Svatební

Jaro je oblíbeným obdobím pro svatební obřady a i v naší rodině jsme se dočkali, v červnu se oženil starší syn a s budoucí manželkou se rozhodli, že si všechno zorganizují sami.

Dříve italské svatby probíhaly zhruba takto:

s přípravou se začínalo asi rok dopředu a kromě blízkého příbuzenstva, většinou početného včetně vzdálených sestřenic i bratranců které kolikrát novomanželé znali jen z vyprávění, se zvali i kamarádi , kamarádi kamarádů, jejich snoubenky, přítelkyně,kamarádky snoubenek, jejich děti, děti dětí atakdále až se seznam příbuzenstva podobal spíš pyramidovému schématu. Každý z pozvaných přivedl někoho a kdo na tom nejvíc prodělal byl ten, který platil svatbu. Nemluvě o složitých rošádách, vzpomenout si, kdo s kým se nesnáší aby nedošlo k prekérním situacím a celá veselka neskončila v pikantní rubrice místních novin.

Tohle všechno se týkalo hlavně obřadu v kostele, který následoval i několik dní po oficiálním upsání se na radnici. Tam se dostavili kromě svatebčanů jen svědci a nejbližší příbuzní, oblečeni naprosto normálně a celý obřad trval zhruba 20 minut, kdy oddávající úředník přečetl práva a povinnosti a dohlédl na to, aby byly podpisy čitelné a na správném místě. Prstýnky, první manželský polibek, fotka a jinak žádné velké štráchy.

Za pravou svatbu , pro úřady v podstatě bezvýznamnou, se považovala výše popsaná trachtace.

Výslužka, jak jí známe my, se nedává, ale připravují se tzv. bomboniere. I tady se projevila móda "udělej si sám" nebo méně poeticky krize. Dřívější bomboniery se kupovaly, mohly to být malé předměty z porcelánu, křišťálu nebo stříbra, ke kterým se připevňoval malý balíček většinou z krajky nebo šifónu ve kterém byly uzavřeny "confetti" (konfety) což jsou mandle obalené v cukru a lísteček se jmény snoubenců a datem svatby.

Nyní se preferují ručně dělané,někdy jsme dostali i malé skleničky s medem nebo ručně malované krabičky či háčkované dečky nebo kloboučky.

O bomboniere se postarala naše šikovná nevěsta, pracovala na nich asi od března, ale odměnou jí bylo, že nikdo nevěřil že to není práce profesionálů :-)

V sáčku z tuhého papíru byl drátěný košíček s malinkým kaktuskem...

Dnešní svatby jsou méně komplikované - pokud se vůbec konají. Buď se uspořádá všechno, včetně hezkého obřadu jen na radnici, nebo - náš případ - se úlohy kostela ujme restaurace!

Přiznávám, že do té doby jsem nic podobného netušila a myslela jsem si, že budeme mít takový lepší oběd.

Ve čtvrtek jsme tudíž zašli na radnici v místě bydliště snoubenců a bylo nás asi deset. Měli jsme štěstí na sympatickou paní, která kromě suchého úřednického povídání přidala i dojemný proslov, po kterém jsme všichni zamáčkli slzu, vzájemně si pogratulovali a po italsku se olíbali.

Poté jsme zašli do blízkého baru kde se podával aperitiv který přešel prakticky do oběda, zapili jsme italským sektem a vše bylo velmi sympatické a neformální.

Ale to hlavní mělo teprve přijít. V den svatebního oběda začaly přípravy brzy ráno, protože na desátou byl objednán fotograf. Ženich strávil noc u nás doma, nevěsta v jejich společném domově. Co se dělo tam, přesně nevím, ale určitě to byl ještě větší chaos než ten náš. Přišla k nám fotografka a museli jsme být již oblečení a připravení. Začalo se hýbat nábytkem a stavěla nás do všech možných póz. Já jsem se ve volných chvílích snažila něco vyfotit...

Pár minut po jedenácté jsme se vypravili do blízké restaurace na oběd. Je prostorná a s hezkým výhledem na okolní kopce. Nevěsta se dostavila o něco později ve svátečně vyzdobeném autě Volkswagen též známém coby Brouk se stahovací střechou. Já budoucí tchýně měla za úkol předat nevěstě svatební kytici a pak už jsme vpochodovali dovnitř za potlesku svatebčanů, personálu, ostatních hostů i troubení aut projíždějících po blízké silnici. V restauraci se nejdříve podával aperitiv a mezitím byli novomanželé odvedeni na další focení do místního termálního parku. Tyto hezké okamžiky bohužel vyfocené nemám, měla jsem co dělat, abych uhlídala kytku, synovce, manžela..atd. Ale fotky jsou, pan fotograf se tužil.

Když se vrátili (syn pravil, že se nebude fotit alespoň rok), byl uspořádán slavnostní obřad. Opravdu jako v kostele, květinová výzdoba nahradila oltář a projev pronesla nevěstina kamarádka, která se zabývá organizováním svateb a jiných oslav. Připravila vše perfektně, jen vyměnila listy s prohlášením manželů, takže syn ve zmatku prohlásil, že si bere nevěstu za manžela, ale přispělo to k obveselení obřadu a kdo by koukal na detaily, že. Znovu se vyměňovali prstýnky, polibky a podpisy manželů i svědků.

Potom se začalo nosit na stůl - předkrmy studené e teplé, rizoto, ravioli, několik druhů hlavních jídel, všechno z ryb. Jako zlatý hřeb oběda byla ryba zvaná ricciola (ríčola) která žije v mořských hlubinách, pečená na grilu a podávaná s grilovanou zeleninou. Její vstup, vlastně příjezd do prostředka sálu způsobil nadšené ovace, protože celkový vzhled byl velmi efektní.

Já, která ryby příliš nemusím, jsem snědla všechno což je důkazem, jak to bylo dobré! Delikátní, chuťově nepřeplácané a velmi kvalitní. Mohla jsem si sice objednat i něco jiného, ale už pohled na připravenou krmi mě lákal a dobře jsem udělala :-) Fotit nebylo vhodné, takže nechám pracovat vaší fantazii...

Zato po obědě, kdy jsme se přešli do vedlejší místnosti, tam se fotit dalo a bylo co...posuďte sami..

..i já jsem přispěla svou troškou do mlýna na žádost mé, v té době ještě budoucí snachy..

Cukroví bylo klasické linecké, zdobené cukrovými srdíčky, z téhož těsta pak podkovičky pro štěstí, část jsem posypala rozsekanými pistáciemi, pak sladké broskvičky plněné krémem i čokoládou, třené linecké zdobené čokoládovými knoflíky, banánky s pomerančovou marmeládou a pusinky - baci z oříškového těsta spojené též čokoládou.

Přišli další kamarádi, kolegové, známí a přátelé, připíjelo se šampaňským i sektem, nechybělo italské Prosecco ani ovocné šťávy pro děti..

Každý z přítomných dostal bombonieru a mohl si vzít domů pytlíček s konfetami. Všichni se pobavili v pohodě a míru jak to má být, nikdo se nepopral ani neopil!

Bývá zvykem odjet na svatební cestu hned po obřadu nebo pár dní po něm, ale oba novomanželé se rozhodli pro cestu na Sardínii do skvěle vypadajícího resortu a dali přednost konci srpna , kdy tam bude určitě větší klid na líbánky! Takže jak říkají v Itálii - Ať žijí novomanželé aneb Viva gli sposi!