Torta Nua (Dort Nua)

V Česku by se řeklo buchta s pudinkem. V Itálii užívají honosnější název - Torta Nua. Název prý vznikl podle přezdívky, kterou její autorka použila při uveřejnění receptu, už si přesně nepamatuji kde.

O něco víc má, to se musí uznat - namísto připravené pudinkové směsi se dává cukrářský krém. Je jemnější, bez chemické příchuti, jak tomu bývá u dnešních pudinků. A nemyslete si, že tady jsou lepší, je to ta samá pachuť, proto si Italové raději připraví svůj krém, nakonec je to otázka pár minut, které strávíte i vařením pudinku.

Tudíž sáhněte raději po osvědčené Maizeně - kukuřičné moučce - a čerstvém vejci, protože konkrétně v tomto receptu vám stačí jeden žloutek než v odkazu výše uvedeném.

Kromě klasického vanilkového krému lze použít i čokoládový (uberte lžíci Maizeny a přidejte kakao).

*******************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE:

Korpus:

3 vejce a 1 bílek který vám zbyl od přípravy krému

280 gr mouky

100 ml rostlinného oleje

100 ml mléka

180 gr cukru

1 prášek do pečiva

špetka soli

citronová kůra

Krém:

1 žloutek

500 ml mléka

3 plné lžíce Maizeny

3 - 4 lžíce cukru

proužek omyté, citronové kůry

špetka vanilky

***************************************************************************************************************************************

Nejprve si připravte krém. Z mléka odeberte asi půl skleničky a zbytek dejte ohřát spolu

s citronovou kůrou. Rozmíchejte žloutek s cukrem, Maizenou a vanilkou v kastrůlku a po částech rozřeďte mlékem až vznikne kašička. Pak přidejte teplé mléko a pomocí metličky pokračujte v míchání až se začne pomalu vařit. Vydržte ještě tak dvě minuty, vyndejte kůru a pak přelejte do misky aby krém vychladl. Občas promíchejte, nebo přikryjte potravinářskou fólií, aby se neutvořil škraloup.

Mezitím připravte korpus - vyšlehejte celá vejce s bílkem, který vám zbyl od přípravy krému s cukrem do pěny.

Po částech přilévejte olej a mléko, pak prosátou mouku s práškem do pečiva a špetkou soli sypejte po povrchu a míchejte vařečkou, až vznikne hustší těsto. Zde záleží jak na velikosti vajec, tak na mouce, některá saje tekutinu více, jiná méně. Já použila hladkou, ale vhodná je i polohrubá. Těsto by mělo mít konzistenci asi jako na bábovku.

Nalijte do tukem vymazané a strouhankou nebo hrubou moukou vysypané kulaté formy o průměru 24 cm (nebo vyložte dno pečicím papírem, okraje nevymazávám, po upečení objedu nožem a moučník tak zůstane rovný) a po celé ploše začněte rovnoměrně dávat cukrářský krém, nechte asi 1 cm volný okraj, aby se krém nepřipaloval.

Hned vložte do trouby bez horkovzduchu vyhřáté zpočátku na 150°, asi po 10 minutách zvyšte na 170 - 180°.

Tím docílíte toho, že se nejdřív zapeče okraj a dort se zbytečně nenafoukne uprostřed. Peče se asi 35 - 40 minut až zezlátne, špejlí zkuste zda je propečený v místě, kde není krém.

Krému je z půl litru mléka poměrně dost, já dala všechen, ale můžete dát i o pár lžic méně a trochu si samotného mlsnout :-) Po upečení nechte prochladnout ve formě, teplý by se rozlomil. Pak opatrně vyklopte na mřížku, lehce pocukrujte moučkovým cukrem a vychladlý krájejte, nebo buďte ještě opatrnější a nakrájejte vlažný, je výborný! BUON APPETITO!

Návrat bábovkového syna (aneb šlehačkovová bábovka s pomerančem)

Můj mladší syn pracuje trvale v Německu a zhruba 3 - 4x ročně zavítá domů. Každá návštěva probíhá podle zaběhnutého rituálu : nejdříve mi z nádraží pošle vzkaz, že sedí ve vlaku, který odjíždí. Co je na tom zvláštního, řeknete si..Pro Němce, Švýcara a doufám i pro Čecha,nic. Pro rodilého Itala, vidina odjíždějícího vlaku podle jízdního řádu rovná se nadšení malého dítětě u rozsvíceného vánočního stromku (i když dobře ví, že další etapa cesty je nejistá, ale Ital je od přírody optimista).

Vzkaz pokračuje otázkou, co bude k večeři a HLAVNĚ jestli jsem upekla bábovku. Občas se v návalu mateřské lásky ptám, zda-li by chlapeček nechtěl na uvítanou něco jiného a vnucuji se s koláči, buchtami, štrůdlíky...

Chvíli přemýšlí a pak odpoví, že je mu to jedno...ale co takhle bábovku ?? Vzdala jsem to a už se neptám,myslím, že by ho zklamalo i kdybych vyměnila formu.

Takže i tentokrát došlo na jeho oblíbenou, zvolila jsem šlehačkovou s pomerančem. Zbylo mi trochu čokoládových peciček a přidala jsem je do těsta, klidně by jich mohlo být víc, ale taky žádné, protože spojení smetany a pomeranče se ukázalo nad očekávání lahodné.

*******************************************************************************************************************************************

INGREDIENCE:

300 gr mouky (dala jsem hladkou,speciál pro moučníky, jinak se určitě hodí polohrubá)

180 gr cukru

3 vejce

250 ml smetany (tekuté šlehačky)

1 prášek do pečiva

špetka soli

2 lžíce vaječného koňaku (nebo jiného likéru, nejlépe pomerančového)

šťáva a kůra z jednoho pomeranče, pokud možno BIO

čokoládové pecičky podle chuti

***************************************************************************************************************************************

Připravte si vše potřebné. Odvažte mouku a smíchejte jí se špetkou soli a práškem do pečiva. Pomeranč dobře omyjte a pokud není BIO, spařte ho 2 -3 x horkou vodou, pak opláchněte studenou, osušte, nastrouhejte najemno kůru a vymačkejte šťávu.

Celá vejce šlehejte s cukrem do pěny a pomalu přilévejte smetanu (já měla 33% ). Někdo jí mírně našlehá v jiné míse a pak přidá do vaječné směsi, zkusila jsem a nevidím velký rozdíl, proto volím jednodušší variantu.

Přidejte po troškách i koňak a šťávu a kůru z pomeranče. Potom jsem přes sítko po povrchu sypala mouku s práškem a solí. Vždy jen málo, aby se neutvořily žmolky a míchám vařečkou. Když je všechna mouka vpracovaná a těsto umíchané, posypu pecičky lžící mouky a přidám, ale jak píši v úvodu, nemusí být.

Vlijeme do tukem vymazané a moukou nebo strouhankou vysypané formy a dáme péct bez horkovzduchu asi 40 minut nejdříve na 150° a po 10 minutách zvýšíme na 170°. Tak alespoň funguje moje trouba.

Moučníky s práškem do pečiva, se sněhem nebo kvasnicemi je lepší péct bez horkovzduchu, jak jsem se dozvěděla. Opravdu vidím určitý rozdíl, bábovka se pomalu nadýmá, nepraská (to i díky počáteční nižší teplotě) a zůstane stejnoměrně zbarvená a upečená. Každý má svůj styl a zvyky, jde jen o vyzkoušení, máte-li chuť a náladu. BUON APPETITO!

Těstoviny se šunkou, špenátem a smetanou (Pasta con prosciutto, spinaci e panna)

Tento recept je také nazýván "těstoviny Pepka námořníka" (pasta di Braccio di ferro - Pepek námořník je v Itálii známý pod jménem "Železná paže) a zřejmě je to trik jak dostat do dětí špenát který u nich nebývá příliš oblíbený. Ale vidina svalnatého námořníka který díky posilujícímu špenátu všechny přemůže někdy pomůže
Původně byl recept jen se špenátem a smetanou, ale šunka nebo pancetta dodají rozhodně lepší chuť!

INGREDIENCE pro 4 osoby:
320 gr těstovin krátkého formátu ( penne, vřeténka apod.)
150 gr špenátu ( i zmrazeného)
150 ml smetany
150 gr na kostičky nakrájené šunky nebo pancetty ( italská sušená slanina )
olivový olej
sůl a pepř
strouhaný parmezán na posypání (nejlépe Parmigiano Reggiano)

Dejte vařit těstoviny do většího množství osolené vody.
Pokud použijete čerstvý špenát, spařte jej horkou vodou a nasekejte na drobno. Zmrazený nechte rozmrazit a naložte s ním taktéž. Na pánvi rozehřejte olej a vhoďte šunku, krátce orestujte a přidejte špenát. Ochutnejte a eventuelně dosolte.Dobře promíchejte, stačí pár minut. Mezitím se vám uvaří těstoviny - ne úplně do měkka aneb jak říkají Italové "al dente" - musí zůstat trochu tužší - které slijete ale nechte si naběračku vody ve které se vařily na zředění omáčky. Vhoďte je na pánev a přidejte i smetanu a trochu vody z těstovin. Nechte asi minutu je nechte dojít na pánvi za stálého míchání aby se těstoviny pěkně obalily krémovou omáčkou. Nakonec přidejte pepř, pokud máte čerstvě mletý tím lépe a asi 2 lžíce parmezánu Parmigiano Reggiano. Promíchejte jen velmi krátce a ihned podávejte. Na talíři ještě posypte parmezánem.
BUON APPETITO!

Vánoční patchwork

Letošní vánoce budou ve znamení patchworku.. Už dlouho se mi tato technika líbí, umožňuje kombinaci vzorů, barev a tvarů - prostě fantazii se meze nekladou. Většinou pracuji se šikmými proužky, dělá se mi s nimi lépe než se stuhami. Nebo si nastříhám sama proužky z látek s vánočními motivy a pak už jen skládám a napichuji kousky do polystyrénových koulí a zvonečků.

Koláč s rikotou a pomerančem (Crostata con la ricotta e arancia)

Dnes si zamlsáme. Koláč s rikotou a tepelně upraveným pomerančem je směs chutí kdy se křehké linecké těsto snoubí s jemnou sladkou rikotou a šťavnatým pomerančem s lehkou karamelovou příchutí...Ale jako vždy bych vám nic složitého nepředkládala takže stačí pár ingrediencí a můžeme se pustit do práce!


INGREDIENCE:
Křehké těsto:
210 gr hladké mouky
140 gr tuku, margarinu nebo másla ( osobně dávám tak půl na půl)
70 gr cukru
1 žloutek
citronová kůra a trochu šťávy
vanilka
Náplň:
350 gr rikoty /italský měkký sýr podobný tvarohu - lze zaměnit/
80 gr sýu Philadelphia / 1 malé balení -lze nahradit podobným typem sýru nebo mascarpone /
3 - 4 lžíce cukru / dávám od oka tak aby to bylo sladké dle vašeho gusta/
1 vejce
Na ozdobu:
2 pomeranče
3 - 4 lžíce třtinového cukru

Nejdřive připravíme těsto - do mísy nasypeme mouku, rozsekáme do ní studený tuk a rychle promneme až se vytvoří drobky. Teprve pak přidáme cukr a opět promneme - musíme pracovat rychle aby se těsto nezahřálo. Potom přidáme rozkvedlaný žloutek a spojíme v těsto které moc nezpracováváme a uložíme do lednice aspoň na půl hodiny.
Mezitím uděláme náplň. Oddělíme žloutek od bílku. Žloutek našleháme s cukrem a postupně přidáváme rikotu nebo tvaroh a měkký sýr nebo mascarpone - tento přídavek slouží k tomu, aby po upečení nebyla náplň suchá.
Z bílku ušleháme tuhý sníh a opatrně vmícháme do směsi.
Těsto rozválíme, nejlépe už na pečícím papíře a vyložíme jím formu. Teď máte 2 možnosti - buď těsto předpéct - asi 5-7 minut, pak vyndat z trouby a když mírně vychladne plníme. Nebo dáme náplň na syrové těsto a hned s ním do trouby. Já osobně všechny koláče kam se dává mokřejší náplň raději předpékám ale záleží na zvyku..
Zatímco se koláč peče ( asi 25 minut při 170 stupních - ale opět záleží na vaší troubě ) připravíme
ozdobu :
Pomeranče dobře omyjeme - nejlépe spařit horkou vodou i 2x. Pak i s kůrou nakrájíme jeden pomeranč ostrým nožem na velmi tenké plátky.Na pánev dáme třtinový cukr s plátky pomeranče a povaříme až pomeranč změkne a vytvoří se pomerančový sirup. K tomu poslouží eventuálně druhý pomeranč, protože když se vám stane jako mě že nakrájený pomeranč měl málo šťávy vymačkáte ten druhý a přidáte na pánev.Důležité je, aby byl sirup hustý a nestékal pak po koláči.
Když je vše hotové, necháte vychladnout a pak zdobíte koláč plátky nebo kousky pomeranče a pokapete sirupem. Pokud máte nějaký pomeračový likér, můžete pár kapek přidat.
Plátky můžete také nakrájet ještě na čtvrtky - můj případ, nebo pokud se vám nechce jíst kůru, oloupat a pak krájet ( v tom případě ale musí být nůž opravdu VELMI ostrý) nebo pak okrájíte plátky ( v tom případě musíte mít větší trpělivost :-))

Háčkované zvonečky

Vánoční sezona je jak se zdá téměř v plném proudu, i když počasí je spíš jarní. V obchodech se již objevilo vánoční zboží, v našem městě dokonce letos započali s výzdobou s předstihem..jen příroda je poněkud vrtošivá.
Ale jako každý rok se Vánoce dostaví v termínu, proto jsem připravila malou sadu zvonečků pro vánoční stromek.

Kamilky (Camille)

Kamilky jsou malé dortíčky, dalo by se říct muffiny, které kromě toho že jsou velmi chutné jsou i zdravé - jejich součástí je strouhaná mrkev, pomerančová šťáva a mandle. Pečou se v plechových nebo v papírových košíčcích o průměru asi 10 cm.

INGEDIENCE:
3 vejce
250 gr strouhané mrkve
150 gr cukru (nejlépe moučkový)
100 gr jemně strouhaných mandlí
140 gr hladké mouky
40 gr maizeny nebo bramborové moučky
80 ml pomerančové šťávy (nejlépe čerstvě vymačkané z pomeranče)
80 ml rostlinného oleje
1 prášek do pečiva
vanilkový cukr nebo vanilka

Nastrouhejte mrkev a smíchejte s pomerančovou šťávou a olejem až získáte hladký krém. Vejce s cukrem dobře rozšlehejte do světlé pěny, pak přidejte po částech mandle a zamíchejte.
Nyní přidejte mrkvovou směs a po částech mouku, smíchanou s moučkou nebo Maizenou a práškem do pečiva - dobře promíseným. Míchejte až získáte hladkou směs kterou naplníte vymazané a lehce moukou vysypané košíčky asi do 2/3. Pokud použijete papírové košíčky na jedno použití, vymazávání není nutné.
Peče se bez ventilace při 170 - 180 stupních do zlatova. Vychladlé cukrujeme vanilkovým cukrem.

Sušenky z celozrnné mouky (Biscotti di farina integrale)

Chcete mlsat bez výčitek svědomí ?

Sušenky z celozrnné mouky jsou velmi chutné ale hlavně zdravější než klasické zvlášť když k jejich přípravě použijeme jako sladidlo třtinový cukr a med a místo másla nebo tuku rostlinný olej, např.slunečnicový.
******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
300 gr celozrnné mouky
80 gr třtinového cukru
4 lžíce medu
60 gr slunečnicového oleje
1 vejce
1 lžička prášku do pečiva
3-4 lžíce jogurtu nebo mléka
špetka skořice
špetka soli
třtinový cukr na obalení, čokoládové pecky nebo kousky čokolády (podle chuti)
*******************************************************************************************************************************************
Mouku smícháme s cukrem, práškem do pečiva, přidáme sůl, skořici a čokoládu. Vlijeme olej, med a mírně rozšleháme vejce a zaděláme těsto. Bereme kousky a tvoříme malé kuličky které trochu zpološtíme. Na talíř nasypeme třtinový cukr a placičky v něm lehce obalíme buď jen z jedné nebo z obou stran. Dáme na plech vyložený pečicím papírem trochu od sebe a pečeme při 170 stupních až zezlátnou.
Místo čokolády můžete přidat např. hrozinky nebo nadrobno sekané oříšky či mandle anebo jen přidat trochu kokosu.

Vinné kroužky (Ciambelline al vino)

Recept na vinné kroužky jsem našla v jedné malé brožurce s typickými toskánskými recepty a posléze i v českých kuchařkách. V Toskánsku se "biscotti" - sušenky připravují jednoduché, z lehce dostupných potravin, stručně řečeno z toho, co najdete ve spíži a v lednici. Žádné složité krémy, pokud se dělají něčím plněné tak domácí zavařeninou i když v posledních letech se často používá i Nutella.
Sušenky které vám představím dnes jsou vhodné jako vánoční cukroví, udělala jsem je z malé dávky abych viděla co je to zač, ale už vidím že se bude zadělávat ještě jednou (taky proto že mi na ně někdo chodí)! Italové je obalují jen v moučkovém cukru, ale vzala jsem si inspiraci z Čech a přidala skořici, lépe řečeno skořicový cukr smíchaný s moučkovým a určitě jim to prospělo. Možná by se místo skořice hodilo i kakao, ale to vyzkoušené nemám.
************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
150 gr hladké mouky
150 gr másla nebo rostlinného tuku (dávám zhruba půl na půl)
špetka soli
4-5 lžic bílého vína
moučkový cukr na obalení se lžičkou skořice nebo sáčkem skořicového cukru
*********************************************************************************************************************************
Mouku prosijeme do mísy, promícháme se solí a přidáme rozsekaný nebo nastrouhaný tuk. Dobře promneme až získáme větší drobky, pak začneme po troškách přilévat víno a vypracujeme hladké těsto. Udala jsem míry a váhy, ale toskánský recept byl jednodušší - dát stejné množství mouky a tuku, pak přilévat víno až je těsto zpracovatelné.
Dáme odpočinout do lednice aspoň na 2 hodiny, ale klidně i déle. Já ho dala dokonce do mrazáku protože jsem nemohla péct hned a vůbec mu to neublížilo. Jen je lepší jej rozmrazit pozvolna, při pokojové teplotě. Potom vyválujeme asi 1 cm silné válečky, odkrajujeme kousky zhruba 5 cm a spojíme v kroužky. Dá se též vyválet a vypichovat tvary, záleží na vašem vkusu (kroužky jsou určitě nejrychlejší :-)
Dáme na plech vyložený pečicím papírem a pečeme při 160° horkovzduchem nebo 180° bez asi 10 - 12 minut ale jako vždy to záleží na vaší troubě a na velikosti. Nesmějí zhnědnout ale zůstat světlé.
Mezitím si připravíme hluboký talíř nebo mísu s prosátým moučkovým cukrem a skořicí nebo skořicovým cukrem - ten se mi zamlouvá víc, protože cukroví pak trošku křupe. Upečené kroužky do něj vhodíme a protřeseme aby se dobře obalily.Po vychladnutí dáme do krabic a uschováme před nedočkavými klienty :-)

Penne po lesnicku ( Penne alla boscaiola)

Pokud jste v létě nasušili pár hub, připravte si chutné a rychlé "penne alla boscaiola" aneb penne po lesnicku s houbami - ale nejen s nimi. Přidává se i pancetta nebo šunka a jak tomu u italských receptů na těstoviny bývá, omáčku nebo-li "sugo" připravíte než se uvaří "pasta".
Uvedený recept je původem z Toskánska, časem se dočkal různých úprav např. můžete přidat trochu smetany a získat tak krémovitější konzistenci.Já dávám přednost originálu protože smetana trochu překrývá základní chuť hub a pancetty - ale rozhodnutí nechám na vás a vašich chutích.
*********************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro 4 osoby:
350 gr těstovin "penne"
1/2 malé cibule
100 gr pancetty(italská slanina) nebo šunky
100 gr cherry rajčátek nebo drcených rajčat v konzervě
30 gr sušených hub
2 - 3 lžíce olivového oleje
2 - 3 lžíce strouhaného parmezánu
1 žíce sekané petrželky
sůl a pepř podle chuti
********************************************************************************************************************************
Houby namočte do vody, pancettu nebo šunku ( ale přimlouvám se za pancettu ) nakrájejte na menší kostičky. Na větší pánev aby se do ní posléze vešly i těstoviny, dejte na olej nakrájenou cibuli. Když zesklovatí, vhoďte pancettu a když se mírně opeče přidejte pokrájené houby a rajčata, dochuťte solí a pepřem.
Duste alespoň 15 minut a mezitím uvařte penne v dostatečném množství osolené vody.Sceďte jí když je "al dente" nebo-li na skus (trochu tužší) a vhoďte jí do pánve s omáčkou. Lehce promíchejte a nechte na pánvi zhruba 2 minuty - pohybujte s ní sem a tam - pak přidejte strouhaný parmezán a pokud preferujete i smetanu a opět opatrně promíchejte. Servírujte posypané dalším parmezánem, sekanou petrželkou a jako vždy s přáním BUON APPETITO!

Srdíčkový koláč a koláčky (Crostata e crostatine)

V italštině se mřížkovým koláčům říká "crostata" - od slova "crosta" což znamená "kůra". Méně poeticky to znamená i strup. Prostě něco tvrdšího co obaluje, chrání.
V našem podání by to byl mříkový koláč, ale místo mřížek jsem použila srdíčka, protože byl určený pro syna a jeho dívku a tato ozdoba je víc jak na místě! Dala jsem zčásti i celozrnnou mouku a musím říct že koláči to vůbec neuškodilo, naopak.
Ze zbylého těsta jsem vytvořila 2 koláčky posypané mandlovými lupínky což mě napadlo až když byl velký koláč upečený.. Příště je nezapomenu protože nám v této verzi moc chutnalo :-)
**********************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
150 gr hladké mouky
80 gr celozrnné mouky
140 gr tuku (dávám zhruba 1/3 másla a zbytek rostlinný tuk)
70 gr cukru
1 žloutek
citronová kůra, vanilka
špetka soli
400 gr zavařeniny dle chuti
mandlové lupínky - podle chuti
********************************************************************************************************************************
Do mísy prosijeme obě mouky a rozsekáme tuk. Promneme až získáme drobky, pak teprve přidáme cukr, citronovou kůru a vanilku, promísíme a přidáme žloutek. Rychle jej zapracujeme do směsi a utvoříme kouli z těsta, kterou dáme aspoň na půl hodiny odpočinout do lednice.
Pak odkrojíme asi 1/4 těsta kterou dáme stranou, ze zbytku vyválíme plát o něco větší než je dno formy, aby se vytvořily i okraje. Ze zbylého těsta vykrájíme srdíčka nebo jiné tvary. Formu vymažeme tukem a vysypeme hrubou moukou nebo vyložíme pečicím papírem. Vložíme těsto, trochu zvedneme aby se vytvořily okraje. Teď máte 2 možnosti - dát hned zavařeninu, poklást vykrájenými tvary a péct. Nebo předpéct těsto - já dávám přednost tomuto způsobu, koláč se pak lépe propeče a zavařenina zůstane měkčí, ale záleží na zvyku, troubě atd. Předpeču těsto asi 5 - 7 minut, jakmile se začne trochu zbarvovat, vyndám z trouby,dám zavařeninu a pokladu vykrájenými tvary nebo uděláte mřížky, podle chuti a nálady. Někdo doporučuje dát na syrové těsto pečicí papír a navrch suché fazole aby se při pečení nezvedalo. Nikdy jsem se k tomu nedostala, ale těsto občas propíchnu vidličkou když se vzdouvá a žádné problémy nebyly. Peče se asi na 170° - 180° až se zbarví do zlatova.
Ze zbytků těsta jsem udělala 2 koláčky, ty jsem ale rovnou potřela zavařeninou - lépe řečeno jeden zavařeninou, druhý povidly - a posypala trochou mandlových lupínků ale až asi po 5 minutách co se pekli, jinak hrozí že se mandle připálí.
Teď už jen uvařit kafíčko nebo čaj a popřát DOBROU CHUŤ!

Římské fontány

 

Od nádraží Termini kam jsme brzy ráno dorazili se vydáváme na okružní cestu Římem, tentokrát na téma "římské fontány".

Některé jsem už popsala v minulých článcích o Římu, ale myslím že si zaslouží samostatný článek. Vybrala jsem jen ty nejslavnější, protože staří Římané měli ve fontánách velkou zálibu o čemž svědčí jejich neskutečný počet - odhaduje se, že na území hlavního města jich je přes tisíc. Samozřejmě ne všechny jsou famózní a veliké jako ty navštěvované turisty, ale dodnes je voda v Římě považována za jednu z nejchutnějších v Itálii.
Po pár minutách chůze objevíme hned čtyři fontány na křižovatce stejnojmenné ulice via delle Quattro Fontane. Jejich vznik se datuje mezi lety 1588 a 1593 a jedná se vlastně o jedno dílo rozdělené na čtyři části. Fontány jsou vytesané v rozích domů a jedná se o dvě alegorické mužské figury představující řeky Tibera a Arno - symboly měst Říma a Florencie a protější dvě ženské které pod jmény Diana a Giunone symbolizují Věrnost a Pevnost.

 

Vydáme se ulicí směrem dolů a již z dálky je vidět další skvost Říma - kostel Trinitá dei Monti (Svatá trojice al Monte Pincio) od kterého sejdeme Španělskými schody na stejnojmenné náměstí k neméně slavné fontáně La Barcaccia. V překladu to znamená člun a fontána jej skutečně svou formou připomíná. Zhotovena na přání papeže Urbana VIII sochařem Piero Bernini byla dokončena v roce 1629.

 

 

Unikátní je též Fontana del Tritone na náměstí Barberini (piazza Barberini) dokončená v roce 1643 sochařem Gianlorenzo Bernini, která představuje jedno z jeho mistovských děl. Na veliké lastuře se tyčí Tritone - mytologická postava, napůl muž a napůl ryba - který fouká do velké ulity ve formě trubky ze které stříká mohutný proud vody.

Jedním z největších náměstí Říma je Piazza della Repubblica (Náměstí republiky) v jejímž středu je umístěna Fontana delle Naiadi , což jsou mytologické postavy - nymfy - ochránkyně řek, jezer a také manželství. Bohužel dnes díky velkému provozu není jednoduché si fontánu dobře prohlédnout a obdivovat jak by si zasloužila.Jejím tvůrcem je palermitánský sochař Mario Rutelli a vznikla v roce 1901.

Z náměstí Republiky se přemístíme na Náměstí lidu - Piazza del Popolo, jedno z nejkrásnějších v Římě. Zde najdeme fontány hned tři - uprostřed se nachází impozantní Fontana dei Leoni (Lví fontána) zdobená na každém z rohů sochou lva z jejichž tlam proudí gejzíry vody. Byla zhotovena v letech 1814 - 1828 sochařem Giuseppe Valadierem místo jiné fontány z 16.století ze které byl ponechán egyptský obelisk.

Náměstí je elipsovitého tvaru a kromě Lví fontány se tam nacházejí další dvě - Fontana del Nettuno (Neptunova fontána) a Fontana della dea di Roma (Fontána bohyně Říma) na níž se tyčí jeden ze sedmi pahorků Říma - Monte Pincio.
                                                                     

Dalším krásným a veleznámým náměstím je Piazza Navona - Navonské náměstí a i zde najdeme fontány hned tři - Fontána 4 řek (Fontana dei Quattro fiumi) uprostřed náměstí před kostelem Svaté Anežky ( Sant Agnese in Agone)- sochy symbolizují 4 řeky kontinentů známých v té době - Dunaj,Nil, Ganga a Rio della Plata, která je dílem sochaře Gianlorenza Bernini jakož i Fontana del Moro - na jižní straně a Fontana di Nettuno - dílo sochaře Giacomo della Porta ve spolupráci s Berninim- na severní.

 
K fontáně 4 řek se váže tato kuriozní historka - Bernini zvolil odvážný projekt - nemá mohutný podstavec jak bývalo zvykem ale uprostřed je volný prostor a fontánu ještě zdobí vysoký obelisk. Sochařovi odpůrci ( a nebylo jich málo, neměl zrovna pěkný charakter jak už tomu u géniů bývá ) tvrdili, že fontána není vyvážená a brzy spadne. Bernini prý přijel v kočáře na náměstí, uvázal lano na spodek obelisku a připevnil jeho druhý konec ke stromu a se slovy "..a teď už nespadne" zapráskal do koní a ujel.. A ona opravdu nespadla a stojí tam už zhruba 360 let - a bez lana :-))


A na závěr ta nejznámější, kterou žádný turista věčného města nevynechá - Fontana di Trevi.

Jedna z nejkrásnějších a nejproslulejších ke které se váže známá legenda, že když do ní vhodíte minci, určitě se tam zase vrátíte, když vhodíte dvě budete mít štěstí v lásce a při třech se v Římě i vdáte...
Proč se jmenuje Fontana di Trevi? Nejpravděpodobnější je verze, že její jméno pochází od názvu "trivium" což v latině znamená 3 cesty - je totiž postavena tam, kde se scházeli tři ulice.
Projekt vypracoval architekt Nicola Salvi a na jejím postavení se podílel i již zmíněný slavný sochař Gianlorenzo Bernini. Uprostřed fontány vytesané v mramoru je umístěna socha boha moře Oceanuse který řídí kočár ve formě velké mušle vedený dvěma koňmi, z nichž jeden představuje moře rozbouřené, druhý klidné. Ve výklencích po stranách jsou sochy představující Hojnost a Zdraví ( Salubritá a Abbondanza ).
V žádném jiném místě na světě se neslaví nádherný a proměnlivý vodní svět jako ve Fontaně di Trevi. Její přítomnost tušíte již v přilehlých ulicích - je to voda, která s rostoucím hlukem najednou jakoby vybuchne na náměstí kde se objeví v dech beroucí podívané.
Naše dnešní procházka Římem končí a brzy naplánujeme další návštěvu "na téma".
Prozatím se rozloučíme s věčným městem a doufáme že legenda o vhozené minci je pravdivá!

Špagety s tuňákem a cibulí (Spaghetti tonno e cipolla)

Pokud pospícháte a nemáte čas na vaření, neodbývejte se jen tak něčím narychlo nalezeným v lednici nebo hotovými jídly ohřátými v mikrovlnce! Za stejnou dobu si uvaříte chutné špagety a vše potřebné máte pravděpodobně už doma. Mluvím o špagetách s tuňákem a cibulí..a kdo z vás není zrovna milovníkem cibule ať se nebojí - nebude to cibule smažená, ale spíš dušená a její chuť nijak neruší ale jen zdůrazní tento rychlý a chutný pokrm. Dejte vařit vodu do většího hrnce, připravte vše potřebné na stůl a uvidíte že než se špagety uvaří bude hotovo.


*********************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro 4 osoby:
350 gr špaget (pokud možno pravých italských)
200 gr tuňáka v přírodním nálevu nebo v oleji
1 cibule
1/2 sklenky suchého bílého vína
3 lžíce olivového oleje
sekaná petržel
sůl a pepř ( nebo peperončíno)
2 lžíce strouhaného parmezánu (je-li libo)
*********************************************************************************************************************************
Dejte vařit větší množství vody do hrnce a dobře jí osolte až když dosáhne bodu varu. Špagety přelomte napůl a vhoďte do vody, zamíchejte dřevěnou vidličkou nebo vařečkou (dřevo je vhodné proto, že kovové pomůcky odvádí teplo a sníží se tak var vody). Ztlumte plamen aby voda jen pobublávala, občas promíchejte a začněte připravovat ostatní.
Cibuli jemně nakrájejte a dejte spolu s olivovým olejem na širší pánev nebo kastrol - tak velký aby mohl pojmout i špagety. Poduste na velmi mírném plameni a za stálého míchání asi 2 minuty, pak přilejte víno, zvyšte trochu plamen a dál míchejte až se víno odpaří - což bude za chvilku, v momentě kdy už není cítít jeho vůně. Pak opět zmírněte a vložte okapaného tuňáka, dochuťte trochou soli (opatrně, tuňák bývá slaný) a pepře ( nebo peperončína) dobře zamíchejte a nechte zhruba minutu podusit pod pokličkou. Nasekejte petržel.
Mezitím se uvařily špagety - nevařte je příliš do měkka aby se neslepily - uberte pár lžic nebo malou naběračku vody ve které se vařily (slouží k eventuálnímu rozředění omáčky - ať už děláte jakoukoliv - voda z těstovin obsahuje škrob a omáčka se rozředí ale nezvodnatí ), sceďte je a vhoďte do pánve s tuňákovou omáčkou. Zamíchejte, přidejte trochu výše zmíněné vody pokud se vám zdá že je vše moc husté a nakonec vsypejte sekanou petržel a eventuálně i parmezán a znovu promíchejte. Někdo jej do pokrmů s rybami striktně zamítá, ale já ho přidávám do všech těstovin. Záleží na vaší chuti - a taky na tom, jestli ho máte právě doma!
Vaše špagety jsou na světě a vsadím se s vámi že příprava netrvala déle než 15 minut.
Rozdělte je do hlubokých talířů (tak se v Itálii servíruje "pasta") a popřejte si BUON APPETITO!

Jablko-hruškový koláč s mandlovou krustou

Dnes si připravíme něco opravdu dobrého na zub, jako stvořeného pro odpolední posezení u šálku čaje nebo kávy. Recept na tuto skvělou dobrotu mi poslala moje kamarádka Boženka a byla to láska na první pohled. Měla jsem zrovna doma všechno potřebné a v poledne už byl moučník na stole a rychle mizel. Kombinace jemného těsta, měkkého a sladkého ovoce a křupavé, voňavé mandlové krusty je přímo neodolatelná...
***********************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
Těsto:
120 gr změklého másla
175 gr mouky (nebylo uvedeno jaké, dala jsem polohrubou)
120 gr cukru
3 vejce
1 lžička prášku do pečiva
špetka soli
6 lžic mléka
2 jablka
2 hrušky
1 lžící citronové šťávy
špetka skořice (nebyla uvedena, ale není na škodu)
Mandlová krusta:
120 gr plátkových mandlí
2 lžíce medu
60 gr cukru
60 gr másla
asi 50 ml mléka
**********************************************************************************************************************************
Všechny potřeby si vyndáme z lednice předem, měly by mít pokojovou teplotu.
Jablka a hrušky oloupeme, zbavíme jádřinců a nakrájíme na plátky které pokapeme citronovou šťávou. Změklé máslo utřeme s cukrem, pak postupně přidáváme jedno vejce po druhém a dobře zašleháme. Mouku prosijeme a smícháme se solí a práškem, pak po částech přidáme do směsi a vymícháme. Vlijeme do vymazané a moukou vysypané nebo pečícím papírem vyložené formy (použila jsem kulatou o průměru 26 cm ) a kruhově poklademe nakrájeným ovocem. Mírně zatlačíme do těsta a dáme péct asi 30 - 35 minut při 180 - 200° (záleží na vaší troubě).
Připravíme si vrchní vrstvu z mandlí. V hrnku roztavíme na slabém ohni máslo, cukr a med. Pak přidáme mandle a mléko a povaříme. Moučník vyndáme z trouby, potřeme mandlovou směsí a dáme znovu zapéct na 5 - 10 minut ( až mandle zezlátnou). Nechat vychladnout na místě kam nedosáhnou chtivé ručičky nedočkavých mlsounů, pak opatrně vyklopit a krájet. DOBROU CHUŤ!!

Fofr andílci

Někdo dělá fofr koláč, někdo má jen tak fofr, já uháčkovala fofr andílky! Po kouličkách (taky fofr) se mi dostalo zakázky udělat jich deset v době jednoho týdne. Z toho musíte odečíst jeden den kdy jsme jeli na výlet do Říma a vyjde průměr zhruba 2 andílků na den. Pak měli odjet až k Neapoli, kde jak mi bylo zaručeno, s nimi budou zacházet v rukavičkách, neboť darovány dámám, které se v ručních pracích vyznají.
Háčkovat je by ještě nebyl ten největší problém, ale škrobení je jiná, zvlášť když bylo vlhko jako v tropech - i teploty tomu nasvědčovali, na říjen bylo nezvykle mírné počasí.
Příšerná kombinace!! A aby toho nebylo málo, vypínám je na polystyrenovém zvonku ale ten správný, ne moc tlustý ani hubený, tak akorát velký mám jen jeden..
Ale stál při mě asi nějaký patron všech andílků, protože i když jsem je nakonec zčásti fénovala a zčásti sušila v troubě ( mírně zahřáté a vypnuté, samozřejmě!) v pátek večer jsem dodělala posledního a v sobotu putovali všichni do velké krabice, náležitě uspořádání a už jsou v cíli.
UFF!! Příště bych prosila o něco dřív..

Pasta 7 P

Tento recept na omáčku pro těstoviny budete mít hotový než se vám "pasta" jak se v Itálii těstovinám říká, uvaří. Takže počítejte, že od doby kdy postavíte hrnec s vodou na plotnu, ve které se budou vařit až ke chvíli kdy je budete horké a voňavé servírovat neuplyne víc jak 15 - 20 minut! Stačí mít vše potřebné při ruce a můžeme začít..
A proč právě "7 P" ? Hned vám je spočítám :-)
**********************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
1. Pancetta (nebo prosciutto = šunka) 200 gr (2 silnější plátky)
2. Porro (pórek) 1 větší
3. Pomodori pelati (loupaná rajčata) 150 gr
4. Peperoncino (peperončíno) podle chuti
5. Piselli (hrášek) 100 gr
6. Panna (smetana) 200 ml
7. Parmigiano (parmezán) 50gr
***********************************************************************************************************************************
Těstoviny můžete použít jaké chcete, podle vaší chuti. Já měla tagliatelle (široké nudle) ale vhodné jsou i krátké formáty jako penne, vřeténka, mašle apod.
Dejte vařit vodu a osolte až když dosáhne bodu varu ( pokud osolíte hned, začne se vařit o něco déle).
Mezitím si připravíme omáčku. Na větší a hlubší pánev nebo kastrol dáme trochu oleje a když se rozehřeje vložíme na proužky nakrájenou pancettu nebo šunku. Trochu opečeme a přidáme kroužky pórku, zamícháme a vsypeme i hrášek (použila jsem zmrazený). Když hrášek trochu změkne, vložíme i loupaná rajčata která vidičkou dobře rozmačkáme nebo můžeme pro rychlejší zpracování dát rajčata už rozmixovaná, prodávají se též v plechovce. Ochutíme peperončínem, přikryjeme pokličkou a chvíli podusíme.
Mezitím se nám už začala vařit voda, do které vhodíme těstoviny a vaříme téměř do měkka ale ne úplně (tzv. na skus, měly by zůstat mírně tuhé). Nechte si stranou naběračku vody ve které se těstoviny vařily, poslouží vám k eventuálnímu rozředění omáčky kdyby byla moc hustá.
Do pánve s omáčkou vlijeme smetanu, dobře zamícháme a znovu přivedeme téměř k bodu varu ale už nevaříme. Těstoviny slijeme a vhodíme do pánve, rychle mícháme a přisypáváme parmezán.
Ihned servírujeme do hlubokých talířů a na stůl nezapomeňte dát misku se strouhaným parmezánem kterým si ještě každý může pokrm posypat.A pak už jen všem popřejte BUON APPETITO!

Vepřová panenka s pancettou (Filetto di maiale con la pancetta)

Dnes něco masitého a podzimního - vepřová panenka je měkká, rychlá na přípravu a není ani nijak zvlášť drahá. Většinou jí připravuji nakrájenou na plátky a narychlo opečenou na pánvi jen tak, přírodně.
S pancettou získá ještě víc na chuti, šťavnatosti a na měkkosti.
*************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
1 vepřová panenka
Plátky pancetty (můžete nahradit anglickou slaninou) tolik kolik bude plátků masa
olivový olej
pár lístků šalvěje (nemusí být)
1 - 2 stroužky utřeného česneku
************************************************************************************************************************************
Maso si nakrájíte na plátky silné asi 1 - 1,5 cm. Pancettu rozložíte na prkénko a na každý plátek položíte jeden díl masa, který mírně potřete utřeným česnekem. Solit se nemusí, pancetta je už slaná dost a bývá i pepřená, ale záleží na druhu takže pokud máte rádi, trocha pepře neuškodí.
Suchou pánev dobře rozehřejte a položte na ní maso pancettou dolů. Opékejte krátce, jen co se opeče pancetta, ale na prudším ohni. Pak maso obrátíte a dopečete i na druhé straně. Myslím že celá záležitost zabere tak 3-4 minuty - jinak se riskuje že maso dlouhým pečením vyschne a ztvrdne.
Maso vyjměte, do pánve dejte trochu vody nebo ještě lépe vývaru a povařte pokud chcete trochu šťávy.
Jako přílohu jsem tentokrát podávala salát, ale dobré jsou i brambory nebo bramborová kaše.

Vepřová panenka se zeleným pepřem a smetanou (Filetto di maiale al pepe verde e panna)

Vepřová panenka se zeleným pepřem a smetanou je jídlo které máte hotové za pár minut a chutná i těm, kdo milují omáčky. Ingrediencí pár, pokud se vám zdá panenka moc drahá dobře poslouží i vepřové plátky, stačí když budou měkké a vhodné pro rychlou úpravu - v tom případě by měly být spíš menší a nepříliš tenké.
Dále je zapotřebí použít zelený pepř v nálevu, je měkčí. Může být i černý i když se zeleným je pokrm jemnější a lépe se hodí ke kombinaci se smetanou.
******************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE pro 4 osoby:
600 gr vepřové panenky
3 polévkové lžíce zeleného pepře v nálevu
200 ml tekuté smetany (šlehačky) nebo smetany na vaření
3 lžíce másla (nebo olivového oleje)
3 polévkové lžíce brandy nebo koňaku
sůl
******************************************************************************************************************************************
Kuličky zeleného pepře vyjměte z nálevu, zhruba polovinu dejte na prkénko a trochu rozdrťte pomocí paličky na maso, zbytek nechte vcelku. Maso osolte a přitlačte na něj rozdrcený pepř. Dejte opéct na pánev s horkým máslem (olejem, pro ty kdo preferují lehčí verze - já dávám většinou od každého trochu) a opékáme asi 2 minuty na každé straně. Když je maso opečené, vyjměte jej a uložte na nahřátý talíř. Do pánve přilijte koňak nebo brandy - ne rum, je příliš aromatický - nechte povařit aby se odpařil alkohol (pozor na plamen!), dejte zbytek pepře, zalijte smetanou, vložte opečené maso, nechte krátce prohřát a hned podávejte. Jako příloha jsou vhodné opékané brambory nebo hranolky. Získáte velmi chutný a časově nenáročný pokrm. DOBROU CHUŤ!

Šlehačková bábovka

Dnešní recept na šlehačkovou bábovku je vlastně univerzální těsto které můžete obměňovat podle vlastní chuti a fantazie. Já jsem na zkoušku udělala jen základní verzi a byla jsem překvapená její chutí a jemností. Navíc příprava nezabere víc než čtvrt hodiny! Další výhodou je, že ať dáte máslo nebo olej, máte 100% tuk, kdežto šlehačka obsahuje jen 33% tuku.
Můžete udělat klasickou mramorovanou, když do části těsta přidáte trochu kakaa, nebo hrozinky či čokoládové pecky, kokos, strouhané jablko, ořechy, mandle, oříšky...kombinací je nespočet a fantazii se meze nekladou.
**********************************************************************************************************************************************
INGREDIENCE:
3 vejce
180 gr cukru (v původním receptu bylo uvedeno 250gr, ale zdálo se mi to přehnané)
250 ml smetany ke šlehání
250 (270) gr hladké mouky
1 prášek do pečiva
špetka soli
strouhaná kůra z bio citronu (nebo pomeranče)
2 lžíce vaječného koňaku nebo rumu (nemusí být, ale rozhodně neuškodil, naopak!)
******************************************************************************************************************************************
Vejce šleháme s cukrem do pěny a pomalu přiléváme smetanu. Použila jsem ruční elektrický šlehač, ale šlehala jen pár minut, dokud se vše dobře nepromísilo. Mouku smícháme se solí a práškem do pečiva, přes sítko posypáváme po povrchu a vařečkou promícháváme odspoda nahoru. I mouky bylo v receptu o něco víc (300 gr), ale těsto se mi zdálo příliš husté, proto je uvedena dvojí váha, správnou hustotu odhadnete určitě sami. Vmícháme i jemně strouhanou kůru a vlijeme do vymazané a moukou nebo strouhankou vysypané formy na bábovku. Pečeme v mírně vyhřáté troubě na 170° asi půl hodiny - jako vždy podle trouby a velikosti formy.
Pokud chcete přidat např. rozinky, namočte je, osušte a smíchejte se lžící mouky, aby nepropadly ke dnu a nepřipálily se - to samé udělejte s čokoládovámi peckami nebo strouhanými ořechy apod. Pro jistotu dám na dno trochu čistého těsta, do zbytku vmíchám pochutiny a pak teprve vliju do formy. Většinou se podaří :-)

Boloň (Bologna)

Boloň je hlavním městem stejnojmenné provincie i regionu Emilia - Romagna, žije v ní necelých 400 000 obyvatel, rozkládá se v jižní části Pádské nížiny v blízkosti Apeninského pohoří.
Je nazývána La Dotta (doktorská, protože je sídlem nejstarší evropské univerzity), la Grassa (tučná - díky své výtečné kuchyni, proslavené především specialitami jako lasagne, torlellini, mortadella, salsicce, ragú..), la Rossa (červená, rudá - zde jsou vysvětlení hned dvě, červené jsou střechy většiny boloňských domů anebo i pro politické cítění svých obyvatel - komunistická italská strana měla v Boloni a okolních městech hodně svých zastoupenců.
Srdcem města je Piazza Maggiore (Hlavní náměstí) , jedno z největších center v Itálii. Je proslavená hned několika monumenty, jako slavnou Neptunovou fontánou, jejíž fotku jsem si půjčila z internetu neboť byla momentálně v rekonstrukci...




..a starobylými paláci z 13. a 15. století..





Jednou z největší atrakcí města je impozantní Basilica di san Petronio (Bazilika svatého Petronia) na níž vás hned zvenku upoutá nedokončené průčelí. Její výstavba byla započata v roce 1390, ale protáhla se po několik století. Aby se bazilice zajistil dostatečný prostor, bylo zbouráno celkem 8 kostelů, několik věží a soukromých domů - nakonec šlo o nejdůležizější stavbu města. Chrám je dlouhý 132 metrů, široký 60 metrů a je pátým největším z celé Itálie. Je věnován patronu města svatému Petroniovi který byl jeho osmým biskupem v letech 431 až 450. V roce 1530 v ní proběhla korunovace císaře Karla V papežem Klementem XIII.





V této krásné bazilice se mi stala příhoda, podle mě i ostatních návštěvníků pokud ne přímo divná, tak přinejmenším zvláštní. Když jsme se trochu porozhlédli a pokochali oko i duši, začala jsem si fotit nejzajímavější objekty, tak jako dalších asi 100 turistů. První byla Petroniova kaple, vedle které trůnil stánek s upomínkovými předměty, jehož paní prodavačka mě upozornila že fotit se nesmí. Myslela jsem, že se to týká jen téhle kaple a poslušně jsem mobil dala do kapsy (stejně už jsem si vyfotila co jsem chtěla :-))





Pak jsem chodila chrámem, všude to cvakalo, nejsem maniak abych si dělala selfíčko před krucifixem, ale fotit bylo co. Pak začal najednou pobíhat kolem dokola velký, nepříjemný pán s tím, že fotit se nesmí, je to povoleno jen když si koupíte lístek. Který se "kupodivu" prodával ve stánku s upomínkami. Všichni koukali jak vyjevení, ptali se proč když to není nikde napsané? Prý je, hned u vchodu. Asi bylo, ale zvláštní je, že si toho nikdo nevšimnul. Já jsem měla nafoceno asi 30 fotek ( které tímto zaplatí Vatikán ), a sunula jsem si to k východu. Jenže pán se dostal do ráže,u cizinců nepochodil, jeho jediné cizí slovo které používal "ticket, ticket" nebylo bráno na vědomí. Buď jsem vypadala nejvíc italsky nebo nejvíc přitrouble, ale zasedl si na mě a začal hulákat na celý svatostánek, ať si jdu koupit lístek. Opravdu řval jak tur, asi dostával procenta za každý ten jeho "ticket".
Podle vzoru Japonečků apod. jsem začala mluvit cizí řečí, tedy česky. Nejdřív slušně : "Nerozumím!"
"Jo, jo, to známe!! Jen si pojďte k pokladně, hezky si zaplatíte!" Hrozilo, že budu platit za celý kostel. "Nerozumím, co chcete?" Trochu znejistěl, ale nevzdal to. "Jdeme, jdeme, už jsem vám říkal, že se fotit nesmí!" Brala jsem za kliku a za mnou se začala tvořit fronta nechápajících (a celou dobu hojně fotících ) turistů.
Dostala jsem na toho blbého náfuku vztek (byl to takový uhlazený seladon, ale měl špinavé boty a mastné vlasy) a zvýšila jsem můj český hlas :"Co tady řvete? Nevidíte, že jste v kostele??!" a pateticky jsem zdvihla oči k nebesům. Zaváhal, sice udělal pohrdlivé "pche" a určitě si myslel něco o chudých turistech z východu, ale pustil mě z pomyslných pařátů. Manžel už byl naštěstí venku a ničeho si nevšiml, takovou ostudu by nepřežil :-)
Nevím,za kolik byl famozní ticket, takto jablko sváru, abychom zůstali u tématu, myslím tak 2-3 eura, o to nešlo, ale ten přístup mě trochu rozladil. Musela jsem hrát svou roli české turistky až do konce,ale bývala bych moc ráda tomu náfukovi řekla, že například v Římě toho mají o hodně, ale opravdu o hodně víc, na nikom nechtějí žádný "ticket" a pokud se fotit nesmí, jako třeba v kostele svatého Klementina, kde jsme byli před 10 dny, je na každé lavici veliká cedule s nápisem No photo a v kostele hlídač který je o hodně, ale opravdu o hodně sympatičtější než on! Nicméně to nic nemění na faktu, že návštěva Baziliky byla skvělým zážitkem.
Mimo jiné, další stánek s upomínkovými předměty byl umístěn přímo v jedné kapli...asi jsou v Boloni opravdu komunisti!








V jedné z kapliček se nacházejí kopie výjevů z bible, jejichž originály od sochaře Jacopo della Quercia zdobí hlavní portál chrámu, od stvoření světa, vyhnání z ráje, narození Krista až po vraždění neviňátek...





V chrámu je celkem 22 kaplí, z nichž nejslavnější je Cappella Bolognini (Kaple Bolognini zvaná též Kaple 3 králů), bohatě zdobená freskami vytvořenými v rozmezí let 1410 až 1415. Znázorňují život Svatého Petronia, život 3 králů a levá, nejznámější je část věnována zobrazení Pekla a Ráje. Bohužel jsme se nedostali až k ní, byla ohrazená kvůli opravám.





Neméně slavné jsou Boloňké věže,které se nacházejí hned vedle náměstí a z jedné z nich, Torre dei Asinelli,která je přístupná veřejnosti můžete po vyšlápnutí všech 498 schodů obdivovat panoráma města.
Původně byla Bologna město věžaté, dnes se jich zachovalo jen pár, nejznámější jsou právě tyto dvě a myslím že při pohledu na ně téměř každého napadne podoba s neméně slavnými, bohužel již neexistujícími americkými dvojčaty...





Bologna je městem podloubí - kdybyste tam jeli, nechte klidně deštník doma! Prakticky by vám posloužil jen při přecházení z jednoho chodníku na druhý. Podloubí jsou všude, vedou celým městem a můžete si v klidu prohlížet obchody, kavárny, lidé posedávají u stolků i když venku řádí hromy blesky...





...a tím se dostáváme k další excelenci Boloně - jídlo!! Boloňa je bez přehánění gastronomický ráj. Vůbec celá oblast se vyznačuje dobrým jídlem i pitím - každý si ovšem bedlivě střeží, aby jejich specialitu snad nedělali o pár kilometrů dál! Takže parmskou šunku jedině z Parmy, tortellini z Boloně, zrovna tak jako mortadellu..
A mám pro vás jedno překvapení - tolik famozní a v celém světě připravované a oblíbené boloňské špagety...neexistují!! Když se totiž zeptáte pravého Boloňana, udiveně se na vás podívá :"Spaghetti??? Snad jste chtěli říct TAGLIATELLE ALLA BOLOGNESE!!" A věřte mi, není nic horšího pro italského labužníka než prznit jeho regionální kuchyni.
Tagliatelle jsou nudle asi 1 cm široké, absolutně ručně dělané pouze z vajec (čerstvých, "naturalmente"!) a mouky. Na každých 100 gr mouky 1 vejce a pak už jen vál a silné ruce. Vypracovat, vyválet, nechat oschnout, stočit volně do role a ručně krájet na stejnoměrné plátky. Rozvinout a nechat usušit.
Samozřejmě , dnes se koupí vše hotové, nebo se na přípravu tagliatelle používá strojek. Ale pořád je ještě v Boloni a okolí spousta hospodyněk které si tuto tradici nenechají vzít. Podávají se s boloňským ragú připraveným jak jinak než podle tradičního receptu.
To samé platí o plněných taštičkách "tortellini" - tenounká vrstva těsta (spíš nádech) a uvnitř náplň z mortadelly. Miniaturky, malinké prstýnky...i cena odpovídá - kolem 25 euro za kilogram.





Obchody s potravinami, které jsem viděla v Boloni, jsem neviděla už léta. Pár jsem jich vyfotila, ale jen to zvyšuje mojí skepsi a že na tom "my Toskánci" zas úplně špatně nejsme - ale třeba na maso musíte najít soukromého řezníka kterých ubývá s přibývajícími obchodními centry. Ale pomalu, pomaličku si lidé začínají všímat že kolikrát koupíte za méně peněz na první pohled hezké maso, které když vyndáte z balíčku a ořežete vyjde vám na kilo dráž než u řezníka. Tak jestli chcete, můžete závidět se mnou...





Velmi známým místem pro labužníky nebo prostě jen pro ty, kteří si chtějí něco dobrého zakousnout, je už léta letoucí tržnice, zvaná Mercato di Mezzo, kde najdete vše od velmi dobré kávy (dokonce i té bez kofeinu, kterou si dopřává můj manžel), čerstvých zákusků, křupavého pečiva a voňavých uzenin až po obrovská kola parmezánu, několikakilogramových mortadel či od stropu visících celých šunek.
Nebudu ani připomínat, že jsme se skvěle najedli v jedné zahradní restauraci, na fotografii vlevo nahoře jsou pravé boloňské tortellini zasypávány čerstvě nastrouhaným parmezánem, který vám obsluha přinese ve velké míse - a osobně nasype na talíř (a nepřestane dokud neřeknete dost, jako se to stalo mě, protože jsem fotila)!