych vás upozornila že v této zóně - jako ostatně v celém Toskánsku - je možnost ubytování v nesčetných agrofarmách které se vyznačují nejen krásným prostředím ale i pohostinností, nabídkou vlastních produktů a v neposlední řadě i přístupnějšími cenami než např. letoviska u moře - ke kterému se pohodlně dostanete autem a večer se vrátíte do příjemného, klidného prostředí uprostřed přírody.

Prozatím nashledanou - vlastně Arrivederci!

Pesto z cukinek a rukoly (Pesto di zucchine e rucola)

Ještě jednou cukínky - tentokrát si z nich připravíme pesto. Z uvedeného množství budete mít pesto tak na 6 - 8 porcí . Můžete jej připravit do zásoby a uložit v lednici kde vám vydrží pár dní anebo zamrazit. Pak stačí jen rozmrazit a bude jako čerstvé. Nejlépe chutná samozřejmě s těstovinami, můžete použít jak krátký (vřeténka,penne) tak dlouhý formát (špagety nebo linguine což jsou taky špagety ale placatější).

Lze jej přidat i do rizota.

*******************************************************************************************************************************

INGREDIENCE:

150 gr rukoly

2 střední cukiny - asi 100 gr

1 stroužek česneku

100 gr strouhaného Parmezánu (Parmigiano) nebo Grana Padano

40 gr slaných arašídů

pár lístků bazalky

olivový olej

sůl a černý pepř

*******************************************************************************************************************************

Nejdříve dobře operte rukolu a vhoďte do vařící vody aby se spařila. Pak jí hned vylovte a hoďte do studené vody nejlépe s kostkami ledu.Uvedené množství je relativní, já jí nevážím, většinou stačí naplnit větší sáček, tak 30x40 cm. Rukolu rozložte na savý papír a osušte. Cukíny omyjte a nakrájejte na slabé plátky. Na pánvi rozehřejte olej a nechte osmahnout stroužek česneku, pak přidejte plátky cukínek, sůl a pepř a duste asi 10 minut. Vyjměte česnek (ale pokud vám chutná, klidně ponechte) a dejte vše do mixéru spolu se sýrem, rukolou, bazalkou a arašídy.

Používání arašídů není v italské kuchyni obvyklé, zvlášť při přípravě pesta, proto mě tento recept zaujal - občas změna neškodí. Musím říct že výsledek není vůbec špatný a rozhodně levnější (a obzvlášť pro české domácnosti dostupnější - kdo nemá doma v zásobě slané buráky!!) než obvyklé piniové oříšky.

Mixujte krátce s intervaly a pomalu přilévejte olivový olej. Nedávám jej moc, jen aby se hmota spojila, pak se pesto rozředí trochou vody ve které se vaří těstoviny - ušetříte nejen peníze ale i kalorie.

Pesto které nepoužijete hned, uzavřete do skleniček a povrch polijte trochou oleje nebo dejte do mrazáku.

Pokud chcete hned vyzkoušet, dejte vařit vybraný druh těstovin a do větší mísy dejte zhruba 2 plné lžíce pesta na osobu. Počítá se tak s 80 - max. 100 gramy suchých těstovin na porci.

Pesto rozřeďte troškou horké vody ve které se "pasta" vaří, sceďte jí a ihned vhoďte do mísy. Dobře zamíchejte, posypte na talíři ještě parmezánem, ozdobte lístky bazalky nebo rukoly a podávejte.

BUON APPETITO!

Pasta cukiny, tuňák a Philadelfia (Pasta zucchini tonno e Philadelfia)

Rychlý oběd nebo večeři připravíme podle následujícího receptu. Jak bývá v italské kuchyni zvykem, směs na ochucení těstovin je hotová dřív, než se tyto uvaří, což je doba kolem 12 - 14 minut, podle druhu a také podle chuti každého z nás (a leckdy i podle stavu našeho chrupu!). Uvařená "pasta" se neproplachuje ani nenechává stát aby došla v horké vodě - uvaří se aby byla akorát, scedí a hned vhodí do pánve nebo do mísy s ostatními ingrediencemi, dobře promíchá (pokud je omáčka nebo směs vařená, jako v dnešním receptu, míchejte asi minutu na mírném ohni, v tom případě scedíte těstoviny o chlup dříve). A nyní samotný recept:

**********************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE pro 4 osoby:

320 gr těstovin krátkého formátu (vřeténka, penne, fusilli)

2 středně velké cukiny (asi 150 - 200 gr)

160 gr tuňáka v oleji

5 - 6 lžic krémového sýru Philadelfia - můžete použít i jiný podobný sýr

1-2 stroužky česneku

olivový olej

sůl a pepř

************************************************************************************************************************************************

Omyjte a rozkrojte cukiny podélně a pak na tenké plátky.Na větší pánev dejte olej a když je horký vhoďte stroužky česneku. Když začne mírně žloutnout, přidejte nakrájené cukiny a nechte dusit asi 10 minut dokud nejsou měkké.Potom vložte okapaného tuňáka a na pánvi rozkouskujte. Vařte ještě nějakou minutu, pak vyndejte česnek, přidejte trochu vody ve které se vaří těstoviny (stačí 1-2 lžíce) a nakonec krémový sýr a rozmíchejte (pro tuto poslední "operaci" sundám na chvíli pánev z ohně).Těstoviny sceďte a vhoďte na pánev, dobře promíchejte spolu se směsí na mírném plameni a podávejte.

P.S. V receptu není uvedený parmezán, protože do těstovin s rybami by se přidávat neměl. Ale kdo se bez něj (jako třeba já) neobejde, není na škodu :-)

Piombino e Populonia

Město Piombino se nachází na západním pobřeží Itálie, v Toskánsku. Je to známý přistav odkud vyplouvají trajekty hlavně na blízký ostrov Elba. Má ale i jiné zajímavosti, jako například jedno z nejkrásnějších a nejzvláštnějších náměstí v Toskánsku, neřku-li v celé Itálii - Piazza Bovio, které se rozkládá přímo na útesu nad mořem, které je krásně čisté a jehož barvy přecházejí od tmavě modré po tyrkysovou až do smaragdové zeleni. Je z něj krásný výhled nejen na Elbu, ale při jasném počasí bez oparu jsou vidět i další ostrovy jako Gorgona,Giannutri,Giglio a dokonce i obrysy Korsiky.

Ve městě se nachází významné archeologické muzeum ve kterém můžete obdivovat spoustu zajímavých nálezů z doby, kdy oblast obývali Etruskové. Teprve při jeho prohlídce si uvědomíte jak vyspělá společnost to byla. Již 3 000 let před naším letopočtem těžili kov, dokázali vyrábět spoustu nářadí i šperků. Obzvláště šperky a keramika inspirují ještě dnes. Dokázali například vyrobit i sklo- nebylo ještě tak čiré jak je známe dnes, ale na tehdejší dobu to byl obdivuhodný vynález...

Nejvzácnějším nálezem umístěným v muzeu je stříbrná váza, nádherně tepaná,vylovená úplně náhodou piombinskými rybáři....Předpokládá se že pochází z konce IV. století.

Naše cesta bude pokračovat severním směrem podél pobřeží a zhruba po 12 km přijedeme k dalšímu krásnému místu - vesnici Populonia která se nachází na velikém zalesněném kopci nad nádherným zálivem Baratti.

Samotná vesnice je malá,dnes má jen 3 ulice ale kdo jí navšívil mi dá zajisté za pravdu že je to unikátní koncentrát

krásné přírody a archeologie. Z kopce pod vámi se rozléhá nekonečné, tmavě modré moře s malými loďkami rybářů a romantický záliv s plážemi, za vámi jsou archeologické vykopávky světového významu.

Populonia spolu se zálivem Baratti byla ve starověku jedním z 12 nejdůležitějších etruských a římských měst. Za svůj rozkvět vděčí i výhodné pozici u moře blízko ostrova Elba neboť se stala prakticky obchodním přístavem kam se dováželo vytěžené železo a jiné vzácné kovy a minerály. Největší slávu město zažilo kolem 6. století př.n.l. kdy mělo několik tisíc obyvatel, jednu akropoli, jedno velké pohřebiště (necropoli), přístavní a průmyslové čtvrtě a hradby kolem celého obvodu.Od 15. století mu vévodí antická tvrz založená panstvem z Piombina, rodinou Appiano.

Celé pobřeží od města Piombino až po město Livorno je nazýváno Pobřeží Etrusků (Costa degli Etruschi)

Právě těžba kovů umožnila že se pod nánosem jejich zbytků zachovaly etruské hrobky v blízkém archeologickém parku San Cerbone a ještě dnes se jimi cestičky nekropole blyští.Jeho význam je značný a světoznámý, jak jsme mohli soudit při jeho návštěvě podle skupin turistů opravdu ze všech koutů světa. Mohylové hrobky pocházejí z doby mezi 4. a 7. století před naším letopočtem.

Největší dojem na nás zanechalo Jeskynní pohřebiště (Necropoli delle grotte) s hrobkami vytesanými ve skále a rozprostírající se jako obrovský kráter pod námi. Průvodkyně vyzbrojená baterkou nás posléze zavedla před jednu hrobku vymalovanou antickými výjevy kupodivu poměrně zachovalými jak obrazově tak barevně. I to svědčí o tom, jak vyspělý národ to byl když dokázal vyrobit materiály které přežili tolik století.

V parku se nachází 8 významných hrobek, každá "pokřtěná" jménem jako např. Hrobka vozů, Hrob antických pohárů, Hrobka balzamátora apod.,některé z nich jsou impozantní, dosahující průměru až 20 metrů. Kromě těchto pojmenovaných se v areálu nachází dalších asi 50 hrobů.

První hrobka byla objevena v roce 1897 archeologem Isidoro Falchi.

Jak vidíte, Toskánsko není jen moře a velká, slavná města. Podobná místa jako Pobřeží Etrusků se určitě vyplatí navštívit. Prozatím naše návštěva do minulosti končí a přeji všem hezké léto a dovolenou!