VŠEM NÁVŠTĚVNÍKŮM MÉHO BLOGU PŘEJI VESELÉ VELIKONOCE PLNÉ POHODY A JARNÍ NÁLADY!
RŮŽENA
čtvrtek 18. dubna 2019
úterý 9. dubna 2019
Panna cotta s malinami (Panna cotta con lamponi)
Panna cotta znamená v překladu "vařená smetana". Pod takovým názvem by si jeden představoval spíš teplý, zimní nápoj než osvěžující pohár. K vaření ale téměř nedojde, jde jen o to ohřát smetanu a dobře do ní vmíchat želatinu nabobtnalou ve vodě. Pak nalít do pohárů a obrnit se trpěivostí, protože i když příprava je rychlá, na konečný výsledek si počkáte několik hodin, nejlépe přes noc.
Zdobit se dá různě, čerstvým nebo povařeným ovocem, v tomto období nejlépe lesním, čokoládou, karamelem...V případě nouze dobře poslouží i zavařenina rozehřátá s trochou citronové šťávy.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
400 ml smetany ke šlehání
50 ml mléka
10 gr plátkové želatiny (zde to jsou 2 plátky)
4 - 5 lžic cukru
vanilka
Na ozdobu:
300 gr malin nebo jiného lesního ovoce (pár si jich nechte stranou)
3 - 4 lžíce cukru
1 lžička citronové šťávy
***************************************************************************************************************************************
Nejdříve ze všeho namočte želatinu do studené vody, ne moc, jen aby byla potopená. Nechte asi 5 minut nabobtnat.
Ovoce dejte povařit s cukrem a citronovou šťávou, buď jej nechte v malých kouscích, nebo pokud vám vadí semínka z malin a podobně, nechte rozvařit a pak propasírujte. Zde bych chtěla podotknout, že v receptech je většinou uváděno "přes husté sítko". Nevím, zda mé maliny byly nepřiměřeně peckovité, nebo má sítka opravdu hustá, ale během pasírování jsem ušpinila celkem tři, různých velikostí. Po první dávce vařených malin se sítka ucpala a neprotékalo nic. Nakonec pomohl nástroj na pasírování rajčat.
Smetanu vlijte nejlépe do silnostěnného kastrolku vypláchnutého studenou vodou aby se nepřipalovala a dejte ohřát na mírný plamen. Do jiného kastrolku dejte mléko a když se trochu ohřeje, přidejte vymačkanou želatinu a dobře promíchejte. V receptu byla jen smetana, měla jsem jí o něco méně, takže jsem doplnila mlékem (čímž ušetříte alespoň 2 kalorie na porci! :-))
Když je smetana horká, ale ještě se nevaří, odstavte jí z plotny a přilijte mléko s želatinou, metlou prošlehejte, aby se vše pěkně promísilo. Nechte stát, jen občas promíchejte, aby se neutvořil škraloup.
Na dno skleniček nebo pohárků ve kterých budete dezert servírovat, dejte trochu propasírovaného ovoce a nechte v mrazáku ztuhnout asi 20 minut. Pak opatrně vlijte prochladlou smetanu a dejte do lednice.
Pro urychlení celé akce můžete vynechat ovoce na dně a nalít do skleniček hned smetanu.
Panna cotta není jako pudink, který tuhne rychle, bude potřeba alespoň 5 hodinový odpočinek, nejlépe ale přes noc. Nakonec polijte povrch ovocnou dření, ozdobte podle vašeho vkusu a podávejte. Kromě ovoce se tam dobře vyjímají i lístečky máty.
Jiná varianta je, že do mističek vlijete smetanu a dáte ztuhnout, druhý den krátce ponoříte do teplé vody, aby šla lépe vyklopit, přemístíte na talířek a polijete ovocem, rozehřátou čokoládou nebo karamelem.
Ať tak či onak, je to dobrota, můžete dělat malé porce jako sladkou tečku za nedělním nebo svátečním obědem nebo větší k odpolednímu mlsání. A co je v tomto období nejhlavnější, je zapotřebí minimum tepla!
Momentálně je zde bouřka a mírně prší. Bohužel vše se děje při stabilní již teplotě 34°. BUON APPETITO!
Zdobit se dá různě, čerstvým nebo povařeným ovocem, v tomto období nejlépe lesním, čokoládou, karamelem...V případě nouze dobře poslouží i zavařenina rozehřátá s trochou citronové šťávy.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
400 ml smetany ke šlehání
50 ml mléka
10 gr plátkové želatiny (zde to jsou 2 plátky)
4 - 5 lžic cukru
vanilka
Na ozdobu:
300 gr malin nebo jiného lesního ovoce (pár si jich nechte stranou)
3 - 4 lžíce cukru
1 lžička citronové šťávy
***************************************************************************************************************************************
Nejdříve ze všeho namočte želatinu do studené vody, ne moc, jen aby byla potopená. Nechte asi 5 minut nabobtnat.
Ovoce dejte povařit s cukrem a citronovou šťávou, buď jej nechte v malých kouscích, nebo pokud vám vadí semínka z malin a podobně, nechte rozvařit a pak propasírujte. Zde bych chtěla podotknout, že v receptech je většinou uváděno "přes husté sítko". Nevím, zda mé maliny byly nepřiměřeně peckovité, nebo má sítka opravdu hustá, ale během pasírování jsem ušpinila celkem tři, různých velikostí. Po první dávce vařených malin se sítka ucpala a neprotékalo nic. Nakonec pomohl nástroj na pasírování rajčat.
Smetanu vlijte nejlépe do silnostěnného kastrolku vypláchnutého studenou vodou aby se nepřipalovala a dejte ohřát na mírný plamen. Do jiného kastrolku dejte mléko a když se trochu ohřeje, přidejte vymačkanou želatinu a dobře promíchejte. V receptu byla jen smetana, měla jsem jí o něco méně, takže jsem doplnila mlékem (čímž ušetříte alespoň 2 kalorie na porci! :-))
Když je smetana horká, ale ještě se nevaří, odstavte jí z plotny a přilijte mléko s želatinou, metlou prošlehejte, aby se vše pěkně promísilo. Nechte stát, jen občas promíchejte, aby se neutvořil škraloup.
Na dno skleniček nebo pohárků ve kterých budete dezert servírovat, dejte trochu propasírovaného ovoce a nechte v mrazáku ztuhnout asi 20 minut. Pak opatrně vlijte prochladlou smetanu a dejte do lednice.
Pro urychlení celé akce můžete vynechat ovoce na dně a nalít do skleniček hned smetanu.
Panna cotta není jako pudink, který tuhne rychle, bude potřeba alespoň 5 hodinový odpočinek, nejlépe ale přes noc. Nakonec polijte povrch ovocnou dření, ozdobte podle vašeho vkusu a podávejte. Kromě ovoce se tam dobře vyjímají i lístečky máty.
Jiná varianta je, že do mističek vlijete smetanu a dáte ztuhnout, druhý den krátce ponoříte do teplé vody, aby šla lépe vyklopit, přemístíte na talířek a polijete ovocem, rozehřátou čokoládou nebo karamelem.
Ať tak či onak, je to dobrota, můžete dělat malé porce jako sladkou tečku za nedělním nebo svátečním obědem nebo větší k odpolednímu mlsání. A co je v tomto období nejhlavnější, je zapotřebí minimum tepla!
Momentálně je zde bouřka a mírně prší. Bohužel vše se děje při stabilní již teplotě 34°. BUON APPETITO!
Obrázek pro holčičku
Posledním přírůstkem v obchodě kde pracuji,je zbrusu nová holčička Elettra, které se už nemohla dočkat její sestřička (a pak uvidíme, co bude dál :-))
Můj starší syn se taky moc těšil, ale po prvních dvou měsících se zeptal, kdy bratříčka odnesu zpátky do nemocnice. Dodnes se tomu smějeme, naštěstí byl malý a nepamatuje se na to a se svým tehdejším vetřelcem má skvělý vztah.
Holčička už dostala spoustu dárků a já jsem přispěla tímto obrázkem.
Můj starší syn se taky moc těšil, ale po prvních dvou měsících se zeptal, kdy bratříčka odnesu zpátky do nemocnice. Dodnes se tomu smějeme, naštěstí byl malý a nepamatuje se na to a se svým tehdejším vetřelcem má skvělý vztah.
Holčička už dostala spoustu dárků a já jsem přispěla tímto obrázkem.
Jablkový štrůdl
Je jablková sezona a i když recept na jablkový štrůdl není určitě nic nového ani převratného, někdy se objeví ten, který jsme ještě nevyzkoušely nebo se vyjímečně povedl a stojí za to si jej připomenout.
Přiznávám, že většinou dělám štrůdl z kupovaného, listového těsta, zkusila jsem i tažený (nic moc, v mém provedení), z tvarohového těsta, z jogurtového atd. Nedopadly špatně, ale pořád to nebylo "ono".
Na obrázcích jsem vídala pěkně zamotané štrůdlíky, z tenkého těsta, které bylo už na první pohled krásně křupavé zvenku a měkké uvnitř. Zasypané hezkou dávkou moučkového cukru, jen se zakousnout!
Nedávno jsem objevila na jednom z mých oblíbených blogů víkendové pečení recept na tukové těsto, které odpovídá přesně mým představám - tenké, tuku tak akorát, krásně se vyvaluje a hlavně se netrhá!
Na první pohled se mi tak zalíbilo, že jsem se do něj hned pustila a zde je výsledek.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
200 gr hladké mouky
125 gr másla
50 ml studené vody
1 vejce
špetka soli
NÁPLŇ:
asi 1 kg jablek (nejlepší jsou renety nebo jiná trochu kyselejší a nepříliš šťavnatá jablka)
hrst namočených hrozinek
hrst sekaných ořechů
cukr a skořice
strouhanka na posypání těsta
***************************************************************************************************************************************
Recept jsem nestydatě opsala z výše zmíněného blogu, doufám, že mi jeho autorka odpustí (mimochodem je tam spousta zajímavých, i mnou vyzkoušených, dobrot). Jen jsem nedala úplně celou dávku másla, protože se mi zdá, že tady je máslo nějaké hutnější a asi třetinu jsem nastavila kvalitním rostlinným tukem.
Mouku jsem prosála se solí, rozpustila máslo s tukem ve vodní lázni a nechala prohladnout. Pak jsem do něj rozkvedlala vejce a přidala studenou vodu. V mouce jsem udělala důlek a vlila jsem to do něj, pak jsem od okrajů přimíchávala mouku, až vzniklo hladké, poměrně lepivé těsto. Toho se nelekejte, časem ztuhne. Poprášila jsem je troškou mouky a dala do lednice.
Původní recept radí vyrobit těsto v mixéru, což bude zřejmě lepší, ale nevlastním jej, takže mi nezbylo než pracovat hezky s vařečkou. Uložila jsem do lednice původně na několik hodin, jak nabádá recept, pak z toho byl celý den i noc, ale nic se nestalo.
Připravíme náplň. Nedaří se mi nastrouhat jablka rovnou na vyválený plát, jsou pak všude. Takže do mísy,
smíchala jsem asi se dvěma lžícemi cukru se skořicí, přidala hrozinky namočené v rumu a vymačkané, přisypala sekané ořechy. Někdy dávám i lžíci meruňkového džemu pro lepší spojení, ale nemusí být.
Těsto jsem rozdělila na dva díly, dala na dobře pomoučený vál a začala vyvalovat. Opravdu vyjde hezky tenké, jen musíte dobře podsypat moukou, u prvního jsem to trochu odbyla a tak se při zabalení trošku potrhal. Dala jsem pár záplat z těsta a u druhého byla už opatrnější.
Jablka jsem rozprostřela po těstě lehce posypaném strouhankou, nechala asi 3 cm kraje, zavinula a přesunula na plech vyložený pečicím papírem.
Mělo to být spojem dolů, což se mi povedlo u záplatovaného,ale ne u toho hezky zabaleného. Takže perfektní nebyla ani jedna noha, ale kupodivu se vše upeklo jak mělo, záplaty držely,nic neprasklo a vyšly úhledné, křupavé štrůdlíky! Měla jsem z nich velikou radost a ostatní také, protože se snědly prakticky během jednoho dne.
Takže nezbývá, než poděkovat paní Míše za výborný recept a jelikož je zítra v Itálii svátek, jdu zadělat na další štrůdl!
Přiznávám, že většinou dělám štrůdl z kupovaného, listového těsta, zkusila jsem i tažený (nic moc, v mém provedení), z tvarohového těsta, z jogurtového atd. Nedopadly špatně, ale pořád to nebylo "ono".
Na obrázcích jsem vídala pěkně zamotané štrůdlíky, z tenkého těsta, které bylo už na první pohled krásně křupavé zvenku a měkké uvnitř. Zasypané hezkou dávkou moučkového cukru, jen se zakousnout!
Nedávno jsem objevila na jednom z mých oblíbených blogů víkendové pečení recept na tukové těsto, které odpovídá přesně mým představám - tenké, tuku tak akorát, krásně se vyvaluje a hlavně se netrhá!
Na první pohled se mi tak zalíbilo, že jsem se do něj hned pustila a zde je výsledek.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
200 gr hladké mouky
125 gr másla
50 ml studené vody
1 vejce
špetka soli
NÁPLŇ:
asi 1 kg jablek (nejlepší jsou renety nebo jiná trochu kyselejší a nepříliš šťavnatá jablka)
hrst namočených hrozinek
hrst sekaných ořechů
cukr a skořice
strouhanka na posypání těsta
***************************************************************************************************************************************
Recept jsem nestydatě opsala z výše zmíněného blogu, doufám, že mi jeho autorka odpustí (mimochodem je tam spousta zajímavých, i mnou vyzkoušených, dobrot). Jen jsem nedala úplně celou dávku másla, protože se mi zdá, že tady je máslo nějaké hutnější a asi třetinu jsem nastavila kvalitním rostlinným tukem.
Mouku jsem prosála se solí, rozpustila máslo s tukem ve vodní lázni a nechala prohladnout. Pak jsem do něj rozkvedlala vejce a přidala studenou vodu. V mouce jsem udělala důlek a vlila jsem to do něj, pak jsem od okrajů přimíchávala mouku, až vzniklo hladké, poměrně lepivé těsto. Toho se nelekejte, časem ztuhne. Poprášila jsem je troškou mouky a dala do lednice.
Původní recept radí vyrobit těsto v mixéru, což bude zřejmě lepší, ale nevlastním jej, takže mi nezbylo než pracovat hezky s vařečkou. Uložila jsem do lednice původně na několik hodin, jak nabádá recept, pak z toho byl celý den i noc, ale nic se nestalo.
Připravíme náplň. Nedaří se mi nastrouhat jablka rovnou na vyválený plát, jsou pak všude. Takže do mísy,
smíchala jsem asi se dvěma lžícemi cukru se skořicí, přidala hrozinky namočené v rumu a vymačkané, přisypala sekané ořechy. Někdy dávám i lžíci meruňkového džemu pro lepší spojení, ale nemusí být.
Těsto jsem rozdělila na dva díly, dala na dobře pomoučený vál a začala vyvalovat. Opravdu vyjde hezky tenké, jen musíte dobře podsypat moukou, u prvního jsem to trochu odbyla a tak se při zabalení trošku potrhal. Dala jsem pár záplat z těsta a u druhého byla už opatrnější.
Jablka jsem rozprostřela po těstě lehce posypaném strouhankou, nechala asi 3 cm kraje, zavinula a přesunula na plech vyložený pečicím papírem.
Mělo to být spojem dolů, což se mi povedlo u záplatovaného,ale ne u toho hezky zabaleného. Takže perfektní nebyla ani jedna noha, ale kupodivu se vše upeklo jak mělo, záplaty držely,nic neprasklo a vyšly úhledné, křupavé štrůdlíky! Měla jsem z nich velikou radost a ostatní také, protože se snědly prakticky během jednoho dne.
Takže nezbývá, než poděkovat paní Míše za výborný recept a jelikož je zítra v Itálii svátek, jdu zadělat na další štrůdl!
Jogurtový plumcake s čokoládovými pecičkami
Plum cake je z těch moučníků, které příliš často nedělám. Důvodem je hlavně to, že se někdy dostatečně nepropekl a při delším pečení se mi zas zdál příliš suchý. Pravděpodobně záleží i na formě, kdy se těsto uprostřed zdvihne a potřebuje delší dobu pečení, naopak okraje zůstanou nízké a propečené. Prostě to není zrovna můj kůň.
Pak jsem na Pinterestu objevila takový hezky vypadající a hlavně zajímavě dělaný, úplná bleskovka!
Recept je klasický kelímkový, ale žádné dlouhé šlehání vajec s cukrem a postupné přidávání ostatních surovin.
Původně jsem se obávala, že vyrobím něco placatého, ale plum cake vyběhl jak měl a navíc, jak bylo v receptu zdůrazněno, čokoládové pecky se nepropadly ke dnu, jak tomu u nadýchaného těsta a delšího pečení bývá.
Já jsem je pro jistotu smíchala se lžící mouky a nejen, že se nepropadly, ale hezky se rozprostřely v těstě.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
1 kelímek bílého plnotučného jogurtu (dala jsem s citronovou příchutí)
1 a půl kelímku cukru
1 kelímek rostlinného oleje
3 kelímky mouky
3 vejce
3 polévkové lžíce čokoládových peciček
1 prášek do pečiva
špetka soli
***************************************************************************************************************************************
Na kelímkové recepty mám v zásobě pár prázdných kelímků, abych nemusela pro suché ingredience vymývat ten jediný od jogurtu. Do toho odměřím jen olej a pak vyhodím.
Zapněte troubu na 170°pokud použijete horkovzduch, nebo na 180°bez. Připravte si formu na plum cake, vymazanou tukem a vysypanou moukou, nejlépe hrubou. Těsto bude hotové raz dva!
Do mísy vyklopte jogurt, nasypte na něj cukr, rozklepněte vejce a míchejte chvíli metlou nebo ručním šlehačem až se vše spojí, pak po částech přilejte olej a nakonec prosátou mouku smíchanou s práškem do pečiva a solí. Vmíchejte čokoládové pecky ( se lžící mouky, jak psáno nahoře), vlijte hned do formy a šup s ní do trouby. Pokud si připravíte všechno k ruce, celá příprava zabere opravdu 5 minut!
Měla jsem formu dlouhou asi 30 cm a širokou 12. Jestli chcete mít plum cake vyšší, budete potřebovat o něco kratší.
Také bych doporučila shrnout těsto trochu ke krajům, aby tolik nevyskočilo uprostřed a peklo se stejnoměrně. Doba pečení je zhruba 30 - 35 minut, vyzkoušejte špejlí. Nechte prochladnout, objeďte kolem dokola nožem a vyklopte na mřížku. Po úplném vychladnutí pocukrujte moučkovým cukrem s vanilkou.
Pak jsem na Pinterestu objevila takový hezky vypadající a hlavně zajímavě dělaný, úplná bleskovka!
Recept je klasický kelímkový, ale žádné dlouhé šlehání vajec s cukrem a postupné přidávání ostatních surovin.
Původně jsem se obávala, že vyrobím něco placatého, ale plum cake vyběhl jak měl a navíc, jak bylo v receptu zdůrazněno, čokoládové pecky se nepropadly ke dnu, jak tomu u nadýchaného těsta a delšího pečení bývá.
Já jsem je pro jistotu smíchala se lžící mouky a nejen, že se nepropadly, ale hezky se rozprostřely v těstě.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
1 kelímek bílého plnotučného jogurtu (dala jsem s citronovou příchutí)
1 a půl kelímku cukru
1 kelímek rostlinného oleje
3 kelímky mouky
3 vejce
3 polévkové lžíce čokoládových peciček
1 prášek do pečiva
špetka soli
***************************************************************************************************************************************
Na kelímkové recepty mám v zásobě pár prázdných kelímků, abych nemusela pro suché ingredience vymývat ten jediný od jogurtu. Do toho odměřím jen olej a pak vyhodím.
Zapněte troubu na 170°pokud použijete horkovzduch, nebo na 180°bez. Připravte si formu na plum cake, vymazanou tukem a vysypanou moukou, nejlépe hrubou. Těsto bude hotové raz dva!
Do mísy vyklopte jogurt, nasypte na něj cukr, rozklepněte vejce a míchejte chvíli metlou nebo ručním šlehačem až se vše spojí, pak po částech přilejte olej a nakonec prosátou mouku smíchanou s práškem do pečiva a solí. Vmíchejte čokoládové pecky ( se lžící mouky, jak psáno nahoře), vlijte hned do formy a šup s ní do trouby. Pokud si připravíte všechno k ruce, celá příprava zabere opravdu 5 minut!
Měla jsem formu dlouhou asi 30 cm a širokou 12. Jestli chcete mít plum cake vyšší, budete potřebovat o něco kratší.
Také bych doporučila shrnout těsto trochu ke krajům, aby tolik nevyskočilo uprostřed a peklo se stejnoměrně. Doba pečení je zhruba 30 - 35 minut, vyzkoušejte špejlí. Nechte prochladnout, objeďte kolem dokola nožem a vyklopte na mřížku. Po úplném vychladnutí pocukrujte moučkovým cukrem s vanilkou.
Sušenky "Býčí oko" (Occhio di bue)
Sušenky s poněkud neobvyklým názvem "býčí oko" nejsou nic jiného než klasické linecké s marmeládou jen o něco větší než jsme zvyklí, průměr je zhruba 8 cm a nejedná se tudíž o chuť :-), ale o velikost. Nikdy jsem se žádnému pravému býkovi do očí nedívala, natož abych mu je měřila, takže předpokládám že ten kdo je takto nazval, ví o čem mluví!
Žerty stranou, v Itálii jsou velmi oblíbené a jeden, dva kousky s přehledem zajistí snídani nebo svačinu, zvlášť když v některých pekárnách dosáhnou v pohodě i úctyhodné výšky, protože jsou plné marmelády.
Já osobně preferuji spíš jednohubky, jak u běžných sušenek, tak především u vánočního cukroví. Obdarovávané přátele, kolegy a příbuzné hodlám ohromit rozmanitostí druhů a pravými českými chutěmi, nikoliv zadávit.
Recept na klasické linecké je pravděpodobně znám všem kdo alespoň občas pečou, pokud chcete vyzkoušet ten můj na jemné linecké, najdete jej zde .
Nedávno mi padnul do oka italský recept bez vajec, másla atd. jak je teď v módě, ale hlavně kvůli zrychlenému postupu - sušenky se totiž plní marmeládou ještě před pečením. Cokoliv nového a proveditelného v rozumném čase mě láká, i pustila jsem se do toho. Výsledek byl překvapující, trochu jsem se bála, že se marmeláda speče nebo vyteče, ale zůstala na svém místě. Místo obvyklých dvou plechů a nějakého toho rozlomeného nebo připáleného kousku byl plech jeden a všechno pasovalo jak má. Jen jsem po upečení ještě doplnila do důlků trochu marmelády, pocukrovala a bylo hotovo! Jsou hned měkké a vydrží tak dlouho, než je někdo sní :-)
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
230 gr hladké mouky
50 gr cukru (i třtinového)
50 gr kvalitního rostlinného oleje
asi 6 lžic mléka
1 plná kávová lžička prášku do pečiva
špetka soli
strouhaná citronová nebo pomerančová kůra
marmeláda podle chuti, jen nesmí být moc řídká, výborná jsou i povidla
- pro vylepšení lze do těsta přidat trochu skořice nebo perníkového koření, strouhané oříšky nebo mandle
***************************************************************************************************************************************
Bude vám stačit jedna mísa a vařečka! Do mísy prosijte mouku s práškem, přidejte sůl a cukr, strouhanou kůru, eventuálně i koření nebo hrstku strouhaných mandlí, oříšků apod. Udělejte důlek a začněte po částech vlévat olej a mléko, pomalu míchejte až se vpije do suchých ingrediencí. Mléko jsem udala trochu orientačně, záleží na mouce, kolik tekutiny vypije, těsto má být měkké, ale ne řídké.
Můžete, ale nemusíte nechat trochu odpočinout, pak vyklopte na pomoučený vál a pomoučeným válečkem vyválejte těsto na výši asi 2 - 3 mm. A pokud by se vám i tak zdálo, že se bude lepit, dejte ho mezi dva plátky potravinářské folie nebo papíru na pečení a nebudou žádně problémy.
Na vykrajování použijte buď kulatou formičku o průměru oněch 8 cm nebo skvěle poslouží i sklenička. V polovině koleček vykrojte menší formičkou nebo skleničkou (např. na likéry) otvor.
Plná kolečka potřete marmeládou, dejte jí trochu víc doprostřed a méně k okrajům, přiklopte vykrojeným a dejte na plech vyložený pečicím papírem. Dejte péct asi na 170° (horkovzduch) až zezlátnou - zhruba 15 minut. Nechte chvíli na plechu, pak sundejte, doplňte prostředky marmeládou pokud se vám jí zdá málo a vychladlé cukrujte moučkovým cukrem. Rychlé, snadné a zdravé!
P.S. Pro mlsouny - kdyby vás napadlo plnit je nutellou nebo jiným podobným krémem, nedělejte to, pečením se snadno spálí. Použijte klasickou verzi, spodek, vršek a pak slepit.
P.S.S. Ze stejného těsta jsem udělala i sušenky s čokoládovými pecičkami, vykrajované lžičkou a kladené na plech.
BUON APPETITO!
Žerty stranou, v Itálii jsou velmi oblíbené a jeden, dva kousky s přehledem zajistí snídani nebo svačinu, zvlášť když v některých pekárnách dosáhnou v pohodě i úctyhodné výšky, protože jsou plné marmelády.
Já osobně preferuji spíš jednohubky, jak u běžných sušenek, tak především u vánočního cukroví. Obdarovávané přátele, kolegy a příbuzné hodlám ohromit rozmanitostí druhů a pravými českými chutěmi, nikoliv zadávit.
Recept na klasické linecké je pravděpodobně znám všem kdo alespoň občas pečou, pokud chcete vyzkoušet ten můj na jemné linecké, najdete jej zde .
Nedávno mi padnul do oka italský recept bez vajec, másla atd. jak je teď v módě, ale hlavně kvůli zrychlenému postupu - sušenky se totiž plní marmeládou ještě před pečením. Cokoliv nového a proveditelného v rozumném čase mě láká, i pustila jsem se do toho. Výsledek byl překvapující, trochu jsem se bála, že se marmeláda speče nebo vyteče, ale zůstala na svém místě. Místo obvyklých dvou plechů a nějakého toho rozlomeného nebo připáleného kousku byl plech jeden a všechno pasovalo jak má. Jen jsem po upečení ještě doplnila do důlků trochu marmelády, pocukrovala a bylo hotovo! Jsou hned měkké a vydrží tak dlouho, než je někdo sní :-)
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
230 gr hladké mouky
50 gr cukru (i třtinového)
50 gr kvalitního rostlinného oleje
asi 6 lžic mléka
1 plná kávová lžička prášku do pečiva
špetka soli
strouhaná citronová nebo pomerančová kůra
marmeláda podle chuti, jen nesmí být moc řídká, výborná jsou i povidla
- pro vylepšení lze do těsta přidat trochu skořice nebo perníkového koření, strouhané oříšky nebo mandle
***************************************************************************************************************************************
Bude vám stačit jedna mísa a vařečka! Do mísy prosijte mouku s práškem, přidejte sůl a cukr, strouhanou kůru, eventuálně i koření nebo hrstku strouhaných mandlí, oříšků apod. Udělejte důlek a začněte po částech vlévat olej a mléko, pomalu míchejte až se vpije do suchých ingrediencí. Mléko jsem udala trochu orientačně, záleží na mouce, kolik tekutiny vypije, těsto má být měkké, ale ne řídké.
Můžete, ale nemusíte nechat trochu odpočinout, pak vyklopte na pomoučený vál a pomoučeným válečkem vyválejte těsto na výši asi 2 - 3 mm. A pokud by se vám i tak zdálo, že se bude lepit, dejte ho mezi dva plátky potravinářské folie nebo papíru na pečení a nebudou žádně problémy.
Na vykrajování použijte buď kulatou formičku o průměru oněch 8 cm nebo skvěle poslouží i sklenička. V polovině koleček vykrojte menší formičkou nebo skleničkou (např. na likéry) otvor.
Plná kolečka potřete marmeládou, dejte jí trochu víc doprostřed a méně k okrajům, přiklopte vykrojeným a dejte na plech vyložený pečicím papírem. Dejte péct asi na 170° (horkovzduch) až zezlátnou - zhruba 15 minut. Nechte chvíli na plechu, pak sundejte, doplňte prostředky marmeládou pokud se vám jí zdá málo a vychladlé cukrujte moučkovým cukrem. Rychlé, snadné a zdravé!
P.S. Pro mlsouny - kdyby vás napadlo plnit je nutellou nebo jiným podobným krémem, nedělejte to, pečením se snadno spálí. Použijte klasickou verzi, spodek, vršek a pak slepit.
P.S.S. Ze stejného těsta jsem udělala i sušenky s čokoládovými pecičkami, vykrajované lžičkou a kladené na plech.
BUON APPETITO!
Návrat bábovkového syna aneb šlehačková bábovka s pomerančem
Můj mladší syn pracuje trvale v Německu a zhruba 3 - 4x ročně zavítá domů. Každá návštěva probíhá podle zaběhnutého rituálu : nejdříve mi z nádraží pošle vzkaz, že sedí ve vlaku, který odjíždí. Co je na tom zvláštního, řeknete si..Pro Němce, Švýcara a doufám i pro Čecha,nic. Pro rodilého Itala, vidina odjíždějícího vlaku podle jízdního řádu rovná se nadšení malého dítětě u rozsvíceného vánočního stromku (i když dobře ví, že další etapa cesty je nejistá, ale Ital je od přírody optimista).
Vzkaz pokračuje otázkou, co bude k večeři a HLAVNĚ jestli jsem upekla bábovku. Občas se v návalu mateřské lásky ptám, zda-li by chlapeček nechtěl na uvítanou něco jiného a vnucuji se s koláči, buchtami, štrůdlíky...
Chvíli přemýšlí a pak odpoví, že je mu to jedno...ale co takhle bábovku ?? Vzdala jsem to a už se neptám,myslím, že by ho zklamalo i kdybych vyměnila formu.
Takže i tentokrát došlo na jeho oblíbenou, zvolila jsem šlehačkovou s pomerančem. Zbylo mi trochu čokoládových peciček a přidala jsem je do těsta, klidně by jich mohlo být víc, ale taky žádné, protože spojení smetany a pomeranče se ukázalo nad očekávání lahodné.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
300 gr mouky (dala jsem hladkou,speciál pro moučníky, jinak se určitě hodí polohrubá)
180 gr cukru
3 vejce
250 ml smetany (tekuté šlehačky)
1 prášek do pečiva
špetka soli
2 lžíce vaječného koňaku (nebo jiného likéru, nejlépe pomerančového)
šťáva a kůra z jednoho pomeranče, pokud možno BIO
čokoládové pecičky podle chuti
***************************************************************************************************************************************
Připravte si vše potřebné. Odvažte mouku a smíchejte jí se špetkou soli a práškem do pečiva. Pomeranč dobře omyjte a pokud není BIO, spařte ho 2 -3 x horkou vodou, pak opláchněte studenou, osušte, nastrouhejte najemno kůru a vymačkejte šťávu.
Celá vejce šlehejte s cukrem do pěny a pomalu přilévejte smetanu (já měla 33% ). Někdo jí mírně našlehá v jiné míse a pak přidá do vaječné směsi, zkusila jsem a nevidím velký rozdíl, proto volím jednodušší variantu.
Přidejte po troškách i koňak a šťávu a kůru z pomeranče. Potom jsem přes sítko po povrchu sypala mouku s práškem a solí. Vždy jen málo, aby se neutvořily žmolky a míchám vařečkou. Když je všechna mouka vpracovaná a těsto umíchané, posypu pecičky lžící mouky a přidám, ale jak píši v úvodu, nemusí být.
Vlijeme do tukem vymazané a moukou nebo strouhankou vysypané formy a dáme péct bez horkovzduchu asi 40 minut nejdříve na 150° a po 10 minutách zvýšíme na 170°. Tak alespoň funguje moje trouba.
Moučníky s práškem do pečiva, se sněhem nebo kvasnicemi je lepší péct bez horkovzduchu, jak jsem se dozvěděla. Opravdu vidím určitý rozdíl, bábovka se pomalu nadýmá, nepraská (to i díky počáteční nižší teplotě) a zůstane stejnoměrně zbarvená a upečená. Každý má svůj styl a zvyky, jde jen o vyzkoušení, máte-li chuť a náladu. BUON APPETITO!
Vzkaz pokračuje otázkou, co bude k večeři a HLAVNĚ jestli jsem upekla bábovku. Občas se v návalu mateřské lásky ptám, zda-li by chlapeček nechtěl na uvítanou něco jiného a vnucuji se s koláči, buchtami, štrůdlíky...
Chvíli přemýšlí a pak odpoví, že je mu to jedno...ale co takhle bábovku ?? Vzdala jsem to a už se neptám,myslím, že by ho zklamalo i kdybych vyměnila formu.
Takže i tentokrát došlo na jeho oblíbenou, zvolila jsem šlehačkovou s pomerančem. Zbylo mi trochu čokoládových peciček a přidala jsem je do těsta, klidně by jich mohlo být víc, ale taky žádné, protože spojení smetany a pomeranče se ukázalo nad očekávání lahodné.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
300 gr mouky (dala jsem hladkou,speciál pro moučníky, jinak se určitě hodí polohrubá)
180 gr cukru
3 vejce
250 ml smetany (tekuté šlehačky)
1 prášek do pečiva
špetka soli
2 lžíce vaječného koňaku (nebo jiného likéru, nejlépe pomerančového)
šťáva a kůra z jednoho pomeranče, pokud možno BIO
čokoládové pecičky podle chuti
***************************************************************************************************************************************
Připravte si vše potřebné. Odvažte mouku a smíchejte jí se špetkou soli a práškem do pečiva. Pomeranč dobře omyjte a pokud není BIO, spařte ho 2 -3 x horkou vodou, pak opláchněte studenou, osušte, nastrouhejte najemno kůru a vymačkejte šťávu.
Celá vejce šlehejte s cukrem do pěny a pomalu přilévejte smetanu (já měla 33% ). Někdo jí mírně našlehá v jiné míse a pak přidá do vaječné směsi, zkusila jsem a nevidím velký rozdíl, proto volím jednodušší variantu.
Přidejte po troškách i koňak a šťávu a kůru z pomeranče. Potom jsem přes sítko po povrchu sypala mouku s práškem a solí. Vždy jen málo, aby se neutvořily žmolky a míchám vařečkou. Když je všechna mouka vpracovaná a těsto umíchané, posypu pecičky lžící mouky a přidám, ale jak píši v úvodu, nemusí být.
Vlijeme do tukem vymazané a moukou nebo strouhankou vysypané formy a dáme péct bez horkovzduchu asi 40 minut nejdříve na 150° a po 10 minutách zvýšíme na 170°. Tak alespoň funguje moje trouba.
Moučníky s práškem do pečiva, se sněhem nebo kvasnicemi je lepší péct bez horkovzduchu, jak jsem se dozvěděla. Opravdu vidím určitý rozdíl, bábovka se pomalu nadýmá, nepraská (to i díky počáteční nižší teplotě) a zůstane stejnoměrně zbarvená a upečená. Každý má svůj styl a zvyky, jde jen o vyzkoušení, máte-li chuť a náladu. BUON APPETITO!
Torta Nua
V Česku by se řeklo buchta s pudinkem. V Itálii užívají honosnější název - Torta Nua. Název prý vznikl podle přezdívky, kterou její autorka použila při uveřejnění receptu, už si přesně nepamatuji kde.
O něco víc má, to se musí uznat - namísto připravené pudinkové směsi se dává cukrářský krém. Je jemnější, bez chemické příchuti, jak tomu bývá u dnešních pudinků. A nemyslete si, že tady jsou lepší, je to ta samá pachuť, proto si Italové raději připraví svůj krém, nakonec je to otázka pár minut, které strávíte i vařením pudinku.
Tudíž sáhněte raději po osvědčené Maizeně - kukuřičné moučce - a čerstvém vejci, protože konkrétně v tomto receptu vám stačí jeden žloutek než v odkazu výše uvedeném.
Kromě klasického vanilkového krému lze použít i čokoládový (uberte lžíci Maizeny a přidejte kakao).
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
Korpus:
3 vejce a 1 bílek který vám zbyl od přípravy krému
280 gr mouky
100 ml rostlinného oleje
100 ml mléka
180 gr cukru
1 prášek do pečiva
špetka soli
citronová kůra
Krém:
1 žloutek
500 ml mléka
3 plné lžíce Maizeny
3 - 4 lžíce cukru
proužek omyté, citronové kůry
špetka vanilky
***************************************************************************************************************************************
Nejprve si připravte krém. Z mléka odeberte asi půl skleničky a zbytek dejte ohřát spolu
s citronovou kůrou. Rozmíchejte žloutek s cukrem, Maizenou a vanilkou v kastrůlku a po částech rozřeďte mlékem až vznikne kašička. Pak přidejte teplé mléko a pomocí metličky pokračujte v míchání až se začne pomalu vařit. Vydržte ještě tak dvě minuty, vyndejte kůru a pak přelejte do misky aby krém vychladl. Občas promíchejte, nebo přikryjte potravinářskou fólií, aby se neutvořil škraloup.
Mezitím připravte korpus - vyšlehejte celá vejce s bílkem, který vám zbyl od přípravy krému s cukrem do pěny.
Po částech přilévejte olej a mléko, pak prosátou mouku s práškem do pečiva a špetkou soli sypejte po povrchu a míchejte vařečkou, až vznikne hustší těsto. Zde záleží jak na velikosti vajec, tak na mouce, některá saje tekutinu více, jiná méně. Já použila hladkou, ale vhodná je i polohrubá. Těsto by mělo mít konzistenci asi jako na bábovku.
Nalijte do tukem vymazané a strouhankou nebo hrubou moukou vysypané kulaté formy o průměru 24 cm (nebo vyložte dno pečicím papírem, okraje nevymazávám, po upečení objedu nožem a moučník tak zůstane rovný) a po celé ploše začněte rovnoměrně dávat cukrářský krém, nechte asi 1 cm volný okraj, aby se krém nepřipaloval.
Hned vložte do trouby bez horkovzduchu vyhřáté zpočátku na 150°, asi po 10 minutách zvyšte na 170 - 180°.
Tím docílíte toho, že se nejdřív zapeče okraj a dort se zbytečně nenafoukne uprostřed. Peče se asi 35 - 40 minut až zezlátne, špejlí zkuste zda je propečený v místě, kde není krém.
Krému je z půl litru mléka poměrně dost, já dala všechen, ale můžete dát i o pár lžic méně a trochu si samotného mlsnout :-) Po upečení nechte prochladnout ve formě, teplý by se rozlomil. Pak opatrně vyklopte na mřížku, lehce pocukrujte moučkovým cukrem a vychladlý krájejte, nebo buďte ještě opatrnější a nakrájejte vlažný, je výborný! BUON APPETITO!
O něco víc má, to se musí uznat - namísto připravené pudinkové směsi se dává cukrářský krém. Je jemnější, bez chemické příchuti, jak tomu bývá u dnešních pudinků. A nemyslete si, že tady jsou lepší, je to ta samá pachuť, proto si Italové raději připraví svůj krém, nakonec je to otázka pár minut, které strávíte i vařením pudinku.
Tudíž sáhněte raději po osvědčené Maizeně - kukuřičné moučce - a čerstvém vejci, protože konkrétně v tomto receptu vám stačí jeden žloutek než v odkazu výše uvedeném.
Kromě klasického vanilkového krému lze použít i čokoládový (uberte lžíci Maizeny a přidejte kakao).
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
Korpus:
3 vejce a 1 bílek který vám zbyl od přípravy krému
280 gr mouky
100 ml rostlinného oleje
100 ml mléka
180 gr cukru
1 prášek do pečiva
špetka soli
citronová kůra
Krém:
1 žloutek
500 ml mléka
3 plné lžíce Maizeny
3 - 4 lžíce cukru
proužek omyté, citronové kůry
špetka vanilky
***************************************************************************************************************************************
Nejprve si připravte krém. Z mléka odeberte asi půl skleničky a zbytek dejte ohřát spolu
s citronovou kůrou. Rozmíchejte žloutek s cukrem, Maizenou a vanilkou v kastrůlku a po částech rozřeďte mlékem až vznikne kašička. Pak přidejte teplé mléko a pomocí metličky pokračujte v míchání až se začne pomalu vařit. Vydržte ještě tak dvě minuty, vyndejte kůru a pak přelejte do misky aby krém vychladl. Občas promíchejte, nebo přikryjte potravinářskou fólií, aby se neutvořil škraloup.
Mezitím připravte korpus - vyšlehejte celá vejce s bílkem, který vám zbyl od přípravy krému s cukrem do pěny.
Po částech přilévejte olej a mléko, pak prosátou mouku s práškem do pečiva a špetkou soli sypejte po povrchu a míchejte vařečkou, až vznikne hustší těsto. Zde záleží jak na velikosti vajec, tak na mouce, některá saje tekutinu více, jiná méně. Já použila hladkou, ale vhodná je i polohrubá. Těsto by mělo mít konzistenci asi jako na bábovku.
Nalijte do tukem vymazané a strouhankou nebo hrubou moukou vysypané kulaté formy o průměru 24 cm (nebo vyložte dno pečicím papírem, okraje nevymazávám, po upečení objedu nožem a moučník tak zůstane rovný) a po celé ploše začněte rovnoměrně dávat cukrářský krém, nechte asi 1 cm volný okraj, aby se krém nepřipaloval.
Hned vložte do trouby bez horkovzduchu vyhřáté zpočátku na 150°, asi po 10 minutách zvyšte na 170 - 180°.
Tím docílíte toho, že se nejdřív zapeče okraj a dort se zbytečně nenafoukne uprostřed. Peče se asi 35 - 40 minut až zezlátne, špejlí zkuste zda je propečený v místě, kde není krém.
Krému je z půl litru mléka poměrně dost, já dala všechen, ale můžete dát i o pár lžic méně a trochu si samotného mlsnout :-) Po upečení nechte prochladnout ve formě, teplý by se rozlomil. Pak opatrně vyklopte na mřížku, lehce pocukrujte moučkovým cukrem a vychladlý krájejte, nebo buďte ještě opatrnější a nakrájejte vlažný, je výborný! BUON APPETITO!
Caffé sospeso (Zavěšená káva)
Caffé sospeso (v neapolském nářečí "O café suspeso") nebo-li zavěšená káva je starý, hezký a solidární neapolský zvyk nechat u baru zaplacenou kávu pro někoho, kdo si jí nemohl dovolit. Když si někdo objednal "un caffé sospeso", automaticky zaplatil dvě a dostal jedno. Druhé bylo napsáno na lísteček a připíchnuté na nástěnku. Kdokoliv přišel a zeptal se, jestli je nějaké kafe volné, dostal jej zdarma. Neznal se ani dárce ani příjemce a v tom byla ta pravá, nefalšovaná solidarita a kupodivu toho prý nikdo nezneužíval.
Jiná doba, dnes si espresso může dovolit každý, i když se velmi často mezi lidmi nabízí. Stačí, když přijdete do baru kde potkáte někoho známého a už se závodí v tom, kdo komu kávu nabídne. Tím máte samozřejmě příležitost kávu oplatit a tak pořád dokola.
Pití kávy je totiž jedním z italských rituálů a jako u všeho pravého italského se velmi dbá na formu. Nečekejte ale žádný sedánek u "kafíčka a dortíčku" jak je tomu zvykem v středoevropských krajích. Kafe do sebe Ital obrací většinou u barového pultu a ve stoje. Pokud si k tomu sedne, tak jej do sebe obrátí stejně rychle, ale někdy si dopřeje sladkou briošku nebo koblihu eventuálně přečte noviny. Děje se tak především ráno, protože velká většina Italů snídá v kavárně, místo kávy se pije i capučíno nebo ostatní, níže popsané snídaňové nápoje.
Nedávno mi přišel mail od mého kamaráda, že se v rodině dohadují o tom jak se vlastně italská káva správně objednává, protože syn studující v Praze tvrdil, že v jedné kavárně viděl napsáno "piccolo neexistuje, dejte si espresso!"
Sepsala jsem delší traktát o italské kávě a vzhledem k tomu, že je v tomto oboru poněkud zmatek, rozhodla jsem se obohatit i vás. Pokud už máte jasno, klidně přeskočte následující řádky a dejte si třeba kafe :-)
"Piccolo" opravdu neexistuje a dokonce ani "presso"! A píše se to takhle, s dvojitou souhláskou, žádné "pikolo" a "preso". Pokud v Itálii řeknete "presso" zeptají se vás "co?" - je to totiž sloveso které znamená mačkám, lisuji, stlačuji = presovat. Od něj vzniklo espresso, kdy je mletá káva stlačena pod tlakem asi 9 barů při teplotě 90°Celsia. Kávu můžete tedy žádat tímto způsobem.
Ital většinou jednoduše zažádá o "un caffé" a hned se ví o co jde - malé vám ho dají v každém případě.
Šálky na kávu jsou tady ve velikosti frťana a naplní ho zhruba do poloviny až do 2/3.
Obdržíte asi 30 ml kávy s pěnou, silné vůně a vlastností která by se dala nazvat "zmrtvýchvstání"
Jestli se vám ho zdá málo, můžete objednat "caffé lungo" (dlouhé kafe) nebo "caffé doppio" (dvojité kafe) a dostanete frťana skoro plného.
Pro milovníky silných emocí a s tvrdší náturou je k mání i "caffé ristretto" - doslova přeloženo úzké, nebo-li koncentrované kafe, kde vám dno frťana pokryjí asi dvěma lžičkami kávy. Je oblíbené především v jižní Itálii, protože i při vysokých letních teplotách do sebe vpravíte svůj podíl dryáku aniž by se organismus přehřál.
Dále máme i "caffé corretto" - upravené kafe. Upravuje se většinou likérem, který vám tam cáknou od oka, stačí když množství likéru nepřesahuje množství kávy :-)
Ale pozor, v nádražních nebo silně turistických barech se někdy zázrak nekoná, neboť je známo, že turista je zvyklý na tu děsnou kontinentální kávu tak proč se s tím párat.
Dalším rozmáhajícím se nešvarem je zaměstnávat levné pracovní síly, čím mladší tím lepší s úkolem prodat co nejdřív a co nejvíc - tam se často kvality nedočkáte.
Správný kávový barman ví, že rozhodující jsou tři M - macchina (stroj), miscela (směs) a mano (ruka).
Já bych přidala i horký šálek, protože není pro mě nic horšího než dostat kávu vlažnou. Někdo si z toho důvodu objednává i kávu ve skle ( caffé in vetro).
Dokonce i filtr kam se mletá káva dává, by se měl vymývat horkou vodou, absolutně zakázané jsou saponáty.
Tohle je základ, pak existují různé varianty. Dejme tomu "caffé macchiato" (makjáto) kdy vám do kávy přidají trochu mléčné pěny. Může být macchiato s teplým mlékem, nebo studeným (zde bez pěny), záleží na chuti a ročním období.
Nečekejte ale žádné kafe s mlékem, protože macchiato znamená doslova poskvrněné.
Jinak si objednejte "caffelatte" (kávu s mlékem), je to ale vyloženě snídaňová záležitost.Macchiato existuje i mléko (Latte macchiato) kdy do sklenice mléka kápnou trochu kávy.
Módní výstřelky jako káva ginseng a podobně nejsou za pravou kávu považované, dělají se pomocí připravených směsí v sáčku, jsou již slazené a starší generace kávových expertů se o nich odmítá bavit.
Cappuccino jistě znáte, je také trochu víc podobné české kávě. Větší šálek s kávou, mlékem a bohatou mléčnou pěnou, na kterou vám podle své nálady a sympatie k vám barman vykouzlí ornament z kakaa či čokolády. Pokud se tak nestane, neberte si to osobně a porozhlédněte se po pultu - většinou tam objevíte kromě různých druhů cukru i sypací cukřenku s kakaem. Někdy ho dělám doma a přidám i špetku skořice.
Cappuccino se pije zásadně k snídani a během dopoledne, nebo k odpolední svačině.
Po obědě místo kávy si ho dá jen barbar nebo turista.
Na velké kafáče nebo dokonce turka v Itálii můžete zapomenout.
V Česku si kávu přizpůsobují vlastním chutím, stejně jako v Německu. Tam si musíte vyloženě říct o espresso, protože když si objednáte kafe, dají vám ho dvě deci. Na tuhle specialitku jsme narazili v Mnichově a nikde se nám nedařilo dávku zredukovat. Až jsme v jedné restauraci objevili pravého, nefalšovaného Neapolce, který tam asi před 40 lety emigroval. Když zjistil, že jsme krajané, vyhnal od kávovaru snaživého německého barmana, odněkud vylovil balíček protekční italské kávy ("nechávám si jí posílat každý měsíc z Neapole!") a vykouzlil pravé nefalšované espresso. Prozradil nám odkud pochází on, jeho rodiče, jak se kdo choval za války a kde bydlí jeho příbuzní v našem Toskánsku. Poradil nám jak si objednávat kávu (říkejte jen espresso!!) protože Němci mají spoustu kvalit, ale kafe ať nechají nám Italům, byl strašně rád, že nás viděl (poprvé v životě) a odešli jsme s pocitem, že opouštíme dalšího člena rodiny v daleké cizině.
V domácnostech stále přetrvává oblíbená "moka", což je malý kávovar složený se tří částí - spodní, do které se naleje voda, filtr na mletou kávu a vrchní díl podobný malé konvičce s dalším filtrem a pístem kudy uvařená káva vytéká. Je méně presovaná než ta v baru a obsahuje prý i více kofeinu, i když se to nezdá. Vůně a klokotavý zvuk, který vydává když je hotová, je typickým pro italská rána stejně jako kokrhání kohouta na české vesnici.
I když se v posledních letech rozmohly domácí kávovary s praktickými kapslemi, většina Italů nedá na starou dobrou moka dopustit. Prodává se od nejmenší velikosti pro jednu osobu až po téměř obří pro šest osob.
I zde platí přísná pravidla - vodu dávat studenou, odolat pokušení použít horkou aby se vařila dřív - káva chce svůj čas.
Když jí použijete poprvé, první dvě, tři kávy nutno vylít, aby se do ní nejdřív dostalo správné aroma, které jí už víc neopustí, protože ani moka se nikdy nemyje v saponátu natož v myčce.
Káva musí být správně namletá, ne moc hrubá aby voda filtrem neprotekla moc rychle a ani moc jemná, jinak protéká (pokud se to vůbec podaří) moc pomalu a káva je pak trpká a hořká.
Do filtru se nesmí pěchovat, ale dát volně lžičkou tak, aby se vytvořil mírný kopeček. Pak se hezky uzavře a vaří na mírném plameni, jak začne brblat, zavře se plyn a nechá dojít.
Získáte silnou, horkou a chutnou překapávanou kávu.
Je pravda, že po letech strávených ve vlasti té jediné báječné kávy na světě se mi při slově "pikolo" trochu ježí vlasy, ale chápu to. Tady zas přidávají do guláše rajčata a do štrůdlu dávají místo ořechů piniové oříšky.
Závěrem ještě poslední radu - v Itálii bývá velký rozdíl - především finanční - mezi pitím kávy i ostatních nápojů ve stoje u pultu nebo s obsluhou u stolečku. Pokud si objednáte a odeberete kávu sami, stojí dnes 1 - 1,20 euro. O něco dražší je bez kofeinu nebo cappuccino, ale jsou to desetníkové položky.
Jestli jsou poblíž stolečky typu kemping, klidně si tam kávu doneste a vypijte. Kde je ale servis s obsluhou, připravte se na cenu dvoj až třínásobnou a v místech jako jsou Benátky nebo Florencie i vyšší, často přehnanou.
I když v posledních letech musí být ceny uvedené před podnikem ne každý to dodržuje a hádejte se pak s Italem.
Pokud jsem ve vás probudila chuť na dobrý šálek kávy, bylo to účelem :-)) Ať si jí připravíte po italsku, po česku nebo po turecku, nezáleží na tom. Hlavní je si jí vychutnat!!
Jiná doba, dnes si espresso může dovolit každý, i když se velmi často mezi lidmi nabízí. Stačí, když přijdete do baru kde potkáte někoho známého a už se závodí v tom, kdo komu kávu nabídne. Tím máte samozřejmě příležitost kávu oplatit a tak pořád dokola.
Pití kávy je totiž jedním z italských rituálů a jako u všeho pravého italského se velmi dbá na formu. Nečekejte ale žádný sedánek u "kafíčka a dortíčku" jak je tomu zvykem v středoevropských krajích. Kafe do sebe Ital obrací většinou u barového pultu a ve stoje. Pokud si k tomu sedne, tak jej do sebe obrátí stejně rychle, ale někdy si dopřeje sladkou briošku nebo koblihu eventuálně přečte noviny. Děje se tak především ráno, protože velká většina Italů snídá v kavárně, místo kávy se pije i capučíno nebo ostatní, níže popsané snídaňové nápoje.
Nedávno mi přišel mail od mého kamaráda, že se v rodině dohadují o tom jak se vlastně italská káva správně objednává, protože syn studující v Praze tvrdil, že v jedné kavárně viděl napsáno "piccolo neexistuje, dejte si espresso!"
Sepsala jsem delší traktát o italské kávě a vzhledem k tomu, že je v tomto oboru poněkud zmatek, rozhodla jsem se obohatit i vás. Pokud už máte jasno, klidně přeskočte následující řádky a dejte si třeba kafe :-)
Ital většinou jednoduše zažádá o "un caffé" a hned se ví o co jde - malé vám ho dají v každém případě.
Šálky na kávu jsou tady ve velikosti frťana a naplní ho zhruba do poloviny až do 2/3.
Obdržíte asi 30 ml kávy s pěnou, silné vůně a vlastností která by se dala nazvat "zmrtvýchvstání"
Jestli se vám ho zdá málo, můžete objednat "caffé lungo" (dlouhé kafe) nebo "caffé doppio" (dvojité kafe) a dostanete frťana skoro plného.
Pro milovníky silných emocí a s tvrdší náturou je k mání i "caffé ristretto" - doslova přeloženo úzké, nebo-li koncentrované kafe, kde vám dno frťana pokryjí asi dvěma lžičkami kávy. Je oblíbené především v jižní Itálii, protože i při vysokých letních teplotách do sebe vpravíte svůj podíl dryáku aniž by se organismus přehřál.
Dále máme i "caffé corretto" - upravené kafe. Upravuje se většinou likérem, který vám tam cáknou od oka, stačí když množství likéru nepřesahuje množství kávy :-)
Dalším rozmáhajícím se nešvarem je zaměstnávat levné pracovní síly, čím mladší tím lepší s úkolem prodat co nejdřív a co nejvíc - tam se často kvality nedočkáte.
Správný kávový barman ví, že rozhodující jsou tři M - macchina (stroj), miscela (směs) a mano (ruka).
Já bych přidala i horký šálek, protože není pro mě nic horšího než dostat kávu vlažnou. Někdo si z toho důvodu objednává i kávu ve skle ( caffé in vetro).
Dokonce i filtr kam se mletá káva dává, by se měl vymývat horkou vodou, absolutně zakázané jsou saponáty.
Nečekejte ale žádné kafe s mlékem, protože macchiato znamená doslova poskvrněné.
Jinak si objednejte "caffelatte" (kávu s mlékem), je to ale vyloženě snídaňová záležitost.Macchiato existuje i mléko (Latte macchiato) kdy do sklenice mléka kápnou trochu kávy.
Módní výstřelky jako káva ginseng a podobně nejsou za pravou kávu považované, dělají se pomocí připravených směsí v sáčku, jsou již slazené a starší generace kávových expertů se o nich odmítá bavit.
Cappuccino jistě znáte, je také trochu víc podobné české kávě. Větší šálek s kávou, mlékem a bohatou mléčnou pěnou, na kterou vám podle své nálady a sympatie k vám barman vykouzlí ornament z kakaa či čokolády. Pokud se tak nestane, neberte si to osobně a porozhlédněte se po pultu - většinou tam objevíte kromě různých druhů cukru i sypací cukřenku s kakaem. Někdy ho dělám doma a přidám i špetku skořice.
Cappuccino se pije zásadně k snídani a během dopoledne, nebo k odpolední svačině.
Po obědě místo kávy si ho dá jen barbar nebo turista.
Na velké kafáče nebo dokonce turka v Itálii můžete zapomenout.
V Česku si kávu přizpůsobují vlastním chutím, stejně jako v Německu. Tam si musíte vyloženě říct o espresso, protože když si objednáte kafe, dají vám ho dvě deci. Na tuhle specialitku jsme narazili v Mnichově a nikde se nám nedařilo dávku zredukovat. Až jsme v jedné restauraci objevili pravého, nefalšovaného Neapolce, který tam asi před 40 lety emigroval. Když zjistil, že jsme krajané, vyhnal od kávovaru snaživého německého barmana, odněkud vylovil balíček protekční italské kávy ("nechávám si jí posílat každý měsíc z Neapole!") a vykouzlil pravé nefalšované espresso. Prozradil nám odkud pochází on, jeho rodiče, jak se kdo choval za války a kde bydlí jeho příbuzní v našem Toskánsku. Poradil nám jak si objednávat kávu (říkejte jen espresso!!) protože Němci mají spoustu kvalit, ale kafe ať nechají nám Italům, byl strašně rád, že nás viděl (poprvé v životě) a odešli jsme s pocitem, že opouštíme dalšího člena rodiny v daleké cizině.
I když se v posledních letech rozmohly domácí kávovary s praktickými kapslemi, většina Italů nedá na starou dobrou moka dopustit. Prodává se od nejmenší velikosti pro jednu osobu až po téměř obří pro šest osob.
I zde platí přísná pravidla - vodu dávat studenou, odolat pokušení použít horkou aby se vařila dřív - káva chce svůj čas.
Když jí použijete poprvé, první dvě, tři kávy nutno vylít, aby se do ní nejdřív dostalo správné aroma, které jí už víc neopustí, protože ani moka se nikdy nemyje v saponátu natož v myčce.
Káva musí být správně namletá, ne moc hrubá aby voda filtrem neprotekla moc rychle a ani moc jemná, jinak protéká (pokud se to vůbec podaří) moc pomalu a káva je pak trpká a hořká.
Do filtru se nesmí pěchovat, ale dát volně lžičkou tak, aby se vytvořil mírný kopeček. Pak se hezky uzavře a vaří na mírném plameni, jak začne brblat, zavře se plyn a nechá dojít.
Získáte silnou, horkou a chutnou překapávanou kávu.
Je pravda, že po letech strávených ve vlasti té jediné báječné kávy na světě se mi při slově "pikolo" trochu ježí vlasy, ale chápu to. Tady zas přidávají do guláše rajčata a do štrůdlu dávají místo ořechů piniové oříšky.
Závěrem ještě poslední radu - v Itálii bývá velký rozdíl - především finanční - mezi pitím kávy i ostatních nápojů ve stoje u pultu nebo s obsluhou u stolečku. Pokud si objednáte a odeberete kávu sami, stojí dnes 1 - 1,20 euro. O něco dražší je bez kofeinu nebo cappuccino, ale jsou to desetníkové položky.
Jestli jsou poblíž stolečky typu kemping, klidně si tam kávu doneste a vypijte. Kde je ale servis s obsluhou, připravte se na cenu dvoj až třínásobnou a v místech jako jsou Benátky nebo Florencie i vyšší, často přehnanou.
I když v posledních letech musí být ceny uvedené před podnikem ne každý to dodržuje a hádejte se pak s Italem.
Pokud jsem ve vás probudila chuť na dobrý šálek kávy, bylo to účelem :-)) Ať si jí připravíte po italsku, po česku nebo po turecku, nezáleží na tom. Hlavní je si jí vychutnat!!
Čokoládovo - pomerančový věnec bez vajec a másla
Pokud máte vy sami nebo pečete pro někoho kdo má alergii na vejce, tohle je recept pro vás. Nejen to, moučník je i bez másla a mléčných výrobků, takže se zavděčíte i veganům a všem vyznavačům zdravé stravy.
(Čokoláda se nepočítá když je hořká a kvalitní, s vyšším obsahem kakaa).
A buďte bez obav, normální mlsouni si ničeho nevšimnou, není to žádná suchá buchta bez chuti a bez zápachu!
Přece jen si trochu zahřešíme a přidáme hezkou dávku čokolády a vše ovoníme pomerančovou kůrou a šťávou.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
300 gr polohrubé mouky
2 - 3 větší pomeranče
150 gr cukru
100 gr kvalitní hořké čokolády
50 ml rostlinného oleje nejlépe slunečnicového
1 prášek do pečiva
špetka soli
vanilka
***************************************************************************************************************************************
Nejdřív ze všeho rozpusťte čokoládu ve vodní lázni (rozlámejte jí do misky a dejte nad hrnek s horkou vodou, která se nesmí vařit, jinak se čokoláda srazí!) nebo nechte rozpustit v mikrovlnce. Nechte prochladnout. Z pomerančů vymačkejte šťávu do většího hrnku a nastrouhejte tam najemno kůru z poloviny jednoho dobře omytého. Šťávy by mělo být zhruba 250 ml, chybějící dolejte vodou.
Pak přidejte i olej a špetku soli.
Do větší mísy vsypte prosátou mouku s práškem do pečiva, cukr a vanilku. Uprostřed udělejte důlek a začněte přilévat tekutinu za stálého míchání vařečkou. Nakonec přidejte prochladlou čokoládu a vymíchejte hladké těsto.
Pekla jsem ve vymazané a vysypané formě na věnec (italská "ciambella") nebo použijte kulatou formu o průměru 22 cm bez horkovzduchu nejdříve v mírně vyhřáté na necelých 150°, asi po 10 minutách jsem zvýšila na 170°. Když váš výtvor zapečete příliš rychle, utvoří se na povrchu kůrka která pak při dalším "rozpínání se" praskne a moučník se nepeče rovnoměrně. Každá trouba se ale chová jinak, takže si teploty musíte vychytat sami..
P.S. Kdyby se vám zdálo, že je tento recept příliš dietní, neváhejte ho znesvětit kopečkem šlehačky:-))
BUON APPETITO!!
(Čokoláda se nepočítá když je hořká a kvalitní, s vyšším obsahem kakaa).
A buďte bez obav, normální mlsouni si ničeho nevšimnou, není to žádná suchá buchta bez chuti a bez zápachu!
Přece jen si trochu zahřešíme a přidáme hezkou dávku čokolády a vše ovoníme pomerančovou kůrou a šťávou.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
300 gr polohrubé mouky
2 - 3 větší pomeranče
150 gr cukru
100 gr kvalitní hořké čokolády
50 ml rostlinného oleje nejlépe slunečnicového
1 prášek do pečiva
špetka soli
vanilka
***************************************************************************************************************************************
Nejdřív ze všeho rozpusťte čokoládu ve vodní lázni (rozlámejte jí do misky a dejte nad hrnek s horkou vodou, která se nesmí vařit, jinak se čokoláda srazí!) nebo nechte rozpustit v mikrovlnce. Nechte prochladnout. Z pomerančů vymačkejte šťávu do většího hrnku a nastrouhejte tam najemno kůru z poloviny jednoho dobře omytého. Šťávy by mělo být zhruba 250 ml, chybějící dolejte vodou.
Pak přidejte i olej a špetku soli.
Do větší mísy vsypte prosátou mouku s práškem do pečiva, cukr a vanilku. Uprostřed udělejte důlek a začněte přilévat tekutinu za stálého míchání vařečkou. Nakonec přidejte prochladlou čokoládu a vymíchejte hladké těsto.
Pekla jsem ve vymazané a vysypané formě na věnec (italská "ciambella") nebo použijte kulatou formu o průměru 22 cm bez horkovzduchu nejdříve v mírně vyhřáté na necelých 150°, asi po 10 minutách jsem zvýšila na 170°. Když váš výtvor zapečete příliš rychle, utvoří se na povrchu kůrka která pak při dalším "rozpínání se" praskne a moučník se nepeče rovnoměrně. Každá trouba se ale chová jinak, takže si teploty musíte vychytat sami..
P.S. Kdyby se vám zdálo, že je tento recept příliš dietní, neváhejte ho znesvětit kopečkem šlehačky:-))
BUON APPETITO!!
Linzer Torte (Linecký dort)
Linzer Torte aneb linecký dort je chutný mřížkový koláč původem z rakouského města Linz a jedná se o jeden z nejstarších cukrářských výrobků na světě. Existuje recept datovaný dokonce z poloviny 17.století!Základ tvoří linecké těsto se strouhanými oříšky nebo mandlemi a ochucené skořicí a špetkou mletého hřebíčku, někdo přidává i trochu kakaa. Jako náplň je vhodná rybízová nebo jiná kyselejší marmeláda která konrastuje sladkost. Navrch se utvoří hustá mřížka z tenkých provázků těsta a nakonec se ještě posype lupínky mandlí.
Recept pochází se starší kuchařky, dělala jsem ho již několikrát, jen jsem vynechala hřebíček, protože mletý se zde neprodává a české zásoby jsou spotřebované. Dává se ho tam ale tak málo, že si toho stejně nikdo nevšiml:-) Použila jsem kulatou formu o průměru 24 cm.
******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
200 gr hladké mouky
100 gr strouhaných oříšků
200 gr másla
120 gr cukru (zčásti lze nahradit třtinovým cukrem)
2 žloutky
1-2 lžíce mléka
1/2 lžičky mleté skořice
1 lžička prášku do pečiva s vanilkou
špetka soli
rybízová marmeláda - používám celou sklenici, zde 400 gramů. Pokud je moc hustá, trochu jí zahřejte.
mandlové lupínky
***************************************************************************************************************************************
Nastrouhejte oříšky (některé recepty uvádějí i mandle nebo ořechy, eventuelně smíchejte co máte doma)
s trochou cukru. Do mísy prosijte mouku se solí a práškem do pečiva a rozsekejte do ní tuhé máslo. Nejdříve nožem a pak prsty vytvořte drobenku, do které následovně přidejte mleté oříšky, cukr, skořici, promíchejte a nakonec spojte pomocí žloutků rozmíchaných v mléce a vypracujte na hladké těsto.
Nechte odpočinout alespoň půl hodiny v lednici , klidně i déle, nechávám i přes noc.
Z těsta oddělte zhruba 1/3 a nechte v lednici. Zbytek rozválejte tak, aby pokrylo dno formy. Já mám ve zvyku těsto mírně předpéct aby díky náplni moc nezvlhlo, stačí 5-7 minut. Pak ho trochu upěchuji, protože se většinou trochu vzduje a dám marmeládu a nakonec mřížky ze zbylého těsta, které by měly být husté a tenké.
Vyválím si různě dlouhé a poskládám jimi koláč, nakonec udělám kolem dokola okraj a trochu jej stlačím zoubky vidličky. Lehce potřu mlékem a posypu mandlovými lupínky, pak dopékám dalších asi 30 minut v troubě vyhřáté na 180°.
Tenhle způsob dvojího pečení jsem začala dělat, protože se mi stávalo že marmeláda (a ještě víc tvarohová náplň) nejen zvlhčila spodek, ale byla i příliš "spečená". Pokud podobný problém nemáte, naplňte koláč za syrova jako obvykle.
Upečený nechte prochladnout ve formě, jemně pocukrujte a krájejte na porce. Pokud chcete zachovat pravé rakouské tradice, přidejte i kopeček šlehané smetany. BUON APPETITO!
Recept pochází se starší kuchařky, dělala jsem ho již několikrát, jen jsem vynechala hřebíček, protože mletý se zde neprodává a české zásoby jsou spotřebované. Dává se ho tam ale tak málo, že si toho stejně nikdo nevšiml:-) Použila jsem kulatou formu o průměru 24 cm.
******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
200 gr hladké mouky
100 gr strouhaných oříšků
200 gr másla
120 gr cukru (zčásti lze nahradit třtinovým cukrem)
2 žloutky
1-2 lžíce mléka
1/2 lžičky mleté skořice
1 lžička prášku do pečiva s vanilkou
špetka soli
rybízová marmeláda - používám celou sklenici, zde 400 gramů. Pokud je moc hustá, trochu jí zahřejte.
mandlové lupínky
***************************************************************************************************************************************
Nastrouhejte oříšky (některé recepty uvádějí i mandle nebo ořechy, eventuelně smíchejte co máte doma)
s trochou cukru. Do mísy prosijte mouku se solí a práškem do pečiva a rozsekejte do ní tuhé máslo. Nejdříve nožem a pak prsty vytvořte drobenku, do které následovně přidejte mleté oříšky, cukr, skořici, promíchejte a nakonec spojte pomocí žloutků rozmíchaných v mléce a vypracujte na hladké těsto.
Nechte odpočinout alespoň půl hodiny v lednici , klidně i déle, nechávám i přes noc.
Z těsta oddělte zhruba 1/3 a nechte v lednici. Zbytek rozválejte tak, aby pokrylo dno formy. Já mám ve zvyku těsto mírně předpéct aby díky náplni moc nezvlhlo, stačí 5-7 minut. Pak ho trochu upěchuji, protože se většinou trochu vzduje a dám marmeládu a nakonec mřížky ze zbylého těsta, které by měly být husté a tenké.
Vyválím si různě dlouhé a poskládám jimi koláč, nakonec udělám kolem dokola okraj a trochu jej stlačím zoubky vidličky. Lehce potřu mlékem a posypu mandlovými lupínky, pak dopékám dalších asi 30 minut v troubě vyhřáté na 180°.
Tenhle způsob dvojího pečení jsem začala dělat, protože se mi stávalo že marmeláda (a ještě víc tvarohová náplň) nejen zvlhčila spodek, ale byla i příliš "spečená". Pokud podobný problém nemáte, naplňte koláč za syrova jako obvykle.
Upečený nechte prochladnout ve formě, jemně pocukrujte a krájejte na porce. Pokud chcete zachovat pravé rakouské tradice, přidejte i kopeček šlehané smetany. BUON APPETITO!
Polomáčené pomerančové sušenky
Dnes přicházím s dalším receptem ze série čokoládovo - pomerančových, zřejmě jste si už všimli, že mám pro ně slabost, ale kombinace je to opravdu skvělá.Tentokrát jsem upekla sušenky, které jsou jednoduché na přípravu, těsto se velmi dobře vyvaluje a stačí pár ingrediencí. Jediný "problém". dá-li se to tak nazvat, je koupit pomeranče které nemají chemicky ošetřenou kůru, tedy ve kvalitě bio. Pokud nemáte, spařte pomeranč 2x nebo 3x horkou vodou, osušte a můžete strouhat.
********************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
2 vejce
110 gr másla
110 gr cukru
290 gr hladké mouky
1/2 balíčku prášku do pečiva
špetka soli
strouhaná kůra z většího pomeranče
150 gr hořké čokolády, kousek ztuženého tuku
********************************************************************************************************************************************
Máslo dejte do misky a rozpusťte ve vodní lázni nebo v mikrovlnce a nechte prochladnout. Mezitím si vyšlehejte celá vejce s cukrem, přidejte strouhanou pomerančovou kůru a nakonec vlijte prochladlé máslo a dobře promíchejte. Do mouky přidejte špetku soli a prášek do pečiva, pak po částech prosívejte do vaječné směsi a vymíchejte vařečkou hladké těsto. Kdyby se moc lepilo, přidejte trochu mouky.
Přikryjte potravinářskou fólií nebo do ní těsto zabalte a dejte do lednice alespoň na půl hodiny.
Těsto vyválejte na pomoučeném vále nebo mezi dvěma listy pečicího papíru a kulatou formičkou vykrájejte sušenky, dělala jsem o průměru asi 4 cm. Naskládejte na vymaštěný a moukou vysypaný nebo papírem na pečení vyložený plech trochu od sebe a dejte péct asi 15 minut při teplotě zhruba 170°. Když se mírně zabarví okraje, jsou hotové. Nechte vychladnout na mřížce.
Čokoládu rozpusťte s trochou ztuženého tuku ve vodní lázni,nebo použijte kvalitní čokoládovou polevu a namáčejte v ní polovinu upečených sušenek.
********************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
2 vejce
110 gr másla
110 gr cukru
290 gr hladké mouky
1/2 balíčku prášku do pečiva
špetka soli
strouhaná kůra z většího pomeranče
150 gr hořké čokolády, kousek ztuženého tuku
********************************************************************************************************************************************
Máslo dejte do misky a rozpusťte ve vodní lázni nebo v mikrovlnce a nechte prochladnout. Mezitím si vyšlehejte celá vejce s cukrem, přidejte strouhanou pomerančovou kůru a nakonec vlijte prochladlé máslo a dobře promíchejte. Do mouky přidejte špetku soli a prášek do pečiva, pak po částech prosívejte do vaječné směsi a vymíchejte vařečkou hladké těsto. Kdyby se moc lepilo, přidejte trochu mouky.
Přikryjte potravinářskou fólií nebo do ní těsto zabalte a dejte do lednice alespoň na půl hodiny.
Těsto vyválejte na pomoučeném vále nebo mezi dvěma listy pečicího papíru a kulatou formičkou vykrájejte sušenky, dělala jsem o průměru asi 4 cm. Naskládejte na vymaštěný a moukou vysypaný nebo papírem na pečení vyložený plech trochu od sebe a dejte péct asi 15 minut při teplotě zhruba 170°. Když se mírně zabarví okraje, jsou hotové. Nechte vychladnout na mřížce.
Čokoládu rozpusťte s trochou ztuženého tuku ve vodní lázni,nebo použijte kvalitní čokoládovou polevu a namáčejte v ní polovinu upečených sušenek.
Tvarohovo - citronová bábovka
Přišel čas na další bábovku! Většinou dávám přednost receptům, kde se šlehají celá vejce a přidává olej místo másla, které se musí nechat změknout nebo rozpustit..čistě z praktických důvodů, ne z dietních, protože tak často zas moučníky nedělám. Tentokrát jsem našla recept na Pinterestu který mě zaujal už názvem - jogurtová bábovka sousedky Karolíny. Zajímavé na něm bylo hlavně to, že v ní není žádný jogurt, ale tvaroh :-), takže se naskýtá otázka, zda Karolína napsala špatně recept, nebo byl uveřejněn recept, který s Karolínou nemá nic společného.
Vejce se musí rozdělit na žloutky a bílky a máslo rozpustit, ale i když byl postup o něco delší, ingredience se mi zdály velmi chutné, a pustila jsem se do toho.
Jen jsem měla pouze 200 gr tvarohu (používám rikotu) a v receptu bylo uvedeno 250 gr, takže jsem dala i méně másla a o krapet méně cukru.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
4 středně velká vejce
150 gr cukru
150 gr másla
200 gr tvarohu (rikoty)
200 gr mouky
1 prášek do pečiva s vanilkou
strouhaná kůra z jednoho citronu
šťáva z poloviny citronu
trochu citronového likéru Limoncello nebo vaječného koňaku (podle potřeby)
špetka soli
***************************************************************************************************************************************
Máslo rozpustíme ve vodní lázni nebo v mikrovlnce a necháme prochladnout. Formu na bábovku (použila jsem formu na věnec o průměru 24 cm, klasickou bábovkovou je lepší vzít o něco menší) dobře vymažeme máslem a vysypeme hrubou moukou nebo prosátou strouhankou.
Z bílků ušleháme tuhý sníh se špetkou soli. Žloutky šleháme s cukrem do pěny až směs zesvětlá, pak přidáváme po částech tvaroh, prochladlé máslo, citronovou šťávu a kůru.
Mouku s práškem vpracujeme do těsta po lžících přes sítko , nakonec opatrně vmícháme ušlehaný sníh.
Kdyby se ještě před přidáním sněhu směs zdála hustá, přidejte trochu mléka nebo vhodného likéru (dala jsem asi dvě lžíce Limoncella, ale dobře poslouží i vaječný koňak).
Originál obsahoval i hrst rozinek namočených v rumu, které jsem vynechala, nicméně mohly by se v bábovce dobře vyjímat. Karolína se na mě snad zlobit nebude, její recept už stejně zprznil někdo přede mnou :-))
Bábovku jsem pekla bez horkovzduchu na 170 - 180° asi 35 minut, ale klasická forma na bábovku je vyšší než ta na věnec a pravděpodobně bude potřeba o něco déle. Jako vždy je nejjistější vyzkoušet špejlí.
Bábovku nechte prochladnout ve formě a pak vyklopte a pocukrujte.
Pokud jí chcete mít tak hezky prouhatou jako je ta moje, vyklopte na mřížku a teprve po úplném vychladnutí obraťte :-) Bábovka je velmi vláčná, ještě lepší se mi zdála druhý den a má svěží citronovou chuť.
BUON APPETITO!
Vejce se musí rozdělit na žloutky a bílky a máslo rozpustit, ale i když byl postup o něco delší, ingredience se mi zdály velmi chutné, a pustila jsem se do toho.
Jen jsem měla pouze 200 gr tvarohu (používám rikotu) a v receptu bylo uvedeno 250 gr, takže jsem dala i méně másla a o krapet méně cukru.
*******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
4 středně velká vejce
150 gr cukru
150 gr másla
200 gr tvarohu (rikoty)
200 gr mouky
1 prášek do pečiva s vanilkou
strouhaná kůra z jednoho citronu
šťáva z poloviny citronu
trochu citronového likéru Limoncello nebo vaječného koňaku (podle potřeby)
špetka soli
***************************************************************************************************************************************
Máslo rozpustíme ve vodní lázni nebo v mikrovlnce a necháme prochladnout. Formu na bábovku (použila jsem formu na věnec o průměru 24 cm, klasickou bábovkovou je lepší vzít o něco menší) dobře vymažeme máslem a vysypeme hrubou moukou nebo prosátou strouhankou.
Z bílků ušleháme tuhý sníh se špetkou soli. Žloutky šleháme s cukrem do pěny až směs zesvětlá, pak přidáváme po částech tvaroh, prochladlé máslo, citronovou šťávu a kůru.
Mouku s práškem vpracujeme do těsta po lžících přes sítko , nakonec opatrně vmícháme ušlehaný sníh.
Kdyby se ještě před přidáním sněhu směs zdála hustá, přidejte trochu mléka nebo vhodného likéru (dala jsem asi dvě lžíce Limoncella, ale dobře poslouží i vaječný koňak).
Originál obsahoval i hrst rozinek namočených v rumu, které jsem vynechala, nicméně mohly by se v bábovce dobře vyjímat. Karolína se na mě snad zlobit nebude, její recept už stejně zprznil někdo přede mnou :-))
Bábovku jsem pekla bez horkovzduchu na 170 - 180° asi 35 minut, ale klasická forma na bábovku je vyšší než ta na věnec a pravděpodobně bude potřeba o něco déle. Jako vždy je nejjistější vyzkoušet špejlí.
Bábovku nechte prochladnout ve formě a pak vyklopte a pocukrujte.
Pokud jí chcete mít tak hezky prouhatou jako je ta moje, vyklopte na mřížku a teprve po úplném vychladnutí obraťte :-) Bábovka je velmi vláčná, ještě lepší se mi zdála druhý den a má svěží citronovou chuť.
BUON APPETITO!
Ořechové pesto (Pesto di noci)
Na mnoha stránkách čtu, že se letos vydařila úroda ořechů. Přikládám recept na těstoviny s ořechovým pestem, snad vám přijde vhod.
******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro 4 osoby:
350 gr těstovin (např."tagliatelle" - široké nudle)
2 plné hrsti ořechů (pokud nemáte rádi jejich trpkou chuť, spařte je horkou vodou a oloupejte)
4-5 lístků bazalky
1 stroužek česneku
4 vrchovaté lžíce strouhaného parmezánu
asi půl sklenky olivového oleje
sůl
******************************************************************************************************************************************
Ořechy s bazalkou rozmixujeme, ale ne úplně na kaši, necháme drobné kousky. Přidáme prolisovaný česnek, parmezán a pomalu přiléváme olej za stálého míchání, až získáme hustší kaši. Ochutnáme e případně dosolíme a dáme do větší mísy. Pokud se vám zdá moc husté, trochu zředíme vodou z těstovin, ale opatrně, pesto je musí obalit a ne po nich stékat.
Mezitím uvaříme oblíbený formát těstovin ,scedíme (neproplachujeme!) a vložíme do mísy s pestem. Velmi dobře promícháme a rozdělíme na talíře kde je ještě posypeme strouhaným parmezánem. DOBROU CHUŤ!
neděle 7. dubna 2019
Měkký koláč s povidly (Crostata morbida con la marmellata di prugne)
Česká povidla v Itálii nenajdete, ale v Lidlu jsem objevila švestkovou marmeládu, která se jim asi nejvíc podobá. Zvlášť když do ní zapíchnu tyčinku skořice a malinko rozředím rumem :-)
Nechám pár dní uležet, dobře promíchám a povidla jak od maminky jsou na světě.
Jako na zavolanou jsem při jedné takové výrobě narazila na italský recept "měkkého koláče se švestkovou marmeládou". S marmeládou se zde pečou spíš koláče z lineckoho těsta zvané "crostata", tento recept sliboval koláč nejen měkký, ale i rychle hotový. Hned jsem se do něj pustila a opravdu je jak výroba tak pečení rychlá záležitost, kromě jiného byl i rychle snězený :-)
****************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
200 gr hladké mouky
80 gr cukru
150 gr másla
1/2 prášku do pečiva s vanilkou
2 vejce
špetka soli
povidla (nebo jiná marmeláda pikantnější chuti, např. rybízová nebo višňová)
moučkový cukr na posypání
***************************************************************************************************************************************
Verze na vypracování těsta jsou dvě, jedna s pomocí robotu, druhá bez. Při té první - robotové, můžete použít máslo rovnou z lednice, pokud budete pracovat vlastními silami, je lepší ho vyndat předem, aby trochu změklo.
Připravte si formu (použila jsem o průměru 24 cm), protože pak to půjde opravdu rychle.
V míse smíchejte mouku, sůl, prášek do pečiva a cukr. Přidejte kousky másla a propracujte. Pokud nemáte robot a nechcete si špinit ruce, v této fázi dobře poslouží i vidlička. Vejce rozkvedlejte v hrnku a po částech přilévejte, míchejte až se vytvoří hladká,poněkud lepkavá směs.
Vyklopte jí nějakým způsobem do formy a uhlaďte povrch. Pak udělejte obrácenou lžičkou nebo prstem sem tam hlubší důlky, do kterých dáte povidla nebo i jinou vámi oblíbenou marmeládu .Podle mě jsou nejlepší trochu výraznější chutě, ale záleží na té vaší (případně na tom, jaké zbytky marmelád se vám krčí někde v lednici).
Myslela jsem, že se povidla propadnou trochu víc do těsta a aby se nepřipálila, nedala jsem jich moc ani moc hluboko, ale příště určitě přidám.
Dejte péct bez horkovzduchu do trouby vyhřáté asi na 170°. Po zhruba 25 - 30 minutách by mělo být hotovo, ale vyzkoušejte špejlí v místě, kde nejsou povidla.
Nechte prochladnout ve formě, potom přesuňte na mřížku, po úplném vychladnutí pěkně pocukrujte a ...
BUON APPETITO!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)