Jak jsme jeli do Říma

Aby se tady nemluvilo pořád jen o jídle nebo se nechlubilo vlastnoruční aktivitou, přináším dnes trochu kultury. A ne jen tak nějaké - navštívíme Řím,věčné město.

Začátek cesty začal poněkud napínavě - už před měsícem jsem objednala lístky na náš rychlovláček,který nás měl z Florencie odvézt do Říma za pouhou hodinku dvacet minut - vzdálenost něco přes 270 km.Jsou zde 2 společnosti které zajištují rychlou přepravu, Freccia rossa,od státních drah a Italo od soukromé společnosti - tím jsme jeli my.Ve čtvrtek večer přišlo sms (odjezd byl plánován na pátek ráno) kde nám děkují že jsme si je vybrali pro naší cestu,ale že nás nikam nepovezou nebot právě v pátek stávkují. Vyhráli jsme totiž jejich 1.stávku od doby co existují - zcela nepředpokládanou,protože u soukromníka se většinou nestávkuje.Prý nám dají vědět náhradní termín atd..Nastala panika,ale během půl hodinky přišla zpráva,že ráno jedeme podle plánu a večer o hodinu déle. Žádná škoda a poznání,že soukromník si nás hledí,zatímco naše milované státní dráhy stávku oznámí kolikrát až když jsme na nádraží, žádný náhradní termín nedají natož aby nám děkovali.

Někdy to nemusí být ani stávka - stačí porucha vlaku nebo na trati,padlý kmen, někdo skočí pod vlak nebo napadnou 2 cm sněhu a jsme odříznutí od světa. Jak to dělají soukromníci že se jim tyto příhody nestávají se nám zatím nepodařilo zjistit a evidentně o to nestojí ani státní provozovatel.

Nicméně jsme odcestovali, počasí přálo,krásně slunečno, ani zima ani horko takže jsme se podle plánu hezky prošli a viděli následující památky:

Začali jsme u Vatikánu, kde nás před impozantním sloupořadím uvítal dlouhý had fronty který je tam prý vidět denně - lidé chodí ke hrobu papeže Jana Pavla II - Karola Wojtyly.

Před chrámem Svatého Petra (Basilica di San Pietro) se rozprostírá oválné náměstí dlouhé přes 250 m s egyptským obeliskem který nechal do Říma přivézt imperátor Calligula.Náměstí je vroubeno 4 řadami toskánských sloupů nad kterými jsou sochy 140 světců. Samotný chrám - jeden z největších kostelů na světě - byl podle pověsti postaven na místě kde byl pohřben umučený svatý Petr. Stavba byla zahájena v roce 324 a vysvěcena v roce 326.

Prohlédli jsme si naměstí a Basiliku, udělali nezbytné fotografie a vyšli ven směrem ke Castel Sant´Angelo,jehož vznik se datuje v roce 125 kdy byl postaven coby mauzoleum císaře Adriana. Později pozbyl této funkce a sloužil jako pevnost k ochraně Vatikanu. Své aktuální jméno dostal v roce 590 když Řím postihla epidemie moru.Během procesí,kterého se zúčastnil i papež Gregorio I.měl prý vizi archanděla Gabriela kterážto vize byla interpretována jako dobré znamení konce epidemie,jak se posléze opravdu stalo.Od té doby začali Římané pevnosti říkat Castel Sant´Angelo a na památku zázraku umístili na jeho vrchol sochu anděla s mečem. V průběhu století prodělala pevnost mnoho změn - byla dokonce téměř srovnána se zemí, znovu postavena,některé části byly zbourány a jiné přistaveny. Jeho historie je těsně spjata s historií Říma, byl používán i jako archív, soud a věznice. S Vatikánem je spojen chodbou zvanou "passeto" která byla postavena pro bezpečnost papežů. Castel Sant'Angelo se nachází u řeky Tibery (Tevere) na úpatí mostu Sant'Angelo.

Nutno říct že už jen samotná procházka po "Lungotevere" - podél Tibery je krásná podívaná...

Asi po půlhodinové procházce jsme dorazili na horní část jedné z hlavních ulic Říma, via del Corso a na jejím konci nás čekala odměna v podobě krásného náměstí - Piazza del Popolo (Náměstí lidu). Nevíme kam se dívat dřív - uprostřed náměstí je velká fontána a obelisk,vysoký 24 metrů zvaný Obelisco Flaminio postavený v epoše faraonů Ramesse II a Seti ( XIII.stol. a.C.) a přivezený do Říma za vlády Ottaviana Augusta v roce 10 a.C.

Naproti obelisku se nachází další slavná dvojice - zvaná též dvojčata - kostely Santa Maria in Montesanto a Santa Maria dei Miracoli.

Po stranách náměstí jsou další dvě velké fontány - jedna se sochou Neptuna s tritony (mytologické postavy) a

delfiny a druhá zobrazující bohyni Roma u jejíchž nohou leží vlčice kojící dvojčata Romola a Rema.

U nohou fontany bohyně Říma vidíme krásnou Pinciho terasu - Terrazza del Pincio. Pincio je jeden ze 7 kopců Říma na kterých se město rozprostírá a ze které je krásný pohled na Řím.

A to je pro dnešek z "věčného města" vše, pokračování příště. Jako se nedá Řím prohlédnout za den ( a myslím ani za týden) tím méně se dá popsat v jednom článku. Naše cesta pokračovala ještě pár hodin a na každém kroku nějaká krása.. Takže další díl je ve výrobě :-))