Vánoční přání

Všem návštěvníkům mého blogu přeji krásné vánoční svátky plné radosti a rodinné pohody a samozřejmě pevné zdraví, hodně elánu a štěstí. Vaše Růžena

Masarykovo cukroví

Vím, že už máte určitě upečeno. Ale jestli se vám stává jako mě (většinou zbytečně) že se si myslíte že vám nebude stačit, upečte si Masarykovo cukroví - je rychle hotové, nepotřebuje už žádné další zdobení a ani rozležet.

Vyzkoušela jsem před 2 dny a na zkoušku ochutnala a je opravdu krásně křehké.

Bylo to prý oblíbené cukroví presidenta Masaryka - odtud jeho název.

***************************************************************

INGREDIENCE:

300 gr hladké mouky

200 gr másla nebo tuku (dávám zhruba půl na půl)

100 gr cukru

170 gr celých lískových oříšků

1 žloutek

1 lžíce kakaa

rum - není nutný

**************************************************************

Celé lískové oříšky (oloupané) dáme na 2 hodiny namočit do vody, do které můžeme přidat i rum. Nejsem troškař a namočila jsem rovnou do rumu :-) Namočením oříšky změknou,zdá se mi že rumem získaly i lepší chuť, ale záleží na vás.

Do mouky rozsekáme máslo nebo tuk, rozdrobíme, přidáme cukr, kakao a žloutek a vypracujeme těsto. Oříšky scedíme, osušíme a vpracujeme do těsta. Uděláme 4 válečky o průměru 3-4 cm a zabalíme do folie a dáme do lednice 24 hodin odpočinout. Před použitím jsem dala ještě asi na 10 minut do mrazáku aby se lépe krájelo.

Ostrým nožem nakrájíme na kolečka přibližně půlcentimetrová a klademe na plech vyložený papírem na pečení.

Pečeme 10-12 minut při zhruba 170 stupních - ale jako vždy záleží na vaší troubě.

Upečená vychladlá kolečka můžete i pocukrovat ale myslím že to není nutné, jsou dobrá i tak.

Zapečené těstoviny s ořechy a bešamelem (pasta gratinata alle noci)

Těstoviny se dají připravit na stovky způsobů a myslím že se nikdy nepřejí - soudím i podle sebe. Dnešní recept je jako vždy rychlý a lze jej připravit i o den dřív a uchovat v lednici nebo ještě s větším předstihem a dát do mrazáku. Pak stačí jen mírně rozmrazit a dát do trouby zapéct.

******************************************************************************

INGREDIENCE pro 4 osoby:

320 gr těstovin (nejlépe vřeténka nebo penne)

80 gr strouhaných ořechů

50 gr strouhaného parmezánu

300 ml bešamelu

1 lžíce olivového oleje

špetka muškátového oříšku

sůl, pepř, trochu másla

*******************************************************************************

Těstoviny dáme vařit do osolené vody se lžící oleje - ten slouží k tomu, aby se těstoviny neslepily. Scedíme je než jsou úplně uvařené, musí být tzv. na skus, ne tvrdé ale ještě tuhé. Smícháme je s polovinou bešamelu, do kterého přidáme muškátový květ a trochu pepře. Do máslem vymazaného pekáčku dáme vždy vrstvu těstovin, posypeme částí strouhaných ořechů a parmezánem, bešamel,další vrstvu těstovin, ořechy, parmezán atd. jako když děláme lasagne. Poslední vrstvu tvoří bešamel s parmezánem. Dejte do vyhřáté trouby na 200 stupňů a zapékejte asi 15 minut až se utvoří kůrčička.

Smetanové cukroví

Už je to zas tady! Probíráme se recepty, oprašujeme klasické a hledáme nové.. Kdo má rád vánoční cukroví ví, že se musí začít včas protože i když si slibujeme (jako každý rok) že nás vánoce letos nedostanou, dřív nebo později se tomu bláznivému frmolu stejně propadne.

Smetanové cukroví většinou peču až ke konci, protože je rychle hotové a dá se jíst prakticky hned, nepotřebuje dlouhé rozležení. Uvádím základní jednoduchý recept,ale vyzkoušela jsem ho s přidáním sekaných ořechů nebo oříšků a byly výborné.

Navíc se dá těsto obměnňovat, např. přidáním lžíce kakaa ( v tom případě uberte lžíci mouky) nebo špetkou skořice.

INGREDIENCE:

350 gr hladké mouky

220 gr másla

1/8 l tekuté šlehačky

špetka soli

moučkový cukr s vanilkou na obalení

Do prosáté mouky přidáme malou špetku soli a rozsekáme máslo. Prsty rozdrobíme na drobenku a potom přiléváme šlehačku a mícháme až se těsto spojí. Pokud použijeme i další ingredience, dáme je do mouky před přidáním smetany. Rychle propracujeme a dáme do chladna odpočinout. Pak rozválíme (nejlépe mezi dvěma kusy pečícího papíru nebo potravinářské folie) na plát silný asi 3 mm. Vykrajujeme libovolné tvary. Pokud se těsto lepí, omočíme občas formičku v mouce. Pečeme krátce, asi 10-15 minut - záleží na troubě - při zhruba 170° na světlý odstín. Ještě teplé obalujte v moučkovém cukru s vanilkou.

Těstoviny se špenátem šunkou a smetanou (Pasta con spinaci prosciutto e panna)

Tento recept je také nazýván "těstoviny Pepka námořníka" (pasta di Braccio di ferro - Pepek námořník je v Itálii známý pod jménem "Železná paže) a zřejmě je to trik jak dostat do dětí špenát který u nich nebývá příliš oblíbený. Ale vidina svalnatého námořníka který díky posilujícímu špenátu všechny přemůže někdy pomůže

Původně byl recept jen se špenátem a smetanou, ale šunka nebo pancetta dodají rozhodně lepší chuť!

INGREDIENCE pro 4 osoby:

320 gr těstovin krátkého formátu ( penne, vřeténka apod.)

150 gr špenátu ( i zmrazeného)

150 ml smetany

150 gr na kostičky nakrájené šunky nebo pancetty ( italská sušená slanina )

olivový olej

sůl a pepř

strouhaný parmezán na posypání (nejlépe Parmigiano Reggiano)

Dejte vařit těstoviny do většího množství osolené vody.

Pokud použijete čerstvý špenát, spařte jej horkou vodou a nasekejte na drobno. Zmrazený nechte rozmrazit a naložte s ním taktéž. Na pánvi rozehřejte olej a vhoďte šunku, krátce orestujte a přidejte špenát. Ochutnejte a eventuelně dosolte.Dobře promíchejte, stačí pár minut. Mezitím se vám uvaří těstoviny - ne úplně do měkka aneb jak říkají Italové "al dente" - musí zůstat trochu tužší - které slijete ale nechte si naběračku vody ve které se vařily na zředění omáčky. Vhoďte je na pánev a přidejte i smetanu a trochu vody z těstovin. Nechte asi minutu je nechte dojít na pánvi za stálého míchání aby se těstoviny pěkně obalily krémovou omáčkou. Nakonec přidejte pepř, pokud máte čerstvě mletý tím lépe a asi 2 lžíce parmezánu Parmigiano Reggiano. Promíchejte jen velmi krátce a ihned podávejte. Na talíři ještě posypte parmezánem.

Vánoční patchwork

Letošní vánoce budou ve znamení patchworku.. Už dlouho se mi tato technika líbí, umožňuje kombinaci vzorů, barev a tvarů - prostě fantazii se meze nekladou. Většinou pracuji se šikmými proužky, dělá se mi s nimi lépe než se stuhami. Nebo si nastříhám sama proužky z látek s vánočními motivy a pak už jen skládám a napichuji kousky do polystyrénových koulí a zvonečků.

Koláč s rikotou a pomerančem (Crostata con ricotta e fette di arancia )

Dnes si zamlsáme. Koláč s rikotou a tepelně upraveným pomerančem je směs chutí kdy se křehké linecké těsto snoubí s jemnou sladkou rikotou a šťavnatým pomerančem s lehkou karamelovou příchutí...Ale jako vždy bych vám nic složitého nepředkládala takže stačí pár ingrediencí a můžeme se pustit do práce!

INGREDIENCE:

Křehké těsto:

210 gr hladké mouky

140 gr tuku, margarinu nebo másla ( osobně dávám tak půl na půl)

70 gr cukru

1 žloutek

citronová kůra a trochu šťávy

vanilka

Náplň:

350 gr rikoty /italský měkký sýr podobný tvarohu - lze zaměnit/

80 gr sýu Philadelphia / 1 malé balení -lze nahradit podobným typem sýru nebo mascarpone /

3 - 4 lžíce cukru / dávám od oka tak aby to bylo sladké dle vašeho gusta/

1 vejce

Na ozdobu:

2 pomeranče

3 - 4 lžíce třtinového cukru

Nejdřive připravíme těsto - do mísy nasypeme mouku, rozsekáme do ní studený tuk a rychle promneme až se vytvoří drobky. Teprve pak přidáme cukr a opět promneme - musíme pracovat rychle aby se těsto nezahřálo. Potom přidáme rozkvedlaný žloutek a spojíme v těsto které moc nezpracováváme a uložíme do lednice aspoň na půl hodiny.

Mezitím uděláme náplň. Oddělíme žloutek od bílku. Žloutek našleháme s cukrem a postupně přidáváme rikotu nebo tvaroh a měkký sýr nebo mascarpone - tento přídavek slouží k tomu, aby po upečení nebyla náplň suchá.

Z bílku ušleháme tuhý sníh a opatrně vmícháme do směsi.

Těsto rozválíme, nejlépe už na pečícím papíře a vyložíme jím formu. Teď máte 2 možnosti - buď těsto předpéct - asi 5-7 minut, pak vyndat z trouby a když mírně vychladne plníme. Nebo dáme náplň na syrové těsto a hned s ním do trouby. Já osobně všechny koláče kam se dává mokřejší náplň raději předpékám ale záleží na zvyku..

Zatímco se koláč peče ( asi 25 minut při 170 stupních - ale opět záleží na vaší troubě ) připravíme

ozdobu :

Pomeranče dobře omyjeme - nejlépe spařit horkou vodou i 2x. Pak i s kůrou nakrájíme jeden pomeranč ostrým nožem na velmi tenké plátky.Na pánev dáme třtinový cukr s plátky pomeranče a povaříme až pomeranč změkne a vytvoří se pomerančový sirup. K tomu poslouží eventuálně druhý pomeranč, protože když se vám stane jako mě že nakrájený pomeranč měl málo šťávy vymačkáte ten druhý a přidáte na pánev.Důležité je, aby byl sirup hustý a nestékal pak po koláči.

Když je vše hotové, necháte vychladnout a pak zdobíte koláč plátky nebo kousky pomeranče a pokapete sirupem. Pokud máte nějaký pomeračový likér, můžete pár kapek přidat.

Plátky můžete také nakrájet ještě na čtvrtky - můj případ, nebo pokud se vám nechce jíst kůru, oloupat a pak krájet ( v tom případě ale musí být nůž opravdu VELMI ostrý) nebo pak okrájíte plátky ( v tom případě musíte mít větší trpělivost :-))

Zvonečky

Vánoční sezona je jak se zdá téměř v plném proudu, i když počasí je spíš jarní. V obchodech se již objevilo vánoční zboží, v našem městě dokonce letos započali s výzdobou s předstihem..jen příroda je poněkud vrtošivá.

Ale jako každý rok se Vánoce dostaví v termínu, proto jsem připravila malou sadu zvonečků pro vánoční stromek.

Svatý Martin ( San Martino)

Dnes se slaví svátek svatého Martina. Svatý Martin se narodil roku 316 n.l. v rodině pohanského římského důstojníka v provincii Horní Panonie, dnešního Madarska. Otec jej donutil stát se vojákem již v jeho 15 letech. Legenda praví, že jedné chladné noci, za velkého deště a silného větru potkal Martin jedoucí na svém koni polonahého žebráka, který jej prosil o almužnu. Martin ale neměl peníze a tak rozetnul ve dví svůj teplý vojenský plášť a polovinu mu daroval.

Tady se legenda dělí na dvě části - jedna, kterou známe v našich českých krajích praví, že následující noc se mu zjevil sám Kristus zahalený právě do jeho pláště a díky tomuto zjevení přijal Martin v roce 339 křest a zasvětil svůj život Bohu.

V Itálii je zas tato verze - poté co žebrák poděkoval a řekl Martinovi že Bůh mu jeho dobročinní oplatí, pokračoval Martin ve své svízelné cestě v dešti a lijáku. Po krátké době se ale mraky začaly protrhávat a vysvitlo teplé slunce, které ho pak doprovázelo po zbytek jeho cesty - tzv."léto svatého Martina".

Kolem 11.listopadu bývá totiž v Itálii období kdy se zdá, že se léto vrátilo - mírné teploty, slunce a teplý větřík.

Letošní rok jak se zdá je toho důkazem - máme zde teploty kolem 20 stupňů a netrvá jen pár dní jako obvykle, ale už asi týden a ještě nekončí.

Naopak, v českých zemích by měl Martin přijet na bílém koni což by mělo znamenat příchod sněhu. Víc než jindy spíš platí přísloví "kdeže loňské sněhy jsou!!" protože to už dávno není pravda.

Ale že Martin na bílém koni opravdu jel a poutníka potkal o tom svědčí například i tato socha nacházející se na kostele sv.Martina ve městě Lucca v Toskánsku..

Vše nejlepší všem Martinům :-))!

Kamilky (Camille)

Kamilky jsou malé dortíčky které kromě toho že jsou velmi chutné jsou i zdravé - jejich součástí je strouhaná mrkev, pomerančová šťáva a mandle. Pečou se v plechových nebo v papírových košíčcích o průměru asi 10 cm.

INGEDIENCE:

3 vejce

250 gr strouhané mrkve

150 gr cukru (nejlépe moučkový)

100 gr jemně strouhaných mandlí

140 gr hladké mouky

40 gr maizeny nebo bramborové moučky

80 ml pomerančové šťávy (nejlépe čerstvě vymačkané z pomeranče)

80 ml rostlinného oleje

1 prášek do pečiva

vanilkový cukr nebo vanilka

Nastrouhejte mrkev a smíchejte s pomerančovou šťávou a olejem až získáte hladký krém. Vejce s cukrem dobře rozšlehejte do světlé pěny, pak přidejte po částech mandle a zamíchejte.

Nyní přidejte mrkvovou směs a po částech mouku, smíchanou s moučkou nebo Maizenou a práškem do pečiva - dobře promíseným. Míchejte až získáte hladkou směs kterou naplníte vymazané a lehce moukou vysypané košíčky asi do 2/3. Pokud použijete papírové košíčky na jedno použití, vymazávání není nutné.

Peče se bez ventilace při 170 - 180 stupních do zlatova. Vychladlé cukrujeme vanilkovým cukrem.

Halloween

Pracuji v poměrně solidním a slušném kadeřnicko - estetickém salonu - to jsem si myslela do doby než vypukl sobotní Halloween. Normálně tomuto svátku příliš neholduji, ale co by člověk neudělal pro kolektiv!

Obchod byl zahalen do pavučin, ze stěn viseli pavouci, netopýři a tarantule (někdo je měl i ve vlasech) a klienti nás nepoznávali ( a někoho nepoznaly ani vlastní děti!).

V Itálii se tento svátek rozjížděl trochu pomalu, ale pak se chytli, jako všude kde je možnost nějaké zábavy.

Vždyť jak už říkali pánové Voskovec a Werich : "ať je třeba i trochu smutno, hlavně když je veselo!"

Podotýkám jen, že průměrný věk zaměstnanců je zhruba 45 let....

....ale taky se trochu pracovalo...

....nakonec jsem kolegům slíbila, že fotky pošlu do světa aby všichni viděli v jakých podmínkách tady musím pracovat :-)))

Víte, že už za dva měsíce...

...bude po Vánocích ?? Teploty letošní zimy tomu sice zatím nenasvědčují, ale Vánoce se kvapem blíží. V obchodech jsou již připraveni, alespoň jak jsem to viděla tento týden v Praze. Nakoupila jsem si trochu materiálu a chci se pustit do patchworkových ozdob - přináším první "vlaštovku" (vzhledem k počasí je myslím přirovnání na místě :-)) v podobě zvonku.

Sušenky z celozrnné mouky (Biscoti integrali)

Chcete mlsat bez výčitek svědomí ?

Sušenky z celozrnné mouky jsou velmi chutné ale hlavně zdravější než klasické zvlášť když k jejich přípravě použijeme jako sladidlo třtinový cukr a med a místo másla nebo tuku rostlinný olej, např.slunečnicový.

******************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE:

300 gr celozrnné mouky

80 gr třtinového cukru

4 lžíce medu

60 gr slunečnicového oleje

1 vejce

1 lžička prášku do pečiva

3-4 lžíce jogurtu nebo mléka

špetka skořice

špetka soli

třtinový cukr na obalení, čokoládové pecky nebo kousky čokolády (podle chuti)

*******************************************************************************************************************************************

Mouku smícháme s cukrem, práškem do pečiva, přidáme sůl, skořici a čokoládu. Vlijeme olej, med a mírně rozšleháme vejce a zaděláme těsto. Bereme kousky a tvoříme malé kuličky které trochu zpološtíme. Na talíř nasypeme třtinový cukr a placičky v něm lehce obalíme buď jen z jedné nebo z obou stran. Dáme na plech vyložený pečicím papírem trochu od sebe a pečeme při 170 stupních až zezlátnou.

Místo čokolády můžete přidat např. hrozinky nebo nadrobno sekané oříšky či mandle anebo jen přidat trochu kokosu.

Jak se vaří knedlíky v Itálii?

Špatně! Za prvé, není tady hrubá mouka. Za druhé, housky nejsou jako české housky. Za třetí, odvážná kuchařka která se do nich přesto pustila, knedlíky nikdy v životě nedělala - na to byl u nás doma tatínek. Tvrdil že knedlíky dokáže správně udělat jen chlap, protože má sílu je pořádně propracovat (znáte to - zpracujte těsto až se vytváří puchýře /na rukou ? nikdy se mi takové těsto nepodařilo udělat / pozn.aut./ )

Knedlíky ( u nás doma v Itálii zvané "chnetlíky") jsem se rozhodla uvařit stůj co stůj kvůli synům. Při návštěvě Čech se v nich probudila česká polovina a do chnetlíků se okamžitě zamilovali. Manžel je odvrhnul a do dneška je sveřepě nazývá "ty krájené noky".

První pokus nedopadl dobře. Nedbaje rad jsem na knedlíky použila místní hladkou mouku a výsledkem byl opravdu nok, bohužel ne příliš krájítelný. Nicméně chlapci, vedeni zřejmě víc hladem než láskou k mamince prohlásili že jim chutnají a dokonce si i přidávali (mají dobré zuby).

Podruhé jsem vymyslela směs hladké mouky, mouky z tvrdé pšenice a semoliny, přidala trochu víc droždí a sehnala skoro české housky. Výsledek byl prakticky tentýž jen s knedlíky nažloutlými po semolině.

Ještě několikrát jsem chnetlíky-noky-knedlíky vyprodukovala více či méně tvrdé, barevné či hrbaté ale vždy zkonzumované žravými synky (zde je na místě připomenout přísloví jako "dobré prase všechno spase" nebo "hlad je nejlepší kuchař").

Taky se mi dostalo ochutnat knedlíků už hotových - nějaká dobrá duše je přivezla přímo z jejich domoviny, nebo spíš bych měla napsat z místa činu. Válec ve vakuovém balení byl čisťounce bílý, dlouhý tak půl metru, plátek měl v průměru asi 15 cm a celý knedlík vážil zhruba 10 deka. Při bližším ohledáni jsem nenašla ani kousíček housky a taky se s nimi nepočítalo - ingredience mouka, voda a kypřidlo. Po napaření se kola ještě zvětšila a omáčku vsákla během pár vteřin. Na jazyku se ovšem jen rozplývala - kousat jsme nestihli. Díky tomu jich syn spořádal asi 8 a já 5 a rozhodně nám nezůstali ležet na žaludku.

Mám v Praze kamarádku která je vaří podle mě úplně světově. Vždy měkké ale tak akorát, nerozpadají se, zkrátka výstavní.

Problém je, že je dělá úplně OD OKA, navíc nedává žádnou tajnou ingredienci, ale dokonce je zadělává jen sodovkou. Nebudu se rozepisovat o tom, jak dopadly mé napodobeniny.

Ale nemám ve zvyku se vzdávat zvlášť co se vaření týče. Vzala jsem si na pomoc starou, dobrou kuchařku kterou některé z vás určitě pamatují - Česká kuchařka od Juliany A.Fialové z 80.let (pro pamětníky - cena za 450 stran 66 Kčs).

Hrubou mouku jsem stejně neměla, ale měla jsem polohrubou a místo droždí jsem tentokrát použila prášek do pečiva. Housky se těm našim mezitím začaly trochu podobat ( v tom smyslu že místní jsou pořád ty samé a naše se mezitím zhoršily) a šla jsem do toho. Recept přikládám a výsledek je na fotografii. Pro nostalgiky uveřejňuji i foto Kuchařky :-)

**********************************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE:

1/2 kg hrubé mouky

1 plná lžička soli

1 vejce a 1 žloutek

na špičku nože kypřicího prášku

2 šálky mléka

2-3 rohlíky nebo žemle od minulého dne

*********************************************************************************************************************************

Mouku prosejeme do mísy a osolíme. V mléce rozkvedláme vejce a žloutek a zaděláme nepříliš tuhé těsto. Necháme odpočinout aspoň půl hodiny, pak přidáme kypřicí prášek, žemle nakrájené na drobné kousky a dobře promísíme. Hned tvoříme podlouhlé knedlíky a vložíme do vařící se vody. Asi po 15 minutách knedlíky obrátíme a dovaříme. Vyjmeme z vody a hned přepůlíme nebo aspoň propíchneme párátkem aby z nich unikala pára. Pokud není knedlík dovařený, půlky můžeme ještě snadno dovařit.

Tohle je trochu zjednodušeně opsaný recept protože každá z vás má určitě ten svůj, lety osvědčený a je mi jasné že nosím dříví do lesa. Každopádně to není poprvé co do této staré kuchařky nahlížím a oproti dnešním receptům kde najdeme soupis ingrediencí zvící telefonního seznamu je to příjemná změna.

Cannoli siciliani (Sicilské trubičky)

Sicilské "cannoli" nebo-li trubičky, smažené a plněné čerstvým tvarohem, jsou jedním z nejtypičtějších produktů Sicílie. Původně připravované v období karnevalu se rychle rozšířili po celé Itálii a najdete je téměř ve všech cukrárnách po celý rok. Také se trubičky prodávají již hotové a stačí je jen naplnit ale doma dělané jsou daleko chutnější a jejich příprava není tak složitá jak by se na první pohled mohlo zdát.

*********************************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE:

250 gr hladké mouky

1 vejce

1 lžička kakaa

1/2 lžičky soli

50 gr sádla

30 gr cukru

30 ml likéru Marsala nebo suchého bílého vína

olej na smažení

NÁPLŃ:

750 gr čerstvé rikoty (nebo jemného tvarohu)

200 gr moučkového cukru

kandované ovoce, čokoládové pecičky*******************************************************************************************************************************

Do prosáté mouky přidáme cukr, kakao, sůl a potom rozkvedlané vejce, rozpuštěné sádlo a likér či víno.Tekutiny přidáváme opatrně, těsto musí být elastické ale ne příliš měkké. Dáme odpočinout do lednice a mezitím připravíme náplň - smícháme rikotu s cukrem až získáme hladký krém. Pokud je rikota mokřejší dáme jí nejdřív na síto odkapat. Správně by se měla používat čerstvá rikota z ovčího mléka.

Těsto vyválíme na tenký plát (1-2 mm) a nakrájíme na kosočtverce asi 6x4 - nebo větší, podle toho jaké budete používat trubičky na které těsto navineme.Olej - nešetříme, cannoli musí plavat! - dáme do vyšší nádoby a když je dostatečně horký, vhodíme cannoli a smažíme až mají pěknou zlatavou barvu. Nesmažíme najednou víc jak 3 - 4 kusy aby se mezi sebou nedotýkali. Když mírně prochladnou sundáme je z trubiček.

Náplň dáme do sáčku s trubičkou a cannoli plníme z každé strany do půlky. Konce ozdobíme - tradičně se používá kandované ovoce ale komu nechutná může je nahradit čokoládovými pecičkami.

Plníme ale až TĚSNĚ PŘED KONZUMACÍ ! Jinak cannoli zvlhnou a ztratí křehkost.

Hamburger (po italsku)

S italským hamburgrem - nebo lépe řečeno "amburger" - Italové nevyslovují "h"-jsem se setkala hned po mém příchodu sem, v době kdy v Česku jsme jej znali jen z amerických filmů - těch povolených,samozřejmě. Pokud by se jej ale někdo dožadoval v restauraci,byl by zřejmě považován za nebezpečného provokatéra který propaguje zápaďácky styl života.

Upřímně řečeno,nemyslím si že bychom o něco přišli.

"Amburger" o kterém mluvím já nebyl ten z MacDonaldu,které se tu rozšířili až mnohem později,ale dělal se doma. Ale žádné kečupy,majonézy,hořčice a podobné - pouze kvalitní mleté hovězí maso stlačené do kulaté formy specielním strojkem u řezníka. Pak jen mírně osolit,max.opepřit, poprášit moukou nebo strouhankou a šup s ním na pánev. K tomu salát a krajíc chleba a hotovo.

K americkému způsobu přípravy měli Italové dlouho výhrady. Kdoví jaké tam dávají maso,k tomu smažené hranolky - kdoví na jakém tuku!!- všechny ty pochutiny - kdoví z čeho!!- a celkově měl hamburger fámu jedovaté poživatiny nad kterým Italové ohrnovali nos a řikali "Ať si to jedí v Americe!" Ve velkých městech nebo u dálnic už MacDonaldy byli ale spíš pro turisty. Vedle hamburgerů se prodávala i italská jídla jako těstoviny nebo míchané saláty.Za posledních let se moda rozšířila daleko víc, hlavně mezi mládeží a taky díky reklamnímu bombardování. Všude ale zdůrazňují jak se používá pouze kvalitní italské maso,olej,zelenina...atd. Vše kontrolováno jak se má - a jak doufáme. Buďte si ale jistí že v momentě kdy v nějakém místě objeví něco co tam být nemá,mají v tom podniku vystaráno..Není snad náročnějšího klienta než je Ital,zvlášť co se jídla týče.

Jelikož samotné maso se mi zdálo trochu fádní,začala jsem do něj přidávat kromě soli a pepře i strouhaný parmezán.

Maso je šťavnatější a chutnější,i když pak nedávám už nic jiného, jen trochu smažené cibulky pro toho, kdo jí má rád.Jako přílohu můžete dát oblíbené hranolky - místo smažení je lze udělat dietněji v troubě,pouze pokapané olejem - anebo salát. Já jsem zvolila míchaný salát se semínky.***********************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE pro 4 osoby:

400 - 450 gr kvalitního mletého hovězího masa

4 lžíce parmezánu

sůl, pepř

trochu strouhanky

1 cibule krájená na jemné plátky

olej

hlávkový salát, rajčata, okurky nebo jiná vhodná zelenina podle chuti

směs semínek - slunečnice, sezam atd.

************************************************************************************************************************************************

Maso jemně umeleme a smícháme se solí, pepřem a strouhaným parmezánem. Dobře promícháme a utvoříme kulaté placky.Mírně obalíme ve strouhance a rychle opečeme na oleji z obou stran. Zvlášť opečeme cibuli rozebranou na kroužky. Připravíme salát a vmícháme semínka. Ochutíme zálivkou a promícháme. Na talíři ozdobíme hamburgery kroužky cibule.

Mozzarella v "kočáru" (Mozzarella in carozza)

Kočár ve kterém se "veze" naše mozzarella není nic jiného než toustový či jiný chléb obalený v mouce a vejcích. Je to rychlý a chutný recept původem z regionu Campania - jeho hlavním městem je Neapol. Původně vznikl aby se využily zbytky chleba a brzy se stal oblíbeným po celé Itálii. Je to kalorická bomba,výborná i jako zakousnutí k vínu nebo pivu.

Původní recept je pouze s mozzarellou ale můžete vylepšit např.malou sardelkou nebo kouskem šunky.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤

INGREDIENCE pro 10 kusů:

10 plátků mozzarelly

20 plátků chleba o něco větších než plátky mozzarelly

2 vejce

trochu mléka

mouka na obalení

olej na smažení

sůl

sardelka nebo šunka - podle chuti

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤

Nejdříve si nakrájíme mozzarellu na plátky a dáme na talířek nebo na síto aby se zbavila přebytečného láku. Z chleba odkrojíme kůrky a nakrájíme plátky o něco málo větší než mozzarella. Tu osušíme papírovým ubrouskem a vložíme na plátek chleba, podle chuti dáme sardelku nebo šunku (tohle je trochu upravená verze),přiklopíme druhým plátkem chleba a dobře přitiskneme.

Vejce rozšleháme s mlékem a osolíme. Nejdříve omočíme hrany chleba,pak obalíme celé v mouce a nakonec celé ve vejcích. Ihned smažíme v rozpálením oleji do zlatova. Podáváme horké.

Těstoviny s porkem,salsicciou a salátem (Pasta con salsiccia porro e insalata)

Dnešní recept se vám možná bude zdát poněkud zvláštní - salát do omáčky na těstoviny ?? Taky jsem měla pochyby ale pak zvědavost nedala a vyzkoušela jsem a musím říct že od té doby už několikrát a s úspěchem u strávníků. V toskánské kuchyni platí snad víc než kde jinde že se nesmí nic vyhodit a tak i listy hlávkového salátu, ty vnější které kolikrát letí do koše protože jsou poškozené nebo trochu ovadlé najdou své uplatnění.

×××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××

INGREDIENCE:

350 gr těstovin - použila jsem formát "garganelle" - podobné vřetánkám

2 větší salsicce - asi 150 gr

asi půl hlávkového salátu - můžete použít jen okrajové listy v přibližném množství

1 - 2 porky

sklenice neochuceného rajčatového protlaku nebo loupaná rajčata (máte-li čerstá tím líp - spaříte horkou vodou a oloupete a nasekáte na kousky)

špetka soli - ale opatrně,salsiccia bývá dost slaná

špetka pepře nebo peperoncina - podle vaší chuti

olivový olej

strouhaný parmezán na posypání

×××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××××

Dáme vařit vodu na těstoviny.

Na větší a hlubší pánev aby mohla obsahovat i uvařené těstoviny dáme olej a vložíme na kolečka krájený porek. Necháme zpěnit a přidáme na kousky nakrájenou salsicciu, promícháme a necháme chvíli podusit. Mezitím nakrájíme na proužky opraný hlávkový salát a vložíme ke směsi,dobře zamícháme a pridáme rajčata nebo protlak. Dusíme pod pokličkou asi 5 minut,pak odkryjeme a vaříme ještě asi 10 minut za občasného míchání.

Mezitím uvaříme těstoviny - vařící vodu osolíme a když opět nabere var, vhodíme těstoviny a zamícháme aby se nepřichytily ke dnu. Doporučuji koupit kvalitní z tvrdé pšenice,měly by být uvařené "al dente" aneb zůstat trochu tuhé při zkousnutí zvlášť když je pak budete promíchávat ještě s omáčkou kde dojdou.

Uvařené těstoviny slijeme-neproplachujeme!-a vhodíme do pánve s omáčkou. Na ohni krátce promícháme, odstavíme,ochutíme 2 lžícemi parmezánu krátce zamícháme a ihned servírujeme. Na talíři si ještě každý podle chuti posype těstoviny parmezánem-i zde se přimlouvám za kvalitu, jinak se sýr bude táhnout a vznikne jakási hmota. Každopádně bych vynechala sýry typu eidam :-)

BUON APPETITO!

Koláč Campiglia (Schiaccia campigliese)

Campiglia Marittima je starobylé toskánské městečko rozkládající se v kraji Maremma nedaleko pláží Thyrrenského moře. Jejím nejznámějším produktem je zcela jistě "schiaccia campigliese" , nízký koláč (schiacciato znamená nízký,stlačený) vyrobený z těsta podobného našemu lineckému a posypaný cukrem a piniovými oříšky. Jednoduchá záležitost i když trochu kalorická bomba - při jeho přípravě se totiž musí striktně používat sádlo,které se v italské kuchyni,zvláště v Toskánské,používá zřídkakdy. Ale v době kdy tento koláč vzniknul určitě neznali různě upravené a nízkokalorické tuky ani jiné moderní a (rádoby) zdraví neškodné vymoženosti. Když jsem se poprvé zeptala jedné paní která mi dala "zaručeně originální recept" jestli se dá sádlo nahradit alespoň zčásti tukem nebo máslem,upřímně toskánsky odpověděla že v tomhle receptu tedy určitě ne! Pak si dělejte co chcete ale nevydávejte to za "NAŠÍ" specialitu!!

Takhle to tady chodí - recepty jsou nedotknutelné.

INGREDIENCE:

300 gr hladké mouky

300 gr sádla

300 gr cukru - ubereme asi 3-4 lžíce na posypání

3 vejce

lžíce strouhané citronové nebo pomerančové kůry

50 gr piniových oříšků

Přece jen jsem trochu neuposlechla a dala o něco méně cukru i sádla. Nezdálo se mi,že by to bylo nějak na škodu. Italové kromě jiného i hodně sladí,jejich bábovky,dorty,marmelády atd.jsou na náš vkus většinou příliš sladké.

Do prosáté mouky rozsekáme sádlo, rozemneme a přidáme cukr, strouhanou kůru a nakonec mírně rozšlehaná vejce.Zpracujeme těsto které rozprostřeme na plech vyložený pečicím papírem. Trochu promačkáme prsty aby se utvořily malé důlky. Posypeme cukrem který jsme si dali stranou a piniovými oříšky. Pečeme při 170 stupních asi 25 minut.

Košíčky s rikotou a ovocem (Cestini con ricotta e frutta)

Běhěm letošního horkého léta (naštěstí se zdá že africké tropy se už nevrátí) jsem troubu prakticky nezapla.Košíčky z lineckého těta jsem měla už upečené a uložené v mrazáku na "horší časy". Hodily se mi když přijela návštěva a mohla jsem nabídnout něco jiného než obvyklou zmrzlinu. Naplnila jsem je pouze krémem z rikoty a navrchu ozdobila ovocem - použila jsem broskve ale výborně by se hodilo např.lesní ovoce.

INGREDIENCE:

Linecké těsto:

210 gr hladké mouky

140 gr tuku nebo másla

70 gr cukru

1-2 žloutky

citronová kůra,vanilka, špetka soli

Náplň:

250 gr rikoty

1 vejce

2-3 lžíce cukru

trochu citr.kůry

ovoce na ozdobu

želatina (nemusí být)

Mouku prosijeme, přidáme špetku soli,citr.kůru,vanilku a rozdrobíme do ní dobře vychlazený tuk nebo máslo (dávám zhruba půl na půl).

Dobře promneme a teprve pak přidáme cukr a promícháme s rozkvedlanými žloutky. Rychle spojíme v těsto, zabalíme do potravinářské folie nebo mikrotenového sáčku a dáme asi na půl hodiny do lednice.

Mezitím si připravíme náplň :

Oddělíme žloutek od bílku. Žloutek utřeme s cukrem do pěny, postupně přidáme rikotu a vymícháme hladký krém. Z bílku ušleháme tuhý sníh a opatrně přidáme do krému.

Dáme do lednice a připravíme košíčky:

Formičky na košíčky nevymazávám,ale z těsta odeberu malé kousky,lehce omočím spodek v polohrubé nebo hrubé mouce a vmáčknu do formičky v tenké vrstvě. Upečou se za pár minut asi při 180 stupních. Prochladlé vyklopíme a když zchladnou úplně,plníme krémem. Navrch dáme ovoce podle chuti.

Můžeme připravit želatinu podle návodu na sáčku a povrch košíčků potřít, jinak stačí mírně pocukrovat.

Grilovaná zelenina (Verdure grigliate)

Dovolená utekla jak voda a léto je nadále v plném proudu. Letošní teploty jsou opravdu rekordní a na jídla připravovaná dlouhým dušením nebo snad pečením v troubě můžete zapomenout. Dává se přednost-kromě věčných (a vděčných) těstovin - rychlým úpravám masa s různými saláty. Ze začátku jsem byla ráda jak mám rychle a zdravě uvařeno,ale po pár týdnech se mi zdá že mám v břiše žáby :-) Proto jsem po ránu, kdy se ještě v kuchyni dá vegetovat,připravila směs na zeleninovou přílohu.K obědu jí stačilo jen rychle prohřát na pánvi a přidat opečený steak z kuřecího masa.

INGREDIENCE:

4 papriky

2 větší lilky

4 brambory

2 stroužky česneku - pokud vám nechutná můžete klidně vynechat

olivový olej,sůl,pepř,oregano,sekaná petržel a bazalka

Lilky omyjeme a podélně nakrájíme. Rozložíme je na plochou mísu, posypeme solí a necháme vypotit. Mezitím omyjeme a rozkrojíme papriky,vyjmeme jádra a dužinu. Oloupeme i brambory,nakrájíme na menší kostky a dobře propláchneme a osušíme.

Opláchneme a osušíme i lilky a spolu s paprikami dáme na sucho opéct pod gril nebo na grilovací pánev po obou stranách.Prochladlé pak nakrájíme na kousky zhruba 3x3 cm.Brambory opečeme na větší pánvi s trochou tuku za občasného míchání - musí být opečené,ne smažené. Potom k nim přidáme ostatní zeleninu,podle chuti utřený česnek,osolíme,opepříme, přidáme lžičku oregana,lžíci olivového oleje a nakonec směs sekané petrželky a bazalky a dobře promícháme.

Kam jedeme...

....na dovolenou ? Do malebného městečka u moře které se jmenuje San Vincenzo. Budeme bydlet asi 3 km nad mořem v hezkém domečku a hlavně bez horkého dusna které v těchto dnech panuje i u moře.Voda už je vyhřátá na 30 stupňů a i když se to může zdát jako výhoda,ve skutečnosti neosvěží.

Domečky (celkem 6 apartmánů) mají výhled jak na moře tak na okolní kopečky odkud proudí zvlášť večer chladivý vzduch.

Už se těšíme neboť i dnes je teplota tohoto rekordního července 37 stupňů a slibované ochlazení nebude víc jak na 33. Pokud nastane bouřka,neochladí se vzduch,ale výsledkem bude prádelnové ovzduší a když náhodou zafouká vítr,přidejte si k tomu foukání horkým fénem a máte naše podnebí. Nepršelo zde už měsíc a ani není nic podobného v plánu jak se zdá. Proto zítra ráno prcháme a jelikož sebou neberu počítač ozvu se na blogu tak nějak po prvním týdnu srpna.

Přeji hezkou dovolenou těm,kteří se na ní teprve chystají a příjemný pobyt bez vedra ostatním ! Růžena

Mušle s cukinami, rikotou a rajčaty (Conchiglie con zucchine ricotta e pomodori)

V letním horku platí pravidlo uvařit co nejrychleji (hlavně pro kuchařku) jídla která zasytí ale nezatíží trávení (pro všechny). Těstoviny jsou ideální,uvaří se za krátkou dobu a můžeme je ochutit zeleninovým "ragù" např.s přidáním ricotty. Získáte tak rychlý,zdravý a z hlediska správné výživy vyvážený pokrm. Obsahuje totiž jak uhlohydráty(těstoviny) tak vitamíny (zelenina),vápník pro vaše kosti (ricotta a parmezán) i tuk - v tomto případě neškodný a lehce stravitelný olivový olej.

INGREDIENCE pro 4 osoby:

350 gr těstovin - použila jsem mušle,ale je vhodný jakýkoliv krátký formát

300 gr malých a mladých cukinek

2 stroužky česneku

4 zralá,oloupaná rajčata nebo plechovka drcených (asi 400 gr)

200 gr rikoty (myslím že se dá použít i tvaroh)

50 gr strouhaného parmezánu

sůl

peperončino

olivový olej

bazalka

Stroužky česneku rozmáčkneme na plocho a dáme osmahnout na olivový olej.Cukiny nakrájíme na malé kousky, vhodíme na pánev a mícháme a opékáme až zezlátnou. Vyjmeme česnek.Do mísy dostatečně velké aby se do ní vešly těstoviny dáme rikotu,2-3 lžíce parmezánu a dobře promícháme.Rajčata spaříme,oloupeme a rozdrtíme na drobné kousky-nebo použijeme již hotová (ale teď když jsou čerstvá rajčátka bych rozhodně volila první možnost :-)). Přidáme je do směsi rikoty spolu s opečenými cukinami. Dochutíme solí,peperončínem (nebo pepřem) a pěknou lžící sekané bazalky.Těstoviny uvaříme,scedíme a bez proplachování vhodíme do mísy.Dobře promícháme a servírujeme.Na talíři ještě posypeme parmezánem.

Může mi říct někdo......

Dost z vás si jistě pamatuje na píseň Jitky Molavcové "Máme rádi zvířata,zvířata,protože jsou chlupatá mají hebkou srst"! Právě ten krásný chlupatý kožíšek co se nám tak líbí je pro naše zvířátka v horkých dnech spíš zátěží. Pejsci se ochlazují vyplazením jazyka no a o kočičkách je známo že si vždycky najdou to nejlepší místečko...

A co my,človíčkové?

Letošní červenec nám zatím dává pěkně zabrat - a jsme teprve na začátku! Nakonec,tady nic nového pod sluncem (jak vhodné přirovnání). Tělo si samo řekne co dělat a co ne - hodně pít,jíst hodně ovoce a zeleniny,žádná těžká jídla,málo alkoholu,lehké oblečení,nechodit ven v tom největším žáru,chránit hlavu před sluncem a pro ty šťastnější zapnout klimatizaci anebo odjet k moři...Zvláštní opatrnost si pak zaslouží staří občané a malé děti.

Za ta léta co tu jsem se prakticky nic nezměnilo,jen snad že k vysokým teplotám přibyla i větší vlhkost vzduchu a pak taky způsob informací ohledně počasí. Pokud někdo umí italsky a sledoval by italské televizní noviny a předpovědi počasí,musí si nutně myslet že Italové jsou národem dementů, který očividně netouží po ničem jiném než houfně umírat na úpal. Už při prvních náznacích tepla se začne mluvit o tom,že nastane horké léto a televize,rádio,internet a tisk nás bombarduje výše zmíněnými radami jak tomu čelit. Rady,kterými se už léta řídí generace Italů jsou propagovány desítkami expertů,odborníků,novinářů,meteorologů několikrát denně. Zdá se,že bez jejich rad se Italové oblékají do zimních svetrů, klimatizaci si pletou s klimaktériem,dopřávají si vydatné obědy zalité lahvemi silného Chianti a pak berou své 90 leté prarodiče na dlouhé odpolední procházky po rozžhavených ulicích metropole a ještě přes ně přehodí houni.

Po prvním zářijovém deštíku se objeví novináři vyslýchající experty,zda je toto již konec léta. Pokud désť trvá déle, předpovídají se záplavy (ty pak bohužel opravdu přijdou,většinou jindy a jinde a kolikrát způsobené např.tím,že člověk stavěl tam kde neměl nebo nečistí kanály a stoky).

Tak nějak v prosinci se začne mluvit o tom,že asi bude zima. To byste nevěřili,co dokáže s Italama udělat poprašek sněhu. Nepřeháním,někdy jsou i opravdové sněhové kalamity,ale zřejmě není normální když napadne 5cm a jsou uzavřené školy,obchody a nezřídka i dálnice.Lidem se doporučuje nevycházet, teple se oblékat,sedět u kamen,jíst teplá jídla atd.-prostě opak toho co měli dělat v létě.Jdete-li ven,jste považována za nebezpečného dobrodruha. Obchody jsou pleněny při prvních náznacích zatažené oblohy,protože kdoví kdy zas přivezou zásoby,že.

Pravda je,že za uzavřenou dálnici (to se před pár lety opravdu stalo a Itálie byla v úseku Apennin rozdělená na dvě části několik hodin) mohli chytráci kteří vyjeli bez řetězů a - ono to na zmrzlém sněhu klouže!!- a zůstali trčet napříč vozovkou. Posléze se to řešilo tak,že se uzavírala preventivně,z čehož by měli velikou legraci zahraniční řidiči kamionů a autobusů kdyby neměli takový vztek že musí ve vozech 2 dny spát.

Teď musíme povinně vozit v autě řetězy od října až do 15.dubna - co kdyby. Vyzráli na to-řeklo by se. Brání tomu jen maličkost,totiž že polovina Italů je sebou stejně nevozí a druhá polovina je neumí nasadit.

Pokud se opravdu stane nějaká pohroma,vina je hlavně těch,co nás na to neupozornili. Ne sám svatý Petr,který by to zřejmě jako jediný dokázal předvídat,ale instituce. Naši vynalézaví starostové se tím pádem sichrují a volají svým poddaným domů s předzvěstí přírodních katastrof. Většinou se seknou jen o pár dní a kilometrů...

Teď ale máme horké léto a kdo by myslel na zimu,Italové žijí přítomností. Teď mají starost hlavně aby počasí vydrželo až pojedou na dovolenou. Veškeré problémy se odkládají na podzim,prego!!

Rajčata plněná tuňákem (Pomodori ripieni con tonno)

Že je teplo,nemusím nikomu připomínat,stačí se podívat na teplotní rekordy v téměř celé Evropě. Blahořečím italské kuchyni za její rychle uvařená jídla,ale i tak je každá minuta u sporáku nepříjemná.Pasta je uvařená za pár minut,ale samotná nestačí a pak to chce i změnu...Takže něco rychlého a raději studeného-jako třeba plněná rajčata s tuňákem?

INGREDIENCE po 4 osoby:

8-10 rajčat podle velikosti

250 gr tuňáka bez nálevu

2-3 plátky staršího chleba

2 natvrdo vařená vejce

100 gr majonézy

1 lžička plnotučné hořčice

1/2 lžicky nadrobno sekané čerstvé cibulky

2 lžíce nadrobno sekaných kaparů (nebo nakládaných okurek)

trochu vody s octem na namočení chleba

Rajčata rozpůlíme,vydlabeme, mírně osolíme a obrátíme na papírový ubrousek aby odkapaly. Mezitím uvaříme vejce natvrdo, pak je zchladíme ve studené vodě a nakonec oloupeme a nakrájíme na malé kousky. Kapary používám v nálevu,pokud je máte naložené v soli,dobře propláchněte a nasekejte spolu s cibulkou nadrobno.Nemáte-li po ruce kapary,můžete nahradit okurkami ve stejném množství. Chleba dejte na chvíli namočit do vody se lžickou octa,pak vymačkejte a rozdrobte do mísy,kam přidáte i okapaného tuňáka spolu s ostatními ingrediencemi. Spojte majonézou a vmíchejte i hořčici. Naplňte touto směsí půlky rajčat a dejte vychladit.Podávejte s chlebem nebo bagetou.

Meruňkový koláč

Recept na tento meruňkový koláč jsem našla na jednom italském blogu a zaujal mě hlavně přípravou náplně a trochu jiným způsobem úpravy.Těsto je klasické jako např. na mřížkový koláč a místo meruněk můžete použít i jiné ovoce.

INGREDIENCE:

250 gr hladké mouky

120 gr tuku nebo másla (dávám zhruba půl na půl)

80 gr cukru

1 vejce

špetka soli

1/2 prášku do pečiva

trochu strouhané citronové kůry

NÁPLŇ:

10-12 meruněk (nebo jiného sezonního ovoce)

asi 5 lžic cukru (dala jsem třtinový) - ale ochutnejte a řiďte se svou chutí a kyselosté ovoce

špetka skořice (pokud použijete jablka,dejte o něco víc)

1 lžíce másla

Prosátou mouku smíchejte s práškem do pečiva,špetkou soli,citronovou kůrou, rozsekejte do ní tuk a dobře promněte až vznikne drobenka.Pak teprve přidejte cukr a znovu dobře promíchejte. Nakonec vlejte rozkvedlané vejce a spojte v těsto. Dejte do lednice ztuhnout alespoň na hodinu.

Mezitím se připravte náplň- omyté ovoce rozkrájejte na kousky a dejte na pánev spolu s máslem a cukrem.Nechte povařit asi 10 minut (když je ovoce dost zralé stačí i o něco méně). Nechte prochladnout a přidejte špetku skořice.

Odpočinuté těsto rozdělte na 2 díly. První díl vyválíte na tenčí placku - vyvaluji mezi 2 papíry na pečeni a těsto pak dám rovnou se spodním papírem do formy a nechám trochu vyšší okraj- vložíte náplň a na ní druhou část těsta které se nevyvaluje ale trhá na menší kousky. Množství mi vystačilo na čtvercovou formu o straně 24 cm.

Pokud chcete opravdu mlsat,podávejte s kopečkem zmrzliny nebo se šlehačkou

Parmská šunka se žlutým melounem (Melone e prosciutto)

V horkých letních dnech přijde vhod něco lehkého,osvěžujícího, vychlazeného..a hlavně aby se nemuselo stát dlouho u plotny!! Momentálně zde máme horkou africkou vlnu, teploty dosahují slibovaných 35' a více a vaření stalo se utrpením..Ale my máme v lednici vychlazeného cukrového melouna a jemně nakrájenou parmskou šunku, stačí pár minut a lehká svačinka nebo i večeře je na světě. Pokud se někomu zdá až moc lehká,doplní jí např.Rýžovým salátem - meloun se šunkou je totiž "oficiálně" předkrm. Ale nic vám nebrání v tom podávat jej třeba s křupavou bagetou a na závěr jako dezert zmrzlinku.

INGREDIENCE:

na 1 žllutý meloun asi 100 gr velmi tence nakrájené parmské šunky

Dobře vyzrálý meloun překrojíme na půl a vydlabeme semínka. Pak nakrájíme na měsíčky a oloupeme. Vezmeme plátek šunky a obtočíme kolem každého měsíčku,dáme vychladit a podáváme.

Toť vše, celý ten zázrak! Četla jsem recepty na různé saláty z melouna a šunky s oříšky,s olivami,zeleným salátem, rukolou...proti gustu žádný dišputát, říkávaly naše babičky a to platí doposud. Ale italské babičky (a vím že i vnučky) říkají že v jednoduchosti je síla a jelikož je to typicky italský pokrm - snad bychom na ně měli dát...

Kombinace sladký - slaný je v Itálii dost oblíbená,např.kromě melouna se šunkou najdeme i fíky obalené šunkou, nebo hrušky podávané se sýrem pecorino, pikanktnější vyzrálé sýry s medem nebo ovocnými marmeládičkami,prodává se čokoláda s peperončinem, se zrnkem soli..ochutnala jsem a mohu jen doporučit,je to perfektně vyvážená chuť.

A na závěr - jak se pozná dobře vyzrálý meloun? Kdo na něj ťuká,kdo zvažuje v rukou dva stejně velké melouny (ten těžší je prý zralejší) kdo k nim čichá, kdo ohmatává stopku...

Nejlépe to asi vystihuje italské přísloví "DO ŽEN A DO MELOUNŮ SE NEVIDÍ !"

Jak jsme jeli do Říma potřetí...

I naše třetí cesta do Říma proběhla výborně. Měli jsme opět štěstí na počasí, ale bylo to o chlup - několik dní před odjezdem bylo chladno a často pršelo a dokonce den předtím se na Řím sneslo krupobití a tolik vody, co normálně naprší za celý měsíc...Tzv."vodní bomba" které se bohužel opakují stále častěji.  Čtvrť ve které je naše nádraží byla zatopená půl metrem vody...Ale měli jsme lístky na druhý den a bylo krásně jasno, ideální teplota která pak během dvou - tří dnů stoupla na 30° a což by nebylo na pochodování Římem to nejlepší.

Opět jsme tradičně začali návštěvou Vatikánu a odtamtud pokračovali přes most až na Piazza Navona - náměstí Navona, jedno z nejkrásnějších a nejznámějších v Římě. Původně byl na tomto místě první římský stadion (z roku 85) o čemž svědčí i oválný půdorys. Jeho rozměry jsou 276m na délku a 106 m na šířku a vešlo se do něj 30 000 diváků.Jméno náměstí bylo původně "in Agona" z řeckého "agonis" což znamená "hry" protože na stadionu se převážně konaly atletické závody.

Za jeho dnešní podobu vděčíme vlivné rodině Pamphili která se v roce 1641 usídlila v Římě.Z jejich rodu pochází i papež Innocenzo X který se stal významným mecenášem a podpůrcem tehdejších umělců a architektů. Pro svůj projekt vybral ty nejlepší - např.architekty a sochaře Bernini - jeho dílem je Fontána 4 řek (Fontana dei Quattro fiumi) uprostřed náměstí - sochy symbolizují 4 řeky kontinentů známých v té době - Dunaj,Nil, Ganga a Rio della Plata,

dále Francesco Borromini a Girolamo Rainaldi (kostel Svaté Anežky v Agoně - Chiesa di Sant'Agnese in Agone, postavený před fontánou 4 řek). Součástí fontány je jeden ze 13 římských obelisků , Obelisko agonale vysoký přes 30 metrů od podstavce fontány až k holubici na jeho špičce.Náměstí je symbolem římského baroka.

Existuje legenda o rivalitě mezi umělci Bernini a Borromini. Bernini umístil svou fontánu přímo před kostel sv.Anežky a socha znázorňující Rio della Plata má vztyčenou ruku jakoby na ochranu před vidinou kostela a ta která představuje Nil má z téhož důvodu zavázanou hlavu :-)) .

Ve skutečnosti tomu tak není, protože kostel byl postaven až po vzniku fontány, ale rivalita mezi oběma umělci byla opravdu veliká a Římané rádi šprýmují.

Fontána 4 řek je umístěna uprostřed náměstí které zdobí další 2 fontány - Fontana del Moro na jižní straně a Fontana di Nettuno na severní.

Celkový pohled je opravdu úchvatný..

Důkazem že v Římě doslova narazíte na historii na každém roku je toto sloupořadí,zbytky Adrianova chrámu (colonnato di Adriano), který byl postaven po jeho smrti,k uctění jeho památky. Je ale pravděpodobné že bylo započato samým Adrianem a mělo být věnováno jeho manželce Sabině. Po jeho smrti stavbu dokončil jeho následnik,Antonio Pio v roce 145 n.l.

Další zastávka byl Pantheon - ten by si zasloužil článek sám pro sebe. Jeho jméno v řečtině znamené "pan" -"všichni" a "theon" - bohové a je to svatý chrám zasvěcený všem božstvům. Byl postaven v letech 27 - 25 př.n.l. Marcusem Vipsaniem Agrippou - zeť a přítel imperátora Augusta- a po požárech v letech 80 a 110 n.l. znovu postaven imperátorem Adrianem.

Stavba je perfektně sférická, výška je stejná jako její průměr a měří 43,44 m na 43,44m. Tato charakteristika odpovídá klasickým kritériím stabilní a vyrovnané architektury, díky perfektním geometrickým výpočtům.

Od starověku byl Pantheon považován za jedinečnou stavbu. Na jeho kopuli nebylo použito armatur a je to doposud největší kopule z litého betonu.Směrem k vrcholu byla stále více odlehčována aby se nezbortila svou vlastní vahou.Poslední řady jsou z pemzy (ano, zrovna tím,kterým si obrušujeme patičky) jehož charakteristickou je právě tvrdost a lehkost.I tak kopule váží asi 4 500 tun.

Ve špici je vytvořený kulatý otvor (oculo) o průměru 9 m, kterým proniká přirodní světlo. I zde je něco naprosto unikátního - celá stavba byla projektována tak,aby světlo přesně v poledne , dne 21.4. (Římské starověké vánoce) dopadalo na vchod kterým vcházel imperátor aby se zůčastnil oslav -prapradědeček reflektoru :-))

Říkalo se,že do Pantheonu neprší. Není to tak úplně pravda,za deštivých dnů vniká voda otvorem poměrně hojně. Tato legenda zřejmě pramení z faktu,že podlaha je lehce vypouklá a je v ní celkem 22 otvorů sloužícich právě k filtraci vody. Při mírnějším dešti se proto zdá,že dovnitř neprší.

Díky otvoru sloužil Pantheon i jako pozorovatelna astrologických úkazů.

Obvodové zdi jsou velmi silné - 6,4 m.Po vnitřním obvodě zdiva je celkem 7 výklenků.

Od 16 století se v chrámě pohřbívalo. Je zde např.pohřbeni první dva italští králové,Vittorio Emanuele II a Umberto I. s manželkou královnou Margheritou,malíři Raffaello Sanzio a Annibale Carracci, architekt Baldassaro Peruzzi aj.

Chrám dnes slouží i jako katolický kostel a jako národní mauzoleum.

Obyvatelé Říma jej nazývají také "Rotonda"-kruh a toto jméno dostalo i náměstí na kterém se Pantheon nachází.

Plni dojmů jsme odešli z Pantheonu směrem k Vittoriano a odtud z terasy jsme se naposled kochali vyhlídkou

na věčné město které v sobě skrývá ještě mnoho krás...Takže další návštěva na sebe nenechá dlouho čekat...!

Babiččiny dortíčky (Tortine della nonna)

Originální název receptu je Torta della nonna - Babiččin dort pečený v koláčové formě,ale v mnoha pekařstvích nebo cukrárnách jej najdete i v podobě menších dortíčků. Jde o typický toskánský koláč ze dvou vrstev lineckého těsta plněných cukrářským krémem a navrchu posypaný pinoly. Lze jej připravit i bez vrchní vrstvy těsta jako jsem to udělala já. můžete zvolit jak první,tak druhou variantu. V každém případě je lepší nejdříve spodní těsto mírně předpéct protože jak jistě znáte i u jiných vlhkých náplní,např.tvarohu,těsto se špatně propéká a někdy zůstane napůl syrové.

Problém bude spíš sehnat dobré pinoly. Už víckrát jsem slyšela že pinoly prodávané v Česku bývaji nahořklé a nedobré, někdy i nehezky "vonící". V tom případě se jedná o staré pinoly a je lepší je nahradit např.mandlovými lupínky.Bude vám to trochu víc chřupat :-). A když už se takto "prohřešíte" oproti originálu,můžete do krému přidat i trochu čokoládových peciček nebo udělat rovnou čokoládový krém...Získáte tak "dortíčky české babičky"

INGREDIENCE:

LInecké těsto:

300 gr hladké mouky

100 gr cukru

200 gr tuku nebo másla

2 žloutky

špetka soli

citronová kůra

vanilka

Do mouky přidáme sůl a rozsekáme studené máslo nebo tuk. Dobře promneme až získáme drobenku.Pak teprve přidáme cukr, trochu strouhané citronové kůry a vanilky, opět promneme a nakonec dáme rozmíchané žloutky. Rychle spojíme v těsto a uložíme do lednice zabalené v potravinářské folii aspon na půl hodiny.Mezitím připravíme cukrářský krém. Přikryjeme jej folii aby se neudělal škraloup a necháme trochu zchladit.Jestli budete dělat koláč vcelku,použijte formu o průměru 24 - 26 cm. Na dortíčky jsem dala formičky o průměru 10 cm. Rozválejte těsto (jestli chcete dělat i vrchní vrstvu,oddělte asi 1/3 ) a vyložte jím vymazanou a moukou vysypanou formu. Nechte trochu vyšší okraj,spodek propíchejte vidličkou a dejte do trouby předpéct - stačí 8-10 minut. Pokud se těsto vzdouvá,znovu propíchnu a trochu vidličkou stlačím - většinou to stačí.Pak jej vyndáme z trouby a po chvíli nalijeme krém.Pak buď posypeme hned pinoly (nebo mandlemi) anebo přikryjeme druhou, o něco tenčí vrstvou těsta.Dobře přitlačte ke spodní vrstvě těsta a posypte jako v předchozím případě.Není uvedeno vejce na potření,takže je trochu přitlačte, mršky rády padají:-))

Dáme zpět do trouby a dopečeme. Pokud by pinoly nebo mandle začaly moc zlátnout,přikryjte je alobalem.Upečené a prochladlé vyklopíme z formy a cukrujeme moučkovým cukrem.