Těstoviny se špenátem šunkou a smetanou (Pasta con spinaci prosciutto e panna)

Tento recept je také nazýván "těstoviny Pepka námořníka" (pasta di Braccio di ferro - Pepek námořník je v Itálii známý pod jménem "Železná paže) a zřejmě je to trik jak dostat do dětí špenát který u nich nebývá příliš oblíbený. Ale vidina svalnatého námořníka který díky posilujícímu špenátu všechny přemůže někdy pomůže

Původně byl recept jen se špenátem a smetanou, ale šunka nebo pancetta dodají rozhodně lepší chuť!

INGREDIENCE pro 4 osoby:

320 gr těstovin krátkého formátu ( penne, vřeténka apod.)

150 gr špenátu ( i zmrazeného)

150 ml smetany

150 gr na kostičky nakrájené šunky nebo pancetty ( italská sušená slanina )

olivový olej

sůl a pepř

strouhaný parmezán na posypání (nejlépe Parmigiano Reggiano)

Dejte vařit těstoviny do většího množství osolené vody.

Pokud použijete čerstvý špenát, spařte jej horkou vodou a nasekejte na drobno. Zmrazený nechte rozmrazit a naložte s ním taktéž. Na pánvi rozehřejte olej a vhoďte šunku, krátce orestujte a přidejte špenát. Ochutnejte a eventuelně dosolte.Dobře promíchejte, stačí pár minut. Mezitím se vám uvaří těstoviny - ne úplně do měkka aneb jak říkají Italové "al dente" - musí zůstat trochu tužší - které slijete ale nechte si naběračku vody ve které se vařily na zředění omáčky. Vhoďte je na pánev a přidejte i smetanu a trochu vody z těstovin. Nechte asi minutu je nechte dojít na pánvi za stálého míchání aby se těstoviny pěkně obalily krémovou omáčkou. Nakonec přidejte pepř, pokud máte čerstvě mletý tím lépe a asi 2 lžíce parmezánu Parmigiano Reggiano. Promíchejte jen velmi krátce a ihned podávejte. Na talíři ještě posypte parmezánem.

Vánoční patchwork

Letošní vánoce budou ve znamení patchworku.. Už dlouho se mi tato technika líbí, umožňuje kombinaci vzorů, barev a tvarů - prostě fantazii se meze nekladou. Většinou pracuji se šikmými proužky, dělá se mi s nimi lépe než se stuhami. Nebo si nastříhám sama proužky z látek s vánočními motivy a pak už jen skládám a napichuji kousky do polystyrénových koulí a zvonečků.

Koláč s rikotou a pomerančem (Crostata con ricotta e fette di arancia )

Dnes si zamlsáme. Koláč s rikotou a tepelně upraveným pomerančem je směs chutí kdy se křehké linecké těsto snoubí s jemnou sladkou rikotou a šťavnatým pomerančem s lehkou karamelovou příchutí...Ale jako vždy bych vám nic složitého nepředkládala takže stačí pár ingrediencí a můžeme se pustit do práce!

INGREDIENCE:

Křehké těsto:

210 gr hladké mouky

140 gr tuku, margarinu nebo másla ( osobně dávám tak půl na půl)

70 gr cukru

1 žloutek

citronová kůra a trochu šťávy

vanilka

Náplň:

350 gr rikoty /italský měkký sýr podobný tvarohu - lze zaměnit/

80 gr sýu Philadelphia / 1 malé balení -lze nahradit podobným typem sýru nebo mascarpone /

3 - 4 lžíce cukru / dávám od oka tak aby to bylo sladké dle vašeho gusta/

1 vejce

Na ozdobu:

2 pomeranče

3 - 4 lžíce třtinového cukru

Nejdřive připravíme těsto - do mísy nasypeme mouku, rozsekáme do ní studený tuk a rychle promneme až se vytvoří drobky. Teprve pak přidáme cukr a opět promneme - musíme pracovat rychle aby se těsto nezahřálo. Potom přidáme rozkvedlaný žloutek a spojíme v těsto které moc nezpracováváme a uložíme do lednice aspoň na půl hodiny.

Mezitím uděláme náplň. Oddělíme žloutek od bílku. Žloutek našleháme s cukrem a postupně přidáváme rikotu nebo tvaroh a měkký sýr nebo mascarpone - tento přídavek slouží k tomu, aby po upečení nebyla náplň suchá.

Z bílku ušleháme tuhý sníh a opatrně vmícháme do směsi.

Těsto rozválíme, nejlépe už na pečícím papíře a vyložíme jím formu. Teď máte 2 možnosti - buď těsto předpéct - asi 5-7 minut, pak vyndat z trouby a když mírně vychladne plníme. Nebo dáme náplň na syrové těsto a hned s ním do trouby. Já osobně všechny koláče kam se dává mokřejší náplň raději předpékám ale záleží na zvyku..

Zatímco se koláč peče ( asi 25 minut při 170 stupních - ale opět záleží na vaší troubě ) připravíme

ozdobu :

Pomeranče dobře omyjeme - nejlépe spařit horkou vodou i 2x. Pak i s kůrou nakrájíme jeden pomeranč ostrým nožem na velmi tenké plátky.Na pánev dáme třtinový cukr s plátky pomeranče a povaříme až pomeranč změkne a vytvoří se pomerančový sirup. K tomu poslouží eventuálně druhý pomeranč, protože když se vám stane jako mě že nakrájený pomeranč měl málo šťávy vymačkáte ten druhý a přidáte na pánev.Důležité je, aby byl sirup hustý a nestékal pak po koláči.

Když je vše hotové, necháte vychladnout a pak zdobíte koláč plátky nebo kousky pomeranče a pokapete sirupem. Pokud máte nějaký pomeračový likér, můžete pár kapek přidat.

Plátky můžete také nakrájet ještě na čtvrtky - můj případ, nebo pokud se vám nechce jíst kůru, oloupat a pak krájet ( v tom případě ale musí být nůž opravdu VELMI ostrý) nebo pak okrájíte plátky ( v tom případě musíte mít větší trpělivost :-))

Zvonečky

Vánoční sezona je jak se zdá téměř v plném proudu, i když počasí je spíš jarní. V obchodech se již objevilo vánoční zboží, v našem městě dokonce letos započali s výzdobou s předstihem..jen příroda je poněkud vrtošivá.

Ale jako každý rok se Vánoce dostaví v termínu, proto jsem připravila malou sadu zvonečků pro vánoční stromek.

Svatý Martin ( San Martino)

Dnes se slaví svátek svatého Martina. Svatý Martin se narodil roku 316 n.l. v rodině pohanského římského důstojníka v provincii Horní Panonie, dnešního Madarska. Otec jej donutil stát se vojákem již v jeho 15 letech. Legenda praví, že jedné chladné noci, za velkého deště a silného větru potkal Martin jedoucí na svém koni polonahého žebráka, který jej prosil o almužnu. Martin ale neměl peníze a tak rozetnul ve dví svůj teplý vojenský plášť a polovinu mu daroval.

Tady se legenda dělí na dvě části - jedna, kterou známe v našich českých krajích praví, že následující noc se mu zjevil sám Kristus zahalený právě do jeho pláště a díky tomuto zjevení přijal Martin v roce 339 křest a zasvětil svůj život Bohu.

V Itálii je zas tato verze - poté co žebrák poděkoval a řekl Martinovi že Bůh mu jeho dobročinní oplatí, pokračoval Martin ve své svízelné cestě v dešti a lijáku. Po krátké době se ale mraky začaly protrhávat a vysvitlo teplé slunce, které ho pak doprovázelo po zbytek jeho cesty - tzv."léto svatého Martina".

Kolem 11.listopadu bývá totiž v Itálii období kdy se zdá, že se léto vrátilo - mírné teploty, slunce a teplý větřík.

Letošní rok jak se zdá je toho důkazem - máme zde teploty kolem 20 stupňů a netrvá jen pár dní jako obvykle, ale už asi týden a ještě nekončí.

Naopak, v českých zemích by měl Martin přijet na bílém koni což by mělo znamenat příchod sněhu. Víc než jindy spíš platí přísloví "kdeže loňské sněhy jsou!!" protože to už dávno není pravda.

Ale že Martin na bílém koni opravdu jel a poutníka potkal o tom svědčí například i tato socha nacházející se na kostele sv.Martina ve městě Lucca v Toskánsku..

Vše nejlepší všem Martinům :-))!

Kamilky (Camille)

Kamilky jsou malé dortíčky které kromě toho že jsou velmi chutné jsou i zdravé - jejich součástí je strouhaná mrkev, pomerančová šťáva a mandle. Pečou se v plechových nebo v papírových košíčcích o průměru asi 10 cm.

INGEDIENCE:

3 vejce

250 gr strouhané mrkve

150 gr cukru (nejlépe moučkový)

100 gr jemně strouhaných mandlí

140 gr hladké mouky

40 gr maizeny nebo bramborové moučky

80 ml pomerančové šťávy (nejlépe čerstvě vymačkané z pomeranče)

80 ml rostlinného oleje

1 prášek do pečiva

vanilkový cukr nebo vanilka

Nastrouhejte mrkev a smíchejte s pomerančovou šťávou a olejem až získáte hladký krém. Vejce s cukrem dobře rozšlehejte do světlé pěny, pak přidejte po částech mandle a zamíchejte.

Nyní přidejte mrkvovou směs a po částech mouku, smíchanou s moučkou nebo Maizenou a práškem do pečiva - dobře promíseným. Míchejte až získáte hladkou směs kterou naplníte vymazané a lehce moukou vysypané košíčky asi do 2/3. Pokud použijete papírové košíčky na jedno použití, vymazávání není nutné.

Peče se bez ventilace při 170 - 180 stupních do zlatova. Vychladlé cukrujeme vanilkovým cukrem.

Halloween

Pracuji v poměrně solidním a slušném kadeřnicko - estetickém salonu - to jsem si myslela do doby než vypukl sobotní Halloween. Normálně tomuto svátku příliš neholduji, ale co by člověk neudělal pro kolektiv!

Obchod byl zahalen do pavučin, ze stěn viseli pavouci, netopýři a tarantule (někdo je měl i ve vlasech) a klienti nás nepoznávali ( a někoho nepoznaly ani vlastní děti!).

V Itálii se tento svátek rozjížděl trochu pomalu, ale pak se chytli, jako všude kde je možnost nějaké zábavy.

Vždyť jak už říkali pánové Voskovec a Werich : "ať je třeba i trochu smutno, hlavně když je veselo!"

Podotýkám jen, že průměrný věk zaměstnanců je zhruba 45 let....

....ale taky se trochu pracovalo...

....nakonec jsem kolegům slíbila, že fotky pošlu do světa aby všichni viděli v jakých podmínkách tady musím pracovat :-)))