Přání k vánocům

Příjemné prožití vánočních svátků a hodně zdraví, pohody a štěstí do nového roku 2018

vám všem přeje

Růžena

Ciocco-crock

Většina z vás má jistě napečeno, ale pokud by jste potřebovali nějaký rychlý recept mám pro vás jeden, který jsem našla na italském Pinterestu - zaujalo mě jméno, ciocco-crock (čte se čoko krok).

Cukroví jako takové se zde na Vánoce nepeče, když tak třeba jen jeden druh a většinou jako dárek, plné mísy cukroví neznají, pokud si chtějí dopřát, koupí si drobné sušenky nebo různé krémové kousky už hotové.

Na italských vánočních stolech trůní Panettone nebo Pandoro o kterých se zmiňuji v minulém článku.

Příprava dnešního mlsku je velice jednoduchá, žádné formičky nebudete potřebovat, vlastně se jedná jen o rozkrájenou placku :-) Chuť je ale velmi dobrá, udělala jsem podle originálu, jinak lze obměňovat a můžete využít i zbylé ořechy, oříšky, mandle, různé druhy čokolády apod.

*********************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE:

250 gr hladké mouky

1 rovná lžička prášku do pečiva

125 gr másla

1 vejce + 1 žloutek

špetka soli

110 gr třtinového cukru

100 gr hrozinek

70 gr hořké čokolády

******************************************************************************************************************************************

Hrozinky dejte namočit do vody nebo rumu, pokud chcete tuto pasáž urychlit, spařte je horkou vodou.

Čokoládu nasekejte nožem nebo v mixéru ale ne na moc drobné kousky. Rozložte na alobal, dobře zabalte a dejte do mrazáku alespoň na 15 minut, tím se docílí toho, že se při pečení nespálí.

Změklé máslo utřete s cukrem, vmíchejte jedno po druhém žloutek a vejce, pak mouku prosátou s práškem do pečiva a solí a nakonec vmíchejte hrozinky a čokoládu. Zpracujte rychle těsto a nechte odpočinout aspoň půl hodiny v lednici. Pak rozdělte na 2 části a na pečicím papíře vyválejte dvě tenké placky, asi 4 mm, v troubě trochu naskočí.

Lépe se vyvalují když těsto přikryjete papírem nebo potravinářskou folii i zvrchu a rozválíte, tvar nemusí být pravidelný. Peče se při 165°na horkovzduch asi 15 - 16 minut, až jsou mírně zlatavé.

Vyndat z trouby, nechat chvilinku stát a hned krájet ostrým nožem (osvědčil se mi pilkový) na čtverečky, obdélníčky nebo kosočtverce. Sundat i s papírem z plechu na mřížku a nechat vychladnout, pak pocukrovat.

Hned po upečení jsou křupavé, pak změknou, dobré jsou v každém případě a nepotřebují ani uležet!

V plechové krabici vydrží bez problémů do Vánoc pokud je někdo neobjeví dřív

Italské Vánoce

Na moje první italské vánoce jsem se velice těšila a o to větší bylo moje zklamání - byla jsem totiž přesvědčená že když máme tak skvělou vánoční atmosféru za totality, co se bude teprve dít v zemi s dlouhou křesťanskou tradicí! Viděla jsem pár let předtím vánoční přípravu v Bavorsku a byla jsem si jistá, že v Itálii bude ještě o hodně lepší, malebnější, prostě úžasná.

Překvapení bylo hned několik - na Štědrý den jsou obchody plné až do večera, pravděpodobně se většina dárků nakupuje právě až ten den. Tudíž žádné prázdné ulice už ve 4 odpoledne a všude ticho a klid..

I když typickou večeří je také ryba - kapra jsem samozřejmě nečekala -pro ty, kteří dodržují půst jak se sluší na "Vigilia di Natale" ( předvečer Vánoc), často se chodí do restaurace kde můžete dostat jak rybí menu tak běžné pokrmy, ale klidně i pizzu. Po večeři konečně náznak vánoc - půlnoční mše.

Po ní všichni domů a překvapení pod stromečkem najdou až druhý den.. Ale často se může stát že někdo známý přijde o týden dříve a přinese vám dárek.

Musím ale podotknout, že mluvím o Toskánsku - v jiných krajích, především v jižní Itálii se Štědrý den slaví sice trochu jinak než u nás, ale na večeři se připravují už od rána, sejde se celá rodina a pak se čeká na půlnoc,jak má podle tradice být a lidé si tam na ně hodně potrpí, Vánoce jsou procítěné.

Na severu, hlavně v oblasti Tyrolska jsou zvyky podobné českým.

Blázinec a davové vánoční šílenství je jediné všude naprosto stejné...

Čeho si opravdu užijeme je stromeček - ten se nezdobí až těsně před vánoci, ale už 8.prosince, kdy je svátek Panny Marie - Neposkvrněného početí (a taky máme volno!)

Ale ani ten se dříve v Itálii nezdobil, tento zvyk sem proniknul poměrně pozdě a ještě dnes není řečeno že ho musí všechny rodiny mít. Co nesmí určitě chybět, je "presepe" - Betlém. V tom je podstata oslavy vánoc a figurka Ježíška se do kolébky ukládá až o půlnoci 24.prosince.

Nejkrásnější betlémy se určitě nacházejí v Neapoli kde jsou nádherně vyřezané figurky vystavené na obdiv turistům i místním obyvatelům.

Hlavním svátkem je pro Italy 25.prosinec - opulentní oběd kdy nebudou chybět nejlepší krajské a rodinné speciality - typicky vánoční jídlo v Itálii neexistuje, taky díky rozmanitosti její kuchyně.

Probíhá to, co v našich krajích na Štědrý večer - až do pozdějšího odpoledne není na ulici ani živáčka...

Prvním chodem oběda bývá nějaká speciální "pasta" - těstoviny ať to jsou tortellini, ravioli, lasagne..

Po nich následuje pečeně, může to být drůbež nebo jateční maso, různé přílohy a na závěr typický italský vánoční moučník podobný naší bábovce - a ani tady nejsou Italové zajedno. Na severu se setkáme s "pandoro" ve tvaru vysoké bábovky bez otvoru uprostřed. Jeho jméno znamená "zlatý chléb" a původně byl jen z čistého těsta typu piškotového. Dnes se plní nejrůznějšími krémy a polevami.

V jižnější části Itálie se fandí "panettone" - opět tvarem připomíná bábovku, ale je nižší a bachratější, plněný rozinkami a kandovaným ovocem - tak přikazuje tradice. I tady ale zvítězila chuť po něčem zvláštním a tak jsou "panettoni" plněné vším možným, zato téměř vymizely ty s kandovaným ovocem, většina lidí totiž přiznávala že je vyplivnou :-)) Pravda je taková, že často bývalo ve větších kouscích a ne vždy měkké.

Jak pandoro tak panettone můžete koupit buď průmyslové výroby nebo od cukráře - cenový i chuťový rozdíl bývá znát. Také jsou oblíbeným dárkem a kolují z ruky do ruky takže se často stává že vámi zakoupený mls se po několikadenním putování vrátí zas domů - unaven ale zdráv...

Ani s Ježíškem se nesetkáte byť v jeho fiktivní podobě - dárky nosí Babbo Natale - Táta Vánoce. Je to obdoba Santa Klause ale Italové si ho poitalštili, respektive potoskánštili, protože "babbo" se tatínkovi říká hlavně v Toskánsku (jinak je to papá).

Tato postava neexistuje odjakživa. Dříve totiž dárky nosila ošklivá (ale hodná - pokud jste nezlobili) čarodějnice Befana. Obdoba našeho Mikuláše co se dárků týče - sladkosti pro hodné děti, uhlí pro zlobivé. Byly to jediné dárky které děti dostávaly a jen v tento den - Mikuláše ani jeho doprovod zde neznají, i když jeho svátek (san Nicola) se slaví 6.prosince.

Befana je zkomolenina řeckého slova "Epifania" které znamená zjevení, událost. Jedná se o starodávný křesťanský svátek který se slaví 12 dní po Vánocích - přesně 6.ledna den kdy byl Ježíšek ukázán třem králům.

Po pravdě řečeno, asi je to tak správně. Jak může Ježíšek nosit dárky 24.prosince řekněme v 6 večer když se ještě nenarodil? A vlastně ani dárky nemohl nosit on - miminko, ale nosili je lidé z okolí a až o půlnoci. Nejlepší dárky pak přinesli 3 králové 6.ledna ... Proč vypadá Befana spíš jako čarodějnice to se mi nepodařilo vypátrat.

A jakpak je to u nás doma? Po prvním šoku a jeho překonání (částečném) jsem se pevně rozhodla že Štědrý večer prostě bude!! Takže k večeři je smažená ryba, stromeček je sice ozdobený už od 8.12. ale z velké většiny českými ozdobami, dárky se pod něj dají na Štědrý večer..

A to nemluvím o kilech cukroví které poctivě rok co rok peču..obdarovávám příbuzné a známé, kolegy a kamarádky, pana doktora a sousedy a právě tento český zvyk je kvitován s velkým povděkem.

Existují sice typicky vánoční, sladké speciality, za všechny budu jmenovat torrone (turecký med), ricciarelli (mandlové jemné dortíčky - toskánská specialita), panforte (sladký koláček plný mandlí, kandovaného ovoce, medu - jeho vlastí je město Siena), marcipánové pochoutky ze Sicílie, ale pokud vím, kupují se už hotové.

Protože co si budeme povídat - ano, mají pravdu oni, svátek vánoční je až 25.prosince, dárky nosí 3 králové - ale tu atmosféru očekávání, vůně pečeného cukroví, pohádky celý den, večeři po setmění a chvíle kdy opravdu cítíte klid a mír v čase vánočním - to se žádným argumentem nahradit nedá...

Boloň (Bologna)

Boloň je hlavním městem stejnojmenné provincie i regionu Emilia - Romagna, žije v ní necelých 400 000 obyvatel, rozkládá se v jižní části Pádské nížiny v blízkosti Apeninského pohoří.

Je nazývána La Dotta (doktorská, protože je sídlem nejstarší evropské univerzity), la Grassa (tučná - díky své výtečné kuchyni, proslavené především specialitami jako lasagne, torlellini, mortadella, salsicce, ragú..), la Rossa (červená, rudá - zde jsou vysvětlení hned dvě, červené jsou střechy většiny boloňských domů anebo i pro politické cítění svých obyvatel - komunistická italská strana měla v Boloni a okolních městech hodně svých zastoupenců.

Srdcem města je Piazza Maggiore (Hlavní náměstí) , jedno z největších center v Itálii. Je proslavená hned několika monumenty, jako slavnou Neptunovou fontánou, jejíž fotku jsem si půjčila z internetu neboť byla momentálně v rekonstrukci...

..a starobylými paláci z 13. a 15. století..

Jednou z největší atrakcí města je impozantní Basilica di san Petronio (Bazilika svatého Petronia) na níž vás hned zvenku upoutá nedokončené průčelí. Její výstavba byla započata v roce 1390, ale protáhla se po několik století. Aby se bazilice zajistil dostatečný prostor, bylo zbouráno celkem 8 kostelů, několik věží a soukromých domů - nakonec šlo o nejdůležitější stavbu města. Chrám je dlouhý 132 metrů, široký 60 metrů a je pátým největším z celé Itálie. Je věnován patronu města svatému Petroniovi který byl jeho osmým biskupem v letech 431 až 450. V roce 1530 v ní proběhla korunovace císaře Karla V papežem Klementem XIII.

V této krásné bazilice se mi stala příhoda, podle mě i ostatních návštěvníků pokud ne přímo divná, tak přinejmenším zvláštní. Když jsme se trochu porozhlédli a pokochali oko i duši, začala jsem si fotit nejzajímavější objekty, tak jako dalších asi 100 turistů. První byla Petroniova kaple, vedle které trůnil stánek s upomínkovými předměty, jehož paní prodavačka mě upozornila že fotit se nesmí. Myslela jsem, že se to týká jen téhle kaple a poslušně jsem mobil dala do kapsy (stejně už jsem si vyfotila co jsem chtěla :-))

Pak jsem chodila chrámem, všude to cvakalo, nejsem maniak abych si dělala selfíčko před krucifixem, ale fotit bylo co. Pak začal najednou pobíhat kolem dokola velký, nepříjemný pán s tím, že fotit se nesmí, je to povoleno jen když si koupíte lístek. Který se "kupodivu" prodával ve stánku s upomínkami. Všichni koukali jak vyjevení, ptali se proč když to není nikde napsané? Prý je, hned u vchodu. Asi bylo, ale zvláštní je, že si toho nikdo nevšimnul. Já jsem měla nafoceno asi 30 fotek ( které tímto zaplatí Vatikán ), a sunula jsem si to k východu. Jenže pán se dostal do ráže,u cizinců nepochodil, jeho jediné cizí slovo které používal "ticket, ticket" nebylo bráno na vědomí. Buď jsem vypadala nejvíc italsky nebo nejvíc přitrouble, ale zasedl si na mě a začal hulákat na celý svatostánek, ať si jdu koupit lístek. Opravdu řval jak tur, asi dostával procenta za každý ten jeho "ticket".

Podle vzoru Japonečků apod. jsem začala mluvit cizí řečí, tedy česky. Nejdřív slušně : "Nerozumím!"

"Jo, jo, to známe!! Jen si pojďte k pokladně, hezky si zaplatíte!" Hrozilo, že budu platit za celý kostel. "Nerozumím, co chcete?" Trochu znejistěl, ale nevzdal to. "Jdeme, jdeme, už jsem vám říkal, že se fotit nesmí!" Brala jsem za kliku a za mnou se začala tvořit fronta nechápajících (a celou dobu hojně fotících ) turistů.

Dostala jsem na toho blbého náfuku vztek (byl to takový uhlazený seladon, ale měl špinavé boty a mastné vlasy) a zvýšila jsem můj český hlas :"Co tady řvete? Nevidíte, že jste v kostele??!" a pateticky jsem zdvihla oči k nebesům. Zaváhal, sice udělal pohrdlivé "pche" a určitě si myslel něco o chudých turistech z východu, ale pustil mě z pomyslných pařátů. Manžel už byl naštěstí venku a ničeho si nevšiml, takovou ostudu by nepřežil :-)

Nevím,za kolik byl famozní ticket, takto jablko sváru, abychom zůstali u tématu, myslím tak 2-3 eura, o to nešlo, ale ten přístup mě trochu rozladil. Musela jsem hrát svou roli české turistky až do konce,ale bývala bych moc ráda tomu náfukovi řekla, že například v Římě toho mají o hodně, ale opravdu o hodně víc, na nikom nechtějí žádný "ticket" a pokud se fotit nesmí, jako třeba v kostele svatého Klementina, kde jsme byli před 10 dny, je na každé lavici veliká cedule s nápisem No photo a v kostele hlídač který je o hodně, ale opravdu o hodně sympatičtější než on! Nicméně to nic nemění na faktu, že návštěva Baziliky byla skvělým zážitkem.

Mimo jiné, další stánek s upomínkovými předměty byl umístěn přímo v jedné kapli...asi jsou v Boloni opravdu komunisti!

V jedné z kapliček se nacházejí kopie výjevů z bible, jejichž originály od sochaře Jacopo della Quercia zdobí hlavní portál chrámu, od stvoření světa, vyhnání z ráje, narození Krista až po vraždění neviňátek...

V chrámu je celkem 22 kaplí, z nichž nejslavnější je Cappella Bolognini (Kaple Bolognini zvaná též Kaple 3 králů), bohatě zdobená freskami vytvořenými v rozmezí let 1410 až 1415. Znázorňují život Svatého Petronia, život 3 králů a levá, nejznámější je část věnována zobrazení Pekla a Ráje. Bohužel jsme se nedostali až k ní, byla ohrazená kvůli opravám.

Neméně slavné jsou Boloňké věže,které se nacházejí hned vedle náměstí a z jedné z nich, Torre dei Asinelli,která je přístupná veřejnosti můžete po vyšlápnutí všech 498 schodů obdivovat panoráma města.

Původně byla Bologna město věžaté, dnes se jich zachovalo jen pár, nejznámější jsou právě tyto dvě a myslím že při pohledu na ně téměř každého napadne podoba s neméně slavnými, bohužel již neexistujícími americkými dvojčaty...

Bologna je městem podloubí - kdybyste tam jeli, nechte klidně deštník doma! Prakticky by vám posloužil jen při přecházení z jednoho chodníku na druhý. Podloubí jsou všude, vedou celým městem a můžete si v klidu prohlížet obchody, kavárny, lidé posedávají u stolků i když venku řádí hromy blesky...

...a tím se dostáváme k další excelenci Boloně - jídlo!! Boloňa je bez přehánění gastronomický ráj. Vůbec celá oblast se vyznačuje dobrým jídlem i pitím - každý si ovšem bedlivě střeží, aby jejich specialitu snad nedělali o pár kilometrů dál! Takže parmskou šunku jedině z Parmy, tortellini z Boloně, zrovna tak jako mortadellu..

A mám pro vás jedno překvapení - tolik famozní a v celém světě připravované a oblíbené boloňské špagety...neexistují!! Když se totiž zeptáte pravého Boloňana, udiveně se na vás podívá :"Spaghetti??? Snad jste chtěli říct TAGLIATELLE ALLA BOLOGNESE!!" A věřte mi, není nic horšího pro italského labužníka než prznit jeho regionální kuchyni.

Tagliatelle jsou nudle asi 1 cm široké, absolutně ručně dělané pouze z vajec (čerstvých, "naturalmente"!) a mouky. Na každých 100 gr mouky 1 vejce a pak už jen vál a silné ruce. Vypracovat, vyválet, nechat oschnout, stočit volně do role a ručně krájet na stejnoměrné plátky. Rozvinout a nechat usušit.

Samozřejmě , dnes se koupí vše hotové, nebo se na přípravu tagliatelle používá strojek. Ale pořád je ještě v Boloni a okolí spousta hospodyněk které si tuto tradici nenechají vzít. Podávají se s boloňským ragú připraveným jak jinak než podle tradičního receptu.

To samé platí o plněných taštičkách "tortellini" - tenounká vrstva těsta (spíš nádech) a uvnitř náplň z mortadelly. Miniaturky, malinké prstýnky...i cena odpovídá - kolem 25 euro za kilogram.

Obchody s potravinami, které jsem viděla v Boloni, jsem neviděla už léta. Pár jsem jich vyfotila, ale jen to zvyšuje mojí skepsi a že na tom "my Toskánci" zas úplně špatně nejsme - ale třeba na maso musíte najít soukromého řezníka kterých ubývá s přibývajícími obchodními centry. Ale pomalu, pomaličku si lidé začínají všímat že kolikrát koupíte za méně peněz na první pohled hezké maso, které když vyndáte z balíčku a ořežete vyjde vám na kilo dráž než u řezníka. Tak jestli chcete, můžete závidět se mnou...

Velmi známým místem pro labužníky nebo prostě jen pro ty, kteří si chtějí něco dobrého zakousnout, je už léta letoucí tržnice, zvaná Mercato di Mezzo, kde najdete vše od velmi dobré kávy (dokonce i té bez kofeinu, kterou si dopřává můj manžel), čerstvých zákusků, křupavého pečiva a voňavých uzenin až po obrovská kola parmezánu, několikakilogramových mortadel či od stropu visících celých šunek.

Nebudu ani připomínat, že jsme se skvěle najedli v jedné zahradní restauraci, na fotografii vlevo nahoře jsou pravé boloňské tortellini zasypávány čerstvě nastrouhaným parmezánem, který vám obsluha přinese ve velké míse - a osobně nasype na talíř (a nepřestane dokud neřeknete dost, jako se to stalo mě, protože jsem fotila)!

Šlehačková bábovka

Dnešní recept na šlehačkovou bábovku je vlastně univerzální těsto které můžete obměňovat podle vlastní chuti a fantazie. Já jsem na zkoušku udělala jen základní verzi a byla jsem překvapená její chutí a jemností. Navíc příprava nezabere víc než čtvrt hodiny! Další výhodou je, že ať dáte máslo nebo olej, máte 100% tuk, kdežto šlehačka obsahuje jen 33% tuku.

Můžete udělat klasickou mramorovanou, když do části těsta přidáte trochu kakaa, nebo hrozinky či čokoládové pecky, kokos, strouhané jablko, ořechy, mandle, oříšky...kombinací je nespočet a fantazii se meze nekladou.

**********************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE:

3 vejce

180 gr cukru (v původním receptu bylo uvedeno 250gr, ale zdálo se mi to přehnané)

250 ml smetany ke šlehání

250 (270) gr hladké mouky

1 prášek do pečiva

špetka soli

strouhaná kůra z bio citronu (nebo pomeranče)

2 lžíce vaječného koňaku nebo rumu (nemusí být, ale rozhodně neuškodil, naopak!)

******************************************************************************************************************************************

Vejce šleháme s cukrem do pěny a pomalu přiléváme smetanu. Použila jsem ruční elektrický šlehač, ale šlehala jen pár minut, dokud se vše dobře nepromísilo. Mouku smícháme se solí a práškem do pečiva, přes sítko posypáváme po povrchu a vařečkou promícháváme odspoda nahoru. I mouky bylo v receptu o něco víc (300 gr), ale těsto se mi zdálo příliš husté, proto je uvedena dvojí váha, správnou hustotu odhadnete určitě sami. Vmícháme i jemně strouhanou kůru a vlijeme do vymazané a moukou nebo strouhankou vysypané formy na bábovku. Pečeme v mírně vyhřáté troubě na 170° asi půl hodiny - jako vždy podle trouby a velikosti formy.

Pokud chcete přidat např. rozinky, namočte je, osušte a smíchejte se lžící mouky, aby nepropadly ke dnu a nepřipálily se - to samé udělejte s čokoládovámi peckami nebo strouhanými ořechy apod. Pro jistotu dám na dno trochu čistého těsta, do zbytku vmíchám pochutiny a pak teprve vliju do formy. Většinou se podaří :-)

Vepřová panenka se zeleným pepřem a smetanou (Filetto di maiale al pepe verde e panna)

Vepřová panenka se zeleným pepřem a smetanou je jídlo které máte hotové za pár minut a chutná i těm, kdo milují omáčky. Ingrediencí pár, pokud se vám zdá panenka moc drahá dobře poslouží i vepřové plátky, stačí když budou měkké a vhodné pro rychlou úpravu - v tom případě by měly být spíš menší a nepříliš tenké.

Dále je zapotřebí použít zelený pepř v nálevu, je měkčí. Může být i černý i když se zeleným je pokrm jemnější a lépe se hodí ke kombinaci se smetanou.

******************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE pro 4 osoby:

600 gr vepřové panenky

3 polévkové lžíce zeleného pepře v nálevu

200 ml tekuté smetany (šlehačky) nebo smetany na vaření

3 lžíce másla (nebo olivového oleje)

3 polévkové lžíce brandy nebo koňaku

sůl

******************************************************************************************************************************************

Kuličky zeleného pepře vyjměte z nálevu, zhruba polovinu dejte na prkénko a trochu rozdrťte pomocí paličky na maso, zbytek nechte vcelku. Maso osolte a přitlačte na něj rozdrcený pepř. Dejte opéct na pánev s horkým máslem (olejem, pro ty kdo preferují lehčí verze - já dávám většinou od každého trochu) a opékáme asi 2 minuty na každé straně. Když je maso opečené, vyjměte jej a uložte na nahřátý talíř. Do pánve přilijte koňak nebo brandy - ne rum, je příliš aromatický - nechte povařit aby se odpařil alkohol (pozor na plamen!), dejte zbytek pepře, zalijte smetanou, vložte opečené maso, nechte krátce prohřát a hned podávejte. Jako příloha jsou vhodné opékané brambory nebo hranolky. Získáte velmi chutný a časově nenáročný pokrm. DOBROU CHUŤ!

Třená mramorovaná bábovka s pomerančem a kakaem

Pro další ze série bábovek jsem použila trochu jiný recept než obvykle (hrníčkový nebo kelímkový), ale klasické třené těsto. Zlákala mě i kombinace kakaa a pomeranče, která se mi osvědčila i v jiných receptech.

Nejdříve si vyndejte máslo z lednice aby mělo pokojovou teplotu, omyjte pomeranče, odvažte si potřebné množství mouky, Maizeny nebo bramborové moučky, kakaa a cukru abyste měli vše při ruce a jdeme na to!

**********************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE:

230 gr hladké nebo polohrubé mouky

40 gr Maizeny nebo bramborové moučky

120 gr másla

3 vejce

1 pomeranč nejlépe bio kvality

150 gr cukru

20 gr kakaa bez cukru

100 ml vlažného mléka

1 prášek do pečiva

špetka soli

******************************************************************************************************************************************

Změklé máslo třete s cukrem až vznikne měkký, hladký krém. Přidejte sůl a pak vejce, jedno po druhém. Každé dobře vmíchejte do směsi másla a cukru a pak teprve přidejte další. Pak pramínkem přilévejte vlažné mléko, dejte i nastrouhanou pomerančovou kůru a vše dobře promíchejte.

Mouku prosijte spolu s polovinou Maizeny (nebo bramborové moučky) a práškem do pečiva. Touto směsí posypávejte povrch máslového krému a pomocí vařečky promíchávejte odspoda nahoru.

Nyní si těsto rozdělte na dvě poloviny. Do jedné vmíchejte prosáté kakao a do druhé zbytek Maizeny.

Do vymazané a moukou nebo strouhankou vysypané formy dejte po obvodu několik lžic tmavého těsta, na něj světlé těsto, pak zas tmavé až vypotřebujete všechno. Dejte péct na 180°po dobu asi 35 - 40 minut. Po upečení nechte prochladnout, vyklopte na drátěnou mřížku a úplně vychladnutou bábovku pocukrujte moučkovým cukrem.