Kdybych to byl býval věděl...

Jak současná situace probíhá, víme dnes všichni - žádné courání jen tak venku, maximálně může jít do práce kdo ještě chodí, do lékárny, nebo nakoupit a jen po jednom. Už ani k lékaři se nesmí, můžeme zavolat a on posoudí zda nás navštívit doma, nebo máme rovnou zavolat sanitku. V neděli jsme šli s manželem nabít jeho telefon, já nabíjím přes internet, ale byl to důvod jak se projít, protože trafiky jsou zatím otevřené. A hned jsme natrefili na policejní hlídku, která se v ten moment dost náruživě hádala se dvěma chlapci, podle vzhledu cizinců, nejspíš z jižní Ameriky. Chtěli jsme projít kolem, ale jak byli v ráži, zastavili i nás a prý kam jdeme. Řekli jsme pravdu a hned, že na to stačí jeden a vy paní se vraťte domů. Byli jsme asi půl km od domu, počkala jsem za rohem na manžela a klusali zpět. I když ven se z uvedených důvodů jít smí, měla by se vycházka omezit jen na nezbytně dlouhou dobu.

Je velkou výhodou vlastnit psa, protože jedním z mála důvodů, jak se dostat beztrestně ven, je právě venčení psího miláčka.Málokdy jsem viděla tolik pejsků pobíhat venku se svými lidskými přáteli a nabízí se i pronájem:-)

1 PROCHÁZKA 10 EURO - 3 PROCHÁZKY 20 EURO

Mluví se o válce, ale na bojišti s neznámým nepřítelem se utkávají hlavně lékaři a zdravotnický personál. Svou velkou zásluhu mají i ti, co se starají o naše zásobování a ochranu, jako provozovatelé a prodavačky v obchodech s potravinami a marketech a policejní a požárnické útvary.

My ostatní zachraňujeme národ sezením na gauči !!

Ještě před týdnem se v Evropě mluvilo o tom, jak Itálie nezvládla situaci, reagovala pozdě a nezodpovědně.

A jeden italský politik kritikům předvídavě odpověděl ať si z toho vezmou raději příklad, že pokud se všude neudělají drastická opatření, budou za dva týdny tam, kde je dnes Itálie.

Teď už se nikdo nesměje ani nekritizuje, naopak, doporučuje se "italský systém" i v ostatních zemích.

Všichni si uvědomili, že se nejedná o obyčejnou chřipku, ale neznámý virus, proti kterému nemáme léky a nejsme imunní a nevíme, jakým směrem se může ubírat a na jak dlouho.

Malinko mě těší a zároveň hodně rmoutí, když vidím že se to samé srocování, cestování a neposlouchání expertů, tolik kritizované v Itálii děje všude.

Dnes při poslouchání zpráv z ciziny prožíváme situaci ze začátku měsíce, kdy ještě nikoho nenapadlo, že epidemie, vlastně už pandemie, bude mít tak dramatický průběh. Naopak, ostatní státy měly dost času na to, aby se připravily zodpovědně, ale bohužel se z italské situace nepoučily.

Italové alespoň reagují optimisticky a probudila se v nich dokonce národní hrdost. Každý večer kolem 18 hodiny se převážně ve větších městech konají improvizované koncerty na balkónech. Kdo zpívá, kdo hraje na nějaký nástroj...následující video je pořízené ve městě Bari (Puglia)

Objevily se italské vlajky, ručně vyrobené plakáty s namalovanou duhou a nápisem "Zas bude dobře" nebo "Zvládneme to". V poledne se tleská na počest hrdinských lékařů a zdravotníků, civilní ochraně a všem, kteří se snaží zvládnout dramatickou situaci opravdu ze všech sil a několik jich už bohužel zemřelo.

Moje naprosto sobecká starost je , že se mi momentální nicnedělání začíná líbit a brzy se pravděpodobně nevejdu do žádného oblečku. Další "výhodou" je, že při vzácných vycházkách si musí každý udržovat odstup alespoň jednoho metru, raději i víc a pak chodí hodně lidí s rouškou takže se nemusíte malovat, česat a vůbec starat se o to, jak vypadáte, což povede k celkovému zanedbání.

Já navíc nosím brýle, které když si nasadím roušku se po chvíli zamlží a musím si vybrat, jestli chci dýchat nebo vidět.

Dnes odpoledne oznámil region Lombardia (kde počet pacientů na JIP dosáhl tisícovky), že podle mobilů chodí 40% lidí ven a budou zpřísněny kontroly. Jít ven bez mobilu už asi stejně nikdo nedokáže.

Pořádají se proto výlety tohoto typu...

PROGRAM NA ZÍTŘEK - prohlídka obývacího pokoje s průvodcem.

Odjezd v 7.30 z koupelny

Příjezd do kuchyně,kde bude podávána chutná snídaně

Po snídani bude následovat prohlídka pokojů

Ve 13 hodin oběd v kuchyni

Během odpoledne navštívíme obývací pokoj s ochutnávkou čaje nebo kávy a sladkého pohoštění

Návrat večer.

Po vyhlášení karantény jsme si všichni říkali, jak toho využijeme k tomu, abychom konečně udělali to, na co se léta chystáme a pořád nemáme čas. I já jsem měla různá předsevzetí, ale bylo jich tolik, že jsem si nedokázala vybrat a raději sedla k počítači.

Přeji vám hodně trpělivosti a hlavně hodně, hodně zdraví !!

Já zůstanu doma (Io resto a casa)

Zhruba před dvěma týdny dorazil do Itálie nikým nezvaný koronavirus a začal naprosto neplánovaně pustošit severni Itálii. Epidemie se rozběhla nevídaným tempem, začalo se mluvit o kalamitě, nakupovat zásoby, jiní se utěšovali tím, že ostatní regiony postiženy nejsou a protože byla v místech ohniska vyhlášena přísná karanténa, zůstane vše pod kontrolou. Po prvním týdnu se situace opravdu uklidnila a vše se vrátilo do normálních kolejí.

Lidé z nakažených oblastí měli zákaz odjíždět na jiná místa podle čínského vzoru, kde se situace díky těmto opatřením začala mírně zlepšovat.

Jenže Italové nejsou Číňani, kteří jsou jednak navyklí na určitý režim a pak jim v případě porušení hrozilo až pět let vězení. Pro Italy je vydání jakéhokoliv zákazu nebo příkazu důvodem k tomu, aby dostali osypky a začali hned přemýšlet, jak zákon obejít. A to i v případě, že jde o jejich dobro.

První uzavřené obce byly malé a bylo lehké je uhlídat, když se virus začal šířit dál, situace se zkomplikovala.

Například na město Bergamo dopadl jako bomba a během jednoho, dvou dnů tam bylo tolik nakažených jako před 14 dny v celé Itálii. Vláda vydala opatření typu že si máme často mýt ruce, vyhýbat se místům kde je příliš lidí, nelíbat se, neobjímat, ani si nepodávat ruce, udržovat mezi sebou odstup alespoň jednoho metru a kdo chtěl jet mimo svou oblast,stačilo napsat prohlášení, že jede za prací a nebo na lékařskou prohlídku či navštívit staré rodiče a že nemá žádné zdravotní problémy, které by poukazovaly na koronavirus. Školy všech stupňů byly zavřené, nejdříve na 2 týdny, pak se prodloužilo až do 3.dubna.

Sportovní události a televizní programy probíhali bez diváků, ale už se ozývaly hlasy, jestli by nebylo lepší zavřít všechno.

Sever mezitím zoufale volal o pomoc, protože začala chybět místa v nemocnicích, především na jednotkách intenzívní péče.

Žádali o uzavření celé Itálie, protože při neustálém přemísťování se virus rychle šířil, ale nebylo jim vyhověno.

Chyběly například i roušky, ale když o ně požádali některé evropské země, odpověď byla rychlá a stručná - nedáme vám nic, potřebujeme je pro vlastní lidi i když jinde zatím žádná velká epidemie nepropukla.

V té době se mnohým Evropanům zdálo, že jsou imunní, například Francouzi, s elegancí a šarmem jim vlastním, dali do oběhu video s názvem Pizza Koronavirus, kde kašlající pizzaiolo na upečenou pizzu vyplivne zelený hlen. Po protestech z italské strany se sice omluvili a stáhli video, ale po dobu jeho trvání na netu to pro ně musela být opravdu velká legrace. A ejhle, dnes tam mají přes dva tisíce nakažených - že by si nakonec tu vábně vyhlížející pizzu někdo dal??

Byly zavřené hranice nejen pro Italy, ale i pro jejich výrobky a dokonce se požadovalo, aby kola Parmezánu byla opatřena certifikátem, že jsou vydesinfikovaná a viru prostá.

Od hranic vrátily kamióny se stromky a květinami, protože mohly šířit nákazu.

Řada absurdních opatření ke kterým se evropská unie nikterak nevyjádřila a teprve když zjistili, že jim taky začíná téct do bot, začali mluvit o solidaritě a prohlašovat že "jsme všichni Italové".

A kdo nakonec Italům pomůže? Číňani! Už dorazila první zásilka s respirátory a zdravotnickým materiálem, který jim zbyl když se epidemii podařilo zkrotit a brzy dorazí další.

Korunu všemu nasadili Italové minulý víkend. Vláda se konečně nechala přesvědčit a vydala nařízení, že bude v karanténě celá Lombardie. Zpráva se ale roznesla už v sobotu večer a milánské nádraží bylo vzato ztečí jako za války. Stovky lidí, většinou původem z jižní Itálie, kteří v severní Itálii pracují nebo studují, se vrhli do posledního vlaku jedoucího do Salerna. Podařilo se je zastavit někde pod Římem, kde je zkontrolovali (změřili teplotu) a asi s pětihodinovým zpožděním poslali dál.

Na jihu do té doby nákaza prakticky neexistovala, uvidíme za dva týdny jak bude dál.

V neděli bylo krásné počasí a Italové vyrazili k moři, ti ze severu převážně na toskánské pobřeží a na ostrov Elba, kde má hodně z nich letní byty a kde jak se zdá,hodlají nějaký čas zůstat. Restaurace prý praskaly ve švech a podle záběrů z televize nebylo rozhodně dodržováno žádné opatření o vyhýbání se přelidněným místům, natož o družení se. Italové jsou velice komunikativní národ, hodně mluví, děti místo mluvení řvou a strašně rádi se všichni objímají nebo dotýkají s kýmkoliv se dají do řeči. Sympatické, pokud jsou všichni zdraví.

Na horách, v místě které je asi 50 km od nás, byla podobná situace u lyžařských vleků.

Bacily musely být snad viditelné i pouhým okem a představovala jsem si, jak si to hromadně hasí k nám dolů do údolí.

Díky tomu se liknavá italská vláda rozhodla k přísnějšímu opatření a pomohlo i rozhodnutí velkých obchodních řetězců a některých soukromých obchodů zavřít sami od sebe, aby uchránili zdraví svých pracovníků a klientů. Razí se heslo "já zůstanu doma" a jsme tak trochu jako v domácím vězení, i když za určitých podmínek se ven jít dá. Musíte sebou ale mít certifikát, vlastnoručně podepsaný s prohlášením, kam jdete a proč a jsou povoleny tři důvody : ze zdravotních důvodů, t.j. k lékaři nebo do lékárny,do práce, na nákup (ale v autě nesmí jet víc jak dvě osoby), nebo z nutnosti. Tam se názory trochu rozcházejí, co je nutnost. Například můžete venčit psa, pokud možno rychle a v odstupu od ostatních. Jít na návštěvu nutnost není, ani jít si zaběhat. To se sice smí, ale nemělo by se. Procházet jen tak se nesmíte, leda by vám někdo půjčil psa.

Nesmíme nikam odjet, dokonce ani opustit město nebo obec. Nesmíme zkrátka obcovat, množit se a pokud možno neumírat, protože pohřby se nekonají, tedy církevní obřad na který si Italové potrpí.

Kdo vás zastaví (policie, městská nebo státní) má právo si to, co říkáte, zkontrolovat, zavolat např. vašemu doktorovi nebo do práce (nebo se zeptat psa, jestli se mu opravdu chtělo čůrat právě teď).

Zatímco píšu, už je zas všechno jinak - prý na procházku můžete, ale neměli byste - pak si vyberte!

Takže kontroly jsou víceméně na nic - stačí říct že se jdete projít a nemít kolem sebe nikoho v okruhu 1 metru!

Jsou otevřené markety (ale jen pro nákup jídla, žádný shopping!) a obchody s potravinami, kam se vstupuje jen po pár lidech a čeká se zatím venku, dva ven a dva dovnitř. Čekání se ale vyplatí, protože uvnitř se pak nakupuje jedna radost, máte skoro celý obchod pro sebe!

V lékárnách, na poště, nebo v bance je systém podobný.Továrny fungují, pokud mají co vyrábět a podmínky dovolují předepsaný rozestup. Někde se dělníci začínají bouřit, protože ne každý podnikatel to dodržuje.

Kanceláře pracovat mohou, ale většinou za zavřenými dveřmi, nebo ještě lépe z domova.

Zavřená jsou estetická centra a kadeřnictví, restaurace, bary, diskotéky a muzea.

Ale parfumérie, čistírny, mechanici, elektrikáři, obchody s elektronikou, s potřebami pro zvířata a zahradnictví, občerstvení na dálnici, to všechno je otevřené, i když se musí dodržovat předpisy.

Je to typické italské opatření - nejdřív velký humbuk, budou kontroly, pokuty, nikomu se nebude slevovat a pak úlevy, úpravy, vyjímky.. všechno napůl.

Připadám si jako za mlada - vrací se mi na mysl hesla "rozestupy udržovat, rozestupy udržovat!", nebo "Občané, rozejděte se!" I fronta venku před marketem je milou vzpomínkou, když se čekalo až někdo pustí z ruky košík. Taky si říkám, jak jsme přežili různé krize jako rok 68, nebo uhelné prázdniny. I v té době byly obchody pleněny, bylo jich málo a uvnitř zboží ještě méně. Fronty nekonečné, přitom do práce chodili téměř všichni a ještě se často vařily teplé večeře a hotová jídla se pokud vím neprodávala..

Uvidíme časem, jestli jsou dosavadní opatření dostačující. Někdo říká, že ne,mělo by se zavřít všechno. Zatím to máme do 25.března, kdy ale nebude určitě vyhráno, jen se doufá ve zmírnění nákazy. Když se podíváme na čísla, nezdá se téměř 13 000 nakažených při 60 milionech obyvatelstva taková hrůza. Problém je ale rychlost, s jakou se virus šíří a jeho silná koncentrace v postižených oblastech a také počet mrtvých, už přes tisíc.I když zde je nutné mít na vědomí, že italská populace je nejstarší v Evropě a většina pacientů měla kromě vysokého věku i jiné, leckdy vážné zdravotní problémy.

Jednu dobrou zprávu pro vás ale přece jen mám. V Africe už nejsou války, hladomor, tyranie ani mučení!

Od konce února se zde nevylodila ani jedna loď. Poslední Ong , která hledala bezpečný přístav (hádejte kde), ještě na širém moři varovala Itálii, aby se neschovávala za koronavirus a pomohla strádajícím. Bylo jim jako vždy vyhověno a vylodili se na Sicílii, kde byli umístěni do karantény. Od té doby je v Africe všem dobře, dokonce tak, že s námi přestala komunikovat a Tunisko a Maroko uzavřeli hranice.

Zajímalo by mě, kolik států by bylo ochotných přijmout byť jen pár Italů (třeba rodiny s malými dětmi) z humanitárních důvodů, i kdyby byli ochotni podstoupit karanténu a veškeré prohlídky.

Italský lid je od přírody optimista a věří, že to zvládnou a věřím tomu i já. Dojímají plakáty kreslené dětmi a vyvěšené na balkonech, kde je napsáno "Andrá tutto bene" - Všechno dobře dopadne a proslov italského premiéra Conte , který říká oddálíme se dnes, abychom se o to víc mohli objímat později. Já osobně méně poeticky tvrdím, že "Italové všechno rozdejchaj" Tedy pokud jim nezakážou i dýchat :-)

(autor ilustrace Franco Rivoli)

Jablečník

Měla jsem doma pár jablíček, která si přímo žádala o zpracování. Mám spoustu receptů na jablkové buchty, koláče i záviny, ale chtěla jsem zkusit něco jiného. To vždycky nechám být recepty z internetu a nově vydaných kuchařek a otevřu si nějakou mojí z 80.let kde jsou ty opravdové babičkovské.

Tentokrát jsem padla na jednoduchý jablečník a opravdu nezklamal. Většina z vás ho jistě zná, tak jako jsem ho znala já, ale možná si ho se mnou rádi připomenete.

*******************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE:

250 g polohrubé mouky

120 g másla pokojové teploty

70 g moučkového cukru

1 vejce

1/2 prášku do pečiva

špetka soli

NÁPLŇ:

4 - 5 jablek

skořicový cukr

citronová kůra

hrozinky, ořechy podle chuti

*******************************************************************************************************************************************

Jablka oloupeme a nastrouháme na hrubém struhadle. Posypeme skořicovým cukrem, přidáme trochu jemně strouhané citronové kůry i pár kapek šťávy,podle chuti i předem namočené hrozinky a něco strouhaných ořechů.

Dáme stranou a připravíme si těsto. Do mísy nebo na vál prosijeme mouku (v receptu je uvedena polohrubá, dala jsem hladkou, protože jinou nemám a nic se nestalo :-)) , přidáme sůl, prášek do pečiva a promícháme, pak dáme i změklé máslo,moučkový cukr a rozšlehané vajíčko. Vypracujeme hladké těsto a většinou nemusíme dát ani odpočinout, jen kdyby se těsto špatně vyvalovalo, prospěje mu krátký odpočinek v lednici.

Těsto rozdělíme na dva díly. Jednu polovinu vyválíme na velikost formy, kterou jsme vymazali a vysypali hrubou moukou nebo strouhankou. Já pro jistotu vyvaluji na pečicím papíru a s jeho pomocí pak těsto přenesu, tím pádem ani nemusím formu vymazat. Těsto posypeme strouhankou,dávám i rozdrobené sušenky nebo ořechy a rozetřeme na něj jablečnou směs.

Vyválíme i druhý plát, přiklopíme na první a kolem dokola utěsníme. Koláč propícháme sem tam vidličkou a dáme péct do vyhřáté trouby na 180°zhruba půl hodiny. Použila jsem obdélníkovou formu velkou asi jako pekáček, pokud chcete dělat na plech, upečte z dvojité dávky.

Po upečení necháme vychladnout a pocukrujeme moučkovým cukrem.

Panikovirus

Sám název napovídá, oč se jedná - mít strach či nemít? Toť otázka...

Řečí se vede spousta už několik týdnů a teď když nezvaný dorazil i k nám, máme se o čem bavit od rána do večera a zpět. Ještě ve čtvrtek byla spousta legrace, v poslední den Karnevalu byly vidět masky Korona virusu, který byl daleko v Asii, byly už zrušeny přímé lety z Číny a vše směřovalo k tomu, že budeme mít krásné jaro, horké léto a veselý italský život.

Nějak nikoho nenapadlo zrušit i lety nepřímé, takže kdo letěl s přestupem vystoupil na letišti jako obvykle. V sobotu se objevil první nakažený v Miláně, údajně byl nakažen kamarádem, který před pár dny přiletěl ze Šanghaje. Jenže kamarád byl po kontrole negativní... Zlomyslně se mluvilo o tom, že dotyčný byl zřejmě na návštěvě v některém z masážních čínských center, kde se masírují jen určité části těla.

Ať to byla pravda nebo ne, nemocných začalo kvapem přibývat a takřka ze dne na den se jejich počet zvýšil na několik set a to už přestávala být legrace. Připomínalo mi to reakce na zemětřesení - nejsme nijak ohrožená oblast, ale pár jsme jich pocítili. Nejdřív začnou drnčet okna, pak se s vámi zhoupne židle nebo postel, lustr taky není už nehybný jako dřív a vy nevíte, jak dlouho to bude trvat a jestli to přejde a budete si o tom povídat u kávy nebo se hrabat v troskách.

Během pár dnů jsme se stali zemí zamořenou a všichni potenciálními nosiči zkázy. Italové, kteří přijmou do své náruče kdekoho, více či méně nadšeně ale přijmou, se najednou setkali se skutečností, že ostatní tak přívětiví nejsou a jde jim hlavně o vlastní kejhák.

Částečně si za to mohou sami. Zatímco jinde se dělaly kontroly spíš namátkově až když se nemoc nedala zatajit, tady už jsme za sebou měli několik tisíc vyšetření tamponem, připravené nemocnice s infekčními odděleními a lékařským personálem v plné polní. Virologové byli denními hosty v televizi aby informovali národ a celý svět o průběhu infekce, byla v pohotovosti armáda a dobrovolníci Červeného kříže a Národní obrany se stali ještě více dobrovolnými. Na to vše byli Italové patřičně hrdí a chtěli světu ukázat, že nejsou těmi nezodpovědnými, sluncem a vínem omámenými individui jak se o nich často přezíravě mluví.

Nejvíc pochopitelně ti, kteří dnes jak se zdá, moc připraveni nejsou.

V Itálii není nic šedivé - buď jsou v tabulkách na prvním místě nebo jim společnost dělají rozvojové země. Není divu, že nemocných nebo podezřelých z nemoci (téměř polovina lidí byla bez příznaků a kdoví kolik takových se po Evropě toulá) díky kontrolám přibývalo po desítkách a není ušetřený téměř žádný region. Nejvíc nakažených je na severu, v Lombardii a Benátsku, některá místa byla ihned izolována a celé vesnice jsou v karanténě, školy jsou na několik dní zavřené, nekonají se žádné hromadné akce a tragédie největší, dnes byly odsunuty na pozdní jaro některé zápasy 1.ligy, což nesli Italové obzvlášť těžce.

K dnešmímu dni bylo vykonáno 21 000 vyšetření. Nakažených je asi 1600, mrtvých 41 z nichž všichni měli už závažné zdravotní problémy a vysoký věk, ale přibývá i uzdravených. Většina pacientů má příznaky ošklivější chřipky, někdy s problémy jako je bronchitida nebo zápal plic.

Přitom každoročně v Itálii na tyto komplikace spojené s běžnou chřipkovou epidemií z těch samých důvodů zemře v průměru 4 000 - 8 000 lidí.

Jediný zádrhel je v tom, že zatím neexistuje vakcína a virus se velmi rychle šíří. Italským vědcům se jej podařilo izolovat, takže naděje na léčbu a očkování už je, ale nebude to hned. Další předpoklad je ten, že jako většina chřipkových onemocnění se virus silně oslabí s příchodem letních teplot.

Stále platí vyšší pohotovost, protože inkubační doba je poměrně dlouhá (2 - 3 týdny) a například blízko Florencie je město s největší čínskou komunitou v Itálii. Ti se zachovali, alespoň jak se zdá, slušně a do karantény šli dobrovolně. Jejich obchody, především restaurace, kadeřnictví a estetická centra jsou zavřená, protože by tam teď stejně nikdo nešel a upřímně řečeno, trochu odpočinku jim neuškodí. Není snad oboru, na který by se nevrhli a díky jejich nízkým cenám (a tomu odpovídajícím službám ) způsobili už dost škody italským kolegům.

V prvních dnech po objevení tolika nemocných najednou samozřejmě propukla panika a fotografie prázdných marketů proběhly světovým tiskem. Kromě těstovin, konzerv, balené vody a zmrazených potravin byla vykoupena těměř všude mouka. Dost mě to překvapilo, protože si nějak nedovedu představit italské paničky jak hnětou v míse těsto na chleba. Vzhledem k tomu, že nikde nechybělo droždí je docela možné že použíjí mouku na jiné účely, třeba jako pleťovou masku, aby je virus nezastihnul neupravené.

Restaurace, vlaky, hotely takřka prázdné, jsou zakázané školní výlety, cestovní kanceláře se potýkají s odřeknutými cestami jak sem tak ven. Evropské státy a dnes dokonce i Amerika říká, že do Itálie néé, italské turisty zas nikdo nechce a zacházejí s nimi jak s třaskavinou.

Do letadla se dostanete spíš s bombou než s Italem.

O ekonomické škodě se mluví v milionech euro a vláda vydala jako téměř vždy, opatření ve stylu "pomoz si sám".

To všechno národ nese poněkud nelibě a zareagoval na to po svém, jak jinak než humorem.

Například se říká, že máme konečně něco Made in China co vydrží déle než měsíc.

V Neapoli problém hodlají vyřešit sladce :-)

Dále prohlásili, že neapolské metro je na 100% bezpečné, protože jeho intervaly jsou delší než inkubační doba viru :-)

Došlo i k opatřením jako zavírat kavárny a bary v 18 hodin. Ihned se objevily nápisy :

"Tento bar se zavírá v šest, protože po této hodině zde začíná obíhat virus!!Pokud se chcete bavit, jděte do přístavu, ty jsou otevřené pořád!"

V Miláně byl zavřený chrám a divadlo La Scala, ale zůstala otevřená Ikea.

Zato ve Florencii se proti epidemii postavil starosta čelem a na přiští víkend vyhlásil "protistrachové opatření" - všechna muzea budou zdarma! A že to nejsou ledajaká muzea, kde se běžně platí kolem 15 euro za osobu (mimochodem i tak velmi dobře utracené peníze). Zdarma je do italských muzeí vstup pouze první neděli v měsíci.

Lidi se začínají pomalu oklepávat a příliš nepanikařit.Nakonec kdo žil v 60 - 80 letech přežil asijskou chřipku, Černobyl, epidemii Aidsu, zakouřené kanceláře a hospody i bonbóny nabízené neznámými pány...

Sdělovací prostředky které se jako vždy dychtivě vrhnou na jakoukoliv špatnou zprávu, teď trochu brzdí a dávají nám injekce optimismu. Něco ve stylu lidé bděte a neblbněte. Zásobování nevázne a dokonce i vlaky jezdí přesně!!

Teď nám nezbývá než čekat a žít normálním životem. A jestli máte na léto objednaný zájezd do Itálie, nemusíte jej hned rušit, v létě zde bude jako vždy lahodných 40°ve stínu a na to nejsou Číňané zvyklí.

A kdybyste měli přeci jen trochu obav, můžete se ochránit slušivou maskou jak znázorněno dole na fotografii!