Nudle s ragù (tagliatelle alla bolognese)

Na italském nedělním nebo svátečním stole se často objeví "tagliatelle alla bolognese", boloňské tagliatelle, nebo chcete - li po česku, nudle s boloňským ragú. Dříve se patřilo dělat tyto těstoviny doma, ale dnes se dostanou koupit nejen suché, ale i čerstvé, opravdu jako "od maminky". Ale i ty průmyslové jsou výborné, jen musíte koupit osvědčenou značku a hlavně pravé italské. Ragú si můžete připravit den předem, odleželé je lepší.

*********************************************************************************************************************

INGREDIENCE pro 4 osoby:

350 g širokých nudlí (tagliatelle) jsou dlouhé jako špagety , ale širší a placaté

400 g mletého masa (v Itálii používají jen hovězí)

70 g pancetty (nebo slanina, nejvíc se jí podobá anglická)

1 cibule

2 stroužky česneku

400 g (plechovka) loupaných rajčat (pelati)

asi šálek drobně krájené mrkve a celeru

sklenka červeného vína

trochu vývaru

olej, sůl a pepř

strouhaný Parmigiano reggiano na posypání

*********************************************************************************************************************

Slaninu nakrájíme na drobné kousky a dáme na pánev s malým množstvím oleje. Když pustí tuk, vložíme nadrobno krájenou zeleninu, osmahneme, potom vložíme maso a za stálého míchání necháme zatáhnout. Když maso lehce zezlátne, zvýšíme plamen a přilejeme červené víno. Mícháme, až se vypaří alkohol - to poznáme ppodle toho, že přestane být cítít vinný odér. Pak přidáme na kousky nakrájená rajčata, trochu soli, pepř, utřený česnek a necháme velmi zvolna vařit. Pokud se tekutina přiliš odpaří, přilejeme opatrně vývar, ale jen po troškách, ragú musí zůstat hodně husté, aby těstoviny obalilo a ne aby po nich stékalo.

V tom je právě - podle italských hospodyněk - tajemství správného ragú, dlouhé a pomalé vaření. Někde, například v Neapoli, se vaří i několik hodin.

My to nebudeme tolik přehánět a zhruba po hodině a něco máme ragú hotové.

Těstoviny : abychom byli úplně ortodoxní, musíme vzít tagliatelle, ale můžeme klidně použít i jiný typ těstovin.

Ragú je nezbytné i pro přípravu lasagní.

Těstoviny uvaříme v dostatečném množství osolené vody, scedíme a vhodíme do širšího kastrolu nebo pánve s horkým ragú. Dobře promícháme a servírujeme. Na talíři bohatě posypeme strouhaným sýrem Parmigiano reggiano. BUON APPETITO!

Zákusek pro nečekanou návštěvu z listového těsta s hruškami-sfogliatine di pera)

Pokud se vám ohlásí nečekaná návštěva a nemáte zrovna nic po ruce co byste jí mohli nabídnout, stačí mít doma listové těsto a pár hrušek, nebo jablek. Než se začne vařit voda na kávu, stihnete vykouzlit tyto křehké zákusky - zde se jim říká "sfogliatine". Dělají se i s krémem, vanilkovým nebo čokoládovým. Jsou hotové opravdu během 10 minut!

**********************************************************************************************************

INGREDIENCE:

1 balení listového těsta

2 hrušky (nebo jablka)

skořicový nebo třtinový cukr

mandlové lupínky (nemusí být)

**************************************************************************************************************

Troubu zapneme na 200°. Listové těsto dáme na vál a nakrájíme na čtverce nebo můžete udělat i jiné tvary. Já měla těsto kulaté, tak jsem udělala kolečka pomocí skleničky.

Nepříliš měkké hrušky dobře omyjeme, vyndáme jádřinec a nakrájíme i se slupkou na tenčí plátky asi 2-3 mm.

Poklademe jimi těsto, posypeme cukrem a vložíme do horké trouby. Přidala jsem i trochu mandlových lupínků.

Pečeme asi 7 - 10 minut, podle trouby. Po částečném vychladnutí - jsou výborné vlažné - posypeme moučkovým cukrem s vanilkou. BUON APPETITO!

Příprava na Vánoce

I když tomu místní teplý podzim moc nenasvědčuje, ani ne za měsíc a půl tady màme VÁNOCE!

A jako vždy jsem si říkala,že začnu s háčkováním brzy, abych už v listopadu měla vše hotové...a jako vždy...ale to určitě znáte!

Podařilo se mi ale uháčkovat nového andílka - inspiraci mám od Zdišky, na jejím blogu jsou překrásné originály..Já si ho trochu upravila, je to první víceméně PODAŘENÝ exemplář. Na víc jsem se zatím nezmohla - ale nevzdávám to :-))

Zàviny (ne)zavinuté

Jablkové e jiné zàviny jsou u nàs doma ve velké oblibě - řekla bych, že ze všech moučníků vůbec v oblibě největší. Aby to nebyl pořád stejný "štrůdl", občas obnovím alespoň jeho "kabàtek".

Udělala jsem tedy závin pletený a pak mřížkový - s pomocí válečku na mřížky. Nejlépe se s ním mřížkuje listkové těsto - chce to jen hodně přitlačit a pomaloučku jet s vàlečkem přes těsto.

První NÁPLŇ jsem udělala klasickou - nahrubo nastrouhaná jablka posypanà skořicovým cukrem, hrozinky, rozsekané ořechy.Do DRUHÉ NÁPLNĚ jsem kromě jablek přidala i hrušky, opět posypala skořicí - méně cukru,protože hrušky byly dost sladké, trochu rozinek, vynechala jsem ořechy.

Do OBOU NÁPLNÍ přidàvàm 2-3 jemně rozdrobené sušenky nebo piškoty - vsàknou do sebe vlhkost a náplň nevytékà.Trochu posypu i těsto.Někdo používà i na másle osmahnutou strouhanku.

PLETENÝ ZÁVIN jsem dělala nàsledovně: na prostředek těsta jsem dala náplň a nechala z každé strany 2 pruhy, které jsem nařízla jak je vidět na obrázku (ne až úplně k nàplni) a pak překlàdala tak, aby se pruhy vprostředku překrývaly.Potom jsem potřela vejcem nebo jen bílkem-pokud nemàte ani jedno ani druhé po ruce, stačí i rozpuštěným máslem-a dala péct do hodně rozehřáté trouby..

MŘÍŽKOVÝ ZÁVIN - zde je potřeba speciální váleček - viz foto. Sehnala jsem ho v domácìch potřebàch. Na půlku těsta jsem dala nàplň, druhou půlku přejela válečkem - hodně přitlačte a jeďte pomalu - pak těsto opatrně nadzvedla, mírně roztáhla a přehnula přes náplň. Po stranàch těsto dobře uzavřete,aby nàplň nevytekla.

Tyto přípravy dělám rovnou na PEČICÍM PAPÍRU - zabrání se tím riskantnímu přenášení těsta!

Jak jsem jela tramvají

Během jedné z mých návštěv Prahy jsem se nechala zlákat na vyhlídkovou projížďku tramvají - a jako tramvají!

Mladší z vás je asi znají jen ze starších filmů, ale kdo se narodil v padesátých letech a dříve, jistě pamatuje pražské dřevěné, červené, drkotající tramvaje, jejichž dveře byly, alespoň ve vlečňáku, věčně otevřené a v dopravních špičkách ověšené na venkovních držadlech hrozny cestujících. Jejich výhodou bylo i to, že se dalo nastupovat i vystupovat během jízdy, neboť tramvajka hrčela a chrčela a zvlášť do kopce a v zatáčkách mívala krátký dech. Dnes se stala pro turisty romantickou a pro dříve narozené Pražany nostalgickou atrakcí.

Vyjeli jsme od Stromovky, kde je konečná, směrem na Pražský hrad. Lístek nám prodal a proštípl pravý průvodčí, s brašnou a kleštičkami. Pak jsme za zvukového doprovodu skřípání a hrkání vyrazili. Cestu zpestřila skupina francouzských turistů, kteří nastoupili v domnění, že jde o normální linku. Když přišel průvodčí a domáhal se peněz za lístek, nastrčili mu k označení ten, který se prodává v trafice. Pak se za pomoci ostatních cestujících dohodli na správném postupu a rachotilo se vesele dál.

Až teď si uvědomuji. jak výrobci těchto tramvají mysleli na všechno a dá se říct, že v mnohém předběhli dobu. Podlaha je ze dřeva tak jako celá tramvaj a jsou v ní drážky, takže při dešti nebo sněhu se mokro nedrží na povrchu a neriskuje se, jako v těch dnešních, že při náhlém zabrzdění ladně zabruslíte až k řidiči a zastavíte se o přední sklo. Nahoře jsou malá obdélníková okénka, která se v létě otvírala - klimatizace, která neškodila ovzduší, ani jste z ní nedostali bolení krku či zad.

Přední vůz se v zime většinou zavíral a aby drahocenné přírodní teplo (dané počtem cestujících, protože se netopilo) neunikalo, na dveřích které vedly na plošinku byly dva otvory se zašupovacími dvířky - jeden pro ústa, abyste se mohli s průvodčím domluvit a druhý na ruku, kterou se mu podávaly peníze. Mezi úchytkami viselo lanko, za které průvodčí zatahal, zacinkalo se a řidič věděl, že jsou všichni na svých místech, mají zaplaceno a můžeme vyrazit. Pamatuji se, že byla k dispozici nádoba se sypáním, kdyby se tramvaj ve sněhu někde zadrhla - průvodčí pak pohotově zakročil. Na rozdíl od dnešních moderních dopravních prostředků, on byl připraven!

Jízda touto tramvají nás prostě vhodila do našich dětských let..Vystoupili jsme u Hradu a pokračovali dál pěšky, ale to už je jiný příběh a jiné dojmy...