Těstoviny s houbami

S houbami je v Itálii trochu potíž- na jejich sbírání musíme mít povolení jako u nás na chytání ryb, nebo lovu zvěře. Navíc tamní usedlíci nemají příliš rádi, když jim někdo "leze do lesa", takže se vám může stát, že i přes povolení se vrátíte k autu a máte rozřezané gumy. V našem okolí nemáme lesy hned za barákem, musí se jet pěkně do kopečka. Pokud ale najdete hřiby, jste odměněni jejich krásnou, aromatickou vůní-přemíra slunce v létě a pak deštivý, vlhký podzim udělají své. Houby se daji i koupit, ale jsou dražší než bifteky-alespoň ty místní. V posledních letech se dovážejí, většinou ze Slovinska nebo Chorvatska, stojí o polovinu méně (ale i tak kolem 15-18 euro za 1 kg) , ale jsou i daleko méně chutné.
Já mívám, když rostou,přísun hub z českých lesů, sušené. Právě takové jsem použila i na dnešní recept.
***************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro 4 osoby:
2 hrsti těstovin na osobu
asi 300 gr čerstvých hub nebo 2 hrsti sušených
1-2 stroužky česneku
sekaná petržel
olivový olej
sůl, pepř, popř.zeleninová kostka
půl sklenky rajského protlaku (ne kečupu!)
smetana -tady používáme sladkou, nekysanou, ale záleží na vaší chuti. Pokud dáte kysanou, můžete vynechat rajský protlak.
***************************************************************************************************************************************
Na pánev s olejem dáme propasírované nebo utřené stroužky česneku. Necháme jen lehce zpěnit, přidáme sekanou petrželku (asi 2 lžíce) a rychle zamícháme. Hned vložíme houby, nakrájené na kousky - sušené musíte předem namočit - zamícháme a necháme povařit.
Mezitím uvaříme těstoviny, vhodné jsou "tagliatelle" (dlouhé nudle) ale jako vždy záleží na vaší chuti.
Houby ochutíme solí, pepřem nebo místo soli dáme trochu zeleninove kostky a rajský protlak, máte-li rádi.
Ke konci varu vmícháme smetanu a vhodíme uvařené,zcezené nudle či jiné těstoviny. Na talíři posypeme ještě trochou petrželky.
Dodatek: na každé, po italsku vařené těstoviny patří strouhaný parmezán, někdy tvrdý ovčí sýr. Ale vyznavači těstovin s houbami tvrdí, že na tento pokrm se sýr nehodí, zrovna jako na pokrmy z ryb. Já se bez něj neobejdu, takže -jako vždy-řiďte se vlastními chuťovými buňkami:-))

Obrázek pro holčičku

Posledním přírůstkem v obchodě kde pracuji,je zbrusu nová holčička Elettra, které se už nemohla dočkat její sestřička (a pak uvidíme, co bude dál :-))

Můj starší syn se taky moc těšil, ale po prvních dvou měsících se zeptal, kdy bratříčka odnesu zpátky do nemocnice. Dodnes se tomu smějeme, naštěstí byl malý a nepamatuje se na to a se svým tehdejším vetřelcem má skvělý vztah.

Holčička už dostala spoustu dárků a já jsem přispěla tímto obrázkem.

Bílkový dort s citronem a rikotou (Torta di albumi con limone e ricotta)

V lednici, vlastně v mrazáku, mi zbylo pár bílků, tuším z doby kdy jsem pekla žloutkové věnečky. Podobnou úrodu mívám po přípravě cukrářského krému a samozřejmě po vánocích. Většinou pak bílky uložím třeba do kelímku od jogurtu, napíšu na něj kolik jich tam je a začnu pátrat po nějakém šikovném receptu.

Klasika je bílkový chlebíček nebo kokosky či pusinky, ale nedávno jsem objevila citronovo - tvarohový dort.

Sliboval svěží chuť a rychlou přípravu, péct se už dá a tak jsem se v neděli pustila do díla.

V původním receptu bylo 350 gr rikoty, ale měla jsem jen 200 gr, tak jsem přidala jednu zakysanou smetanu (200g gr) a myslím, že to neuškodilo, naopak, moučník tak dostal příjemnou smetanovou příchuť.

*******************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE:

4 větší bílky

260 gr hladké mouky

180 gr cukru

1 prášek do pečiva

špetka soli

350 gr rikoty (tvarohu) nebo směs ricoty a zakysané smetany

strouhaná kůra z jednoho citrónu pokud možno BIO kvality

1 lžíce citrónové šťávy

100 ml rostlinného oleje (nejlépe slunečnicového)

***************************************************************************************************************************************

Připravte si kulatou formu o průměru 24 cm, vymažte jí tukem a vysypejte moukou nebo jemně prosátou strouhankou. Místo vymazávání můžete vyložit dno pečicím papírem (aby lépe držel, opláchněte dno vodou), zbytek nevymazávám, po upečení objedu nožem, stěny moučníku tak zůstanou rovné.

Do bílků přidejte sůl a ušlehejte do tuha. Zapněte troubu na 170°- 180° bez horkovzduchu.

Smíchejte prosátou mouku s práškem do pečiva, strouhanou kůrou a cukrem, udělejte důlek do kterého vyklopíte rikotu a za pomalého přilévání oleje začněte zpracovávat v těsto - ze začátku to jde nejlépe vidličkou. Přidejte citrónovou šťávu a kdyby se vám směs zdála příliš hustá i 2 lžíce sněhu nebo trochu mléka. Dobře promíchejte vařečkou a pak přidejte ušlehaný sníh, už opatrně, vmíchejte po částech odspoda nahoru, jen lehce. Vlijte do připravené formy a dejte péct asi 35 - 40 minut.

Po upečení nechte prochladnut a vyklopte na mřížku. Po úplném vychladnutí posypte moučkovým cukrem.

Použila jsem kulatou, ale dobře poslouží i čtvercová nebo obdélníková. Pak můžete moučník krájet na čtverečky nebo kosočtverce.

I když v názvu je napsáno "dort" jedná se o jednoduchý a velmi chutný moučník, vláčný, se svěží chutí citrónu. V italském podání jsou totiž skoro všechny moučníky "torta" - dort. Pokud nemá uprostřed díru, pak je to "ciambella" anebo mřížkový koláč, ten se jmenuje "crostata". Piškotu se říká "pan di Spagna" (španělský chlebíček) a náš chlebíček je pro změnu po anglicku "plum cake".

Dort si můžete klidně udělat když jej naplníte nějakým krémem, ale podle mě je výborný i samotný, není to žádná dusivá buchta. Neškodilo by ale ozdobit trochou šlehačky..

BUON APPETITO!!

Do žen a do melounů se nevidí...(a další italská přísloví)

Do žen a do melounů se nevidí... je uváděno jako jedno z nejznámějších italských přísloví, které nepotřebuje žádné zvláštní vysvětlování. Upřímně řečeno, nikdy jsem se tady nesetkala s nikým, kdo by ho použil, tak buď se naučili ženám rozumět, nebo melouny už nejsou jako dřív. Ale spíš to bude tím, že přísloví a pořekadel je nespočet, každý region má své jako v každé zemi a s postupem času a věku zjišťuji, že je používám čím dál tím častěji. Prostě nezbývá, než dát za pravdu naším moudrým předkům.

Hodně italských přísloví je obměna těch českých, řečeno trochu jinak, ale význam je tentýž, což potvrzuje, abychom se neodchýlili od tématu, že svět je jedna vesnice (tutto il mondo é paese!)

Pokusím se vám jich několik mých oblíbených přiblížit, přeložit a vysvětlit.

******************************************************************************************************************************************

Tra il dire e il fare c'è di mezzo il mare - mezi řečmi a skutky je uprostřed moře (kdo moc mluví a málo udělá)

Chi nasce quadrato, non muore tondo - kdo se narodí čtverhranný, neumře kulatý (ani léty se povaha nezmění)

A pensar male si fa peccato ma di solito si indovina - špatně smýšlet je hřích, ale skoro vždycky se trefíte!

Morto un papa, se ne fa un altro - umře jeden papež, zvolí se jiný - každý je nahraditelný

Il mare è fatto do gocce - moře je utvořené z kapek ( i velké věci jsou sestavené z maličkostí)

Chi serba, serba al gatto - kdo šetří, šetří pro kočku ( například kdo skladuje jídlo až je nepoužitelné)

Finchè si ha i denti in bocca, non si sa quel che ci tocca - dokud máme zuby v ústech, nevíme co nás čeká ( což znamená že až do pozdního stáří je na překvapení stále čas!)

Patti chiari, amicizia lunga - jasné pakty, dlouhá přátelství (když si předem pěkně vyříkáme co a jak)

Chi ha i denti, non ha il pane - kdo má zuby, nemá chleba ( a naopak :-))

Chi paga comanda e chi comanda paga - kdo platí, ten rozkazuje a kdo rozkazuje, ten platí

Della ricchezza e della santità fai la metà della metà - z bohatství a svátostí uber půlku z půlky (kdo se chlubí jak je bohatý a svatý, většinou přehání)

Il diavolo fa le pentole ma non i coperchi - ďábel dělá hrnce, ale ne pokličky ( když se vyvede nějaká lumpárna a pak to praskne!)

Chi vive sperando muore disperato - kdo žije v naději, umře zoufalý (kdo pořád doufá, že bude lépe a nic pro to nedělá)

Meglio essere invidiati che compatiti - lépe když vám závidí, než aby vás litovali

Ogni lasciata è persa - co necháš, to ztratíš ( když se nevyužije příležitosti)

Quel che non ammazza, ingrassa - co tě nezabije, to tě posílí (v tomto případě je přesněji řečeno co tě nezabije, po tom se ztloustne, protože se to týká jídla)

Il sacco vuoto non sta in piedi - prázdný pytel nestojí (kdo nejí, neudrží se na nohou)

Fritta è buona anche una vecchia ciabatta - smažená je dobrá i stará bačkora (smažením se dá leccos vylepšit!)

Meglio un asino vivo che un dottore morto - lepší živý osel, než mrtvý doktor (nemá smysl trápit se dlouhým studiem když to prostě nejde!)

Il vero punge e la bugia unge - pravda bodne a lež maže ( aneb mazat med kolem huby )

Chi si loda si sbroda - kdo se chválí, ten se pobryndá

Chi tace acconsente - kdo mlčí, souhlasí

Chi è assente ha sempre torto - kdo chybí, nemá nikdy pravdu (když chybí, nemůže předložit své argumenty, natož se bránit))

Il cencio parla male dello straccio - hadr pomlouvá otrhance (když někdo vidí na druhém své vlastní chyby)

La corda troppo tesa si spezza - když se provaz moc napíná, přetrhne se ( aneb tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu....)

La madre degli imbecilli è sempre incinta - matka pitomců je stále těhotná

Se son rose fioriranno - jestli to jsou růže, pokvetou (velmi známé a používané přísloví - jestli jste zvolili správně, dílo se podaří. Používá se hodně u zamilovaných párů)

Si stava meglio quando si stava peggio - bylo nám líp, když bylo hůř ( každá doba má své pro a proti)

Tra moglie e marito non mettere il dito - mezi manželku a manžela nestrkej prst ( při manželských hádkách je lepší zůstat stranou)

Un padre campa cento figli e cento figli non campano un padre - jeden otec uživí sto dětí, ale sto dětí neuživí jednoho otce (bohužel často smutná pravda)

Morte tua vita mia - tvoje smrt, můj život (tohle přísloví pochází z latiny a i když zní tragicky, nejde jen o život, ale o výhody které získám když ty se jich vzdáš nebo o ně přijdeš a já je dokážu využít)

Non puoi avere la botte piena e la moglie ubriaca - nemůžeš mít sud plný a manželku opilou (hodně používané v Toskánsku. V přeneseném smyslu to znamená, že něco za něco)

A na závěr přísloví údajně z roku 1529:

Chi può, non vuole,

chi vuole non può,

chi sa non fa,

chi fa non sa...e così il mondo male va!

Kdo může, nechce,

kdo chce, nemůže.

kdo umí, nedělá,

kdo dělá, ten neumí...a proto svět špatně chodí!

(Jak reálné i ve třetím tisíciletí!!)

Hezký víkend!

Panna cotta s malinami ( Panna cotta con lamponi)

Panna cotta znamená v překladu "vařená smetana". Pod takovým názvem by si jeden představoval spíš teplý, zimní nápoj než osvěžující pohár. K vaření ale téměř nedojde, jde jen o to ohřát smetanu a dobře do ní vmíchat želatinu nabobtnalou ve vodě. Pak nalít do pohárů a obrnit se trpěivostí, protože i když příprava je rychlá, na konečný výsledek si počkáte několik hodin, nejlépe přes noc.

Zdobit se dá různě, čerstvým nebo povařeným ovocem, v tomto období nejlépe lesním, čokoládou, karamelem...V případě nouze dobře poslouží i zavařenina rozehřátá s trochou citronové šťávy.

*******************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE:

400 ml smetany ke šlehání

50 ml mléka

10 gr plátkové želatiny (zde to jsou 2 plátky)

4 - 5 lžic cukru

vanilka

Na ozdobu:

300 gr malin nebo jiného lesního ovoce (pár si jich nechte stranou)

3 - 4 lžíce cukru

1 lžička citronové šťávy

***************************************************************************************************************************************

Nejdříve ze všeho namočte želatinu do studené vody, ne moc, jen aby byla potopená. Nechte asi 5 minut nabobtnat.

Ovoce dejte povařit s cukrem a citronovou šťávou, buď jej nechte v malých kouscích, nebo pokud vám vadí semínka z malin a podobně, nechte rozvařit a pak propasírujte. Zde bych chtěla podotknout, že v receptech je většinou uváděno "přes husté sítko". Nevím, zda mé maliny byly nepřiměřeně peckovité, nebo má sítka opravdu hustá, ale během pasírování jsem ušpinila celkem tři, různých velikostí. Po první dávce vařených malin se sítka ucpala a neprotékalo nic. Nakonec pomohl nástroj na pasírování rajčat.

Smetanu vlijte nejlépe do silnostěnného kastrolku vypláchnutého studenou vodou aby se nepřipalovala a dejte ohřát na mírný plamen. Do jiného kastrolku dejte mléko a když se trochu ohřeje, přidejte vymačkanou želatinu a dobře promíchejte. V receptu byla jen smetana, měla jsem jí o něco méně, takže jsem doplnila mlékem (čímž ušetříte alespoň 2 kalorie na porci! :-))

Když je smetana horká, ale ještě se nevaří, odstavte jí z plotny a přilijte mléko s želatinou, metlou prošlehejte, aby se vše pěkně promísilo. Nechte stát, jen občas promíchejte, aby se neutvořil škraloup.

Na dno skleniček nebo pohárků ve kterých budete dezert servírovat, dejte trochu propasírovaného ovoce a nechte v mrazáku ztuhnout asi 20 minut. Pak opatrně vlijte prochladlou smetanu a dejte do lednice.

Pro urychlení celé akce můžete vynechat ovoce na dně a nalít do skleniček hned smetanu.

Panna cotta není jako pudink, který tuhne rychle, bude potřeba alespoň 5 hodinový odpočinek, nejlépe ale přes noc. Nakonec polijte povrch ovocnou dření, ozdobte podle vašeho vkusu a podávejte. Kromě ovoce se tam dobře vyjímají i lístečky máty.

Jiná varianta je, že do mističek vlijete smetanu a dáte ztuhnout, druhý den krátce ponoříte do teplé vody, aby šla lépe vyklopit, přemístíte na talířek a polijete ovocem, rozehřátou čokoládou nebo karamelem.

Ať tak či onak, je to dobrota, můžete dělat malé porce jako sladkou tečku za nedělním nebo svátečním obědem nebo větší k odpolednímu mlsání. A co je v tomto období nejhlavnější, je zapotřebí minimum tepla!

Momentálně je zde bouřka a mírně prší. Bohužel vše se děje při stabilní již teplotě 34°.

BUON APPETITO!

Borůvkový koláč s meruňkami

Pokud máte odvahu zapnout troubu, můžete si připravit chutný, rychlý a silně ovocný moučník v kombinaci drobenka - borůvky - meruňky. Já odvahu našla dnes ráno a během necelé hodinky bylo vše připraveno a upečeno. Trochu odpočinku (poslední fáze v lednici), nakrájet na kostky a hosté už zvonili u dveří.

Vzhledem k tropickým teplotám byl koláč po rýžovém salátu a pěkném plátku vychlazeného melounu spolu se šumivým růžovým vínem vítanou sladkou tečkou nedělního oběda.

*******************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE:

1 hrnek hladké mouky

1 hrnek dětské krupičky

100 gr másla

100 gr cukru

4-5 lžic třtinového cukru

1 hrnek borůvek

5 větších meruněk

vanilka

kůra a šťáva z půlky citronu

špetka soli

***************************************************************************************************************************************

Nejdřív jsem si připravila meruňky. Nebyly už příliš šťavnaté, takže jsem je nedala jen tak za syrova, ale nakrájela na kousky a dala podusit za občasného míchání na pánvičku spolu se 3 lžícemi třtinového cukru, trochou citronové šťávy a asi dvěma lžícemi vody. Když po pár minutách hezky změkly, přendala jsem je na talíř aby vychladly (nesnadný to úkol vzhledem k teplotám) a mezitím si připravila drobenku.

Smíchala jsem mouku s krupičkou, špetkou soli, citronovou kůrou, vanilkou, rozsekala do všeho studené máslo a jala se drobit. Když bylo vše rozdrobené, přidala jsem cukr a promíchala. Tento postup je lepší, než smíchat všechno dohromady, protože máslo se obalí moukou a směs pak zůstane hezky sypká.

Dno a trochu i okraje čtvercové formy o straně 20 cm jsem vyložila pečícím papírem aby se koláč lépe vyndaval a nasypala 1/3 drobenky. Trochu jsem jí upěchovala a posypala borůvkami. Na ně druhou třetinu drobenky a vychladlé meruňky. Vše jsem zasypala poslední dávkou drobenky a dvěma lžícemi třtinového cukru. Dala jsem péct na horkovzduch při 180°zhruba 35 minut až povrch začal zlátnout. Potom koláč odpočíval asi 20 minut ve formě aby se trochu ustálil a pak jsem jej opatrně přemístila na mřížku. Nakonec putoval do lednice, protože k úplnému vychlazení - lépe řečeno ke zvlažení - by došlo možná dnes v noci a poté jsem vše nakrájela na malé kostky a dala na mísu. Koláč byl díky ovoci vláčný s křupavou krustou na povrchu a sotva jsem jej stačila vyfotit. Můžete použít i jiné druhy ovoce, kombinace borůvek a meruněk se osvědčila i barevně. DOBROU CHUŤ!

Svatební

Jaro je oblíbeným obdobím pro svatební obřady a i v naší rodině jsme se dočkali, v červnu se oženil starší syn a s budoucí manželkou se rozhodli, že si všechno zorganizují sami.

Dříve italské svatby probíhaly zhruba takto:

s přípravou se začínalo asi rok dopředu a kromě blízkého příbuzenstva, většinou početného včetně vzdálených sestřenic i bratranců které kolikrát novomanželé znali jen z vyprávění, se zvali i kamarádi , kamarádi kamarádů, jejich snoubenky, přítelkyně,kamarádky snoubenek, jejich děti, děti dětí atakdále až se seznam příbuzenstva podobal spíš pyramidovému schématu. Každý z pozvaných přivedl někoho a kdo na tom nejvíc prodělal byl ten, který platil svatbu. Nemluvě o složitých rošádách, vzpomenout si, kdo s kým se nesnáší aby nedošlo k prekérním situacím a celá veselka neskončila v pikantní rubrice místních novin.

Tohle všechno se týkalo hlavně obřadu v kostele, který následoval i několik dní po oficiálním upsání se na radnici. Tam se dostavili kromě svatebčanů jen svědci a nejbližší příbuzní, oblečeni naprosto normálně a celý obřad trval zhruba 20 minut, kdy oddávající úředník přečetl práva a povinnosti a dohlédl na to, aby byly podpisy čitelné a na správném místě. Prstýnky, první manželský polibek, fotka a jinak žádné velké štráchy.

Za pravou svatbu , pro úřady v podstatě bezvýznamnou, se považovala výše popsaná trachtace.

Výslužka, jak jí známe my, se nedává, ale připravují se tzv. bomboniere. I tady se projevila móda "udělej si sám" nebo méně poeticky krize. Dřívější bomboniery se kupovaly, mohly to být malé předměty z porcelánu, křišťálu nebo stříbra, ke kterým se připevňoval malý balíček většinou z krajky nebo šifónu ve kterém byly uzavřeny "confetti" (konfety) což jsou mandle obalené v cukru a lísteček se jmény snoubenců a datem svatby.

Nyní se preferují ručně dělané,někdy jsme dostali i malé skleničky s medem nebo ručně malované krabičky či háčkované dečky nebo kloboučky.

O bomboniere se postarala naše šikovná nevěsta, pracovala na nich asi od března, ale odměnou jí bylo, že nikdo nevěřil že to není práce profesionálů :-)

V sáčku z tuhého papíru byl drátěný košíček s malinkým kaktuskem...

Dnešní svatby jsou méně komplikované - pokud se vůbec konají. Buď se uspořádá všechno, včetně hezkého obřadu jen na radnici, nebo - náš případ - se úlohy kostela ujme restaurace!

Přiznávám, že do té doby jsem nic podobného netušila a myslela jsem si, že budeme mít takový lepší oběd.

Ve čtvrtek jsme tudíž zašli na radnici v místě bydliště snoubenců a bylo nás asi deset. Měli jsme štěstí na sympatickou paní, která kromě suchého úřednického povídání přidala i dojemný proslov, po kterém jsme všichni zamáčkli slzu, vzájemně si pogratulovali a po italsku se olíbali.

Poté jsme zašli do blízkého baru kde se podával aperitiv který přešel prakticky do oběda, zapili jsme italským sektem a vše bylo velmi sympatické a neformální.

Ale to hlavní mělo teprve přijít. V den svatebního oběda začaly přípravy brzy ráno, protože na desátou byl objednán fotograf. Ženich strávil noc u nás doma, nevěsta v jejich společném domově. Co se dělo tam, přesně nevím, ale určitě to byl ještě větší chaos než ten náš. Přišla k nám fotografka a museli jsme být již oblečení a připravení. Začalo se hýbat nábytkem a stavěla nás do všech možných póz. Já jsem se ve volných chvílích snažila něco vyfotit...

Pár minut po jedenácté jsme se vypravili do blízké restaurace na oběd. Je prostorná a s hezkým výhledem na okolní kopce. Nevěsta se dostavila o něco později ve svátečně vyzdobeném autě Volkswagen též známém coby Brouk se stahovací střechou. Já budoucí tchýně měla za úkol předat nevěstě svatební kytici a pak už jsme vpochodovali dovnitř za potlesku svatebčanů, personálu, ostatních hostů i troubení aut projíždějících po blízké silnici. V restauraci se nejdříve podával aperitiv a mezitím byli novomanželé odvedeni na další focení do místního termálního parku. Tyto hezké okamžiky bohužel vyfocené nemám, měla jsem co dělat, abych uhlídala kytku, synovce, manžela..atd. Ale fotky jsou, pan fotograf se tužil.

Když se vrátili (syn pravil, že se nebude fotit alespoň rok), byl uspořádán slavnostní obřad. Opravdu jako v kostele, květinová výzdoba nahradila oltář a projev pronesla nevěstina kamarádka, která se zabývá organizováním svateb a jiných oslav. Připravila vše perfektně, jen vyměnila listy s prohlášením manželů, takže syn ve zmatku prohlásil, že si bere nevěstu za manžela, ale přispělo to k obveselení obřadu a kdo by koukal na detaily, že. Znovu se vyměňovali prstýnky, polibky a podpisy manželů i svědků.

Potom se začalo nosit na stůl - předkrmy studené e teplé, rizoto, ravioli, několik druhů hlavních jídel, všechno z ryb. Jako zlatý hřeb oběda byla ryba zvaná ricciola (ríčola) která žije v mořských hlubinách, pečená na grilu a podávaná s grilovanou zeleninou. Její vstup, vlastně příjezd do prostředka sálu způsobil nadšené ovace, protože celkový vzhled byl velmi efektní.

Já, která ryby příliš nemusím, jsem snědla všechno což je důkazem, jak to bylo dobré! Delikátní, chuťově nepřeplácané a velmi kvalitní. Mohla jsem si sice objednat i něco jiného, ale už pohled na připravenou krmi mě lákal a dobře jsem udělala :-) Fotit nebylo vhodné, takže nechám pracovat vaší fantazii...

Zato po obědě, kdy jsme se přešli do vedlejší místnosti, tam se fotit dalo a bylo co...posuďte sami..

..i já jsem přispěla svou troškou do mlýna na žádost mé, v té době ještě budoucí snachy..

Cukroví bylo klasické linecké, zdobené cukrovými srdíčky, z téhož těsta pak podkovičky pro štěstí, část jsem posypala rozsekanými pistáciemi, pak sladké broskvičky plněné krémem i čokoládou, třené linecké zdobené čokoládovými knoflíky, banánky s pomerančovou marmeládou a pusinky - baci z oříškového těsta spojené též čokoládou.

Přišli další kamarádi, kolegové, známí a přátelé, připíjelo se šampaňským i sektem, nechybělo italské Prosecco ani ovocné šťávy pro děti..

Každý z přítomných dostal bombonieru a mohl si vzít domů pytlíček s konfetami. Všichni se pobavili v pohodě a míru jak to má být, nikdo se nepopral ani neopil!

Bývá zvykem odjet na svatební cestu hned po obřadu nebo pár dní po něm, ale oba novomanželé se rozhodli pro cestu na Sardínii do skvěle vypadajícího resortu a dali přednost konci srpna , kdy tam bude určitě větší klid na líbánky! Takže jak říkají v Itálii - Ať žijí novomanželé aneb Viva gli sposi!