pondělí 27. března 2017

Vřeténka s chřestem a pancettou ( Fusili con asparagi e pancetta)

Dnešní recept charakterizuje momentální období - pancetta symbolizuje odcházející zimu a chřest nadcházející jaro. Spojené smetanou obalí těstoviny uvařené "al dente" a posypané čerstvě nastrouhaným ovčím sýrem Pecorino získáte chutný pokrm připravený za 20 minut.
**********************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro 4 osoby:
350 gr těstovin (vřeténka)
500 gr chřestu
1 pórek
200 gr pancetty krájené na kostičky
100 ml husté smetany
olivový olej
50 ml bílého suchého vína
100 gr ovčího sýra (pecorino)
pepř nebo peperoncino
sůl
**********************************************************************************************************************************
Odřízneme spodní, tvrdé části chřestu, oloupeme jej a nakrájíme na plátky, špičky necháme vcelku nebo pokud jsou velké, rozkrojíme napůl. Pancettu (můžete nahradit anglicku slaninou) nakrájíme na kostičky. Očistíme pórek a nakrájíme na slabé plátky. Nastrouháme sýr. Dáme vařit vodu na těstoviny.
Do větší hluboké pánve nebo kastrolu který pojme i těstoviny, dáme na olivový olej podusit pórek - nesmí zhnědnout, takže přidáme i trochu vody a dusíme pod pokličkou pár minut. Pak přidáme pancettu, zamícháme, přilijeme víno a zvýšíme plamen. Když se alkohol odpaří (t.j. když necítíme vinnou vůni), vložíme nakrájený chřest. Dobře promícháme a dusíme do jeho změknutí za občasného podlévání horkou vodou, nejlépe z těstovin které dáme mezitím vařit- pro chřest by mělo stačit zhruba 10 minut. Pak vlijeme smetanu a dochutíme peperoncinem nebo pepřem. Solit většinou není potřeba, pancetta bývá dost slaná.
Těstoviny vaříme podle návodu až jsou téměř měkké - na skus, nebo-li "al dente". Scedíme (neproplachujeme!) a vhodíme do pánve. Promícháme asi minutu, eventuelně trochu rozředíme vodou z těstovin (vyplatí se vždy nechat si trochu stranou) a horké servírujeme na talíře kde si každý posype těstoviny strouhaným ovčím sýrem.
Můžete použít i Parmezán, ale ovčí sýr je ostřejší a zvýrazní se tak chuť pokrmu. BUON APPETITO!Usmívající se

čtvrtek 23. března 2017

Lucca

O městě Lucca jsem na blogu už psala, ale kamsi se podělo. Lépe řečeno, po stěhování z blogu.cz se ztratily fotografie, ale naštěstí jsem měla všechny zachráněné. 
Protože je to jedno z mých oblíbených míst v Toskánsku kam jezdíme poměrně často, rozhodla jsem se ho připomenout vám, kdo jste o něm už četli a seznámit s ním vás, kdo jej ještě neznáte...
Krásná města jsou podle mě jako krásné knihy - i když je čteme nebo navštěvujeme několikrát, vždy objevíme něco nového a nezevšední nám.
******************************************************************************************************************************
Klasika turistických kanceláří pro návštěvu italských měst bývá Benátky - Florencie - Řím - Neapol, někdy se zastávkou v Pise. Pokud se chystáte do Itálie, vyberte si takový program který počítá i s návštěvou města Lucca (čti "Luka") - nebudete litovat.
Jedno z nejnavštěvovanějších měst Toskánska, má necelých 90 000 obyvatel a leží asi 20 km od Thyrrenského moře, 20 km od Pisy a 80 km od krajského města Florencie. Významné svou historií a počtem historických památek, je obehnané hradbami z 15.století a vstupuje se do něj jednou ze 6 bran. Hradby, které sloužily k ochraně města a jako městský okruh pro tehdejší dopravu, jsou jedny z nejzachovalejších v Evropě, měří přes 4 km a dnes po nich vede i cyklistická stezka. Zároveň i nadále ochraňují město, tentokrát před automobilovým provozem. Lemované lipami jsou v každém ročním období vhodné pro krásnou procházku.










Město bylo za vlády Karla IV svěřeno Janu Luxemburskému, aby se tam naučil vládnout a zároveň vnesl do Toskánska trochu germánské civilizace. Bylo samostatnou republikou až do roku 1805 kdy bylo dobyto Napoleonem který jej posléze daroval své sestře, Elise Bonaparte.
Dnes je hlavním městem stejnojmenné provincie.


Lucca je nazývaná i "město sta kostelů" a tento název si opravdu zaslouží. Nevím jestli jich je opravdu sto, ale na kostely a zvonice narazíte opravdu na každém rohu.
Jedním z nejdůležitějších je beze sporu katedrála svatého Martina která se nachází na stejnojmenném náměstí. Základy byly poleženy již v VI.století, pak byla přestavena v roce 1060 a
stavba, jak jí vidíme dnes pochází z období kolem 12. století.



Na detailu je vidět svatý Martin na bílém koni, jak se dělí o svůj plášť s chudým pocestným. Legenda totiž praví, že Martin byl římský voják, který při návratu do Gallie (dnešní Francie), před branami města potká polonahého, téměř zmrzlého žebráka prosícího o almužnu. Byl 11. listopad - proto se od té doby se slaví Martinův svátek. Vojákovi se zželelo chudého muže a jelikož sebou neměl nic čím by ho mohl obdarovat, rozřízl dýkou svůj vlastní plášť a polovinu chudému daroval. V noci pak ve snu k Martinovi přistoupil Ježíš a měl na sobě půlku jeho pláště..Z pohanského římského vojáka se pak stal křesťan.

Dalším skvostem je kostel svatého Michala - chiesa di San Michele, postavený na bývalém fóru z 12.století. Má velmi bohatou fasádu na jejímž vrcholu je umístěna socha svatého Michala.





Od tohoto kostela se vydáme starobylými uličkami města k dalšímu unikátu, kostelu svatého Frediana - chiesa di San Frediano. První doklady o něm jsou již z roku 560. K jeho založení prý dal podnět sám svatý Frediano, biskup Luccy irského původu. Na konci VIII století pak byla postavena krypta ve které se nacházejí jeho pozůstatky a v roce 1112 došlo k přestavbě baziliky která byla původně nižší než jak jí vidíte dnes. Až ve 13.století byla hlavní loď zvýšena a průčelí bylo ozdobeno slavnou mozaikou zobrazující Nanebevstoupení Páně. Spolu s kostelem San Miniato al Monte ve Florencii je to jediný kostel v Toskánsku takto zdobený.


Za pozornost stojí i další kostely jako San Giusto, Santi Giovanni e Reparata, San Francesco, Santa Maria Forisportam..






Za návštěvu stojí i jedna z mála zachovaných věží ( počátkem 13.století se Lucca mohla chlubit 250 věžmi!) která se nachází v centru města - Torre Guinigi, postavená ve XIV. století rodinou Guinigi která v té době v Lucce panovala. Vysoká 44,25 metru má na rozdíl od ostatních strohých věží ochoz ozdoben stromy. Věž je přístupná návštěvníkům a po "zdolání" všech 230 schodů poskytne nádherný pohled do širokého okolí.











Jedním z typických míst Luccy je náměstí amfiteátru (Piazza dell'Anfiteatro), kde byly domy postavené na zbytcích římského amfiteátru a jak vidíte, náměstí si zachovalo jeho typickou formu a z vnější strany jsou vidět jeho pozůstatky.




Město je též rodištěm slavného operního skladatele Giacoma Puccini (opery Tosca, Turandot, Madame Butterfly, La Boheme ...) . Je zde jeho rodný dům a socha. 



Lucca má i své divadlo, které se nachází na náměstí Napoleone, lemovaném stromořadím a několika hezkými kavárničkami. Každoročně se zde pořádá výstava knih a Lucca comics, kde se setkávají fanoušci kreslených seriálů z celé Evropy.


Odtamtud se dostanete do "via Fillungo", hlavní ulice Lucca, plná obchodů, cukráren, kaváren a různých zajímavých obchůdků. 
Pokud jste milovníky " schiacciaty" (výborná je i na sladko s hroznovým vínem) , nenechte si při návštěvě města Lucca ujít pekařství Amedeo Giusti v ulici Santa Lucia blízko náměstí svatého Michala. 


Pro dnešek se s tímto zajímavým a historicky důležitým městem rozloučíme, ale ještě se do něj vrátíme, protože jsem vám ukázala jen malou část z toho, co v něm lze obdivovat. Neméně zajímavá je i "cucina lucchese" - kuchyně Luccy s mnoha dobrými specialitami...ale to si necháme až na příště.


úterý 14. března 2017

Mrkvové taštičky s povidly

Na mrkvové těsto jsem měla několik receptů, ale použila jsem ten, který mi poslala moje kamarádka Boženka (my spolu po internetu často vaříme :-)) protože se mi zdál ze všech nejvíc vyvážený a zdravý - je tam hodně mrkve - a opravdu nezklamal, těsto se dobře zpracovávalo i vyvalovalo a po upečení drželo tvar. Jako náplň jsem použila kupovaná slazená švestková povidla zn. Hamé, osvědčilo se hlavně to, že jsou tužší než povidla dělaná doma která dostávám (výborná!) při mé návštěvě v Praze ale šetřím si je na chleba s máslem :-)
**********************************************************************************************************************************
INGRDIENCE:
300 gr hladké mouky
300 gr mrkve
200 gr tuku nebo másla (jako vždy, dávám trochu toho i trochu onoho)
1 prášek do pečiva
špetka soli
povidla nebo tužší džem
moučkový cukr na posypání
*******************************************************************************************************************************
Mrkev oškrábeme a nastrouháme na jemno. Mouku prosijeme společně s práškem do pečiva, přidáme sůl a rozsekáme do ní tuk, dobře promneme, přidáme nastrouhanou mrkev a vypracujeme těsto. Není potřeba vajec ani žádné tekutiny, díky mrkvi je dostatečně vláčné.
Dáme odpočinout do lednice zhruba na půl hodiny. Pak vyválíme placku o síle asi 3mm, skleničkou nebo kulatým vykrajovátkem na cukroví vykrájíme kolečka, doprostřed dáme lžičku povidel, překlopíme a vidličkou dobře stiskneme okraje aby se neotvíraly.
Dáme péct na 180°až jsou pěkně zlatavé. Horké posypeme nebo obalíme v moučkovém cukru.

úterý 7. března 2017

Jablkové růže

Recept na tento moučník běhá po internetu už několik měsíců ale pořád jsem se k němu nemohla dostat. Až když jsem v neděli potřebovala něco narychlo upéct, vzpomněla jsem si na něj a jelikož jablka ani listové těsto u nás doma nechybí nikdy, problém byl rychle vyřešený. Příprava je opravdu rychlá, chutí připomínají oblíbený štrůdl a výsledný efekt je zaručený. Nedávala jsem rozinky ani ořechy, ale myslím že příště trošku přidám, ne moc aby nevypadaly a těsto se dalo dobře zavinout. Z jednoho balení těsta - zde 230 gr - jsem připravila 6 růží. Prodává se již rozválené, není mrazené, velikost je asi 40 x 30 cm. Stačila mě 2 větší jablka, která musíte rozpůlit a vykrojit jádřinec tak aby půlky zůstaly neporušené - nejlépe pomocí lžičky - ale neloupat!
************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro 6 růží:
2 větší jablka (nebo víc, podle velikosti)
1 balení listového těsta
skořicový cukr nebo třtinový cukr smíchaný se skořicí
pár lžic meruňkového jamu
1 citron a 3 lžíce cukru na nálev
trochu másla
*************************************************************************************************************************************
Nejdřív si připravíme nálev. Do půl litru vody vymačkáme citron a přidáme cukr, dáme vařit. Mezitím omyjeme jablka, neloupaná rozpůlíme a opatrně vyndáme jádřinec. Nakrájíme na tenké plátky a jakmile nálev dosáhne bodu varu, vložíme jej do něj na 2 - 3 minuty. Pak je vyndáme a rozprostřeme
na čistou utěrku aby prochladly.


Těsto rozválíme na potřebný rozměr, potřeme zavařeninou nebo máslem (dala jsem zavařeninu a máslem pak pokapala jablka) a pěkně posypeme cukrem se skořicí. Nožem nebo lépe rádýlkem nakrájíme na pruhy po delší straně těsta, široké asi 5 - 6 cm.


Poklademe plátky jablek těsně vedle sebe tak, aby vršek se slupkou trochu přečníval přes těsto a spodní okraj těsta přehneme přes jejich dolní okraj.


Opatrně zavineme a vložíme do formy na muffins.


Povrch můžeme pokapat máslem a posypat trochou cukru. Dáme péct na 180° zhruba 25 - 30 minut. Pak zkontrolujeme jestli jsou upečené i zespodu a vyndáme na mřížku. Prochladlé cukrujeme moučkovým cukrem.

sobota 4. března 2017

Jogurtové sušenky s mandlemi (Biscotti allo yogurt e mandorle)

Dnešní sušenky (biscotti) s jogurtem a mandlemi jsou křehké, jemné, křupavé.. a rychle hotové. Doporučuji část mandlí namlít a část nasekat nebo rozmixovat trochu na hrubo,aby byly trochu "cítit
pod zubama". Záleží samozřejmě na zubech :-)
******************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
1 kelímek bílého jogurtu (zde 125 gr)
125 gr mletých mandlí - část, zhruba jednu třetinu, jsem nechala víc na hrubo
125 gr cukru
125 gr másla ( uberu trochu másla a dám sádlo - tak 2-3 lžíce, sušenky jsou pak křehčí)
2 vejce
200 gr hladké mouky
1/2 prášku do pečiva
vanilka
špetka soli
mandlová tresť pokud chcete silnější mandlovou příchuť
******************************************************************************************************************************
Změklé máslo a sádlo utřete s cukrem do pěny, přidejte jedno vejce po druhém a po lžících jogurt, mandle a eventuelně mandlovou tresť. Smíchejte prášek do pečiva s moukou a špetkou soli a po částech přidávejte do směsi. Vypracujte hladké těsto a dejte alespoň na hodinu odpočinout do lednice.
Z těsta berte malé kousky a tvořte kuličky. Dejte na plech vyložený pečicím papírem, trochu zploštěte vidličkou a pak do předehřáté trouby péct asi 20 minut při 170°-180°.