Já zůstanu doma (Io resto a casa)

Zhruba před dvěma týdny dorazil do Itálie nikým nezvaný koronavirus a začal naprosto neplánovaně pustošit severni Itálii. Epidemie se rozběhla nevídaným tempem, začalo se mluvit o kalamitě, nakupovat zásoby, jiní se utěšovali tím, že ostatní regiony postiženy nejsou a protože byla v místech ohniska vyhlášena přísná karanténa, zůstane vše pod kontrolou. Po prvním týdnu se situace opravdu uklidnila a vše se vrátilo do normálních kolejí.

Lidé z nakažených oblastí měli zákaz odjíždět na jiná místa podle čínského vzoru, kde se situace díky těmto opatřením začala mírně zlepšovat.

Jenže Italové nejsou Číňani, kteří jsou jednak navyklí na určitý režim a pak jim v případě porušení hrozilo až pět let vězení. Pro Italy je vydání jakéhokoliv zákazu nebo příkazu důvodem k tomu, aby dostali osypky a začali hned přemýšlet, jak zákon obejít. A to i v případě, že jde o jejich dobro.

První uzavřené obce byly malé a bylo lehké je uhlídat, když se virus začal šířit dál, situace se zkomplikovala.

Například na město Bergamo dopadl jako bomba a během jednoho, dvou dnů tam bylo tolik nakažených jako před 14 dny v celé Itálii. Vláda vydala opatření typu že si máme často mýt ruce, vyhýbat se místům kde je příliš lidí, nelíbat se, neobjímat, ani si nepodávat ruce, udržovat mezi sebou odstup alespoň jednoho metru a kdo chtěl jet mimo svou oblast,stačilo napsat prohlášení, že jede za prací a nebo na lékařskou prohlídku či navštívit staré rodiče a že nemá žádné zdravotní problémy, které by poukazovaly na koronavirus. Školy všech stupňů byly zavřené, nejdříve na 2 týdny, pak se prodloužilo až do 3.dubna.

Sportovní události a televizní programy probíhali bez diváků, ale už se ozývaly hlasy, jestli by nebylo lepší zavřít všechno.

Sever mezitím zoufale volal o pomoc, protože začala chybět místa v nemocnicích, především na jednotkách intenzívní péče.

Žádali o uzavření celé Itálie, protože při neustálém přemísťování se virus rychle šířil, ale nebylo jim vyhověno.

Chyběly například i roušky, ale když o ně požádali některé evropské země, odpověď byla rychlá a stručná - nedáme vám nic, potřebujeme je pro vlastní lidi i když jinde zatím žádná velká epidemie nepropukla.

V té době se mnohým Evropanům zdálo, že jsou imunní, například Francouzi, s elegancí a šarmem jim vlastním, dali do oběhu video s názvem Pizza Koronavirus, kde kašlající pizzaiolo na upečenou pizzu vyplivne zelený hlen. Po protestech z italské strany se sice omluvili a stáhli video, ale po dobu jeho trvání na netu to pro ně musela být opravdu velká legrace. A ejhle, dnes tam mají přes dva tisíce nakažených - že by si nakonec tu vábně vyhlížející pizzu někdo dal??

Byly zavřené hranice nejen pro Italy, ale i pro jejich výrobky a dokonce se požadovalo, aby kola Parmezánu byla opatřena certifikátem, že jsou vydesinfikovaná a viru prostá.

Od hranic vrátily kamióny se stromky a květinami, protože mohly šířit nákazu.

Řada absurdních opatření ke kterým se evropská unie nikterak nevyjádřila a teprve když zjistili, že jim taky začíná téct do bot, začali mluvit o solidaritě a prohlašovat že "jsme všichni Italové".

A kdo nakonec Italům pomůže? Číňani! Už dorazila první zásilka s respirátory a zdravotnickým materiálem, který jim zbyl když se epidemii podařilo zkrotit a brzy dorazí další.

Korunu všemu nasadili Italové minulý víkend. Vláda se konečně nechala přesvědčit a vydala nařízení, že bude v karanténě celá Lombardie. Zpráva se ale roznesla už v sobotu večer a milánské nádraží bylo vzato ztečí jako za války. Stovky lidí, většinou původem z jižní Itálie, kteří v severní Itálii pracují nebo studují, se vrhli do posledního vlaku jedoucího do Salerna. Podařilo se je zastavit někde pod Římem, kde je zkontrolovali (změřili teplotu) a asi s pětihodinovým zpožděním poslali dál.

Na jihu do té doby nákaza prakticky neexistovala, uvidíme za dva týdny jak bude dál.

V neděli bylo krásné počasí a Italové vyrazili k moři, ti ze severu převážně na toskánské pobřeží a na ostrov Elba, kde má hodně z nich letní byty a kde jak se zdá,hodlají nějaký čas zůstat. Restaurace prý praskaly ve švech a podle záběrů z televize nebylo rozhodně dodržováno žádné opatření o vyhýbání se přelidněným místům, natož o družení se. Italové jsou velice komunikativní národ, hodně mluví, děti místo mluvení řvou a strašně rádi se všichni objímají nebo dotýkají s kýmkoliv se dají do řeči. Sympatické, pokud jsou všichni zdraví.

Na horách, v místě které je asi 50 km od nás, byla podobná situace u lyžařských vleků.

Bacily musely být snad viditelné i pouhým okem a představovala jsem si, jak si to hromadně hasí k nám dolů do údolí.

Díky tomu se liknavá italská vláda rozhodla k přísnějšímu opatření a pomohlo i rozhodnutí velkých obchodních řetězců a některých soukromých obchodů zavřít sami od sebe, aby uchránili zdraví svých pracovníků a klientů. Razí se heslo "já zůstanu doma" a jsme tak trochu jako v domácím vězení, i když za určitých podmínek se ven jít dá. Musíte sebou ale mít certifikát, vlastnoručně podepsaný s prohlášením, kam jdete a proč a jsou povoleny tři důvody : ze zdravotních důvodů, t.j. k lékaři nebo do lékárny,do práce, na nákup (ale v autě nesmí jet víc jak dvě osoby), nebo z nutnosti. Tam se názory trochu rozcházejí, co je nutnost. Například můžete venčit psa, pokud možno rychle a v odstupu od ostatních. Jít na návštěvu nutnost není, ani jít si zaběhat. To se sice smí, ale nemělo by se. Procházet jen tak se nesmíte, leda by vám někdo půjčil psa.

Nesmíme nikam odjet, dokonce ani opustit město nebo obec. Nesmíme zkrátka obcovat, množit se a pokud možno neumírat, protože pohřby se nekonají, tedy církevní obřad na který si Italové potrpí.

Kdo vás zastaví (policie, městská nebo státní) má právo si to, co říkáte, zkontrolovat, zavolat např. vašemu doktorovi nebo do práce (nebo se zeptat psa, jestli se mu opravdu chtělo čůrat právě teď).

Zatímco píšu, už je zas všechno jinak - prý na procházku můžete, ale neměli byste - pak si vyberte!

Takže kontroly jsou víceméně na nic - stačí říct že se jdete projít a nemít kolem sebe nikoho v okruhu 1 metru!

Jsou otevřené markety (ale jen pro nákup jídla, žádný shopping!) a obchody s potravinami, kam se vstupuje jen po pár lidech a čeká se zatím venku, dva ven a dva dovnitř. Čekání se ale vyplatí, protože uvnitř se pak nakupuje jedna radost, máte skoro celý obchod pro sebe!

V lékárnách, na poště, nebo v bance je systém podobný.Továrny fungují, pokud mají co vyrábět a podmínky dovolují předepsaný rozestup. Někde se dělníci začínají bouřit, protože ne každý podnikatel to dodržuje.

Kanceláře pracovat mohou, ale většinou za zavřenými dveřmi, nebo ještě lépe z domova.

Zavřená jsou estetická centra a kadeřnictví, restaurace, bary, diskotéky a muzea.

Ale parfumérie, čistírny, mechanici, elektrikáři, obchody s elektronikou, s potřebami pro zvířata a zahradnictví, občerstvení na dálnici, to všechno je otevřené, i když se musí dodržovat předpisy.

Je to typické italské opatření - nejdřív velký humbuk, budou kontroly, pokuty, nikomu se nebude slevovat a pak úlevy, úpravy, vyjímky.. všechno napůl.

Připadám si jako za mlada - vrací se mi na mysl hesla "rozestupy udržovat, rozestupy udržovat!", nebo "Občané, rozejděte se!" I fronta venku před marketem je milou vzpomínkou, když se čekalo až někdo pustí z ruky košík. Taky si říkám, jak jsme přežili různé krize jako rok 68, nebo uhelné prázdniny. I v té době byly obchody pleněny, bylo jich málo a uvnitř zboží ještě méně. Fronty nekonečné, přitom do práce chodili téměř všichni a ještě se často vařily teplé večeře a hotová jídla se pokud vím neprodávala..

Uvidíme časem, jestli jsou dosavadní opatření dostačující. Někdo říká, že ne,mělo by se zavřít všechno. Zatím to máme do 25.března, kdy ale nebude určitě vyhráno, jen se doufá ve zmírnění nákazy. Když se podíváme na čísla, nezdá se téměř 13 000 nakažených při 60 milionech obyvatelstva taková hrůza. Problém je ale rychlost, s jakou se virus šíří a jeho silná koncentrace v postižených oblastech a také počet mrtvých, už přes tisíc.I když zde je nutné mít na vědomí, že italská populace je nejstarší v Evropě a většina pacientů měla kromě vysokého věku i jiné, leckdy vážné zdravotní problémy.

Jednu dobrou zprávu pro vás ale přece jen mám. V Africe už nejsou války, hladomor, tyranie ani mučení!

Od konce února se zde nevylodila ani jedna loď. Poslední Ong , která hledala bezpečný přístav (hádejte kde), ještě na širém moři varovala Itálii, aby se neschovávala za koronavirus a pomohla strádajícím. Bylo jim jako vždy vyhověno a vylodili se na Sicílii, kde byli umístěni do karantény. Od té doby je v Africe všem dobře, dokonce tak, že s námi přestala komunikovat a Tunisko a Maroko uzavřeli hranice.

Zajímalo by mě, kolik států by bylo ochotných přijmout byť jen pár Italů (třeba rodiny s malými dětmi) z humanitárních důvodů, i kdyby byli ochotni podstoupit karanténu a veškeré prohlídky.

Italský lid je od přírody optimista a věří, že to zvládnou a věřím tomu i já. Dojímají plakáty kreslené dětmi a vyvěšené na balkonech, kde je napsáno "Andrá tutto bene" - Všechno dobře dopadne a proslov italského premiéra Conte , který říká oddálíme se dnes, abychom se o to víc mohli objímat později. Já osobně méně poeticky tvrdím, že "Italové všechno rozdejchaj" Tedy pokud jim nezakážou i dýchat :-)

(autor ilustrace Franco Rivoli)