Smažené plněné taštičky (Sofficini)

Smažené italské taštičky s různými náplněmi "sofficini" možná znáte z mrazicích boxů v marketech.Ty originální jsou od firmy Findus, ale jako vše co má úspěch jsou vyráběné i jinými firmami i když ne pod tím samým názvem...

Nejlepší jsou ale ty, které si uděláte sami doma! Není to vůbec složité jak by se na první pohled zdálo, je potřeba připravit odpalované těsto, které musí odpočívat v lednici a mezitím stačíte uvařit bešamel a udělat náplň. Pak už to jde raz dva a máte chutný oběd nebo večeři. Velkou radost uděláte určitě dětem, alespoň v Itálii jsou reklamy na tento chutný pokrm určené především jim.

Sofficini (čti sofičíny) označují něco měkkého ("soffice" v italštině znamená měkký, hebký) a opravdu jsou jako měkké polštářky v křupavém smaženém obalu.

**********************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE:

Těsto:

1 hrnek (čtvrtlitrový) hladké mouky

1 ten samý hrnek mléka

asi 30 gr másla

sůl

////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Náplň:

bešamel - 30 gr másla, 30 gr mouky, 250 ml mléka, sůl

- šunka a mozzarella nebo jiný tvrdší sýr

- čerstvé nebo zmrazené nebo předem namočené sušené houby osmahnuté na oleji

- zeleninová směs (i zmrazená) krátce podušená aby se zbavila vody

- hustší rajský protlak ochucený bazalkou nebo oregánem a mozzarella

/////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////////

Na obal:

2 vejce

strouhanka

olej na smažení

******************************************************************************************************************************************

Začneme od základu. Těsto je na způsob odpalovaného, ale bez vajec. Je lepší vše smíchat za studena a teprve pak dát vařit, zabrání se tak tvorbě žmolků. Jako odměrku jsem použila čtvrtlitrový hrnek, je důležité aby poměr mouky a mléka byl stejný. Nejdřív dejte do hrnce, nejlépe z nerezu, mouku se solí a pak jí postupně začněte ředit mlékem za stálého míchání, dobře poslouží i metla. Přidejte máslo a teprve potom dejte na mírný plamen povařit a stále míchejte vařečkou až je z těsta koule a odstává (odpaluje se) od stěn nádoby a na dně se utvoří bílý povlak. Vyklopte je na vál a nechte prochladnout, trochu zpracujte rukama, zabalte do folie aby neoschlo a dejte do lednice úplně vychladnout.

Mezitím si připravíte bešamelovou omáčku, která se dá koupit i hotová. Nicméně pokud chcete mít vše domácí, není problém, je to rychlá příprava. Nebudete jí potřebovat moc, takže jsem udala malé množství surovin.

I tady používám trochu jiný postup než je zvykem, bešamel je tak lehčí a stravitelnější. Vše smíchám za studena, podobně jako u těsta, i máslo přidám syrové a pak začnu ohřívat. Omáčka brzy zhoustne, je potřeba aby měla hustší konzistenci než například na lasagne nebo zapékané pokrmy. Můžete do ní přidat i trochu strouhaného parmezánu a špetku muškátového ořišku.

Vyberte si, jakou náplň chcete dělat, můžete připravit i víc náplní, podle stavu domácích zásob. Nejznámější je šunka se sýrem - nakrájejte obojí na malé kostičky a smíchejte s bešamelem. Neuvedla jsem váhy, protože dělám spíš od oka, mějte na paměti že bešamel slouží jako spojení a pokud použijete sýr, stačí opravdu málo.

Vyndejte těsto z lednice a rozválejte na tenký plát asi 3 mm. Máte-li tvořítka na tašičky, použijte tu větší a vykrojte kolečko, těsto ještě malinko rozválejte, vložte do formičky a doprostřed dejte asi lžíci náplně (nepřehánet, jinak tašičky prasknou během smažení a to by byla opravdu škoda!) a dbejte aby se hezky rozprostřela. Nechte volný aspoň centimetrový okraj který potřete vodou, taštičku přehněte a stiskněte.

Pokud nemáte tvořítko, vykrojte kolečka větším hrnkem a pak přeložené okraje přitiskněte vidličkou.

Rozšlehejte vejce se lžící vody a mírně osolte. Připravte si strouhanku a dejte na plotnu hlubší pánev nebo kastrol s vyšší vrstvou oleje - sofficini musí plavat. Nebojte se, že se olejem moc nasáknou, naopak - ihned se utvoří krusta která zabrání oleji proniknout dovnitř pokrmu.

Poslední fázi jistě znáte, obalit ve vejcích a nakonec ve strouhance. Mouka se nedává, je už v těstě.

Stačí pár minut a vaše pochoutka je na světě. Vyndejte na talíř vyložený papírovým ubrouskem který odsaje tuk a podávejte horké se salátem nebo bramborovou kaší. BUON APPETITO!

Milán a výstava malíře Caravaggio

Do Milána jsme se tentokrát vypravili za konkrétním cílem - výstava malíře Caravaggio v Královském paláci ( Palazzo reale). Lístky na vlak i na výstavu jsem objednala víc jak měsíc předem, abychom neriskovali několikahodinovou frontu. Poprvé bylo vystaveno 20 obrazů tohoto slavného malíře pohromadě, včetně několika obrazů z výstavních síní Ameriky a Anglie a zájem byl obrovský,nad očekávání.

Focení přísně zakázáno, fotografie obrazů jsem si půjčila z internetu.

Ale začneme cestou do Milána. Jako vždy jsem objednala lístky na rychlý vlak, následující fotka není příliš kvalitní, ale i tak je vidět že jméno Alta velocità (Vysoká rychlost) si vláčky opravdu zaslouží.

Předpovědi počasí byly velmi dobré, ranní teplota na nule, odpoledne kolem +7 , jen na dopoledne hlásili mlhu, typickou pro Milán. O to hezčí byl výstup z Hlavního nádraží (Stazione centrale) kde nás uvítalo pravé italské "azzurro" , které nás pak doprovázelo celý den.Už samotná budova nádraží je skvostná, majestátní, navíc byla polovina prosince a město vánočně vyzdobené. Tentokrát žádný "Spelacchio" jako v Římě, ale parádní stromy, první hned v budově nádraží, druhý na náměstí a další dva na nás čekali v centru.

Královský palác se nachází vedle milánského Dómu ... skvostu gotické architektury

...a v blízkosti nádherné pasáže Vittorio Emanuele II, která je i obchodním centrem. Tentokrát byla obohacena i o vánoční výzdobu, největší pozornost získal stromek zdobený ozdobami od firmy Swarowski, který se třpytil již na dálku...

Po prvním rozhlédnutí a nezbytné ranní kávě jsme se zařadili do fronty u výstavní galerie. Na jedné straně jsme byli my s malou skupinkou dalších čekatelů kteří si objednali lístky přes internet i s udaným časem (každá skupina se pouštěla dovnitř v 10 minutových intervalech) na druhé ti, kteří se museli obrnit daleko větší trpělivostí a zastavit se u kasy. Vše bylo dobře organizované, uvnitř jsme obdrželi něco jako malý telefon ve kterém byla umístěna audiokazeta. Každý obraz měl své číslo, stačilo jej vymáčknout na číselníku a dostalo se vám kompletního výkladu.

Obrazy byly umístěny na panelech, na kterých bylo vzadu pomocí počítače a rentgenu vysvětleno, jak obraz vznikal. Někdy byl původní nákres úplně odlišný, pak malíř dostal jiný nápad, část vymazal a použil třeba zbylé skicy na jiný předmět.

Caravaggio, vlastním jménem Michelangelo Merisi, se narodil v Miláně 29.9. 1571 (právě 29.9. byla na jeho počest zahájena výstava) Jméno "Caravaggio" přijal podle malé obce, kam se jeho rodiče odstěhovali když v Miláně vypukl mor. Později se vyučil mezi Milánem a Benátkami, působil v Římě, Neapoli, na Sicílii a Maltě v letech 1593 až 1610. Považován za jednoho z neslavnějších italských malířů, jeho obrazy jsou originální svým realismem, většinou jsou inspirované postavami z lidu a upoutávají svou dramatičností. Mají zvláštní atmosféru, tmavé, syté barvy, hra světel a šera. Právě realita kterou vkládá do svých obrazů odradila mnoho zákazníků. obrazy byly považovány za příliš vulgární. Své modely vybíral nejraději ze spodin společnosti, neváhal k obrazu Panny Marie použít jako modelku prostitutku a jeden z jeho nejslavnějších obrazů je Cikánka věštící z ruky (která se snaží z té ruky stáhnout prsten :-)

U málokterého malíře té doby jsem viděla tolik bolesti a krve... například u obrazu Giuditta a Olofene,

nebo Obětování Isaka...

...bolestný výraz na obraze Chlapec kousnutý ještěrkou...

na druhou stranu pak maloval ale i krásná zátiší s květinami nebo ovocem...

..nebo chlapce s nevinnou tváří jako obraz Giovanni Battista...

..dojemně působící obraz Odpočinek během útěku do Egypta..

Zkrátka rozpolcená osobnost jakou byl on sám. Neměl vůbec pěkný charakter, naopak, byl opilec a rváč, nosil sebou dýky a nože, vyhledával sváry.

V květnu 1606 v Římě zabil ve rvačce svého protivníka a byl odsouzen k smrti. Podařilo se mu utéct a uprchnul na jih Itálie, odtud až na Maltu.

V říjnu 1609 se vrátil do Neapole kde byl v další rvačce těžce zraněn a následkům zranění nakonec podlehl 18. července 1610 osamělý, pouze 39 letý, pár dní předtím než mu byla udělena milost.

I když jeho život byl krátký, jeho velkolepá tvorba měla veliký vliv na pozdější barokní styl.

Portrét malíře Caravaggio

Následující obraz - Medúza - sice na výstavě nebyl, ale viděli jsme jej ve Florencii, v Gallerii Uffizzi. Pro mě je to obraz který velmi přesně vystihuje malířovu neklidnou, problematickou povahu a vnitřní neklid.

A po bohatém kulturním zážitku zbyl ještě čas na prohídku vyzdobeného obchodu "La Rinascente" do kterého se vchází z podloubí Gallerie Vittoria Emanuele.

La Rinascente je sídlem nejznámějších italských firem, prodavači v elegantním oblečení, vše vkusné, zářící, pohádkové...včetně cen. Pokoukali jsme, pochválili, nechali se mírně ovonět posledním parfémem od firmy Chanel a sestoupili zas na zem. Hezké na tom všem bylo, že i když je to vlastně obrovský a luxusní butik, smí tam vstoupit každý (pokud nejste podezřelí bdělé ochrance) aniž byste se cítili povinni cokoliv koupit jak tomu bývá v menšíćh obchodech.

Stihli jsme i návštěvu blízkého Castello Sforzesco, před kterým je umístěna nádherná fontána a krátkou procházku v jeho zahradě.

..a pak už byl čas na návrat domů. Cestou k nádraží jsme ještě viděli zajímavou tramvaj - v Miláně jezdí zrestaurované staré tramvaje, i když patřičně upravené a ozdobené reklamami, na které obyvatelé města nedají dopustit...

...a na rozloučenou ve druhém nádražním vchodu ještě jeden krásně ozdobený vánoční strom (pokud se vám zdá,že mám slabost pro vánoční stromky, máte pravdu!). Na minutu přesný vlak, dokonce i ten náš "normální" z Florencie k nám (vzácný to zjev!) jen umocnil zážitek z opravdu povedeného dne

Maso na cibuli s opečenou zeleninou

Máte po vánocích plná bříška? Ale něco se jíst musí, že.. Našla jsem recept, který zasytí, ale nepřidá moc kalorií, je chutný a rychle připravený - u plotny jsme již strávili času dost. Zeleninu jsem použila zmrazenou, nyní je k dostání po celý rok i čerstvá, ale tu si raději koupím až bude její správné období.Dál budete potřebovat jen libové maso, nejlépe kuřecí, nebo i libové vepřové a pěkně velkou cibuli nebo dvě menší. Trochu vývaru, lze přidat i pár lžic rajského protlaku nebo drcená rajčata, oregáno a může se začít.

**********************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE pro 4 osoby:

600 gr kuřecího masa (prsíčka) nebo libové vepřové

pár lžic olivového nebo jiného rostlinného oleje

2 menší nebo 1 velká cibule

zmrazená zeleninová směs - já měla brambory, lilek, cukiny, rajčata, papriky

vývar na podlití

pár lžic neochuceného rajskéh protlaku nebo drcených rajčat v konzervě

oregáno

sůl a pepř

*********************************************************************************************************************************************

Maso nakrájíme na plátky, naklepeme a krátce na sucho ogrilujeme, mírně osolíme, opepříme a dáme stranou. Cibuli rozpůlíme a nakrájíme na tenké plátky, vložíme na olej a dusíme na mírném plameni pod pokličkou asi 10 - 15 minut. Pokud by začala hnědnout, přilijeme pár lžic vývaru, ale opatrně aby se "neutopila". Mezitím si připravíme zeleninu - použila jsem zmrazenou zeleninovou směs - brambory, papriky, cukiny a lilky, vše nakrájené na malé kostky. Na pánev jsem dala asi 2 lžíce oleje a na vyšším plameni opekla zeleninu asi 10 minut, moc jsem nemíchala, jen občas obrátila špachtí. Po upečení osolit a opepřit podle chuti.

Maso můžete nechat vcelku nebo nakrájet na kousky a pak vložíte do cibulové omáčky, přidáte trochu rajského protlaku, oregáno a necháte prohřát. Nepoužívám žádné zahuštění moukou, stačí cibule. Podáváme s opečenou zeleninkou. BUON APPETITO!

Spelacchio e Sparichio

Podle názvu by se mohlo zdát, že budu psát o pohádce typu Křemílek a Vochomůrka, ale není tomu tak. Jedná se sice o vánoční tématiku,ale ne zrovna pohádkovou - řeč bude o vánočních stromech v Římě a Neapoli, kterým se letos dostalo nebývalé popularity a tato ironická jména jim byla dána díky tomu, co se s nimi přihodilo.

Abyste byli v obraze - Spelacchio je lidově řečeno Opelichánek a Sparicchio něco jako Zmizík.

Začalo se v hlavním městě - na Benátské náměstí (piazza Venezia) byl před vánoci umístěn vysoký smrk dovezený sem jako každý rok z Val di Fiemme v severní Itálii. Krasavec, vybraný podle přísných kritérií u dlouholetého dodavatele, byl poražen a svázán tak, aby se nepoškodila ani jedna jehlička, naložen na kamion a se všemi ohledy dopraven do metropole, kde byl náležitě nazdoben (celkem 600 vánočních koulí a celé 3 km světýlek) a vystaven na obdiv turistům a obyvatelům věčného města. Takový měl alespoň být jeho osud.

Bohužel už při vztyčení si jeho opatrovníci uvědomili, že se někde stala chybička. Místo, aby si po dlouhé cestě pěkně protáhl své větve a ulehčeně vydechnul, začal se tvářit nedůtklivě a sotva se jej někdo dotknul, byl zasypán jehličím. Nejdříve se domnívali že se vše zamaskuje bohatou výzdobou, ale strom trucoval dál a za každou novou kouličku se mstil pichlavým dárkem. Když bylo jasné, že vzpouru utajit nelze, začaly se hledat chyby...

Nejdříve u dodavatele, který se ovšem bránil tím,že strom byl v perfektním stavu a oháněl se certifikátem. I když byl smrk bez kořenů, měl bez problémů přežít alespoň měsíc, ne-li měsíc a půl.

Na fotografii je vidět strom "před" a "po"...

Dalším viníkem mohl být údajně stres z dlouhé cesty a drastická změna podnebí, ale i tady byl háček, vlastně dva. Jednak je jejich přeprava vždy dlouhá a změna prostředí drastická, protože nikdo nepředpokládá, že by u Říma rostli ztepilé vánoční stromy anebo by tam byly teploty stejné jako v Alpách a pak ve Vatikánu se skví obrovský strom přivezený až z dalekého Krakova...a stojí si tam v plné kráse a zdraví.

Nebyli by to Italové, kdyby za vším neviděli politický důvod - objevili se i domněnky, že strom byl poškozen schválně. Bylo zahájeno i pátrání kdo-komu-jak-a proč, neboť celá trachtace přišla na 48 000 euro..

Pravda je ale ta, že po krátkém utrpení a následném kómatu strom po zhruba třech dnech zemřel. Dosáhl ale takové popularity, že mu byla otevřena i stránka na Facebooku kde se to jen hemží ironickými a vtipnými komentáři - k vidění zde.

Ještě tragičtější osud postihl vánoční strom umístěný v pasáži Galleria Umberto I. v Neapoli.

Zatímco Spelachio alespoň zemřel přirozenou smrtí, jeho kolega byl hned druhý den surově zmlácen, oškubán, zplundrován a nakonec ukraden. Je tradicí, že se na jeho větve dávají lístečky s přáním pro Babbo Natale (místní obdoba Santa Klause), proto bylo krádeží pobouřené celé město.

Díky policii a mobilitaci obyvatelstva byl druhý den zpustošený strom nalezený v jedné z neslavně proslulých čtvrtí města, ale byl nepouži

telný, proto na jeho místo v centru města umístili jiný.

Ale jak se později ukázalo, byla to jen prvni fáze. Druhý den byl strom opět vyrvaný z květináče (je o hodně menší než ten římský, protože nestojí venku, ale v pasáži) a hozený na zem. Byl opět postaven, tentokrát i za pomoci turistů, ale bohužel vypadal spíš jak věž v Pise než jako hrdý vánoční symbol. Pak byl poškozen znovu a nakonec definitivně ukraden...potom se městská správa vzdala.

Řeknete si, proč ho nehlídali?

Policie jej sice hlídala, ale neuhlídala...ví se i kdo je autorem tohoto "vznešeného" gesta - tzv.baby gang, bandy výrostků, které v Neapoli řádí. Jde o krádež vandalů, jen tak pro chuť z krádeže a potěšení z ohlasu, který z toho vzešel...prostě jak se říká, lidé jsou různé - blbé a pitomé!