Opakovaný název v nadpisu není překlep - je to jen výsledek mého pátrání po správném receptu na žloutkové věnečky, tak jak mají být a chutnat. Žádná obrovská kola plněná krémem s příchutí chemie a politá lepkavou, příšerně sladkou hmotou. Bohudík (i když někdy si říkám bohužel) si jejich originální chuť ještě pamatuji z poctivých cukráren. Nechci oplakávat dny temna, ale i kdyby nic jiného, české cukrárny byly prostě "top".
Připravovala se z čerstvých surovin i složitější těsta jako odpalované, plundrové nebo listové. Zrovna tak krémy nebo polevy, žádné pytlíky s již ochuceným práškem do kterého se v lepším případě přidá mléko. Existují i výborné cukrárny, myslím že spíš v menších městech. Já soudím podle Prahy a konkrétně v jejím centru kromě všudy přítomného trdelníku a štrůdlu najdete hlavně krémové dorty a na pro mě tak drahé laskominy příliš často nenarazím, a když už, je to spíš srážka. Ale abych zbytečně neodbočovala.
Receptů na věnečky je bezpočet, s máslem, tukem, olejem... S moukou hladkou, polohrubou, hrubou...Vejce vážená se skořápkou i bez...S vodou nebo s mlékem..Někdo peče 20 minut, jiný aspoň půl hodiny...Někdo přidá méně vajec a trochu prášku do pečiva... Péct na horkovzduch nebo bez? Toť otázka hodná Hamleta..
Věnečků v nadpisu by mohlo být klidně dvacet...Chodila jsem kolem nich (receptů) strašně dlouho. Kdysi dávno jsem v prvotním nadšení předvedla Italům jak si u nás hezky mlsáme. Z odpalovaného těsta jsem poprvé vytvořila úhledné věnečky, plněné pudinkovým krémem. Opakovalo se pro velký úspěch, ale podruhé se vedlo hůř, jednak z těsta byla cítit vejce, zřejmě byla starší nebo se těsto dobře nepropeklo a pak jsem měla chytrý nápad ulehčit si práci a naplnila je hotovou šlehačkou. Ta se nejdřív tvářila jako nejnadýchanější šlehačka všech dob, aby asi po půlhodině neslavně splaskla,podobně jako moje cukrářské sebevědomí. Pak jsem věnečky jedla jen u odborníků a dělat je doma mě ani nenapadlo.
Když se časy a hlavně věnečky změnily, nastal čas jednat. Spolu s mladším synem jsem při návštěvě Prahy objevila jednu bezva cukrárnu v Dejvicích, kde se vyráběly nejen věnečky, ale i trubičky s pařížskou šlehačkou, rakvičky, laskonky a jiné radosti. Paní prodavačka a zároveň majitelka byla zhruba mého věku (čili pamětnice) a říkala, že se úmyslně zaměřili na dřívější sortiment.
Synkovi se nejvíc zamlouvaly právě věnečky a maminka slíbila, že upeče. Jak na zavolanou se na jednom z mých oblíbených blogů Babčiny recepty objevil zajímavý recept na sádlové věnečky a jala jsem se je vyzkoušet. Jelikož ale italské sádlo může být odlišné od toho českého, postupovala jsem opatrně a dala ho napůl s máslem. Na krém jsem zas objevila jeden z rikoty a pudinku na youtube od Marie Pačesové a aby byl obraz dokonalý, umíchala jsem i rumovou polevu. Od té doby jsem je pekla už 3x a brzy budou další reprízy!
A nyní můj konečně nalezený a osvědčený postup:
****************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
Odpalované těsto:
250 ml vody
100 gr sádla nebo 50 gr sádla a 50 gr másla
200 gr prosáté mouky (dala jsem trochu polohrubé a trochu hladké)
větší špetka soli
5 vajec
Krém:
pudink uvařený z necelého půllitru mléka
250 gr rikoty nebo ne příliš mokrého tvarohu
cukr podle chuti
vanilka, eventuálně trochu rumu nebo vaječného koňaku
Poleva:
100 gr moučkového cukru
lžička rumu nebo rumová tresť
***************************************************************************************************************************************
Vodu s tukem a solí dáme vařit a když pěkně bublá, odstavíme na chvíli ze sporáku a vsypeme najednou všechnu mouku. Energicky mícháme až se vše spojí a dáme zpět na sporák, kde za stálého míchání "odpalujeme" asi 3 minuty až se utvoří koule a těsto se nechytá stěn hrnce ani vařečky. Mě se osvědčil vyšší nerez hrnec se silným dnem. Těsto přendáme do mísy a aby dříve prochladlo, trochu jej vařečkou rozprostřeme. Když je vlažné, přijdou na řadu vejce pokojové teploty. Jedno po druhém vmícháme - přidáme další až když je předchozí dobře zapracované. Někdo je nejdřív mírně rozšlehá vidičkou aby se spojila a pak po troškách přilévá.
Zapneme troubu na 200°bez horkovzduchu.
Těsto vpravíme do sáčku opatřené širší ozdobnou špičkou a hned použijeme. Pro zjednodušení dávám sáček do vyšší sklenice, ohrnu jeho okraje a vmanévruji těsto dovnitř pomocí lžíce. Pak jej vyndám, stlačím těsto dolů a nahoře dobře zakroutim.
Plech vyložíme pečicím papírem a děláme kroužky o průměru asi 6-7 cm, trochu od sebe, protože nabydou. Dělala jsem 2 vrstvy aby se pak věnečky lépe rozkrojily. Šlo to i od oka, ale pokud chcete být přesní, vyznačte si buď na vymazaný plech bez papíru kolečka pomocí formičky omočené v mouce, nebo jí obkreslete na pečicí papír, který pak dáte tím kresleným dolů. Jak vidíte, díky pátrání po internetu jsem okoukla i pár triků!
Uvedené množství je na zhruba 35 věnečků a vystačí na 2 větší plechy. Jelikož se má péct bez horkovzduchu (jinak hrozí že místo věnečků budete mít placičky), musí se dělat každý plech zvlášť.
Nechte péct asi 8 minut na 200°, pak stáhněte na 180°a dopékejte dalších zhruba 20 - 25 minut do světlého odstínu. Záleží na troubě, mě to vyšlo takhle :-)
Potom si jeden věneček rozřízněte a zkuste, jestli není uvnitř vlhký, musí být dutý a suchý, jinak přidejte nějakou minutu navíc. Věnečky musíte rozkrojit ještě teplé, aby z nich unikla pára, studené se pak lámou.
Krém je lepší připravit předem. Uvařila jsem pudink kam jsem dala o něco méně mléka, nechala prochladnout a pak jsem našlehala rikotu ( nebo ne moc mokrý tvaroh) s cukrem a přidávala po částech pudink. Na polevu jsem použila asi 100 gr moučkového cukru a zhruba lžičku rumu a trpělivě třela do zhoustnutí. Opět děláno od oka, takže eventuálně přidejte trochu cukru nebo rumu.
Nejdřív jsem potřela vršky věnečků polevou, pak naplnila spodky krémem - i tady dejte dvě vrstvy - a nakonec přiklopila vrškem.
Místo polevy, která se někomu může zdát moc sladká, stačí jen pocukrovat moučkovým cukrem s vanilkou.
Na druhý pokus jsem je zkusila upéct podle jiného receptu, kde bylo na těsto použito mléko místo vody.
Ještě že jsem se naučila být při premiérách opatrná a dala napůl s vodou, jinak bych je myslím spálila.
Je pravda, že věnečky mají pak výraznější rýhování, ale když na povrchu zhnědly, uvnitř nebyly úplně propečené. Vypla jsem troubu a nechala dosušit, ale musela jsem hlídat. Nakonec vypadaly dobře, jak je snad na fotce vidět.
Taky krém jsem udělala trochu jinak - utřela jsem žloutek se 4 plnými lžícemi cukru, přidala 250 gr rikoty a po částech 250 gr mascarpone, podle chuti rum. Byl moc dobrý a na přípravu rychlejší. Ricotta jej trochu odlehčí, ale zůstane jemná, smetanová chuť.
Celkově jsem byla s recepty moc spokojená, strávnící taktéž a příště se chystám na banánky. DOBROU CHUŤ!
Věnečky vypadají moc hezky, já mám recept od sestry, která dělá spíš takové stříkané buchtičky, ale moc dobré. Ten recept na koláče pošlu ještě dnes.
OdpovědětVymazatAhoj Růženko, věnečky jsou parádní!!!! Krásně se Ti povedly.
OdpovědětVymazatHned bych si dal....
OdpovědětVymazat[1]: Libuško, dík za recept!🤗Ty buchtičky budou asi to, čemu tady říkají bigne', jsou plněné krémem a navrchu troška polevy. Moc dobré, jsou zde velice populární. Zdravím!🤗
OdpovědětVymazat[3]: Ráda bych nabídla
OdpovědětVymazat[2]: Díky Alenko! Měla jsem po tolika letech z odpalovaného těsta strach, ale není to zas tak složité jak vypadá
OdpovědětVymazat[6]: ... bohužel nezbylo!
OdpovědětVymazatMoje dcera se do nich jednou pustila, bylo jí asi 14roků a udělala něco tak vynikajícího, že ještě dnes se oblizuji.
OdpovědětVymazatPro mne to byla sice satisfakce, že ve svém věku neumím, ale přežila jsem ve zdraví
Pak jsem jako dárek dostala poukaz do školy vaření a pečení Ola Kala na téma :
Věnečky, větrníky a laskonky.
Bylo to nesmírně pracné, dělalo se s glazovaným povrchem, ale mělo to totožnou chuť jako před 40lety.
Bojím se, že jsem se pro taková kouzla nenarodila, ovšem ty tvé vypadají luxusně, jsi kočka šikovná
Tak to je paráda, hned bych se nechala pozvat Kdysi dávno jsem věnečky z odpalovaného těsta také zkoušela, ale dopadlo to asi takhle: Za stálého míchání lijeme do záchodové mísy I když v tomto případě to tam šlo i bez míchání Nebylo mi dáno, věnečky musím kupovat
OdpovědětVymazatZákusky z odpalovaného těsta jsou výborné, ať jsou to věnečky, banánky nebo větrníky. Moje zkušenost je, jako ta tvá. Zkoušet a zkoušet. Na tvých věnečcích je vidět, že trpělivost se vyplácí.
OdpovědětVymazat🌞 🌻 🙋 Krásný víkend.
[8]: Díky Trochu jsem se jich bála, ale když se povedly na druhý i třetí pokus, považuji to za úspěšnou praxi
OdpovědětVymazat[9]: Já si dala mezi prvními a těmito pokusy pauzu skoro 30 let...
OdpovědětVymazat[10]: Díky! Už se chystám na další várku, hlavně aby mě nezaskočilo moc velké horko
OdpovědětVymazatRůži,zdravím Četla jsem poctivě celé povídání i recept a tím nezdarem se šlehačkou jsem si vzpomněla taky na něco Moje teta mi vyprávěla,jak se jí krásně povedly trubičky a jak měla radost i z ušlehaného cukru a naplnění trubiček...jaké bylo její překvapení ráno,když sníh z trubiček zmizel a zůstala jen lesklá cestička Tvé věnečky jsou parádní a kdyby to šlo,tak ti z fotky jeden ochutnám Dodala jsi mi odvahu,je taky vyzkoušet,tak jsem zvědavá,jestli se do nich pustím Měj se hezky
OdpovědětVymazatVěnečky, to je moje! Jednou jsem je udělala a polovičák mi řekl, že jsou úplně jako od jeho babičky .
OdpovědětVymazatTy tvoje vypadají báječně!
[14]: Určitě zkus!! Děláš takové parádní dobroty že nějaké věnečky tě určitě nezaskočí 😂 Se sněhem se musí opravdu opatrně, nesmí se ušlehat ani málo ani moc...právě jsem obdržela recept na kremrole s vařeným bílkovým sněhem, myslím že je to ten pravý 😋
OdpovědětVymazat[15]:Díky Jani! Pokud byly ty tvoje úplně jak od babičky, tak to je pocta nejvyšší! 😍 Hlavně to "úplně" tam hraje velkou roli - většinou totiž říkají "skoro jako od babičky"😂😂
OdpovědětVymazatNice Post. you can check my blog Right News. Which describes a brief on this topic
OdpovědětVymazat