Benátky - italsky Venezia (čti Venézia) jsou hlavním městem regionu Benátsko (Veneto). Je bezesporu "unica al mondo" - jediná na světě (v italštině je rodu ženského) a díky tomu i jedno z nejnavštěvovanějších měst což způsobuje sice nemalý chaos ale zároveň je to největší finanční přísun pro její obyvatele.
Byla jsem tam poprvé asi před 30 lety když jsem jezdila do Prahy a právě v Benátkách jsem musela pár hodin čekat na večerní vlak. V té době to bylo město sice velmi navštěvované, ale bez dnešních návalů leckdy bezohledných turistů, kteří projdu městem, rozloží si svačinku a svá těla na schodech některého z kostelů nebo odhazují odpadky do moře.
Pak jsem se tam ještě vrátila s rodinou ale od té návštěvy už uplynulo mnoho let takže když jsem objevila další výhodnou jízdenku rychlým vláčkem, nebylo pochyb - tentokrát se jede do Benátek!
Problém byl jen v tom, že jsme na prohlídku měli pouze odpoledne, zkrácené ještě nepředvídaným zpožděním vlaku (ale už jsme dostali úhradu :-)) nicméně to co jsme si naplánovali že navštívíme, to se stihlo.
Hned před nádražím je stanice parníků které vás odvezou po Canal Grande - Velkém kanálu - až na náměstí svatého Marka kde se nacházejí Basilica di San Marco, Campanile di San Marco a Torre del Orologio. Naší dnešní procházku začneme právě tam.
Impozantní basilika zasvěcená evangelistovi Markovi je charakterizována velkými kupolemi a zasazená do nádherné scenérie stejnojmenného náměstí. Její výstavba započala v roce 830 a byla ukončena až po 700 letech zanechávajíc na stavbě stopy všech prošlých epoch. Nádherná zvenku, uvnitř bohatá na historické a umělecké památky jako například křtitelnice, krypta a poklad svatého Marka a muzeum kde jsou uchovány 4 koně ze čtyřspřeží svatého Marka jejichž původ se datuje až do 2.století před naším letopočtem i když názory historiků se v tomto rozcházejí. V každém případě zdobily jezdeckou dráhu v Konstantinopoli (dnešní Istanbul) odkud byly převezeny do Benátek v roce 1204 během křižáckého drancování.
Koně měří v nejvyšším bodě 238 cm a každý z nich váží mezi 8,5 - 9 metráků a byli umístěni nad hlavní vchod Baziliky v roce 1254. Ale jejich putování ještě nebyl konec - roku 1797 je Napolenon nechal převézt do Paříže kde měli zdobit Vítězný oblouk. Po bitvě u Waterloo byli opět vráceny na své místo na Bazilice svatého Marka kde zůstali až do 80.let minulého století. Dnes jsou v muzeu Baziliky aby byli uchráněni před atmosférickými vlivy a smogem a na jejich místě jsou vystaveny kopie.
Pod kupolemi se uvnitř chrámu nacházejí nádherné mozaiky které jsou spolu s výše jmenovanými památkami významným dědictvím celé baziliky.
Campanile di San Marco (Benátská zvonice) je Benátčany nazývána v jejich sympatickém dialektu "El parón de casa" - Il padrone di casa aneb Pán domu. Symbol Benátek i celé Itálie tyčí se sám před stejnojmennou Bazilikou na stejnojmenném náměstí a je se svými téměř 100 metry jedním z nejvyšších v zemi.
Bystřejší z vás si možná povšimli že jsou Benátky spjaty se jménem a postavou svatého Marka :-) který je patronem města. Legenda praví, že tento evangelista byl mučen a uvržen do vězení v egyptské Alexandrii a po své smrti 25.dubna (od té doby se slaví svátek sv. Marka) měla být jeho mrtvola spálena. Tomu ale zabránili 2 benátští kupci kteří jeho pozůstatky zachránili a odvezli do svého rodného města. Býval často zobrazován spolu s okřídleným lvem, který v křesťanství symbolizuje sílu evangelického slova a stal se tak symbolem Benátek a celé Itálie.
V těsné blízkosti se nachází další památka na kterou benátčané nedají dopustit - Palazzo ducale (Vévodský palác) Stál vždy tam kde je dodnes přes nesčetné požáry kterým byl vystaven a jeho politickou významnost uznal i sám Napoleon v roce 1797 po dobytí města když z něj udělal sídlo své vlády.
Na druhé straně náměstí se nachází benátský orloj - Torre del orologio, který již 500 let sleduje čas, historii a veškeré události slavného města. Je zván též Maurskou věží neboť na jejím vrcholu jsou dvě tmavé sochy bijící do zvonu každou hodinu ale s jednou zvláštností - první socha zvaná Starý Maur diky vousaté tváři odbíjí hodiny s dvouminutovým zpožděním které symbolizuje čas který odešel, druhá - Mladý Maur s dvouminutovým předstihem který má znamenat čas, co teprve nadchází.
Celé náměstí je lemováno nesčetnými kavárnami, které si za tuto dech beroucí scenérii nechávají draze
zaplatit - dech tak ztratíte hned dvakrát. Náš program zahrnoval i kávu v nejstarší kavárně na světě zvané Florian. Byla otevřena roku 1720 kavárníkem Florianem Francesconi a vnější vzezření by mohlo vzbudit dojem, že od té doby ještě neměli čas ani nahodit novou omítku. Uvnitř to je ale jiné "kafe" v pravém i přeneseném smyslu. Zastavili jsme se jen u pultu jak je v Itálii zvykem a i tam bylo zařízení velmi strohé. Ovšem obsluha nadmíru vzorná a profesionální - ať si dáte sklenici vody na stojáka nebo ten nejdražší oběd chovají se k vám jako k pánu hostu. Dostalo se nám skvělé kávy od elegantního a milého pana barmana, zaplatili jsme za každou 3 eura (normálně stojí káva v Itálii jen jedno) a netroufám si odhadnout za kolik je venku u stolku. Mohli jsme též nahlédnout do různých salonků kde se scházívaly významné osobnosti v průběhu dějin a byl to pro nás moc hezký zážitek.
Pak už byl pomalu čas pomýšlet na cestu zpět, protože cesta parníkem trvá asi půl hodiny. Canal Grande má podobu obráceného písmena "S" a cesta po něm je úchvatná - lemují jej nádherné paláce, cestou potkáváte gondoly s gondoliéry ve svých typických oblecích, plujete pod benátskými mosty a všechno je tak krásně romantické - jak to nemůže být jinde na světě, jen v Benátkách..
Teprve po její návštěvě pochopíte proč je "unica al mondo"... Arrivederci, Venezia!