Během jedné z mých návštěv Prahy jsem se nechala zlákat na vyhlídkovou projížďku tramvají - a jako tramvají!
Mladší z vás je asi znají jen ze starších filmů, ale kdo se narodil v padesátých letech a dříve, jistě pamatuje pražské dřevěné, červené, drkotající tramvaje, jejichž dveře byly, alespoň ve vlečňáku, věčně otevřené a v dopravních špičkách ověšené na venkovních držadlech hrozny cestujících. Jejich výhodou bylo i to, že se dalo nastupovat i vystupovat během jízdy, neboť tramvajka hrčela a chrčela a zvlášť do kopce a v zatáčkách mívala krátký dech. Dnes se stala pro turisty romantickou a pro dříve narozené Pražany nostalgickou atrakcí.
Vyjeli jsme od Stromovky, kde je konečná, směrem na Pražský hrad. Lístek nám prodal a proštípl pravý průvodčí, s brašnou a kleštičkami. Pak jsme za zvukového doprovodu skřípání a hrkání vyrazili. Cestu zpestřila skupina francouzských turistů, kteří nastoupili v domnění, že jde o normální linku. Když přišel průvodčí a domáhal se peněz za lístek, nastrčili mu k označení ten, který se prodává v trafice. Pak se za pomoci ostatních cestujících dohodli na správném postupu a rachotilo se vesele dál.
Až teď si uvědomuji. jak výrobci těchto tramvají mysleli na všechno a dá se říct, že v mnohém předběhli dobu. Podlaha je ze dřeva tak jako celá tramvaj a jsou v ní drážky, takže při dešti nebo sněhu se mokro nedrží na povrchu a neriskuje se, jako v těch dnešních, že při náhlém zabrzdění ladně zabruslíte až k řidiči a zastavíte se o přední sklo. Nahoře jsou malá obdélníková okénka, která se v létě otvírala - klimatizace, která neškodila ovzduší, ani jste z ní nedostali bolení krku či zad.
Přední vůz se v zime většinou zavíral a aby drahocenné přírodní teplo (dané počtem cestujících, protože se netopilo) neunikalo, na dveřích které vedly na plošinku byly dva otvory se zašupovacími dvířky - jeden pro ústa, abyste se mohli s průvodčím domluvit a druhý na ruku, kterou se mu podávaly peníze. Mezi úchytkami viselo lanko, za které průvodčí zatahal, zacinkalo se a řidič věděl, že jsou všichni na svých místech, mají zaplaceno a můžeme vyrazit. Pamatuji se, že byla k dispozici nádoba se sypáním, kdyby se tramvaj ve sněhu někde zadrhla - průvodčí pak pohotově zakročil. Na rozdíl od dnešních moderních dopravních prostředků, on byl připraven!
Jízda touto tramvají nás prostě vhodila do našich dětských let..Vystoupili jsme u Hradu a pokračovali dál pěšky, ale to už je jiný příběh a jiné dojmy...
