Dovolená v Alto Adige

Na dovolené v regionu Alto Adige -celým jménem Trentino Alto Adige, v češtině Tridentsko - Horni Adiže-jsme naposled byli již před pár lety ale blíží se čas dovolených a ráda si na ní zavzpomínám kromě toho,že možná naladím i někoho z mých návštěvníků blogu k návštěve tohoto krásného kraje. Původně součástí rakouského Tyrolska po 1.světové válce bylo převedeno pod tehdejší Království Itálie (1861 - 1946). Po skončení 2.světové války zůstalo nadále pod správou italského státu který jen v roce 1948 vyhlásil autonomnim krajem. Byly tak zachována práva německy mluvící menšiny, která je z větší části usídlena v severní části. Všude jsou dvojjazyčné nápisy a domluvíte se lépe německy než italsky. Je i znát že většina z nich by se ráda vrátila pod správu Rakouska a příliš se tím netají.

Většinu území tvoří hornatá krajina. Severní oblast pokrývají Jižní Alpy a na východě se rozkládaji Dolomity.Právě tuto část jsme navštívili. Přijeli jsme z Toskánska takže "odspodu" . První krátká zastávka byla v Bolzanu,což je hlavní krajské město. Pak jsme pokračovali do Merana - lázenské město s krásnou kolonádou, kde nás zaujali ozdobně stříhané keře a taky "pomník piva" které se v oblasti vyrábí.

Potom už jsme jeli do Bressanone - Brixenu který si určitě pamatujete ještě z čítanek jako exil K.H.Borovského - kde jsme měli objednaný hotel. O jídle by se dalo mluvit dost obšírně, tamní kuchyně je velice podobná rakouské a najdete speciality jako speck,guláš, knedlíky - jen oproti našim se nevaří vcelku a pak krájí,ale jsou ve formě koulí,často ochucené slaninou a petrželí a podávané i s vývarem jako polévka. Nepřeberné je množství sladkostí, hlavní roli má štrůdl,jak jablkový tak i s jinými náplněmi jako tvaroh, třešně,merunky apod. Krásnou cukrárnu jsme objevili ve městě Brunico vzdálené asi 35 km od Brixenu - ale bohužel jsem se nechala unést mlsnou a zapoměla fotit :-))

V Brixenu se nám líbilo moc. Malebné město s nádherným a významným chrámem který se nachází v historickém centru a jehož kupole jsou vidět prakticky odevšad.K němu přiléhají kapucínský klášter a klášter klarisek, dvorní hrad - někdejší sídlo biskupů - Brixen byl v minulosti biskupským knížectvím.

Příští zastávka byla už o něco výš v horách, konkrétně v Dobbiaco,které se nachází v nadmořské výšce kolem1300 m.Podle obchodů a hotelů které jsme tam viděli je to poměrně exkluzívní místo i když ceny se nám zas tak vysoké nezdály oproti např.letoviskům u moře. Bude to zřejmě i tím, že podobných míst se tam nachází povícero a taky maji sezonu víceméně po celý rok. Jsou známí i vysokou kvalitou služeb,jak v zimním tak v letním období a velkou pohostinností. Mimo tyto dvě hlavní období se např.na podzim pořádá Slavnost sklizně jablek a následovně Slavnost kaštanů, tzv. Torgellen.Jsou lidé že jezdí do Dolomit léta letoucí a většinou stále do toho samého místa odkud pak vyjíždějí nebo odcházeji na výlety. Všude jsou cyklistické a pěší stezky různé náročnosti takže na své si přijdou jak zdatní turisté tak rodiny s dětmi ale i lidé staršího věku. Pokud se vám nechce šlapat dostanete se kamkoliv spolehlivými dopravními prostředky . Nevím jestli ještě existuje,ale za našeho pobytu jsme od hotelu zdarma obdrželi tzv.Brixen card která platila jak na normální dopravu tak např.na lanovku kterou se dá vyjet např.na horu Plose tyčící se přímo nad Brixenem. Pravým symbolem Dolomit jsou Tre cime di Lavaredo u v češtině známé pod názvem Tři zuby. Dostat se k nim není tak obtížné jak by se zdálo protože pohodlnější jedinci si mohou zajet autem až k jejich úpatí. Pak se pokračuje pěšky ale výhled stojí za trochu námahy.

Z Dolomit jsme viděli jen kousíček ale jak známo s horama jen tak někdo nehne a doufám,že se mi ještě podaří tam jet a objevit další krásy. Pro dnešek výlet končí a příště vás pozvu k toskánskému moři!!