Rizoto s rajčaty a mozzarelou (Risotto con pomodoro e mozzarella)

Rizoto s letní chutí rajčat, mozzarelly a bazalky připravíte během půl hodinky.Jediné co se musí dodržet je použít správnou rýži pro rizota - např. nepoužívat rýži předvařenou!-a neodcházet od plotny,protože rizoto se musí často míchat. A pokud se vám nechce rýži vážit,použijte tuto italskou míru : na každou osobu 2 plné hrsti rýže + 1 hrst do hrnce navíc - pro hosta :-)) !

INGREDIENCE pro 4 osoby:

350 gr rýže

1 menší cibule

200 gr mozzarelly

plechovka drcených rajčat (asi 200 gr)

bazalka,sůl, pepř nebo peperoncino

2 lžíce másla

zeleninový vývar

olej

Rýži dobře propláchneme.Cibuli nakrájíme na tenké plátky a dáme podusit na olej. Když zesklovatí,vložíme rajčatovou drt (pokud máte ze zahrádky, vyberte zralá rajčata a spařte je vařící vodou,pak oloupejte a rozdrtte na malé kousky) a dobře promíchejte. Když se tekutina odpaří,přilijte trochu horkého zeleninového vývaru - vždy jen po troškách a další přidejte až se předchozí vsákne.Rizoto musí zůstat vláčné a měkké a když pohnete hrncem,musí se "zhoupnout". Dochutte solí,pepřem (nebo ještě lépe peperoncinem), přidejte máslo a sekanou bazalku a nakonec na malé kousky nakrájenou mozzarelu. Dobře zamíchejte a hned podávejte - jakmile se mozzarella rozpustí,začne se táhnout a servírování už není tak jednoduché :-))

Slepičí sušenky

Slepičí sušenky jsou vtipným názvem pro sušenky s různými druhy semínek. Můžete ale použít "co dům dá" - kromě semínek i např.mandlové lupínky,kousky ořechů,pinoly nebo čokoládové pecky apod. Za takové sušenky by slepice mely snášet přinejmenším kraslice :-)). Ale určitě na ně nezbyde!

Původní recept je převzat z mimibazaru.

INGREDIENCE:

120 gr másla

3 lžíce vody

2 lžíce medu

1 hrnek hladké mouky

1 hrnek kokosu

1/2 hrnku cukru

1 hrnek ovesných vloček

1/2 hrnku slunečnicových semínek

1/2 hrnku sezamových semínek

1 lžička sody

V hrnku rozpustíme máslo,vodu a med.Vlijeme do smíchaných suchých přísad.Mokrou rukou eventuelně s pomocí malé lžičky děláme kuličky o průměru asi 2-2 1/2 cm a klademe na plech trochu od sebe - pečením se roztečou do šířky. Vidličkou trochu zploštíme a získáme tak i ozdobné vroubky. Pečeme v mírné troubě (120') asi 20 minut.

Rolky z listového těsta

Listové těsto se vyplatí mít vždycky při ruce. Zajistíte tak rychlé pohoštění i pro nečekanou návštěvu.

Dnešní recept je snad ze všech co znám nejjednodušší a nejrychlejší - stačí balení listového těsta a pískový cukr!

INGREDIENCE:

1 balení listového těsta

několik lžic pískového cukru - můžete použít i třtinový cukr nebo přidat špetku skořice)

Listové těsto rozválíme na obdélník na vále nebo pečicím papíře hustě posypaném cukrem. Posypeme i těsto a začneme rolovat od kratší strany až k polovině. Pak zarolujeme i druhou polovinu. Zabalíme do folie a dáme asi na půl hodiny do mrazáku.Potom vyjmeme, zarovnáme okraje a nakrájíme na kousky široké asi 1 cm. Položíme na plech a dáme péct do trouby asi na 200 st.až rolky trochu zkaramelizují. Pozor,aby se nepřipálily zespodu - v tom případě dáme pod plech na kterém se pečou ještě jeden nebo zapneme jen horní vrch trouby.Většinou stačí tak 10 minut,le záleží na troubě.

Nepotírala jsem je ničím,ani necukrovala ale řidte se svými zvyky a chutí - jako vždy :-)

Dovolená v Alto Adige

Na dovolené v regionu Alto Adige -celým jménem Trentino Alto Adige, v češtině Tridentsko - Horni Adiže-jsme naposled byli již před pár lety ale blíží se čas dovolených a ráda si na ní zavzpomínám kromě toho,že možná naladím i někoho z mých návštěvníků blogu k návštěve tohoto krásného kraje. Původně součástí rakouského Tyrolska po 1.světové válce bylo převedeno pod tehdejší Království Itálie (1861 - 1946). Po skončení 2.světové války zůstalo nadále pod správou italského státu který jen v roce 1948 vyhlásil autonomnim krajem. Byly tak zachována práva německy mluvící menšiny, která je z větší části usídlena v severní části. Všude jsou dvojjazyčné nápisy a domluvíte se lépe německy než italsky. Je i znát že většina z nich by se ráda vrátila pod správu Rakouska a příliš se tím netají.

Většinu území tvoří hornatá krajina. Severní oblast pokrývají Jižní Alpy a na východě se rozkládaji Dolomity.Právě tuto část jsme navštívili. Přijeli jsme z Toskánska takže "odspodu" . První krátká zastávka byla v Bolzanu,což je hlavní krajské město. Pak jsme pokračovali do Merana - lázenské město s krásnou kolonádou, kde nás zaujali ozdobně stříhané keře a taky "pomník piva" které se v oblasti vyrábí.

Potom už jsme jeli do Bressanone - Brixenu který si určitě pamatujete ještě z čítanek jako exil K.H.Borovského - kde jsme měli objednaný hotel. O jídle by se dalo mluvit dost obšírně, tamní kuchyně je velice podobná rakouské a najdete speciality jako speck,guláš, knedlíky - jen oproti našim se nevaří vcelku a pak krájí,ale jsou ve formě koulí,často ochucené slaninou a petrželí a podávané i s vývarem jako polévka. Nepřeberné je množství sladkostí, hlavní roli má štrůdl,jak jablkový tak i s jinými náplněmi jako tvaroh, třešně,merunky apod. Krásnou cukrárnu jsme objevili ve městě Brunico vzdálené asi 35 km od Brixenu - ale bohužel jsem se nechala unést mlsnou a zapoměla fotit :-))

V Brixenu se nám líbilo moc. Malebné město s nádherným a významným chrámem který se nachází v historickém centru a jehož kupole jsou vidět prakticky odevšad.K němu přiléhají kapucínský klášter a klášter klarisek, dvorní hrad - někdejší sídlo biskupů - Brixen byl v minulosti biskupským knížectvím.

Příští zastávka byla už o něco výš v horách, konkrétně v Dobbiaco,které se nachází v nadmořské výšce kolem1300 m.Podle obchodů a hotelů které jsme tam viděli je to poměrně exkluzívní místo i když ceny se nám zas tak vysoké nezdály oproti např.letoviskům u moře. Bude to zřejmě i tím, že podobných míst se tam nachází povícero a taky maji sezonu víceméně po celý rok. Jsou známí i vysokou kvalitou služeb,jak v zimním tak v letním období a velkou pohostinností. Mimo tyto dvě hlavní období se např.na podzim pořádá Slavnost sklizně jablek a následovně Slavnost kaštanů, tzv. Torgellen.Jsou lidé že jezdí do Dolomit léta letoucí a většinou stále do toho samého místa odkud pak vyjíždějí nebo odcházeji na výlety. Všude jsou cyklistické a pěší stezky různé náročnosti takže na své si přijdou jak zdatní turisté tak rodiny s dětmi ale i lidé staršího věku. Pokud se vám nechce šlapat dostanete se kamkoliv spolehlivými dopravními prostředky . Nevím jestli ještě existuje,ale za našeho pobytu jsme od hotelu zdarma obdrželi tzv.Brixen card která platila jak na normální dopravu tak např.na lanovku kterou se dá vyjet např.na horu Plose tyčící se přímo nad Brixenem. Pravým symbolem Dolomit jsou Tre cime di Lavaredo u v češtině známé pod názvem Tři zuby. Dostat se k nim není tak obtížné jak by se zdálo protože pohodlnější jedinci si mohou zajet autem až k jejich úpatí. Pak se pokračuje pěšky ale výhled stojí za trochu námahy.

Z Dolomit jsme viděli jen kousíček ale jak známo s horama jen tak někdo nehne a doufám,že se mi ještě podaří tam jet a objevit další krásy. Pro dnešek výlet končí a příště vás pozvu k toskánskému moři!!

Jahodové tiramisú (Tiramisù con le fragole)

Pravé tiramisú by kromě mascarpone mělo obsahovat vejce,kávu,kakao a likér - prostě všechno co nás "tira su" - zvedá vzhůru zvlášt když jsme trochu "giù" - dole. Ale v letním období je to trochu moc výžvná záležitost. Mascarpone je velice chutný i ve spojení s ovocem, především s jahodami nebo lesními plody. Následující recept je bez vajec,lépe řečeno bez žloutků,jen s bílky. Žloutky můžete použít k přípravě např.lineckého těsta nebo těstovin po uhlířsku na které najdete recept zde

INGREDIENCE:

250 gr Mascarpone

1 kelímek bílého jogurtu (zde se prodává 125 gramové balení)

1-2 bílky

300 gr jahod

asi půl sklenky mléka

0,5 dl vaječného konaku nebo jiného likéru podle vaší chuti pro děti místo alkoholu lze přidat trochu ovocného sirupu)

sáček piškotů

asi 50 gr cukru (dávám od oka,takže nevážím ale ochutnávám :-))

Připravíme si vše potřebné - do misky nalejeme mléko a přidáme likér nebo sirup.Z bílků ušleháme tuhý sníh. Jahody opereme a kromě asi 10 které necháme na ozdobu - pokud možno stejně veliké - nakrájíme na malé kousky, přisypeme plnou lžíci cukru a zamícháme.

Do mísy dáme jogurt a šleháme s cukrem, pak po částech přidáváme mascarpone až vznikne hladký krém. Opatrně do něj vmícháme sníh z bílků, opět po částech aby se nepoškodil a zrovna tak opatrně kousky jahod.

Do formy nebo nádoby ve které pak budeme dezert i podávat,začneme klást první vrstvu piškotů,které jen lehce protáhneme v mléce. Na ní navršíme krém a pak další vrstvu namočených piškotů. Podle toho jak velkou zvolíme formu,tolik budeme mít vrstev. Já většinou dávám jen 2 vrstvy piškotů do formy asi 24x20 ale záleží na vaší chuti,jestli chcete mít tiramisú víc piškotové nebo víc krémové. Poslední vrstvu musí tvořit krém. Povrch ozdobíme na půlky nakrájenými jahodami. Kdo chce přehánět,může nastrouhat i trochu čokolády. Nejsou špatné ani opražené mandlové lupínky - fantazii se meze nekladou, je to vlastně improvizace... Dáme vychladit aspon na 2 hodiny do lednice - jako o pravéme tiramisú i tady platí čím víc uleželý,tím lepší !

Kuře v bramborové krustě (Pollo in crosta di patate)

Pro velký úspěch jídel z jednoho hrnce jsem pro vás našla a vyzkoušela následující "kuře v bramborové krustě" vybrané z jedne italské kuchařky plné podobných zajímavých receptů. V dnešní době všelijakých experimentálních pokrmů plných ingrediencí, často fantasticko - exotických je tato kniha,napsaná italskou novinářkou a moderátorkou Benedettou Parodi příjemnou změnou. Její televizní receptář,trvající pouze několik minut v polední pauze se zakrátko stal šlágrem. Jak tomu už tak bývá,pro "velký úspěch" jí byl odebrán a nastoupila jiná. Ale recepty byly uvedeny v několika knihách a zvláště ze dvou prvních,obsahující právě jednoduché recepty,ráda čerpám. Leckterý slavný šéfkuchař nad ní ohrnuje nos,protože ráda používá i zmrazené potraviny nebo konzervy, což je u kuchařské šlechty přísně zakázáno. Jenže oni vaří pro slávu a ne třeba pro 4-5 člennou rodinu kdy musí být jídlo hotové tak během půl hodiny a chutnat všem. Myslím že kuře v bramborovém kabátě patří právě do této kategorie.

INGREDIENCE pro 4 osoby:

1 rozporcované kuře (použila jsem stehýnka,ale vhodnější jsou kousky kuřete)

1 cibule

1 česnek

5-6 cherry rajčátek

4 menší brambory

1 sklenka vody - lze přidat i trochu bílého suchého vína

1-2 lžíce strouhanky

1-2 lžíce strouhaného parmezánu

olivový olej

rozmarýn nebo šalvěj

sůl a pepř

Cibuli nakrájejte na tenké plátky česnek rozpůlte.Vložte do kastrolu, který pak může jít i do trouby, přidejte trochou oleje, narovnejte tam kousky kuřete,rozpůlená rajčátka a zalijte vodou (podle chuti s vínem nebo bez). Brambory oloupejte a nakrájejte na tenké plátky.Ochutte olivovým olejem, strouhankou,parmezánem, solí, pepřem a kousky rozmarýnu nebo šalvěje. Dobře promíchejte a rozprostřete na kuře tak,aby bylo celé pokryté.Dejte na sporák a přikryjte pokličkou ale ne úplně,aby unikala pára. Nechte tak 20 - 25 minut dusit - bez obracení -až je kuře odspodu opečené a brambory měkké. Pokud se voda odpaří dřív,trošku přilejte,ale opatrně,abyste pokrm místo opečení neuvařili.Pak zapněte gril a dejte vše do trouby až brambory zezlátnou a utvoří se kůrčička.

Řím podruhé

Naše další procházka Římem pokračovala od Náměstí lidu (Piazza del Popolo)

směrem k fontáně di Trevi, která je ale momentálně v rekonstrukci, takže jsme mohli obdivovat jen impozantní sousoší které se nad ní vztyčuje. Nicméně nezapomněli na turistickou stezku kolem uzavřené fontány která zavede turisty k místu kde se dají házet do kašny penízky :-) Pověst totiž praví, že pokud toto učiníte, určitě se do Říma ještě vrátíte. To je pověst - realita je taková, že jakmile utichne ruch kolem fontány, spatříte podnikavce, kteří penízky pilně loví - a i o tuhle činnost je nemalý boj.

A takhle vypadá Fontana di Trevi po zkrášlení, jak jsem jí vyfotila při jedné z dalších návštěv

Další zastávka byla na Piazza di Spagna (Španělské náměstí) - další kašna a další lešení! Tentokrát pod ním byl kostel Trinitá dei Monti, ke kterému se dojde po širokých schodech, většinou obsazených turisty. Pokud jste viděli film Prázdniny v Římě s Audrey Hepburn a Gregory Peckem tak je to místo kde Audrey mlsá zmrzlinu.. Jelikož kostel stojí za podívanou, půjčila jsem si fotku z internetu a tak je vidět v celé své kráse.

Fontána pod schodištěm se jmenuje "Barcaccia" což v překladu znamená něco jako dlouhý člun. Před časem se stala neblaze proslulou i díky holandským "fanouškům" kteří ji zanesli odpadky a částečně i poškodili - naštěstí škody nebyly příliš veliké ale faktem zůstává že tyto památky jsou vystavené na milost a nemilost novým barbarům...

Z náměstí je pár metrů k pasáži pojmenované po slavném italském herci Albertu Sordim (Galleria Alberto Sordi) který se v Římě narodil a žil.

Po nezbytném občerstvení jsme vyšli ven a naskytl se nám krásný pohled na náměstí Chigi -kde se nachází i sídlo italské vlády- a sloupec zvaný Colonna di Marco Aurelio. Je vysoký téměř 30 metrů a byl postaven v letech 176 až 192 pravděpodobně po smrti slavného římského imperátora na oslavu jeho vojenských vítězství. Celý sloup je totiž zdobený výjevy z jeho slavných vojenských tažení.

A pak jsme se podívali doleva - a už zdálky se nám naskytnul pohled na impozantní monument - tzv. Vittoriano neboli Oltář vlasti vybudovaný na počest prvního krále Itálie Vittoria Emanuele II po jeho smrti v roce 1878. Tento král musel zanechat velice dobrý dojem neboť monument je opravdu majestátní - vysoký 80 metrů a dlouhý téměř 140 m. Samotná socha krále na koni která mu vévodí je vysoká 12 metrů a široká 10m - pro její zhotovení bylo roztaveno 50 tun bronzu. Na jeho úpatí se nachází sochy 14 italských krajů se svými hlavními symboly. Zhotovením celého projektu byl pověřen mladý architekt Sacconi.

 Ne všem se ale velkolepé dílo líbilo - Římané jej ironicky nazývali "psací stroj" nebo "klavír"

V roce 1921 se monument stal i hrobem pro neznámého vojína jako památka na 1.světovou válku. U jeho hrobu je permanentní stráž a plane věčný plamen.

Od slavného monumentu je jen pár kroků k jednomu z největších ne-li největšímu symbolu Říma - Kolosseu- a k němu přilehlé Fori imperiali, což jsou archeologické pozůstatky římských náměstí postavených během jednoho a půl století římskými imperátory v centru antického Říma.

 Kolosseo (Colosseum) je prý nejfotografovanější památkou na světě...Původní název byl Amfiteatro Flavio a mělo kapacitu mezi 50 000 až 75 000 diváků. Jeho hlavní použití bylo pro zápasy gladiátorů a různá představení např.vojenské hry nebo mytologická dramata. Stavba je elipsovitého tvaru a její vnější obvod měří 527 metrů. Bylo postaveno za vlády imperátora Vespasiana počínaje rokem 72 našeho letopočtu.

Dalším významným monumentem je Arco di Costantino , triumfální brána postavená římským senátem jako dar imperátoru Konstantinovi za jeho vítězství v bitvě u Ponte Miglio v roce 312 (most Miglio - ten samý kde zamilovaní začali věšet zámky. Tento zvyk vznikl díky knize "3 metry nad nebem" italského spisovatele Moccia kde se o tom poprvé mluví - ale to je jiná historie :-)

Naše cesta se blíží ke konci a musíme na autobus který nás odveze zpět na nádraží. Jelikož jsem do Říma jela kvůli českému pasu na naší ambasádu,musím si tam pro něj zas osobně dojet Mileráda!!! Už mám lístky na vlak (tentokrát doufám bez stávek,manifestací a podobných akcí) na konec května..a plánek na další trasu po památkách a krásách tohoto jedinečného - a bez nadsázky myslím i jediného - města. Takže za necelý měsíc - arrivederci, ROMA !!!