Špatně! Za prvé, není tady hrubá mouka. Za druhé, housky nejsou jako české housky. Za třetí, odvážná kuchařka která se do nich přesto pustila, knedlíky nikdy v životě nedělala - na to byl u nás doma tatínek. Tvrdil že knedlíky dokáže správně udělat jen chlap, protože má sílu je pořádně propracovat (znáte to - zpracujte těsto až se vytváří puchýře /na rukou ? nikdy se mi takové těsto nepodařilo udělat / pozn.aut./ )
Knedlíky ( u nás doma v Itálii zvané "chnetlíky") jsem se rozhodla uvařit stůj co stůj kvůli synům. Při návštěvě Čech se v nich probudila česká polovina a do chnetlíků se okamžitě zamilovali. Manžel je odvrhnul a do dneška je sveřepě nazývá "ty krájené noky".
První pokus nedopadl dobře. Nedbaje rad jsem na knedlíky použila místní hladkou mouku a výsledkem byl opravdu nok, bohužel ne příliš krájítelný. Nicméně chlapci, vedeni zřejmě víc hladem než láskou k mamince prohlásili že jim chutnají a dokonce si i přidávali (mají dobré zuby).
Podruhé jsem vymyslela směs hladké mouky, mouky z tvrdé pšenice a semoliny, přidala trochu víc droždí a sehnala skoro české housky. Výsledek byl prakticky tentýž jen s knedlíky nažloutlými po semolině.
Ještě několikrát jsem chnetlíky-noky-knedlíky vyprodukovala více či méně tvrdé, barevné či hrbaté ale vždy zkonzumované žravými synky (zde je na místě připomenout přísloví jako "dobré prase všechno spase" nebo "hlad je nejlepší kuchař").
Taky se mi dostalo ochutnat knedlíků už hotových - nějaká dobrá duše je přivezla přímo z jejich domoviny, nebo spíš bych měla napsat z místa činu. Válec ve vakuovém balení byl čisťounce bílý, dlouhý tak půl metru, plátek měl v průměru asi 15 cm a celý knedlík vážil zhruba 10 deka. Při bližším ohledáni jsem nenašla ani kousíček housky a taky se s nimi nepočítalo - ingredience mouka, voda a kypřidlo. Po napaření se kola ještě zvětšila a omáčku vsákla během pár vteřin. Na jazyku se ovšem jen rozplývala - kousat jsme nestihli. Díky tomu jich syn spořádal asi 8 a já 5 a rozhodně nám nezůstali ležet na žaludku.
Mám v Praze kamarádku která je vaří podle mě úplně světově. Vždy měkké ale tak akorát, nerozpadají se, zkrátka výstavní.
Problém je, že je dělá úplně OD OKA, navíc nedává žádnou tajnou ingredienci, ale dokonce je zadělává jen sodovkou. Nebudu se rozepisovat o tom, jak dopadly mé napodobeniny.
Ale nemám ve zvyku se vzdávat zvlášť co se vaření týče. Vzala jsem si na pomoc starou, dobrou kuchařku kterou některé z vás určitě pamatují - Česká kuchařka od Juliany A.Fialové z 80.let (pro pamětníky - cena za 450 stran 66 Kčs).
Hrubou mouku jsem stejně neměla, ale měla jsem polohrubou a místo droždí jsem tentokrát použila prášek do pečiva. Housky se těm našim mezitím začaly trochu podobat ( v tom smyslu že místní jsou pořád ty samé a naše se mezitím zhoršily) a šla jsem do toho. Recept přikládám a výsledek je na fotografii. Pro nostalgiky uveřejňuji i foto Kuchařky :-)
**********************************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
1/2 kg hrubé mouky
1 plná lžička soli
1 vejce a 1 žloutek
na špičku nože kypřicího prášku
2 šálky mléka
2-3 rohlíky nebo žemle od minulého dne
*********************************************************************************************************************************
Mouku prosejeme do mísy a osolíme. V mléce rozkvedláme vejce a žloutek a zaděláme nepříliš tuhé těsto. Necháme odpočinout aspoň půl hodiny, pak přidáme kypřicí prášek, žemle nakrájené na drobné kousky a dobře promísíme. Hned tvoříme podlouhlé knedlíky a vložíme do vařící se vody. Asi po 15 minutách knedlíky obrátíme a dovaříme. Vyjmeme z vody a hned přepůlíme nebo aspoň propíchneme párátkem aby z nich unikala pára. Pokud není knedlík dovařený, půlky můžeme ještě snadno dovařit.
Tohle je trochu zjednodušeně opsaný recept protože každá z vás má určitě ten svůj, lety osvědčený a je mi jasné že nosím dříví do lesa. Každopádně to není poprvé co do této staré kuchařky nahlížím a oproti dnešním receptům kde najdeme soupis ingrediencí zvící telefonního seznamu je to příjemná změna.